„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“

Niektoré vtipy  a scénky naozaj ušli, ale toto určite nie je jedna z najlepších komédii v bývalom Československu, na mnohých iných sa dá zasmiať oveľa, oveľa viac. Avšak výrok Jiřin Bohdalovej: "Připadala bych si s tebou jako nula na desetidolarovce. Ta taky tahá za sebou furt nulu." je vskutku nesmrteľný. Avšak pani Bohdalová potešuje ľudí so zdravým rozumom až dodnes, keď sa len nedávno vyjadrila k téme úchylov: "Ať si to myslí pro sebe, ale ať to nevykřikují, tyhle pitomosti." Pani Bohdalová je ešte z doby, kedy svet bol ako tak v poriadku. Nech jej slúži zdravíčko. Inak vo filme ešte zahviezdila Janžurová, ale tej šla vtedy karta výnimočným spôsobom. (04.08.2021)

Vorlíčkovy nebo Lipského parodie, to je samostatná zářná kapitola československého filmu. Čtyři vraždy natočené v počátcích husté normalizace nabízí parodii na americké šestákové detektivky a výtvarná stránka filmu je naprosto úžasná - kresby mistra českého komiksu Kájy Saudka, kulisy nebo kostými herců. Herecké výkony české gardy jsou výborné, svoje roličky si snad všichni zúčastnění užívají na plné koule, což je radost vidět, ať už je to např. Janžurová v roli zabijáka, Filipovský jako vyšetřovatel FBI, Zázvorková v roli prostitutky, Rosůlková jako otravná paní domácí a tak by se dalo pokračovat že. Pokud se necháte unést hláškami, stylem a prostě úžasnou pohodou, která z filmu čiší, užijete si to. Pokud vás to nebere, možná vám bude vadit slabší, trochu suchý příběh a proto pro mě Čtyři vraždy nesahají na nebeskou úroveň Adély nebo Tajemného hradu v Karpatech. (12.09.2009)

Režisér Oldřich Lipský nejdřív pojal úmysl natočit detektivní komedii podle románu jugoslávského autora Nenada Brixiho 'Mrtvým vstup zakázán'. Přizval k tomu Miloše Macourka a ten z toho přes Lipského nedůvěru k takovému nápadu udělal tuto oslnivou comicsovou crazy komedii, která patří k tomu naprosto nejlepšímu, co u nás v rámci žánru bylo natočeno. (20.02.2003)

"Studoval jsem dálkově." "Jo, a na jakou vzdálenost?" Další z legendárních starých ztřeštěných komedií se spoustou nezapomenutelných a stále používaných hlášek s fiflajícím Josefem Kemrem v čele (před nějakými patnácti lety vycházel punkový časopis který se jmenoval FAFOFIF - že to je podle fiflajícího Kemra a nefiflavě se ten časopis jmenuje ČASOPIS, mi došlo až tak před třemi lety), na které se však asi podepsal už čas, protože mi dneska připadá strašně zdlouhavá, místy nudná a některý vtípky až trapný. Dobrý je každý Kemrův výstup, Rosůlková, Filipovský závěrečná přestřelka a několik dalších vtípků (role Bohdalky mi naopak připadá dost trapná) ale mezi desítku nejlepších starých českých komedií bych to asi nezařadil. Ručník končí, ručník končí. (06.05.2009)

Kdysi dávno jsme Vraždy poslouchali na kotoučáku (mladší budou asi houbeles vědět, co tímhle slovem myslím), tudíž bez obrazu a nic to neztratilo ze své krásy .. spíše naopak. Ty nejlepší momenty se naslepo vynořovaly ještě víc, jelikož naše fantazie a představivost pracovala naplno. Takže - nejen Beethoven má nějakou váhu, ale i tenhle film. Pro mě absolutní jednička v domácí kinematografii .. (06.02.2010)