Sedm samurajů

Viděna několikrát 200 minutová verze. Až zase budu mít někdy přes tři hodiny čas, a budu mít chuť na samuraje první po čem sáhnu bude Sedm samurajů. (14.03.2013)

Kdybych neviděl 207 minutovou verzi, tak bych možná dal plné hodnocení, ale tohle na mě bylo přeci jen dost dlouhé a rozvleklé. Navíc jsem viděl dřív remake Sedm statečných a ten mě oslovil více... (03.02.2007)

Akira Kurosawa je především mistr v přesném vystižení ponuré atmosféry ponuré doby. Sedm samurajů, příběh o tom, jak se z hloučku slabých a opovrhovaných stane skupina silných a obávaných, je asi nejdivadelnější film, jaký jsem kdy viděl. Je evidentně dost ovlivněn technikami sympaticky přestylizovaného tradičního japonského divadla (sborové lkaní ohrožené vesnice na úvod, dialog, roztříštěný do patetických monologů aj.). Přesto se taková filmařská kvalita (i vzhledem k roku výroby) hned tak nevidí. Ve filmu je precizní střídání dramatu a symboliky, monumentality a komornosti, davu a jednotlivce, vůbec dramatická propracovanost, ta tu ale na rozdíl od jiných divadelních filmů dokáže vytvořit i výborný film. Navíc (tady mi prosím na chvilku odpusťte čistě pseudointelektuální lamentování), jeden z mála, který pojímá osudy neúspěšných lidí ("I've had plenty of experience in battles... losing battles, all of them. In short, that's all I am.") jako drama a tragédii a ne jako ubohou komedii. Souvisí to s japonským pojetím světa, jehož základem je smrt (kterou se my, Evropané, zcela zbytečně a nesmyslně snažíme ze svých životů a světonázoru vytěsnit), jejíž přijetí je smyslem života (jak to skvěle vyjádřil Taira Šigesuke ve svém proslulém Bušidó). A tento světonázor je podstatně logičtější a smysluplnější než ten euroamerický nedomyšlený a arogantní ateizovaný pseudoepikureismus, který ani není možné nějak uceleněji vyjádřit, protože pak by vyšlo najevo, že nedává smysl. Zpět k filmu, právě filosofická stránka filmu je v Sedmi samurajích pojata z takového toho smířeného, Evropanům bližšího hlediska, a proto neruší ani ty, kteří s ní nesouhlasí. Skvělí (tady mi už můžete přestat odpouštět to pseudofilosofické odběhnutí od tématu), byť někdy trochu příliš patetičtí herci (u filmů tohoto typu ovšem patos není na škodu) v nádherném prostředí středověkého Japonska, ničeného a trápeného róniny, výtečná kamera a střih (i když třeba takové to "slow-motionování" nejpatetičtějších záběrů zkopíroval po Kurosawovi skoro každý režisér a jako jedno z artových klišé mi trochu šlo na nervy), už zmíněný skvělý scénář. Co bych tak mohl vytknout? Nudnost to přes trošku rozmáchlou stopáž rozhodně není. Pozitivem je také hudba. Narozdíl od Rašomónu nebyla příliš evropská a značnou měrou spoluvytvářela skvělou atmosféru filmu. Soundtrack bych sice poslouchal jen jako silné depresivum, ale k filmu se i to sborové mručení hodí. Mimochodem: Sedmi samurajům předcházel důkladný historický výzkum, aby byl film co nejvěrnější rekonstrukcí dějin. Neznám moc filmařů, kterým by tak záleželo na pravdivosti filmu po stránce reálií. (28.07.2009)

Najpopulárnejší KUROSAWOV snímok vedie zákonite k porovnaniu s neskoršími SIEDMIMI STATOČNÝMI, ktorí sú síce strhujúci a azda dynamickejší, ale ani zďaleka tak hlbokí. (05.09.2009)

Legendární Kurosawovo dílo, jeden z jeho nejlepších a nejznámějších filmů, jeden z nejvýznamnějších filmů japonské kinematografie. Je pravda, že jde o předchůdce Sturgesových Sedmi statečných, filmu, který jen málokdo nezná, protože je reprízován (alespoň v evropském či americkém měřítkku) více než často. Tenhle filmový japonský předchůdce a originál opravdu stojí za to a určitě je pravda, že nebýt jeho, těžko by vznikl i Sturgesův remake, který i díky celosvětově známějším hercům i zasazení do amerického prostředí možná nezaslouženě "slíznul" velkou část smetany, která patřila tomuto originálu. Já si netroufnu oba filmy srovnávat - oba jsou vynikající a oba patří k legendárním. Je pravdou, že v tehdejší době nebyl zdaleka tak velký "boom" asijské kinematografie, který nastal až později, takže se mohlo stát, že (alespoň co se týče popularity) v tomto případě "žák" přerostl "učitele" ... Ale současně platí i to, že "tento učitel" patří a vždy bude patřit mezi největší režisérské legendy všech dob. (21.06.2017)

Staré filmy záměrně nevyhledávám, ale v tomto případě mne zlákalo vysoké hodnocení a chválu provolávající komentáře. A když ho zrovna dávali v televizi, dlouho jsem neváhal. Jak to teda dopadlo? Herci byli senzační, v některých chvílích mě i mrazilo (zástava), ale bohužel nechyběly ani nudné pasáže a jaksi sterilní akční scény. Všeho všudy, lehký nadprůměr. Staré filmy nebudu vyhledávat i nadále... (17.11.2008)

Nerad haním klasiku, ale tahle mi bohužel vážně nesedla... Sedm statečných je jeden z mých oblíbených filmů, ale Japonskému originálu jsem nemohl přijít na chuť. Dlouhé protahované scény, zmatené boje... To, že jsem měl zmatky i v samotných samurajích je dáno tím, že mi všichni přijdou stejní, ale to jako mínus neberu:-) Na druhou stranu chválím některá vtipná místa s Toshirô Mifune. Hodnocení je za delší verzi (SE) 60% (03.01.2009)

Krásný film s obrovským přesahem. Krásné záběry a herecké výkony, které v určitých okamžicích berou dech. Trochu jsem se těšil na mnohem lepší a propracovanější souboje a bojová umění...v tomto ohledu má film rezervy. Možná to je ovšem způsobeno tím, že jsme dnes trochu ovlivněni skvělými scénami z Hrdiny, Tygra a Draka, apod.. (12.02.2010)

Tak, konečně, i přes DVD v mé kolekci, jsem se dokopal tento velkolepý kousek s velkým očekáváním shlédnout. A to rovnou v nezkrácené tři a půl hodinové verze z 35mm kopie, na velkém (no, zase tak velkém ne...) plátně v rámci Divadelní Flory. Takže za prvé - mé očekávání nebylo zklamáno opravdu se jedná o velkolepý kousek, popisující dobu feudálního Japonska tak živě a věrohodně, že by člověk řekl že je to až dobový dokument. Výborně zpracovaný motiv, charaktery, zobrazení lidských vlastností, slabostí a ctností. Za druhé - tři a půl hodiny. To je čas co se v dnešních (multi)kinech asi jen tak neuvidí. Nejenže může být pro mnoho diváků neúnosný, ale ani pro promítající by to nebylo ekonomicky výhodné. Ale Sedm samurajů, přesto že nabízí hodně dlouhých či na první pohled prázdných záběrů, má stále co říct. Gradace děje je pomalá, postupná, je to spíše takový zubatý graf než jedna křivka, trošku spíše jako jedna série seriálu. Věřím, že to není film pro každého... ale já jsem odcházel s pocitem, že bych si dal jednu misku rýže. Ne té hnusné rýže ze školní jídelny, opovrhované přílohy k masu a omáčce, ale té misce holé rýže, královského pokrmu statečných samurajů, hodnotného platidla, či naděje vesničanů. (24.05.2010)

Film, který udělal z Kurosawy legendu. Ano, právem. Navíc to, co předvádí Mifune opravdu skvělé. Délka 3h a 26minut uběhla jako nic. I když je snímek přes půl století starý, stále je to mistrovské dílo, což stejně platí pro většinu Kurosawových děl. Kurosawa je největší z největších režisérů. (14.08.2011)

Dokonalý velkolepý velkofilm.Rozhodně jeden z nejkultovnějších a nejlepšcích japonských filmů. Na délku 207min mi to uběhlo docela rychle, takže jsem se parádně bavil. Jinak je tohle mé první setkání s Panem Kurosawou a musím říct, že je to perfektně natočené, ozvučené a není nic, co bych vytkl. Ještě musím poznamenat, že byly výborně vykreslené postavy a není snad ani jeden, který by nebyl nesympatický. Nádhera! (22.11.2011)

ako sa zúfalstvo celej dediny z vidiny krviprelievania mení vďaka 7 samurajom na zápal a odhodlanie...každý jeden samuraj bol niečím iným špecifický, každý jeden bol svojský a dokopy tvorili úžasnú skupinu (u mňa vyhral Kikučijo) ...hudba dokonale vystihovala prostredie...takže pokiaľ nemáte nič proti starým a japonským filmom tak vrelo odporúčam (18.02.2012)

Na jednom z nejzásadnějších filmů všech dob se přetěžko hledají chybky, obzvláště mistrovská režie by se dala vyučovat. Pečlivě prokreslené postavy (nejen) samurajů přirostou k srdci a každá se zaskví silným momentem; ve druhém plánu pak poukazují na to, jak nepřekonatelná třídní (společenská) propast zeje mezi nimi a chudými, vystrašenými rolníky. Ubrat z masivní stopáže (207 minut!) by se dalo snad jen v expresivních výstupech Tošira Mifuneho jako polobláznivého "otrapy", které zpočátku i trochu iritují (než se z něj definitivně vyklube (tragi)komická figurka), a v druhé polovině v již přeci jen zdlouhavém bránění vesnice, kdy se lapkové likvidují postupně málem po jednom (přesila činí 40 vs. 7, resp. 33 vs. 6) a Kurosawa si jako obvykle propracovanou, nedejbože efektní choreografií hlavu nezatěžuje. (08.02.2019)

Japonsko v moři celosvětové kultury tvoří takový samostatný ostrov kolem něhož je řada menších podostrůvků, které jsou stejně podivně úchvatné jako ten hlavní. Dnes se ale jdu zaměřit na asi nejvýznamnější snímek, který sídlí na pomyslném trůnu filmového ostrova. Sedm samurajů je naprosto vynikající příklad historického filmu. Nebere si žádnou známou událost či postavy, ale vytvoří si vlastní příběh, který je sám o sobě dosti zajímavý, vytvoří si řadu postav, které dostanou dost prostoru, aby jsme si udělali obrázek o každém z nich, a hlavně vytvoří autentický pohled na Japonsko 16. století a konkrétně na samuraje. Ano, v tomto snímku jsou samurajové za hrdiny, ale přitom je tu perfektně rozfouknuta ta mýtická mlha těch dobrotivých a dokonalých samurajů, kteří by do roztrhání těla bojovali za každý holý život. Ne, Kurosawa tu ukázal tu pravdivou stránku jejich povolání a nejen to, on nám ukázal mnoho dalších věcí, které jiné tituly zobrazující tuto dobu většinou opomíjejí. Místo neleštěných paláců, hezky a idylicky vypadajících vesnic, majestátních samurajů v plné zbroji či rozkvetlých broskvoní se nám dostává pohled na špínu, bídu a utrpení, prostě na krutou a syrovou realitu, která si ale vyvolává asi nejlepší atmosféru Japonska té doby. A to jak v chování samotných lidí (zobrazení lidské prohnanosti), tak v prostředí. Já osobně jsem viděl pro někoho ukrutně dlouhou 207 minutovou verzi a chrochtal blahem s občasným výrazem obdivu. Obdiv plynul z mnoha aspektů, jako je do té doby revoluční zobrazení akčních scén, které v člověku vyvolávají opravdu pocit "akce" a nebylo to jen uměle vypadající pošťuchování. A krásně tyhle akční scény splývají dohromady s tou poklidnou a početnější částí snímku. Samozřejmě je tu řada památných scén, kde moje nejoblíbenější je jedna z posledních, kde přeživší samurajové stojí u hrobu svých padlých kolegů. Kurosawa je pan režisér, který stvořil nadčasové dílo, jež je bohužel ve stínu sice skvělého, ale přeci jen o pár řádu slabšího západního remaku. (30.03.2019)

Kvuli tomu ze to natocil Kurosawa nebo ze to je klasika to stejne vic jak jednu hvezdu nedostane. Snad kdyby to bylo na hodinu a pul, bylo by to stravitelnejsi Krome blaznivyho samuraje a jejich sefa vsichni ostatní zapadaji do davu a nejsou nicim charakteristický (20.01.2005)

Nemá smysl tenhle film srovnávas se Sedmi statečnými. Samurajové jsou ve svých rolích skvělí, stejně jako jejich herecké výkony. Líbí se mi expresivní vyjádření některých scén a emotivnost jednotlivých postav. Napětí filmu je odlehčeno průhledy kamery do krajny a motivy ze všedního života. Na filmu se mi také líbí snaha nestavět děj na akčních scénách, ale na prostém příběhu lidské touhy po životě a svobodě. (22.01.2006)

Za to, že východ není western. (07.01.2007)

Mistrovské dílo Pana režiséra a jeden z nejúžasnějších filmů světové kinematografie. (20.08.2007)

Nádherný príbeh o statočnosti, bojovnosti, tak trochu o zakázanej láske ale i o prehre či víťazte. Podla mňa patrí japonská kinematografia a najmä ta Kurosawova k tým najlepším. Vynikajúci čiernobiely snímok, ktorý sa oplatí pozrieť. (17.11.2008)

Je to úžasné srovnání notoricky známých západních Sedmi statečných a málo známých východních Sedmi samurajů. Samurajové jsou rozvláční jako Tenkrát na západě, trvá to věky než se jich dá dohromady aspoň šest a sedmého nečistokrevného (Mifuneho) přiberou jenom proto, že je tak neodbytný. Toto se nedalo v Sedmi statečných dobře podchytit, protože samurajem se musíte narodit, kdežto pistolníkem se "pouze" stanete. Bitva o vesnici byla také velice dlouhá, lapkové byli likvidováni po jednom a na vzdálenost meče, zatímco banditi v západním podání útočili a byli stříleni ve větších skupinkách. Vnímání shod a drobných odlišností bylo pro mě velmi zábavné. Jako například souboj asketického samuraje s chlapíkem, co se považoval za samuraje. Nejdříve bojovali holemi a chlapík neuznal, že byl pomalejší, a trval na souboji s meči. Rychlý konec. Nebo když přijeli zvědové a bylo potřeba je zlikvidovat - tady však seskočení na lapky ze stromu nebylo tak efektní jako střelení ujíždějícího bandity na 200 metrů. Je až neuvěřitelné, jak jsou tyto dva stejné filmy rozdílné (o: (16.12.2008)