Kryštůfek Robin

Medvídek Pú je jedna z těch pohádek, které provázely moje dětství a malého medvídka s hlavou věčně zaseklou v nádobě s medem bylo těžké si neoblíbit. Ale film vypráví trochu jiný příběh, příběh dospělého Kryštůfka Robina, který se proti své vůli musí vrátit do dětství. Má to takovou zvláštní melancholickou náladu, ale tak nějak povedeně zajímavou. Sice to není pohádka, kterou nejspíš Disney zamýšlel, ale kouká se na to dobře a Pú s Ijáčkem vás donutí se zasmát. (21.04.2019)

Ono pojmenovat film ze světa medvídka Pú po jediném lidském hrdinovi a obsadit ho skoro padesátiletým hercem už něco značí a docela by mě zajímalo, jak cifršpióni zareagovali, když zjistili, že výsledný produkt není tak docela podívaná pro celou rodinu. Už se párkrát stalo (např. Toy Story 3), kdy se tvůrci chtě-nechtě ve střetu s pokračováním legendy nevyvarovali bilancování, a já s tím ve své podstatě nemám sebemenší problém. A film jsem si užil o to víc, když už jsme zase „zestárl“ k pochopení uvažování „zvířecích“ hrdinů nepodobnému ničemu jinému než dětem předškolní věku. #Tygříkrules PS: Dřív nebo později musí vzniknout, a tak doufám, že se podaří sehnat „původní“ sestavu dabérů. (24.09.2018)

Vždy mě bude bavit konfrontace dětského a dospělého pohledu na věc, kdy se čas jakoby zpomalí a dospělí vytáhnou hlavu z prdele, protože všechny jejich hodnoty a cíle jsou najednou k smíchu a vlastně ani nedávají moc smysl. Vůbec není potřeba hledat svoje vnitřní dítě a další ezo hovadiny. Člověk si buď nechá vytrhnout zábavu a pohodu ze života, nebo nenechá. Moje generace má navíc to štěstí, že přátelé ze Stokorcového lesa tam na nás budou čekat. (27.12.2018)

Takže už konečne chápem, prečo sa tento film v tunajších kinách distribuoval len s titulkami. Christopher Robin možno vychádza zo svetoznámej detskej rozprávky, svojím príbehom sa však prihovára skôr dospelým a nič na tom nemení ani otrepaný, no zrejme nevyhnutný záver. Väčšinu času, ktorý je venovaný hľadaniu zdanlivo neexistujúceho vnútorného dieťaťa v dospelom Christopherov, sympaticky a presvedčivo stvárnenom spoľahlivým Ewanom McGregorom, sa film navyše nesie v pochmúrnej nálade. Tá občas dokonca nebezpečne kolíše nad depresívnou priepasťou, no od pádu do nej nás našťastie zachraňuje prítomnosť plyšových hrdinov, ktorí sú vtipní, ale nie smiešni, a občas zo seba akoby náhodou dostanú i myšlienku, nad ktorou sa človek musí pozastaviť. Od typickej Disneyho produkcie to teda má ďaleko ako Macko Pú od správnej životosprávy, no mne osobne toto chvíľkové vybočenie zo zabehnutých koľají určite neprekážalo. (80%) (08.04.2019)

Disneymu loni propadly všechny tři jeho žánrovky (Louskáček, v Pasti času) a ačkoliv mi to nejdříve bylo líto, zvláště kvůli McGregorovi, tak teď už jen doufám, že příští filmy podle známých pohádek (Aladin, Dumbo) budou přecejen vypiplanější pro širší cílovku (kterou u Kryštůfka Robina a Púa rozhodně nejsem) a nebudu se tak příšerně nudit. Vlastně nemám co chválit, čekal jsem feel good lahůdku podle příběhů, které jsem v dětství četl a za kterou je to i mimo čsfd vydáváno, ale eufemisticky musím konstatovat, že nedošlo k naplnění. Už od prvního traileru jsem nechápal formu, jakou jsou zvířátka přivedena k životu, což se posléze samozřejmě rozmělnilo, jelikož co po technické stránce samozřejmě nikdy není Disneymu co vytýkat. Ewan se snaží, ale má hrát pro mě tak strašně nesympatickou postavu, že to sráží veškerá snažení. Hayley Atwell je ve filmu málo, den předtím jsem si pustil díl Black Mirror s ní a ten doporučuji mnohem více, pokud je člověk vyloženě její fanoušek. Pro mě veliké utrpení, ten zajíc vypadá jak z Králíčka Petra, kterého doporučuji mnohem více. (14.03.2019)