The Smiles of Sad Men
Úsmevy smutných mužov
Režie:
Dan SvátekKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Ondřej HavlíkHrají:
David Švehlík, Jaroslav Dušek, Ondřej Malý, Ivan Franěk, Marika Šoposká, Simona Babčáková, Jiří Maryško, Jaroslav Plesl, Michal Gulyáš, Taťjana Medvecká (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Úsměvy smutných mužů přiblíží příběhy úspěšných chlapů, kteří se přes dno lahve dostali na samotné dno života. Na dno, odkud vede už jen cesta vzhůru. Na válečné stezce s chlastem potkává Josef třeba Honzu, bývalého reprezentanta v triatlonu a účastníka nejtěžšího závodu světa – Ironmana. Úředník a geniální matematik Milan zase věří, že je vyslancem z vesmíru. Někoho zradila žena, někdo hrál v německém gay pornu a svůj příběh má i Tomáš, který zašel ve vztahu se svou nevlastní dcerou až příliš daleko. Všichni z různých důvodů chlastali ve velkém stylu první ligu, někdo sám doma jiný jako tahoun v hospodě. Pod dohledem přísné primářky a v pevném režimu teď společně poznávají, jak lehké bylo opojnému alkoholu propadnout a jak naopak těžká je cesta ze závislosti ven. Ze závislosti už ale cesta ven nevede, jediná šance je nahradit alkohol něčím jiným. Co takhle uběhnout maraton? (Bontonfilm)
(více)Recenze (409)
Film mě zajímal hned z několika důvodů, svým tématem a pak také hlavní postavou Josefa, protože pan Formánek byl pro mě zajímavý už dávno předávno jako zakladatel časopisu Koktejl. To, co jsem 90 minut sledoval bylo z hlediska obsahového vnímání odpudivý. Chlast je opravdu zákeřná kurva první kategorie, protože člověk do stavu jako měl Josef sklouzává v podstatě nenápadně a příběh je opravdu drsný, syrový bez romantických přisad. Ničí ti zdraví, rodinu, přátelství vlastně všechny hodnoty které mají v životě cenu. A z Úsměvů to všechno jde, je to hodně intezivní, na mnoho scén se vysloveně nepříjemně kouká, což je dobře a věřím že to byl i Danův záměr. Já bych ocenil aby se tohle promítalo na školách, tam se to v mnoha případech láme. Dan Švehlík je moc dobrej, ale to samé můžu říct i na adresu Jardy Duška a Ondry Malého, to je další tragická figura filmu. V jednu chvíli mu člověk tak přeje a drží palce ... Možná dát víc prostoru manželce Josefa, kterou tady hrála Marika, ne snad proto, že Marika je moje top oblíbenkyně, ale ještě víc by film zdrsněl, vidět ve větší míře dopad Josefovi závilosti na děti a ženu. Chválím i obsazení role táty Josefa. Konečně po dlouhý době zase český film, který přináší kvalitní a především silný zážitek. ()
Párkrát si dáte do čumáku a máte pocit, že jste alkoholik. To jste ale neviděli, co dovedou postavičky z proti alkoholové léčebny v tomto filmu. Proti nim budete hotoví nýmandi. Klobouk dolů nad tímto filmem. Myslím si, že v rámci tohoto tématu to nemohlo být natočené lépe…a psychedelicky lépe. Všichni tu předvádí nadpozemské herecké výkony. Nejsmutnější z nejsmutnějších jsou asi role Ondry Malého a Jardy Duška. Na druhou stranu to jsou dvě z postav, nad kterými se budete nejvíce zamýšlet. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl a neznal příběh pana Formánka, ale po shlédnutí tohoto filmu si zaslouží můj respekt, že to dokázal a vyhrabal se z toho. Stejně tak i tvůrci si zaslouží sejmutí pomyslného klobouku, protože dokázali natočit vzorové evropské drama s univerzálním, ale všeříkajícím tématem. ()
Velmi silné téma, ovšem absence nosného příběhu. Hodně nepříjemná hudba a ruchy, odcizeně vypadající kamera vytažená do studených odstínů, všude samá modrá... Výborný casting, ovšem divný scénář, rozpadající se do sledu mikropříběhů hned několika postav (což zřejmě vyvěrá už z knižní předlohy), herci (kromě Švehlíka) tak nemají co hrát, tak jenom figurkaří. Film mne nebavil, myslím si, že je vpravdě promarněným potenciálem, takovýhle námět by v rukou schopného režiséra a hlavně scénáristy byl terno... Nad čtvrtou hvězdičkou jsem uvažoval díky silnému tématu, ale nakonec si ji tenhle film dle mého nezaslouží... ()
„ŽIVOT JE VOLBA“ /// O pocitech, který nechcu zažít. Sedím a tupě sleduju Švehlíkovo galapředstavení. (navíc – co by to bylo za film z léčebny, ve kterým by chyběli Malý a Dušek!) Solidní rozhlídnutí se po úplným dnu, kde platí, že dobří holubi se vracejí... Přesto se tady kousek toho optimismu najít dá. A musí (teda aspoň doufám) končit happy endem, protože život nemůže bejt jen delirium tremens. Ale může ho mít člověk posedlej alkáčským démonem? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2014 napsal Josef Formánek, neznám. 2.) Zajímá mě, odkud se berou všichni ti maratónští běžci . 3.) Už ani kapku! Slibuju! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Možná jsem až příliš přísný s hodnocením, protože musím uznat, že na poměry českého filmu je film velmi povedený. Najdou se zde střípky typicky českého černého humoru, ale hlavně je snímek docela působivý a myslím, že má své sdělení, které může být přínosné obzvláště pro českou společnost, kde je nadměrné chlastání považováno za ctnost. Světová tvorba sice má svoje Requiem za sen, ale tento film se za sebe rozhodně stydět nemusí. 7/10 ()
Méně depresivní než by bylo záhodno. Téma alkoholismu slibuje emočně vypjaté scény plné degradace lidské osobnosti. Náznaky tam jsou, ale Svátek sklouzává ke klipovitosti a nepůsobí to moc realisticky. Švehlík je však přesvědčivý a kdo jiný by měl hrát blázna než Dušek. Chtělo to údernější tečku na závěr, ale jako výzva k zamyšlení se nad naším národním sportem to funguje. ()
„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*. ()
Tonoucí v moři závislosti, s dělovou koulí sebelítosti přikovanou k noze, devastován neschopností vydržet sám se sebou střízlivý.. S absencí výraznějšího dramatického oblouku nemám problém, ta tématika i složená ze střípků totiž kolem něj vytrvale opisuje kruh a tenhle pohyb beznaději svědčí. Spíš mi scházelo hlubší zajetí do dopadů na okolí, protože co si budeme nalhávat, to trpí závislostí blízkých mnohem bolestněji než ti sobečtí hledači útěchy na dně láhve.. Od Svátka určitě pozoruhodný počin a mladý Švehlík, ať už vylitý, trpící, či zpytující, potvrdil své nesporné herecké kvality.. ()
Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). ()
Klasika. Manželka toho má dost a dá „jasné“ ultimátum. Alkohol nad ním totiž zřejmě zvítězil. Podstupuje tak inteligentní spisovatel Josef léčbu kvůli své ženě a dětem, nebo kvůli sobě? Dokáže přiznat porážku? To jsou asi hlavní otázky, na které se snaží najít odpověď snímek Dana Svátka, který rozebírá následky způsobené extrémním pitím. Záchvěvy originality ve formě by tu byly, herci jsou navíc velmi schopní. David Švehlík má slušné charisma, škoda, že skvělí herci Dušek, Plesl nebo Malý nemají tolik prostoru, kolik by si jejich postavy zasloužily. Navíc škoda, že se mezi jednotlivými liniemi tolik přeskakuje. Nosnější příběh by bodl. Recidivující onemocnění, které je v Česku dost často bagatelizované, je vykreslené solidně, tvůrci mohli klidně místy ještě přitlačit. ()
Přečtu si knihu. ()
Zásadní problém? Asi v tom, že nevěřím příkladům tak extrémního alkoholismu. Kdyby se to natočilo s pivsonama a pár panákama, rozumim tomu. Ale takhle... Kromě absence nosného příběhu jinak ovšem na české poměry hodně fajn komediální drama. Jen holt prostě počítat s tim, že je to spíš takovej nesourodej sled legračních klipovitejch scének. ()
Vůbec si nemaluju že u nás vznikl v roce 2018 lepší a zajímavější snímek. David Švehlík v prostředí protialkoholní léčebny potkává směsici individuí, za které by se nemusel stydět ani Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. Bohužel mě film přivodil hroznou chuť jít do ledničky a jen tak z fleku vypít minimálně půl flašky čehokoliv co má volty. 70% ()
Pocitový film, který sice má příběh, ale přesto působí jako sbírka střípků podivných existencí, které jsou pospojované kolem hlavní postavy (Švehlík mimochodem super), ale celkově to funguje dohromady hrozně dobře, po hodině a půl jsem se fakt hrozně divil, že už je konec (jinými slovy - skvěle to odsýpá). Filmařsky tu toho moc zajímavého není, herecky ano, ať už nádherně divnej Dušek (který evidentně poslední roky dostává nabídky postav, které jsou mu v osobním životě alespoň trochu podobné), nebo vedlejší Malý a Maryško. Hlavní marš tu je ovšem samozřejmě v naprosto realisté ohavnosti tématu. Dobrý to je. Ende. ()
Kristapána. Tohle fakt někdo myslí vážně a vydává za regulérní film? ()
Švehlík přesvědčivý, skvělý! Příběh nemá chybu a velmi potěšil hrdého Čecha, který chtěl zase po delším čase vidět kvalitní lidský příběh zpracovaný jiným Cechem... ()
Hurá, je to doma, český film ještě není úplně v prdeli! Tuto větu jsem se rozhodl použít hned na začátku, protože nemá cenu to protahovat a říct, že Úsměvy smutných mužů jsou pravděpodobně nejlepší český film za posledních pár let. A proč tomu tak je, hned vysvětlím. Film vzniká podle knihy Josefa Frománka, která je vlastně knihou autobiografickou která popsala jeho příběh z protialkoholní léčebny, na které strávil nějaký ten čas. Z knihy se stal besteller a jakmile je z něčeho bestseller, musí se z toho udělat film. Formánek naštěstí zůstal u kormidla a napsal scénář společně s režisérem Danem Svátkem jenž pro mně byl velkou režisérskou neznámou. Je ale pravda, že v závalu všech těch chystaných českých filmů, Úsměvy smutných mužů prostě vyčuhovali. Trailery navíc působili zajímavě a vypadalo to tedy, že zase bude jednou důvod se radovat z českého filmu. A je to gól! Rozhodně bych však spekuloval o tom, jestli jsou Úsměvy smutných mužů opravdu komedie. Spíše než o sleď komediálních scének a gagů, jde totiž občas až o dost depresivní podívanou. Drsnou, nekompromisní podívanou, kde se humor objevuje především v tom, že většina osazenstva blázince jsou jednoduše blázniví a chybí jakákoliv klišé romantická linka, takže i za to palec nahoru. Zašlo to až tak daleko, že jsem si párkrát vzdáleně vzpomněl na Přelet nad kukaččím hnízdem ale srovnávat tyto dva filmy nemá smysl. Zatím co Přelet byl především o blázinci jako takovém, Úsměvy jsou pořád především o alkoholu a jakákoliv práce s vyprávěním či postavami je jinde. Film dost táhnou herci. David Švehlík je v hlavní roli perfektní a občas dokonce dokáže nahnat husinu, zdatně mu ale sekundují Ondřej Malý a především Jaroslav Dušek. Ve filmu se objevuje i více šikovných českých herců, především u těch méně známých jsem ale měl problém rozeznat, kdo je pouze herec a kdo je pravý nemocný pacient- jelikož ve filmu hráli i skuteční obyvatelé blázince v Petrohradě. Na postavách filmu je jinak pozitivní to, že postavy několikrát vysvětlí proč začali pít a tyto důvody jsou natočené ve formě flashbacků. Divák má tak více příležitosti s postavami sympatizovat a působí to rozhodně víc, než kdyby herec 2 minuty na plátně vyprávěl svůj příběh. Na českou kinematografii originální dílo, která více než na humor sází na temnou skutečnost toho, že alkohol ničí lidi. Perfektně natočené, herecky zvládnuté a životem napsané.Zase jednou prostě dorazil slušný český film a bylo by fajn kdybychom jich tu brzo měli víc. Jak je vidět, máme na to! ()
Zcela beze srandy jeden z nejlepších českých filmů za poslední roky, který jak na domácí tak středoevropský scéně působí jako hotový zjevení. Shodou náhod zároveň pojednává o závislosti, která je našemu národu víc než vlastní. ()
Po Dobrých holubech a Ikarovu pádu tu máme další film o alkoholismu. Je to o té poslední úrovni, když už člověk o sobě nerozhoduje, kdy tělo potřebuje drogu za jakoukoliv cenu, kdy když na to přijde je člověk schpný pít i vodu po holení nebo benzín... Kdo si to nezažil na vlastní kůži nebo jako někdo blízký závislého asi jen těžko může ohodnotit herecké výkony či váhu filmu. Pro takové lidi je to asi o něčem jiném než pro nás co si tím bohudík neprošli. A tak hodnotím jen laicky. Švehlík byl skvělý, skvělý byl i Jarda Dušek a jsem moc rád, že pan Malý zase dostal pořádnou charakterní roli. Mám totiž dojem, že po Poutech, kde se mi zjevil poprvé jak přízrak a já jím byl ohromen pak všechny další filmy a seriály resp. jeho role v nich nestály za nic. Tak konečně! Tohle je dost smutný film. Naděje vždycky je, ale u stoprocentních alkáčů je fakt maličká. 4 flašky ginu. * * * * ()
Související novinky
26. Český lev – výsledky
Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod… (více)
Česko vyšle do boje o Oscara snímek Všechno bude
Snímek Všechno bude režiséra Olma Omerzua (Rodinný film) byl vyslán za Českou republiku do bojů o nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. O nominaci rozhodlo hlasování členů České filmové… (více)
Jsem skoroabstinet a na české filmy chodím do kina nerad. Takže pro mě byly Úsměvy smutných mužů asi stejně lákavé, jako lesbické porno pro Mirku Spáčilovou. Zatímco alkohol mi prostě nechutná, tak českým filmům se vyhýbám díky sérii zklamání posledních pár let. Nicméně byl jsem svou drahou nadpolovičkou (samozřejmě ne pod nátlakem) přesvědčen, že "pro mě bude dobré", ten film vidět. Absolvovala se mnou několik "pohádek pro dospělé", takže ty vyjednávací schopnosti nejspíš odkoukala od Thanose. Jsem latentní demokrat, takže jsem kývl (dokonce se mi povedlo nevypadat u toho, jako kdyby mi někdo o hlavu ohýbal traverzu). Kino Svratka, staré dobré singlsálové kino, začali plnit lidi. Blažený úsměv mé drahé nadpolovičky rozšifrovalo její konstatování, že si konečně připadá v kině patřičně. Skoro jako na třídní schůzce. Rozhlédl jsem se a pochopil, co tím myslí. Nijak zvlášť pohodlné sedačky velmi solidně zaplněného kina, okupovaly zadnice převážně mých vrstevníků. Věkový průměr návštěvníků Marvelovek, mezi které se řadím hrdě i já, byl pokořen o dobrých 15-20 let. Uvědomil jsem si, že mezi ně minimálně designově zapadnu, což mě trošku otrávilo, ale s mým nulovým očekáváním ohledně "filmu o alkoholicích", už to moc nepohnulo. A snad i právě to, že jsem žádné recenze nečetl a očekávání nechal doma, nakonec přispělo k pocitu příjemného překvapení. Díky skvělé předloze p. Formánka, který dokázal vyprávět inteligentně a s nadhledem a současně bez moralizování a snahy vzbudit lítost, nebudete sledovat "ožralce, kteří si za to můžou sami", ale smutné muže, kteří se snaží popasovat s tím, že jsou otroky závislosti. Formánek neřeší kdo za to může, nenabádá, abychom se snažili pochopit, že závislost je nemoc a nedává rady, jak z toho ven. Svůj příběh vypráví prostě a s pokorou, jednoduchým jazykem bez příkras, tak jak by to alkoholem vyšisovaný, ale pořád inteligentní člověk, mohl opravdu říct. A tato opravdovost na mě udělal veliký dojem. Bohužel mi ten dojem trochu pokazil režisér. Já to chápu. Uzavřený prostor ústavu, jedna "normální" postava/divák a spousta bizarních postav(které lze obalit různými příběhy) a to vše vystaveno tlaku. Filmařský ráj, ze kterého vzešly skvosty jako Přelet nad kukaččím hnízdem, Svět podle Prota, ale třeba i Vykoupení z věznice Shawshank a spousta jiných. Takže rozumím tomu, že se režisér snažil vnést trochu invence, nebo si nějaké téma vypůjčit z již zmiňovaných perel. Jenže pokud vyprávím velký příběh podle skutečné události a snažím se o uvěřitelnost, nemůžu v polovině filmu uskočit na tři minuty do pohádky a pak se vrátit zpět. Využití Duška, jakožto parafrázi na Prota, bylo laciné a zbytečně ubralo páru jinak skvěle rozjetému dramatu. Možná to bylo schválně, aby se právě to napětí zmírnilo. Duškovi fanoušci to asi ocení a věřím tomu, že nemalé procento platících diváků, přišlo právě na film s Duškem. Nevím, jestli jim to bude stačit, protože on je to film spíš se Švehlíkem, který je standardně výborný, ale především film o Josefovi. I přes mou výtku, je to jeden z mála opravdu povedených počinů a jako takový ve vás nechá pár otázek, na které je dobré se ptát. Kolik šancí si člověk zaslouží? Už jsme poznali, jaké to je být na dně? A čím to je, že někdo dostane od života ránu, otřepe se, zapláče si a jde dál a jiný se z toho dna přesune na dno láhve a sice se dokáže odrazit, ale nevydrží sám plavat a tak zase klesne? Jsou slabí, nemocní, nebo to mají v genech? V Úsměvech smutných mužů odpovědi nedostanete. Pan Formánek vám ale ukáže, že tu bitvu jde aspoň zremízovat a jak se to povedlo jemu. Normálně by to mohl být spoiler, ale ten chlapík pracoval na scénáři a dokonce si i zahrál malou roli. Procento vyléčených/nechlastajících alkoholiků je děsivě malé, takže přiznaný happyend je na místě. () (méně) (více)