Smrt si říká Engelchen

Netradiční, ale upřímný hold odbojářům, který se obejde bez patetických frází i emocionálních výlevů. Kadár s Klosem sice některé hrany Mňačkova románu zaoblily, ale jen ku dobru věci. Absence rozhovorů na téma poválečné vlády, na niž si už tehdy komunisté brousily zuby, mýtí jakoukoliv ideologickou myšlenku na minimum a zůstává tak jenom fungující filmařina, které není možno se nepoddat a nezbývá než dvě hodiny sledovat drsnou procházku v okolí Ploštiny, ze které si divák musí zákonitě něco odnést. (16.01.2008)

Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších  příspěvků naší milované, československé kinematografie. (15.09.2011)

Podle mého se jedná o nejlepší českoslovesnký ryze válečný film. Pánové Kadár a Klos vytvořili nadčasový film, který bezpochyby patří ne do zlatého, ale do platinového fondu československé kinematografie a světového válečného filmu vůbec. Scénář střídá dvě časové linie. Při pobytu na nemocničním lůžku, se prostřednictvím retrospektivních prostřihů dozvídáme co se vlastrně stalo. Těmto flashbackům napomáhají geniální střihové triky, které jsou pastvou pro oči každého náročnějšího filmového diváka. Kamera je také úchvatná, za zmínku stojí například dlouhý dynamický švenk v počátku filmu, který působí skutečně luxusně a sugestivně dovytváří atmosféru války. Temnou atmosféru nacistické hrozby také napomáhá navodit depresivní filmová kulisa Zdeňka Lišky. (11.05.2009)

Temná strana partyzánského odboje aneb nebyli to jen stateční obránci a hrdinové. Za socialismu bylo toto téma naprosto tabu, vždy se hovořilo jen o jejich odvaze a statečnosti. Z tohoto hlediska film velmi oceňuji. Stejně oceňuji i herecké obsazení a režii. Závěrečná věta "Ať vám odpustí Bůh." si zaslouží pátou hvězdu. (25.04.2017)

Nikomu nechci brát to, že to je pro něj dobrej film a já sám souhlasim s tim, že to je (myslim, že i objektivně řečeno) minimálně zajímavě a osobitě natočený. V tom ale, abych já osobně dokázal přijmout, že to má bejt nějak přelomová filmařina, v tom mi bránej předevšim moc divadelně přehrávaný scény a občas trochu hysterický herecký výkony (na mysli mám třeba Evu Polákovou, která mi fakt nesedla - ani jako herečka, ani jako ženská). Uvědomuju si, že hlavní poslání filmu má ležet asi trochu jinde, pokud ale pánové Kadár a Klos jednou zvolili formu filmu, pak to beru i z toho řemeslnýho pohledu. Místy mi to připomínalo některý Kachyňovy filmy, kdy jsem taky cejtil, že prostě nejsem sladěnej už jen s tou prostou formou, jakou byl film zrežírován. Určitě to stojí za zhlédnutí a zajímavý je to určitě, já jsem to ale vstřebat nedokázal. (21.08.2015)