Pro hrst dolarů

Výborný western s drsňákem Clintem Eastwoodem, který se tímto snímkem proslavil a má přesně ty vlastnosti, které by měl správný kovboj mít (charismatický,drsný....) . Sergio Leone opět potvrdil, že to byl skvělý režisér a měl neopakovatelný cit pro natáčení. Celým snímkem nás provází překrásná hudba génia Ennia Morriconeho. Jeden z nejlepších westernů, ale kvality Tenkrát na Západě nedosahuje. (30.12.2007)

„Mrtví můžou být někdy užiteční. Už mi párkrát pomohli z problémů. Zaprvé, jsou zticha. Zadruhé, když to umíš, tak vypadají jako živí. A zatřetí, když na ně vystřelíš, nemusíš se bát, protože už jsou stejně mrtví. Rozumíš?“ Eastwood (resp. Joe, Monco či Blonďák, vyberte si postavu dle libosti) a jeho duchaplné rozumy mě asi nikdy nepřestanou bavit. A to se tu teprve rozjížděl. Ostatně jako samotný režisér Leone. Jde poznat, že jde o úvod do trilogie, a přestože označení „generálka“ tenhle snímek trošku dehonestuje (protože nastavenou kvalitu by mu mohl leckterý film závidět), dost se k němu hodí, ostatně to, s čím přišel tenhle díl, pak bylo v dalších 2 dovedeno takřka k dokonalosti. Hlavní postava baví tím, jak nádherně profituje ze situace a přebíhání z jedné strany na druhou, ovšem nebojí se i pořádně přitvrdit, když se musí postavit Ramónovi (už v tomto díle výborný Volonte). Jinak, skládat poklonu perfektní zvukové a hudební stránce je skoro povinnost, a přestože jde o nejslabší díl z celé trilogie, s přehledem je to na solidní 4*. (12.10.2018)

Vyprahlá prérie všude kolem, ženy, které se mladé stávaly vdovami, hrobník, který v ďábelském tempu stlouká rakve a pravidla, která vlastně ani pravidly nebyla. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat pohraniční městečko v Novém Mexiku. Nehostinné místo, u jehož opuštěné studny se objeví bezejmenný pistolník, se brzy opět rozezní salvami z pušek a pistolí. Jenže tenhle pistolník není tak úplně hloupý a zatímco se jeho vinou likvidují dva zločinecké klany, on si slušně mastí kapsu. Když v roce 1964 angažoval režisér Sergio Leone vcelku neznámého amerického herce a totálně překopal klasický americký žánr, netušil, co tím rozpoutá. V italsko-španělských reáliích se tak zrodila klasika, citovaná nejedním filmovým slovníkem. Divoký západ je tu totiž představený v celé své krutosti, podřízený honbě za penězi a dokonale se rozcházející s dříve neochvějnými pravidly.. Leone, Morricone a Eastwood – trojice k pohledání.. (31.08.2010)

Prach, vítr, kolty, spalující slunce, Eastwood s neznámým původem, špinavým pončem, cigaretou v koutku úst a proklatě rychlým koltem u boku s rezonujícím Morriconem v zádech - pořád stoprocentně Leoneovské. Finále gradujícího duelu z očí do očí mi u Tarantina moc chybí. V Django unchained jsme se toho zatím nedočkali, uvidíme, co v Hateful Eight. (28.01.2014)

První Leoneho návštěva na půdě westernů předznamenala příchod legendy. Remake Kurosawy se více než-li vydařil a ač Sergio teprve piluje svůj režijní styl k dokonalosti, tak i tak z toho je ve výsledku úžasné dílo. Pozdějším Leoneho majstrštykům, které změnily tvář kinematografie jednou provždy, to samozřejmě nemůže konkurovat, ale zase oproti drtivé většině "ostatních" westernů (a ostatně i filmů bez ohledu na žánr) je to kvalitou ve zcela jiných sférách. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (03.06.2007)