Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (184)
Ještě než se duo Kadár a Klos proslavilo prvním československým snímkem, který získal Oskara, (Obchod na korze) natočilo tento na české poměry nebývale otevřený, drsný a stylem vyprávění (skoky z přítomnosti do minulosti a zpět) neobvyklý snímek, o hrůzách konce druhé světové války, vyprávěné mladým partyzánem. Velice dobře napsaný, zahraný i natočený snímek, kterých je v našich končinách úplné minimum. ()
Posadil som sa k filmu, ktorý tento rok oslavuje svoje 55. narodeniny a nestačil som sa diviť. Kadárovi s Klosom sa vskutku unikátne a - čo je najpodstatnejšie - bez zbytočných príkras podarilo preniesť na filmové plátno osudy partizánov z čias 2. svetovej vojny. Herecké výkony zúčastnených sú až na pár dobových prežitkov (teatrálnosť vo vyhrotených okamihoch) vynikajúce, príbeh kombinujúci dejové línie spracovaný zaujímavo a prehľadne, ale čo by som vyzdvihol najradšej je práca s kamerou, ktorá ešte aj dnes pôsobí vďaka niektorým prvkom priam novátorsky. Z tvorby zmienenej dvojice som dodnes videl len Obchod na korze, ktorý ma emočne síce zasiahol viac, no z filmárskeho hľadiska vyhráva bezpochyby adaptácia Mňačkovho románu. (80%) ()
S istotou zisťujem, že niektoré moje komentáre sa strácajú, napríklad tento som posielal 7.5.2014. Ide o českú verziu režisérov Jana Kadara a Elmu Klausa podľa predlohy Ladislava Mńačka a dejovo sa nedržali presne predlohy. Veľmi kvalitný film. Film poukazuje na odvrátenú tvár odboja, drsný príbeh z moravsko – sliezskeho pohraničia z konca 2. svetovej vojny. aj Je zázrakom, že tento film prešiel cez schvaľovaciu komisiu, lebo vo filme český partizán mučí zajatca, ruský partizán sa zraní a neskôr sa zabije, všetci tu veľa pijú, milujú sa a hlavne sa nehlásia ku komunistickej strane. Dokonca Nemci pomáhajú Čechom a Slovákom v odboji. ()
Řekl bych, že jde o nejlepší film režisérské dvojice Kadár a Klos. Syrový realistický válečný snímek, který nezapře silnou autobiografickou literární předlohu Ladislava Mňačka. Silný příběh plus realistické plnokrevné postavy jsou hlavními přednostmi tohoto filmu. Narozdíl od většiny produkce z doby reálného socialismu není prvoplánově heroický a podává své hrdiny se všemi jejich nectnostmi a selháními. Nebojí se ani v některých případech zlidštit nepřítele nebo v podobě dvou zběhů, kteří se přidají k partyzánům, ukázat, že za války nebylo nic jednoznačné. Celkový dojem: 95 %. ()
Kvalitná režisérska dvojka Kadár a Klos, ktorá má na konte aj oscarový Obchod na korze, natočila skvelú vojnovú drámu, ktorá ponúka výborné spracovanie hlavne po psychologickej stránke a na vtedajšiu dobu výbornú réžiu. Hlavne preto prinesie kvalitný zážitok i dnes. Film dokáže i s pomocou osvedčeného Z. Lišky navodiť dusnú atmosféru a pochváliť treba určite nezabudnuteľnú scénu výbuchu panzerfaustu za stolom. V dobrej roli ruského dôstojníka sa predstaví V. Muller, ktorý je však predabovaný ruštinou. Nič proti J. Kačerovi, ale jeho časté mimovojnové scény a scény z nemocnice film občas zbytočne trieštia. Inak v danom žánri dráma- vojnový film, patrí určite medzi to najlepšie , čo v Československu vzniklo. 80%. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (11)
- Valašská obec Ploština naozaj existovala na moravsko-sliezskom pomedzí pri Valašských Kloboukoch a jej vypálenie a zmasakrovanie obyvateľov za pomoc partizánom 19. apríla 1945 je pripisované plukovníkovi Ottovi Skorzenému, ktorý vraj v tom období bol na Morave poverený likvidáciou partizánskych oddielov. Akciu previedla zvláštna jednotka SS „Josef“, ktorej štáb bol vo Vizoviciach. V Ploštine bolo zaživa upálených 24 osôb, ďalšie tri osoby boli popravené a jedna osoba bola umučená pri výsluchu. Knižná predloha je autobiografickým dielom spisovateľa Ladislava Mňačka (partizán Voloďa). (andykovac)
- Po společenské satiře Tři přání (1958) dostala režisérská dvojice Ján Kadár – Elmar Klos za údajný revizionismus dvouletý zákaz tvorby v hraném filmu. Pauzu vyplnili spoluprací na projektech Laterny magiky a polyekranu, už od konce roku 1961 však začali připravovat k natáčení adaptaci autobiografického románu slovenského publicisty a prozaika Ladislava Mňačka „Smrť sa volá Engelchen“ (1959). Podobu televizního filmu mu sice hned v roce 1960 dal už Ivan Balaďa, film režisérského tandemu přišel však do příznivější doby politického i kulturního tání. (Letní filmová škola)
- Přibližně v čase 07:15, kdy ve snu honí Pavel (Jan Kačer) v domě Engelchena, je vidět na závěsu stín člověka s kamerou na rameni. (Globus_Jirka)
Reklama