poster

Studená válka

  • Polsko

    Zimna wojna

  • Francie

    Cold War

  • Velká Británie

    Cold War

  • Slovensko

    Studená vojna

  • Nový Zéland

    Cold War

  • USA

    Cold War

  • Austrálie

    Cold War

Drama / Romantický

Polsko / Francie / Velká Británie, 2018, 89 min

Komentáře uživatelů k filmu (135)

  • POMO
    ***

    Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes](12.5.2018)

  • Matty
    ***

    Polské lidové písničky nikdy nebyly tak sexy. Kromě nich mě Pawlikovského baladický průřez dějinami hudby a Evropy uhranul silně kontrastní černobílou kamerou a vysoce ekonomickým vyprávěním s ostrými střihy, náhlými skoky v čase a množstvím významů sdělovaných bez slovního dovysvětlování mizanscénou, díky čemuž může film za necelých devadesát minut pokrýt nějakých patnáct let historie. Atmosféra přitom zůstává konzistentní, mění se hudební styl a míra frustrace hrdinů, kteří stále nemají to, po čem touží. Zjevně jde o snímek okouzlený poválečnou evropskou kinematografií (což se vedle akademického formátu projevuje také množstvím zastoupených evropských zemí a jazyků) - nikoliv jenom muzikály sovětského typu jako Zítra se bude tančit všude, vůči nimž se kriticky vymezuje -, ke které má mnohdy blíže než k realitě. Zároveň jsou to ale právě dobové politické represe, jimiž museli nepohodlní umělci v komunistických zemích čelit, jež komplikují zápletku a oddělují milence od sebe. Velké zjednodušení sociopolitických souvislostí, psychologická plochost charakterů a výrazná stylizace sice dobře slouží nadčasovému fatalistickému příběhu nenaplnitelné lásky (u kterého tolik nevadí, že namísto plnokrevných hrdinů sledujeme pouze určité (arche)typy), ale jako výpověď o určité době a lidech určité doby, kterou chce být též, Studená válka ze stejného důvodu selhává. Jestli ale chcete vidět velmi vstřícný art, který divákům nestaví do cesty moc překážek, nic hezčího v kinech zřejmě jen tak neuvidíte. 70%(10.7.2018)

  • Enšpígl
    *****

    A zatímco my do nekonečna vzpomínáme na "zlatá šedesátá" a velebíme Miloše Formana, Poláci si dávno vychovali další generaci nástupců svých kinematografických ikon. Studená válka je režisérský balzám, pro každýho kdo chce vnímat silný příběh lásky plný kotrmelců s perfektně drsně poetickým zakončením. Film má vždy nedovyprávěnou scénu, která se dokončí až v další scéně, ono to může působit zmatečně, ale ve filmu to má dobrou návaznost a vtahuje diváka do příběhu. Šetří se dialogy, ale vyprávění kamerou jede na plný plyn. Scény z baru budu mít v hlavě dlouho, bohémskost a touha po svobodě versus osudová láska. Je vyslovená radost sledovat tenhle film na plátně a užívat si mistrovské režie, kvalitních hereckých výkonů hlavních představitelů a skvělé hudební složky filmu. Hodnocení to tady má všelijaký, ale pro mě je tohle dlouho neviděná filmová dokonalost.(11.7.2018)

  • Malarkey
    ***

    Proč se do oskarových nominací u neanglicky mluveného filmu dostane kousek, který je v rámci pochopitelnosti nejmíň přístupnou filmařinou, co jsem za bůhví kolik let viděl, to prostě nepochopím. Přitom Poláci teď točí tak pěkné filmy. No tak jasně, jisté kvality má určitě i tento film, to bezesporu. Nápad, jak odvyprávět příběh v rámci útržkovitých scén, které se neustále trhají, aby se pod náporem polských dudáků opět propojily, je cnostnou a originální myšlenkou. Já ale přeci jen měl co dělat, abych to po dalším záběru na dudáky nebo zpívající holčičku nevypnul s tím, že už tenhle film v životě nechci vidět. Nakonec jsem ho dokoukal, uznávám originalitu, ale…už ho nikdy nechci vidět! Pokud Studená válka dostane Oskara za neanglicky mluvený film, tak to nebude za film, ale za to, že polská kinematografie je aktuálně tou nejlepší evropskou kinematografií.(7.2.2019)

  • Cervenak
    ****

    Ojojóóój! Totálne víťazstvo formy nad obsahom. Ale tá forma! A tá fám fatál!(9.2.2019)

  • T2
    ***

    Rozpočet Eur 4,3miliónaTržby USA $54,353Tržby Celosvetovo $11,700,000▐ Umelecký hudobný povojnový poľský súbor v artovej dráme na pozadí komplikovanej nenaplnenej láske. Úvodom otvorený nábor a rozbeh spevokolu ešte neurčí smerovanie filmu, výpoveď. Nakoniec to ostane len pri spomenutej romantike, dvoch zaľúbencoch - vedúcim súboru a takou dá sa povedať hlavnou speváčkou. Dejovo skoro netvárne, len sledujeme ako postupom rokov sa ich vzťah vyvíja až komplikuje. Chýba tomu určite lepší náboj, zápletka. Viac než samotná kostra príbehu zaujme vystúpenie súboru, ich spev či tance. /60%/(25.12.2018)

  • Radek99
    *****

    Proč se, sakra, takovéhle filmy nenatáčejí u nás? Nemám příliš rád hudební snímky, ale tohle nebyl jen film hudební, nýbrž film o hudbě. O podstatě (evropské) hudby. A taky o podstatě lásky. Opravdu mimořádné evropské filmové dílo současnosti, reflektující a odkazující se ovšem k minulosti - a to nejen příběhově, tématicky, ale i formálně. Ozvuky filmové nové vlny, nádherná černobílá kamera, neuvěřitelně sofistikovaná a přesvědčivá mizanscéna, Zeitgeist... Nesnesitelná lehkost bytí obou hlavních hrdinů, jejichž osudová láska je marněna jednak temnou dobou, komunistickou totalitou a Železnou oponou, ale i jejich vlastní neschopností se vztahu naplno odevzdat, nedostatkem pokory, jakousi existenciální odtažitostí, odstupem, oním prokletím evropského intelektuála. Je tu patrno opravdu silné prolnutí k dílu Milana Kundery, který navíc rovněž ve většině svých románů čerpal z autobiografických zážitků - osobně jsem odsoudil hlavní hrdinku kvůli jejímu vztahu (nezájmu/zanedbávání) ke svému dítěti, které měla s tím (ne)správným partnerem, což ovšem není omluva...a ono filmové dítě je ve skutečnosti scenáristou a režisérem tohoto filmu! Je to bolestný osobní příběh - temně romantická linka je vystavěna na základě běhu života rodičů polského tvůrce, kterým je film věnován. Posmutnělá rezignovanost, Dichtung und Wahrheit Pawla Pawlikowskiho...(18.11.2018)

  • Superpero
    ***

    Kouká se na to hezky a Joanna Kulig je echt baba. Já jim ale prostě vůbec nevěřil lásku. Navíc se chovali jak kreténi a fakt jsem nežral jejich životní rozhodnutí. Děj byl strašně banální a chtěně osudový.(2.3.2019)

  • Rimsy
    ****

    Formálně na vysoké úrovni, Pawlikowski v tomhle ohledu bezesporu umí. Na příběhové úrovni se musí divák smířit s tím, že vyprávění je leckdy zkratkovité a reálie režimu či životních procesů jsou odstaveny na vedlejší kolej; podřízeny ústřední melodramatické lince o věčné lásce navzdory okolnostem a především politické zvůli. To chtěl podle všeho Pawlikowski sdělit, jelikož za tímto cílem si nekompromisně jde, logika příběhu ho tolik nezajímá. Poetiku snímek však má a na metaúrovni komentuje proměnlivé vlny studené vlny napříč dekádami. Není to prvoplánová romance, nýbrž funkční snímek o složitosti vztahů. Dobrá práce, ale pro mě úplná špička ne.(3.7.2018)

  • JFL
    ****

    Na první letmý pohled opáčko po "Idě", ale i když by se mohlo zdát, že Pawlikowski po úspěchu svého nenápadného průlomového filmu jde na jistotu za festivalovým úspěchem a cenami, tak "Studená válka" překvapí tím, jak se od "Idy" liší ve všech ohledech. Tedy až na základní východisko o ryze osobním tématu a skrze něj zrcadlení polské dějinné a morální tragédie. Nicméně tato rovina leží tentokrát spíše v druhém plánu a plátno patří převážně zničující, ale současně tolik živelné romanci. Pawlikowskému nelze upřít, že má "Studenou válku" detailně promyšlenou, díky čemuž nesklouzne do manýry nebo jen kopírování "Idy". Vyprávění hudbou, provázání romantické a společensko-politické linie s ústředním motivem muziky, ale také opět koncepční užití klasického formátu a především pak souhra všech uvedených elementů v zájmu dramaturgie díla a jeho vyprávění dokazují, že Pawlikowski je bravurní režisér, který v rámci své vlastní tvůrčí renesance dozrál. Jistě, nabízí se otázka, s čím přijde dále a jestli se vydá novým stylovým směrem, nebo bude dále předvojem festivalové nostalgie po vrcholné éře autorského filmu (na které ostatně jede také Marhoulovo "Nabarvené ptáče"). Jenže stejně tak se nabízí uznat, že "Studená válka" (stejně jako "Nabarvené ptáče") nelze omezit jako pouhý soubor aluzí, protože o ty představují až úplně poslední z předností tohoto vytříbeného a emocemi pulzujícího filmu.(13.4.2020)

  • xxmartinxx
    ****

    Film o tom, že je jedno, jestli jste na západě nebo východě, když jste idioti, co prostě neumí žít. Přestože jde o film založený na skvěle využívané hudbě, tak se mi na něj především nádherně koukalo - místy byl ten zážitek až hypnotický.(15.8.2018)

  • gudaulin
    ****

    S Idou Pawlikowski před časem testoval svým komorním pojetím mou trpělivost, ale první setkání rozhodně nebylo nepříjemné. Studená válka je snímek z jiného ranku, sleduje se bez sebemenších problémů, je přístupný a svým způsobem příjemný. Otázka je, jestli by tahle charakteristika Pawlikowského potěšila. Chtěl totiž zjevně natočit drama, které bude nějakou zásadnější výpovědí o své době a o systémech, které v Evropě tehdy udávaly směr. Svědčí o tom ostatně už název. Na osudu zamilované dvojice smýkané nepřízní režimů chtěl ukázat zlomyslnost velkých dějin, které vyplazují jazyk na nešťastné jedince. Bohužel tohle se nepovedlo a pokud chcete filmy, které zásadním způsobem odhalují mechanismy společenských pohybů, musíte se obrátit jinam. Především proto, že Pawlikowski si vybral špatné hrdiny. K tomu, aby se míjeli, nepotřebují protivenství politických systémů, ke kladení překážek si bohatě stačí sami. Jsou to ony typy, které dokáží zaměstnat a přivést k zoufalství celou armádu vztahových koučů a na konci jejich životní cesty mají za sebou řadu milostných kotrmelců a nejspíš i několik ztroskotaných manželství. Pletou si lásku se zamilovaností a selhávají v řadě základních dovedností nutných pro udržení dlouhodobého partnerského vztahu. Studenou válku stojí za to vidět kvůli kameře a především pro její hudební rozměr. Pawlikowski filmové řemeslo umí a vybral si i solidní představitele hlavních rolí. Jen ta hloubka, se kterou chtěl pracovat, tomu schází. Celkový dojem: 75 %.(11.5.2020)

  • castor
    ***

    Pawel Pawlikowski je respektovaný evropský filmař. Nyní předložil minimalistické drama o lásce mezi mladou členkou a šéfem polského lidového pěvecko-tanečního souboru, kteří tak moc chtějí být spolu, jenže to furt nějak nevychází. Sbor sklízí úspěchy, má své pády, musí se podrobit režimu a začlenit do repertoáru budovatelské písně, a tvůrci nás tak postupně (velmi zkratkovitě) provedou dějinami nejen stalinského Polska: použitím černobílého a neširokoúhlého obrazu. A ano, kompozice jsou to opojné a oku lahodící. Herecky je to velmi slušné, za Joannu Kulig palec nahoru. Se zbytkem je to horší. Celkové vyznění na mě tolik nedolehlo, výsledek je studený, pod kůži se mi nedostal. A přitom o emocích by to přeci mělo být.(16.3.2019)

  • Davies182
    ****

    Love's a bitch and then you sing.(6.1.2019)

  • Vitex
    ***

    Z Idy jsem zvládl něco kolem patnácti minut, tady to dopadlo mnohem líp - viděl jsem to celé. Do půlky mi to dokonce připadalo jako moc dobrej biák. Mám rád elipsovité vyprávění. Ale tady elipsy negenerují významy. Negenerují kromě pocitu promarněného potenciálu nic. Pawlikowski je spokojen s málem, šťastný to muž. Kamera nádherná. Zvuk super.(20.9.2018)

  • lamps
    ***

    Krásný film. Ale na své ambice současně hrozně poddajný a prázdný... Nejvíce art je dokonalá Joanna Kulig, repetitivní příběh s jasným poselstvím za srdce bohužel nechytí. 65%(23.1.2019)

  • pepo
    ****

    Super festivalovka. Vizualne krasna, ale tie hlavne postavy som dost nenavidel. 8/10 P.S. ak sa tomuto v Cannes vazne tlieskalo vyse stvrthodinu, tak tych divakov dost lutujem a v mnohom to vypoveda, preco si z toho festivalu budem stale robit srandu(13.9.2018)

  • Vodnářka
    ***

    On byl charismatický a talentovaný umělec, ona krásná a dost drzá na to, aby zpívala u něj v souboru. Zamilovali se, jak už to tak ve filmech chodí, ale oba měli dost svých chyb a byli příliš sobečtí na to, aby ideální lovestory vydržela déle než vždy pár let. Bonno zpíval v osmdesátých letech: "I cannot live with or without you...", Pawlikoski volí pro stalinské Polsko lidovou píseň, která má podtrhnout emoce, magnetizmus a kouzlo hrdinů, ale myšlenka vlastně zůstává. Hudba spolu se skvělou kamerou Lukasze Žala unáší diváka atmosférou snímku i energií Joanny Kulig a daří se jí nechat ho jen okouzleně zírat na plátno. Co se však Pawlikovskému nedaří, je zapojení problémů doby, železné opony a vlastně celé studené války do příběhu hrdinů. Divák musí vyvinout opravdu velké úsilí, aby si sám dovysvětlil, že jednání postav vlastně souvisí s režimem, jednotlivé situace často vůbec nefungují pohromadě a motivy Zuly s Wiktorem většinu času nedávají smysl. Srovnání s Idou mi tím pádem přijde hodně ambiciózní myšlenka. Studená válka bohužel vzdává jakoukoliv snahu pohrát si s obsahem, a tak jej raději nechává ubít (byť geniální) formou. Mně osobně to na dobrý film moc nestačí.(20.7.2018)

  • HAL
    ****

    Hezký film, romantika a životní peripetie napříč železnou oponou, až by se chtělo Pawlikowskimu hodit nějakou tu festivalovou cenu. Jen kdyby to nebylo tak zrychlené zběsilými zkratkami, že se ani nestačíte nadechnout a je konec, skutečný prožitek s postavami minimální, až v tom všem pobíhání působí tak trochu hloupě. On existuje důvod proč velké eposy rozkládající se na desítkách let trvají přes tři hodiny. Pak by byl možná k přežití i ten intenzivně melodramatický závěr. 7/10(28.1.2019)

  • Snorlax
    ****

    Montek a Kapuletová s novými problémy a hlavně v rozděleném světě bojují za zvuků téměř všech hudebních žánrů za svoji lásku.(24.4.2020)

<< předchozí 1 2 3 4 6 7