Vrah mezi námi

Závěr filmu mě docela zabil, tak musím o stupeň snížit hodnocení, jinak aktuální téma i dnes, které přinutí člověka k nejednomu zamyšlení. I když by snímku neuškodilo pracovat více v detailech, takhle je potencionál částečně nevyužit. (24.10.2011)

Počkaj chvíľu malú len, až ten zlý pán príde sem. So svojím malým nožíkom, pripraví ťa o život! Zaujímavé, vôbec mi nevadilo, že Lang sa vyhol hocijakej nediegetickej hudbe, a zameral sa predovšetkým na dialógy a zvukové efekty. Úplne ma však očarilo ako preťahoval hlasy (resp. zvuk) z jednej scény do druhej. Ale samozrejme najlepšia bola melódia, ktorú si vrah pískal;Edvard Grieg, In the Hall of the Mountain King (26.05.2012)

Pochmurná, strohá podívaná se skvělou kamerou, pomalu se rozjíždějící atmosférou a strhující gradací. Nemyslím že by tenhle film byl pro každého, ale mě vyloženě dostal. Přes 80 let stará záležitost? Neuvěřitelné. Až budu příště v berlinském muzeu raného německého filmu (http://www.deutsche-kinemathek.de/de), zůstanu u Langa dlouho, dlouho stát (31.08.2014)

"Žebráci ho našli!" I přes pomalý rozjezd se film sleduje jedním dechem. Samotná režie a Peter Lang, coby vrah dětí se svou zneklidňující pískací melodií, nejsou pomyslným limesem filmu, jak by se mohlo zpočátku zdát. Velmi mě zaujala práce s kamerou, která je vynikající (rok 1931!) a má velký podíl na celkovém prožitku filmu. Závěrem nutno poukázat na brilantní zakončení s vykřičníkem (či s otazníkem?) na spravedlnost v civilizovaných zemích. (17.07.2011)

Mazec. Něco mezi Emilem a jeho detektivy a Výměnou (i když podle chronologie by to mělo bejt opačně, že jo :D). Dobrá detektivka, neukazuje všechno, vyzobává jen to nejdůležitější. Slušná práce s napětím, kterou lze vystopovat u Hitchcoka. Third Man se pokusil navázat podobným stylem, ale Vrah působí autentičtěji a věrohodněji. 5* (08.11.2011)

„Počkej chvilku malou jen, až zlý ten pán přijde sem. Se svým malým nožíkem připraví tě o život.“ Hned se mi vybavila jiná říkanka: „Jedna, dvě, Freddy de, tři a čtyři, k tobě míří, pět a šest, kříž dej v pěst, sedm, osm, ztratíš rozum, devět, deset, stát…nikdy nechoď spát!“ Ach ty bezstarostné děti. Obdobně, když se poprvé ve filmu objeví obličej Beckerta, vybavila se mi Studna (30 případů majora Zemana) . To ty oči. To sou prostě oči psychopata! :-) Docela sem se na tento snímek těšila a zklamaná nejsem. Je to přesně naopak. Psát o tom, že je film nadčasový, je naprosto zbytečné. Je to thriller, ve kterém se sice vraždí malé děti, ale nevidíte ani kapku krve, ani žádné záběry mrtvých dětí nebo snad dokonce samotné zabíjení. Ten film je tak silnej, že to ani nepotřebuje a stejně by to tvůrcům zřejmě neprošlo. Takže i když jsem rodič a s „M“ žádné slitování nemám, samotný film mě rozhodně neznechutil. V dnešní době, kdy když ve filmu není plno brutality, protože by se na něj bez ní nikdo nekoukal, je tohle v podstatě oddychovka. :-) A taky není špatný si připomenout a) jak vypadala práce policie dřív a že se kluci uniformovaní nadřeli a zapojili všechny síly pro to, aby vraha našli a za b) jak samotná galerka držela pohromadě a chtěla očistit své jméno a distancovat se od vraha dětí (teda spíš jim šlo o to, aby měli od policie pokoj). A je vidět, že proto udělali maximum. Do hledání zapojili všechny své zločinecké síly, dokonce i žebráky. A vzhledem k tomu, že jejich pátrání bylo nakonec úspěšné, dá se tedy říct, že podsvětí pracuje líp než policie. Trošku znepokojující, ale tak už to holt na světě chodí :-) Dnes už si každej zločinec pracuje jen na svým písečku a o nějakým takovým spojení nemůže být řeč. Pokud tedy nebudeme mluvit mafii. A je to škoda. Občas by totiž neškodilo, že „prostý“ lid, v těchto brutálních případech, vezme právo do vlastních rukou…protože v dnešním humánním právním systému propluje spoustu hajzlů do psychiatrických léčeben (ale o tom hovoří i film). „Hlavní povinností matky je střežit bezpečnost svých dětí od všudypřítomného nebezpečí.“ Rada nad zlato, fakt. Ale to bychom potom ty děti, my matky, nesměly spustit z očí ani na vteřinu, a to jaxi v reálném světě možné není... Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. "Film vznikal v posledních dnech Výmarské republiky, což mu dodalo jak politický background, tak dekadentní atmosféru "krajiny před bouří" - a vytvořilo ty nejlepší podmínky pro mistrovskou studii nezadržitelné touhy a následného trestu. Langova záliba v architektonicky propracovaných obrazech vedla k tomu, že děj situoval do městských kulis." A také Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. "Lang, který tvůrčím způsobem využívá technický rozvoj zvukového filmu, nechává vraha zaznít v předstihu předtím, než ho uvidíme (režisér sám údajně nadaboval Lorreho pískání) a než je identifikován slepým svědkem." (11.01.2013)

přes 80 let starý film...a přece stále dokáže zaujmout. A závěrečný soud je dechberoucí. (11.03.2013)

výborná žánrovka poměrně kvalitně se vypořádávající s přechodem ke zvuku. navíc kromě napínavé noir detektivky poměrně zajímavá reflexe společenského dilematu o právu soudit a trestat. M jak stylisticky tak narativně určitým způsobem předchází dobu. **** (08.09.2013)

Vrah mezi námi je hodně silné černobílé psychologické drama, které bravurně čerpá z námětu sériového vraha a vyvolává spoustu znepokojivých otázek spojených s kriminálními delikventy. Vypravěčský způsob, jakým jsou scény natočeny, vyvolává mrazení v zádech. Například scéna, kdy se míč odráží od plakátu a znenadání se objeví stín vraha, je ikonická pro celý film. Střet mnoha světů, ať už toho dětského, policejního nebo toho z ulice, kde vládnou zástupci zločinců, nabízí pestrou přehlídku sociologických jevů a vůbec přehled společenské nálady a uspořádání v Německu v dobách světové hospodářské krize. M po formální stránce vůbec nezaostává a vzhledem k tomu, že se jedná o ranou éru mluveného filmu, jsou ve filmu použity zajímavé prvky. Obsahově je to film obdařený skvělým dějem, který vyústí v pointu, která nutí k zamyšlení nad rozmanitou škálou témat. (01.10.2014)

Geniální dílo i po letech velmi syrové plné úchvatné symbolika. Peter Lorre je individum, které byste nechtěli o půlnoci potkat v tmavém podchodu. Perfektní budování atmosféry je zásluhou sice především geniálního Langa, ale nelze zapomenout ani na dobře napsaný scénář. (03.04.2010)

Osobně nevidím jediný aspekt, za který by si tenhle film zasloužil vynášení do nebes. Samozřejmě jsem ke snímku z počátku třicátých letech přistupoval patřičně s rezervou a neočekával žádnou technologicky pokrokovou filmařinu nicméně asi o to více jsem očekával patřičně silnou atmosféru a jiné složky. Místo toho jsem dostal od začátku nudné krimi vyšetřování bez jakéhokoliv zajímavého prvku, stín na plakátu u chodníku a další záběry mě totiž příliš neoslnili, to už tu bylo zpracováno i mnohem lépe. Snad jen závěrečný soud stojí za drobnou zmínku ale to je asi tak to jediné. Vedle Pojistky srmrti nebo Zabíjení nemá tenhle film dle mého názoru moc co říci. (07.08.2010)

Praotec všech krimifilmů - a vůbec né špatný (s ohledem na dobu vzniku). Jinými slovy řečeno: nečekal bych, že mě bude bavit film z roku 1931 (například Metropolis jsem odzíval). (03.06.2013)

Tak bacha! Jestliže jste psychopatem se sklony k vraždění malých školaček, vyhněte se tomuto městu velikánským obloukem! Ono je totiž Německo, kterého se ještě nedotkl temný stín xenofobního rasisty Adolfa, pro takové typy velmi nevhodné místo k životu… Režisér Fritz Lang nás zavádí do předválečné metropole zrovna ve chvíli, kdy ulicí chodí záhadný vrah školaček a policii chybí jakákoliv stopa k jeho odhalení. Úvodní desítky minut je v podstatě prezentován způsob fungování policie, včetně základních kriminalistických metod, které se v té době používaly. Přiznám se, že jsem se zde začal trošku nudit, protože ta popisnost byla na můj vkus opravdu moc dlouhá. Jenže pak přišel zásadní zlom. Jednak se divák dozví, že podobnou funkční strukturu jako policie má i podsvětí a jednak snímek dostane perfektní tempo. Oni v tomhle městě totiž i zločinci mají svou čest a vrahy malých holčiček odmítnou tolerovat. Ten je tak samozvanými soudci odsouzen k vystopování, dopadení a nevyhnutelné smrti… Vrah mezi námi je výborným zástupcem film-noir. Dá se říci, že i tentokrát zde nejde o detektivní linii filmu, protože totožnost vraha je v podstatě známá ihned o začátku. Fritz Lang se zaměřil na samotný proces hledání a na hon, který byl na vraha uspořádán. V závěru pak filmem rezonuje morální poselství, o kterém si nejsem jist, zda bylo nezbytné jej sdělit. Ale budiž. Vůči filmu mám pouze výtku k úvodní části pro její zdlouhavost, následující desítky minut ji však bezezbytku kompenzují. Slovenský rodák Peter Lorre je výborný, ono mu to šílenství kouká z tváře v každém jednotlivém záběru. Opravdu, na dobu vzniku filmu hodně moc dobrý filmeček… (15.08.2013)

Vůbec jsem netušila, že vznikl film s toutou tématikou už v roce 1931. Silné okamžiky byly čekání matky na dceru, označení vraha i jeho dopadení, slabším místem byly pak nekonečné porady. Absence hudby mi vůbec nevadila, právě naopak. 4* (12.09.2014)

Lang ma ohúril ako narábal so zvukom hneď vo svojom prvom zvukovom filme, hlavne ako rolu zvuku zakomponoval do odhalenia vraha. Ukážkovo narába aj so strihom, obratne strieda línie plánov pre dolapenie vraha a veľkú oporu má v hlavnom hrdinovi stvárnenom Lorreom. Rozprávanie i pátranie je zo strany polície trochu na pováženie a z ľudáckeho súdu v závere nie som tiež dvakrát nadšený. Chápem, že to poslúžilo skôr ako javisko pre boj názorov vraha proti celej spoločnosti. Umne utnutý záver pozýva k premýšľaniu. (15.04.2021)

Lang je génius - tak košatě pojatý a propracovaný příběh bych od filmu z roku 1931 nečekal (zajímalo by mě jak dlouho film připravoval). První polovina je trošku nudnější (koketuje hodně s němým filmem), ač plná finesek, náháněčka už ovšem krásně šlape. Po celou stopáž Lang tahá z rukávu spousty nápadů a ta vynalézavá kamera - pozice, úhly, nájezdy - radost pohledět. Teprve druhé shledání s německým mistrem (Fury, nepříliš povedený Western Union nepočítám) a jeho jméno stoupá na mém žebříčku raketovou rychlostí a to má ještě spoustu majstrštyků v záloze. 90% (06.06.2008)

Oveľa lepšie ako Záveť Dr. Mabuse. Čistejšia kamera, strih i výkony hercov. Ale i napriek svojej dlhej stopáži mi niečo ešte chýba. Koniec bol veľmi krátky (možno som videl skrátenú verziu?) a nepresvedčil ma o absolútnej réžii F.Langa. 80% (16.08.2011)

No páni... na tu dobu skvostný kousek. Chápu, že se tento snímek stal vzorem pro filmové psychothrillery. Psychothriller o sexuální vraždě školačky a o honu na sériového vraha je skvele režijně zvladnuty, režisér úsporně, ale o to pusobiveji používá slovo a hudbu. No a Peter Lorre který ztvárnil psychycky nemocného vraha je ohromně věrohodný - i proto ma ve své sbírce hodně podobných roli... Film ale také klade otázku, co vede člověka k tomu, ze se stane vrahem.Hlavni postavou není ani oběť, ani kriminalisté, nýbrž pachatel, jehož pohnutky k bestialnimu činu jsou podrobeny detailnímu zkoumání. Zdánlivě ledove chladný surovec se tak v průběhu napinaveho děje nakonec začne jevit jako ubohý nešťastník a nemocný člověk, desici se sám sebe... (01.09.2013)

Das alte deutsche Reich von der Maas bis an der Memel hat tolle Filme gemacht!  Celkem mrazivý krimi thriller z posledních let Výmarské republiky. Z filmu jde cítit jisté napětí a neklid v tehdejší společnosti, které vyústilo o dva roky později v nacistickou diktaturu. V ulicích Berlína řádí dětský vrah a všichni se snaží jej dostat. Policie má precizní německé metody - grafology, psychologický profil, daktyloskopické důkazy, prostě vše naprosto pünktlich. Místní mafiáni si však najdou něco lepšího - využijí všudypřítomné žebráky, aby sledovali každou ulici a každého podezřelého, který bude mluvit s dětmi, což se nakonec ukáže jako výborný tah. Pak už to bylo jen o nervy, kdo toho magora chytí dříve a kdo jej odsoudí. Zatím můj nejstarší film, který jsem si pěkně zkouknul od začátku do konce a zanechal ve mně hluboký dojem. Ve scéně z jednoho zapadlého podzemního klubu ve kterém je provedena razie, by se mohla současná garnitura inspirovat v kontrole dodržování opatření proti té nejhorší pandemii  všech dob - prostě zablokovat vchod a po každém chtít průkaz o bezpičfekčnosti.  (23.11.2021)

Snímka režiséra Fritza Langa z roku 1931 divákovi ponúka pomerne jednoduchý kriminálny príbeh, v ktorom prakticky od začiatku vie, kto je vrahom. Pozoruhodným je tento mnohými označovaný významný film skôr zobrazením pátrania po vrahovi, do ktorého sa zapája ako strana zákona, tak aj podsvetie. Rovnako jeho silu možno nájsť aj v mierne filozofickej polemike, ktorá predostiera tiež otázku o tom, kto a za akých podmienok môže súdiť človeka, a to hoc aj za najťažší zločin, teda vraždu. Záver filmu s obhajujúcim sa monológom Petra Lorrea, ku ktorému prakticky smeruje celý dej, je hercom nielen majstrovsky stvárnený, ale aj výborne napísaný, pričom dokáže vyvolať myšlienky k zamysleniu sa. O to silnejšie vyznieva film v kontexte doby svojho vzniku, teda v čase nastupujúceho nemeckého nacizmu. V prípade Langovho diela možno okrem filozofickej stránky oceniť aj technické spracovanie, obzvlášť potom kameru a strih, ktoré sú ruka v ruke na vysokej úrovni. Dobrá je takisto aj práca so svetlom, respektíve tieňmi, ktorá vyznie o to viac výraznejšie v prípade čiernobieleho filmu. Nemožno však spomínať iba pozitíva, negatív má totiž Langova snímka takisto dosť. Tým hlavným je celková priemernosť príbehu, na ktorú nadväzujú jeho možno až prehnaná minutáž a zbytočnosť niektorých scén najmä v druhej polovici filmu (napríklad pátranie podsvetia po vrahovi v kancelárskej budove). M nie je snímka na zahodenie. Je však nutné sa pri nej klásť otázku, či je skutočne až tak historicky signifikantnou, za akú býva označovaná. Lorreov herecký výkon v závere filmu si zaslúži absolutórium, ale zvyšok z takmer dvoch hodín, ktoré tu Lang vytvoril, už taký dokonalý ani zďaleka nie je. (01.10.2022)