Sei donne per l'assassino
6 Femmes pour l'assassin
Six Women for the Murderer
Blood and Black Lace
Režie:
Mario BavaScénář:
Mario BavaKamera:
Mario BavaHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Cameron Mitchell, Eva Bartok, Mary Arden, Lea Lander, Harriet Medin, Thomas Reiner, Luciano Pigozzi, Franco Ressel, Enzo Cerusico, Massimo Righi (více)Obsahy(1)
Mladá modelka Isabella je zavražděna záhadnou maskovanou postavou v blízkosti domu Maxe Morlacchiho a jeho milenky hraběnky Cristiany Como. Poté, co podezření z vraždy padá na jejího přítele, její deník mizí. V deníku jsou usvědčující materiály a objasněna její spojitost s vrahem. Maskovaný vrah začíná opět zabíjet v okolí domu a touží získat deník do vlastních rukou. (Chatterer)
(více)Recenze (69)
Skvělý film, ve kterém Bava víceméně definoval giallo... Maskovaný vrah, černé rukavice a plášť, vražednou zbraní může být prakticky cokoliv, co je po ruce (nejčastěji nůž), kupa pěkných hereček, které umírají docela brutálním způsobem a vyšetřování, které postupně ukazuje na všechny důležité postavy, jako na vraha... Co však dělá z tohoto kusu naprosto jedinečný film, je vizuální stránka (barvy a celkové nasvícení jednotlivých scén)... Něco podobného později předvedl už jenom Argento v Suspirii a Infernu... Prostě Sei donne per l'assassino je naprostá lahůdka a povinnost pro každého hororového fanouška... ()
Napadá ma viacero štiplavých poznámok smerom k logike filmu, respektíve jeho scenára, respektíve k chovaniu protagonistov a vraha. Nejaké veľké prekvapenie nás nečaká, avšak odhalenie vraha nie je tak priamočiare ako sa na prvý pohľad zdá, ono je to s tými vraždami o niečo komplikovanejšie. Okrem Bavovej fascinácie mordami, farbami, hudbou a módou nás čaká aj (melo)dramatická polemika o jednej nešťastnej láske, respektíve o jednej veľkej ilúzii lásky. Aj preto nakoniec dávam 4 hviezdy pre vraha. ()
Bava a jeho další giallo (opět dost ranné). Přes veškeré pozitivní hodnocení jsem se neuvěřitelně těšil, počkal si na noc a pustil se do toho. No a po dokoukání jsem mírně zklamán. Asi je to tím že to v dnešní době není nic extra a všechno už je několikrát viděné, ale já čekal o něco více. Kdybych film viděl před mnohem pro mě lepšíma giallama bylo by hodnocení vyšší takhle dávám jen 3*. Nicméně nemůžu upřít geniální atmosféru toho zámku, a i vraha který dokázal nahnat strach. Ale jak jsem řekl bohužel pro mě to není nic co bych musel vidět víckrát. ()
Giallo snad ani nemohlo odstartovat lépe. Blood and Black Lace je vlastně vcelku prostý whodunit příběh, ale díky režijnímu uchopení Maria Bavy se z něj stala nesmrtelná žánrová klasika, která se navíc na konci po odhalení vraha přehoupne až do antické tragédie. Na kýble krve bylo ještě brzy, ale filmu bohatě stačí podmanivě hutná atmosféra a umně strukturovaný děj, aby dokázal zaujmout. Při druhém zhlédnutí mě to bavilo ještě víc a tu pátou hvězdu nepřidávám snad jen kvůli té rozvláčné předfinální fázi, kde film na malinkou chvíli ztratí dech. Jinak jde ale o naprostou pecku a silný stavební kámen, na kterém stojí základy giallo žánru. ()
Má zřejmě první ochutnávka gialla se opravdu povedla a já se nechal okouzlit tímto temným světem "barevné hrůzy", černých rukavic a vražedného napětí. Šest žen pro vraha sice neoplývá bůhvíjak složitou zápletkou, ale ta specifická atmosféra opravdu vyváží vše, co by člověk jinak považoval za nedostatky a v důsledku toho si na žádný ani nemůžu vzpomenout, jsa právě obluzen tím, co giallo dělá giallem. Každou vraždu dává Bava divákovi vychutnat a pohled do očí obětí nabízí skutečnou hrůzu a já smekám před herectvím všech zdejších zavražděných a možná i Bavovým puntičkářstvím v této oblasti, opravdu vypilováno k dokonalosti. Různobarevné filtry dávají napínavým scénám další rozměr a záběry na ruce v černých rukavicích mi ze zad doslova dělaly Arktidu. Giallo se po tomto zážitku asi stane mou další filmovou závislostí a to i přes to, že jsem na začátku trochu kecal, několika nepodstatných nedostatků jsem si všiml, ale nechám si je pro sebe, snad jen to odhalení vraha mohlo být kapku epičtější. ()
V půlnoční Itálii kolem módního průmyslu se hemží ženské mrtvoly... aneb moje první setkání s hororovým subžánrem giallo. Ten film se mi občas svou stylizací z duše protivil, mívám problém, když si tvůrci hodně libují v násilí a morbidní estetice. Filmy založené na podobných scéných, o jaké zde není nouze, nebývají mým šálkem kávy, přesto jsem to nevypl a díval se. Od začátku mne totiž nesmírně upoutal úžasný barevný vizuál, se kterým se Mario Bava hodně vymazlil, čím dál víc mne naprosto pohlcovala atmosféra (i když jsem se chtě nechtě snažil bránit :o)) a samotný příběh, ač na první pohled banální, gradoval do hned několika nečekaných a překvapivých zvratů, že jsem s přibývajícími minuty zůstal zírat jako naprosto přikován. Všechny kvality a ohromná sugestivita převýšily mou nechuť, jdu na 4*! Pokud jde o hororový zážitek ve víru 60. let, nějaký Hitchcock se oproti Mariu Bavovi může při vší úctě vážně zahrabat do země. Opětovně se na Šest žen pro vraha nejspíš nepodívám, nicméně za excelentní kus to považuju! 75% (Horror Challenge Tour) ()
Obrazovo-farebná dokonalosť podporená tieňohrou a nasvietením scén, aké sa vidí málo. Ozaj precízne nasnímaná každá scéna, či v exteriéroch alebo interiéroch, robí z filmu žánrovú lahodku. Jedno z prvých giallo nestráca na atraktivite dodnes a určite patrí k tomu lepšiemu. ()
Druhé Bavovo giallo žánr naprosto definovalo, černý vrah, brutální vraždy krásných žen, zajímavá pointa. Bava tomu navíc vtiskl svůj neopakovatelný rukopis. Škoda snad jen absence výraznějšího tahouna. ()
Dôkaz, že Mario Bava je pre talianske giallo niečo podobné, čo Hitchcock pre americký thriller. Zároveň naozaj relevantná snímka pre dejiny kinematografie v širšom spekte. Je tu stále cítiť vplyv amerických thrillerov, ku ktorým Bava dodáva výtvarné poňatie, ktoré sa stane typické pre talianske giallo/horrory v nasledujúcej dekáde (mladší kolegovia Argento, Fulci, Martino,... ho dotiahnu do dokonalosti) a zároveň ho môžeme chápať aj ako jeden z kľúčových proto-slasherov. V skratke - Bava si nakrútil málo známe európske Psycho. ()
Necháte-li si zde ve vyhledávání vyjet filmy pod tagem giallo a seřadíte si je podle nejlépe hodnocených, na prvním místě vám vyskočí právě tento, resp. Šest žen pro vraha. Ovšem ne všechno zlato se třpytí. Respektovaný režisér Mario Bava zde operuje s barvami, které scénám dodávají na hezké stylizaci a vraždy krásných dívek servíruje jak na běžícím páse, ale co naplat, protože tohle giallo není moc působivé. Je tak někde mezi. Zpracováním a výkony na výbornou, na druhé straně příběhem a atmosférou je to matná šeď. Čekal jsem o dost více a jestli giallo od Maria Bavy, tak je o několik tříd výše jeho v podstatě první žánrovka Oko ďábla. ()
Mario Bava opäť vizuálne zapôsobil, vraždy sú na tú dobu značne naturalistické a oku lahodí aj ženské osadenstvo. Avšak scenár sa mohol trochu viac pohrať s príbehom, respektíve s vrahovým odhalením. ()
Tajomný vrah v maske zabíja modelky ktoré pracujú v dome módy.Hlavne ta maska vraha bola posobivá a jedna z najlepších v tomto žánry.Mystérium okolo vraha je parádne.A aj vraždy konečne neboli jednotvárne ale každá z nich skrývala v sebe kúsok originality ale hlavne každá bola iná.Vrah v niektorých momentoch vyzeral zmatene a pri tých vraždách sa zdalo že koná impulzívne a nie plánovane ako pri ostatných giallo filmoch.Tá atmosféra bola dusná,lebo tolko podozrivých v jednom filme sa nevidí často.A tá koncová pointa bola z tých slušnejších.Jeden z najprepracovanejších giallo filmov. ()
Parádní artový giallo kousek ...Škoda několika málo zbytečných nesmyslností, které ve výsledku narušují dojem z jinak brillantního celku... ()
Vizuálně jeden z nejdokonalejších filmů. Oči se doslova pasou na barvičkách. Naprostá většina záběrů by pak šla zarámovat na zeď. Není moc filmů, o kterých se tohle dá říct. ()
Vynikající giallo, kde neskutečně krásně dominují všelijaké barvy!!! Mario Bava na to měl prostě talent, stejně jako Dario Argento. I jeho další film Prokletí smrti se vyznačoval těmito krásně do očí bijícími barvami. Perfektní vrah v masce a černém kabátu, tajemství mezi jednotlivými postavami, nemáte potuchy, kdo by mohl bý vrahem. Konečné rozuzlení je výborně vygradované, hudba hraje pěkně na nervy, svělé temné pasáže se střídají s trubkami, opět úžasné! Zkrátka giallo, jak má být! ()
Nadčasové dielo, ktoré predbehlo dobu a ukázalo čím o zopár rokov neskôr Taliansko dobyje svet. Úchvatne štylizované, hravé, takmer nedostižne natočené. Dej patrične zamotaný, ale vcelku dobre v závere "rozmotaný". Jediné, čo mi na tomto filme trošku osobne vadí, je hudba, ale to samozrejme nie je objektívna výtka, pretože taká bola jednoducho doba. Legenda, klasika a jeden zo stavebných kameňov gialla. ()
Toto giallo můžu jen vřele doporučit všem fanouškům italských slasherů. ()
Ide o prvý absolútne sto percentný Giallo film ktorý udal do bodky všetky zákony tohoto subžánru.. A bez pochyby je to jeden s najlepších. Má v sebe všetky tie najdôležitejšie prvky rovnako ako aj detaily. Vrah s koženými rukavicami a maskou, poriadne zamotaný dej a dokonca záverečnej zápletky nie je identita vraha jasná , Nádherné ženy-v tomto prípade modelky, dlhé nábehy kamery a parádny cit pre estetiku. Na rok 1964 doslova nevídané. Farby a osvetlenie sa mi tiež boli úžasné. Všetky prvky k sebe pasovali a ani soundtrack nebol zlý. Jediné čo sa mi nepáčilo boli dosť nesympatický mužský herci. A ešte to rozuzlenie mohlo byť troška intenzívnejšie ale inak dokonalosť. ()
Blood and Black Lace je skutočne úchvatným a zásadným filmom v mnohých aspektoch. Prechod k farbe využil Mario Bava vskutku naplno, a detailne premyslené nasvietenie každého interiéru, každej figuríny, či chodby ma celý film neskutočne bavilo. Tieto farebné orgie navyše iba dokreslujú zásadný príbeh o tajomnom vrahovi, čo v atmosférických alebo brutálnejších scénach vraždí pekné modelky. Bava týmto navždy presne definoval žáner giallo, s neznámym vrahom, mysterióznymi vraždami, a nečakanou pointou. Pri hodnotení filmu som si uvedomil, že všetci nasledovníci (vrátane Argenta) už iba vychádzali, a mierne vylepšovali základy žánru, ktoré týmto filmom pevne stanovil maestro Bava. Zamotaný príbeh skvele dokreslujú všadeprítomné figuríny, alebo sochy ktoré ako keby evokovali prázdnotu ľudských duší. V závere filmu, keď vrah náhodou zhodí jednu s figurín, ako keby predznamenal svoju blízku smrť. Vo filmoch si často všímam hlavne skryté symboly, a tento film je ich plný... Figuríny sa neskôr stali obľúbenou rekvizitou žánru, často však potom bývali neskoršími režisérmi používané samoúčelne. Slabšie herecké výkony (nevýrazný inšpektor) vôbec nemôžu pokaziť dojem s nadčasovo napísaného scenára,a skvelej kamere ktorá sa okrem premyslených kompozícií venuje vskutku úchvatním farebním orgiám, ktoré Bavovi vždy išli, a v polovici 60rokov hra s nimi dosiahla u tohto režiséra vrcholu ( Bavov najlepší gotický horor - Operazione paura 1966) K podobnej divokej hre s farbami a nasvieteniu interiérov sa odhodlal až Argento vo svojich hororoch Suspiria a Inferno, tie však do žánru gialo nepatria, a tak Blood and Black Lace zostane navždy farebne najúchvatnejším filmom žánru. Keby nebolo Bavu, a tohto filmu odvážim sa tvrdiť, že žáner giallo by nikdy nevznikol, a ktovie, čo by bolo s takého Argenta....Maximálne hodnotenie tohoto filmu je teda bez debaty povinnosť.... ()
Mario Bava si s tímto giallem opravdu pohrál. Nasvícení veškerých interiérů a exteriérů, ukázalo kouzlo barevného filmu. Klasicky vhodná hudba, doprovázející každou napjatou situaci. Vrah v černých rukavicích plní své dílko a vraždy se jen množí. Vidět tento film například v sedmdesátých letech v naší televizi, asi bychom o něm vyprávěli ještě dlouhá léta. Prostředí módního domu nám ještě přináší množství krásných dívek a ženy jistě ocení charismatického detektiva. Giallo bylo v plenkách a tento film nasadil laťku pěkně vysoko. Dario Argento a Sergio Martino podle mého dosáhli ještě dál, ale tady musíme brát v úvahu právě ten rok 1964. ()