John Wick 3

Pro mě jsou ve filmu stěžejní dvě věci – nápady a atmosféra. A obojího má John Wick 3 na rozdávání. Při scénách v New Yorku jsem si připadal, jako by Blade Runner splodil dítko s frenetickou akcí typu Hard Boiled. Opravdu dlouho nepamatuju tak nádherně nasvícený, atmosférický, obrazově výživný akční kousek, který by v kontaktních bojových scénách tak překypoval nápady, a ještě k tomu tak fantasticky ozvučený, že cítíte každý úder a slyšíte rozdíl, když Jonathan střílí z Magnumky a pak přejde k brokovnici s jejími typickými dutými zvuky. A ještě jednou musím zopakovat to stěžejní slovo – nápady!! Nikde jinde, v žádným jiným filmu, jsem neviděl tak invenčně použitou sílu koní, v žádným jiným filmu jsem neviděl tak dobrou bojovou scénu s nožemi (konkurovat by tomuhle mohla snad pouze kuchyňská scéna v Evansově The Raid 2) a zároveň blahořečím cvičitelům pejsků, ti co tam předváděli, to je na dlouhý potlesk. A víte, čekal jsem, že dějově to bude převařený čajíček, ale i v tomhle ohledu to dávalo smysl a ta mytologie, se svými zákona a pravidly, které nelze překročit, má cosi do sebe a baví mě. A Keanu Reeves? Jeho kondici v 55-ti letech obdivuju, já když se potřebuju dostat do 2.patra, raději jedu výtahem a on tady seká fyzicky náročné hmaty jak na běžícím pásu a to je o 8 roků starší :o) Těším se na čtyřku, sem s ní! (24.05.2019)

Vybroušený diamant. Jasně, je to filmařská exhibice fanoušků žánru, ale v třetím dějství došla svého vrcholu. V těch esteticky vymazlených kulisách (neony s deštěm fungují vždycky) se odehrává festival tvůrčí fantazie, která odmítá polevit a sype z rukávu jeden highlight za druhým. Ty nekompromisně dlouhé, přehledné a bezezbytku fyzické akční scény jsou v mnoha ohledech až na hraně transu, a je úplně jedno, jestli se zrovna střílí, listuje knihou, nebo rozkazuje psům. Příběh je fantasmagorie, každá druhá replika je deklamací, ale pramení z toho nemálo ironických dialogů a komediálních výstupů. Dál už to hnát nejde. A pokud jo, tak ve čtyřce souboj Reeves vs. Iko Uwais, prosím pěkně. (31.08.2019)

Nejlepší dvě scény trojku otvírají a jsou spíše zakončením dvojky. Pak začíná nový, trochu jiný film. Naznačené filmové univerzum je rozpracováno, potkáváme se s jeho nejvyššími šedými eminencemi. Výlet za nima ale jak prostředím, tak akcí nedosahuje dramatické koulervoucnosti ani vizuální spektakulárnosti Říma z dvojky s jeho diskotékou, katakombama a šéfkou Camorry. A stylová elegance předešlého dílu se 100%-ním zaměřením na Wicka se mění v nepředvídatelnou fantasknost s výraznějšími logickými chybkami a s více postavami, ovlyvňujícími Wickův osud jinak než smrtelnou ruční zbraní. V rámci žánru ovšem pořád solidní zástupce jeho referenční série. (05.07.2019)

Stále to nejlepší řemeslo, jaké současný Hollywood nabízí. Pečlivě nastavená pravidla fikčního světa ale poprvé nejsou důsledně dodržována a John Wick tak ztrácí pevnou půdu pod nohama. Akční scény se až příliš často podřizují tomu, aby Wick mohl dál pokračovat a nikoli jeho preciznosti, takže záporáci nevytahují střelné zbraně tam, kde se to nehodí (i když je mají), případně nespěchají, aby hrdina mohl znovu na nohy (leč nemají na co čekat). Nemluvě o tom, že Wick poprvé přestává být svébytnou figurkou a je až nepříjemně často nástrojem jiných. Není to tak, že bych se nebavil. V jednotlivých scénách jsem si šeptal "wow" a někdy i téměř hýkal nadšením. Ale celek je asi tak o 30 minut delší, než by bylo záhodno (to strojené levelování napříč zástupem nepřátel je tentokrát už přeci jen trochu únavné) a asi o dvě třídy hloupější, než co předváděly předchozí díly. Méně by tentokrát opravdu bylo více. Ale čtyřce stejně neřeknu ne, protože takhle nápadité a důsledně vystavěné akční scény ve stylu Jackieho Chana dnes zkrátka už nikdo jiný netočí (včetně Jackieho samotného). (18.06.2019)

Po sračkovitě monotónní jedničce a vynikající pestré dvojce Jonatán Tampón satanžel znovu zbytněl v neinventivní díře a vrací se zpět ke kořenům. Kínovi tentokrát ani nesežrali psa, ani nevypálili Tugenhát, on jen šlápl na kuří hotel mezinárodní odborové organizaci nájemných vrahů, a tak si užívá intenzivní honění, při kterém se zase jen tupě dvě hodiny chová jako nesvéprávný pičus, unyle válí sudy a nezáživně střílí do hlav. Natočeno je to sice opravdu fantasticky, s baletní choreografií si fuckt vyhráli, aby to vypadalo jako úpa reálné kočkování v Mumulendu, ovšem už tak po hodině to furtdokolové, nachlup stejné scifi-džitsu ad absurdum bez výraznějšího děje jednoho dost otráví. Oproti druhému dílu i kulisy stojí za vyližscénografa, a kromě tří vskutku vypečených momentů – kulohryzní pejsci, koňské kungfení a zabijácký tandem indonezských chcípáků – se není moc čím kochat a je to téměř stejně nevýrazná kolovrátková pruda jako jednička, byť skvěle nasnímána. (20.05.2019)