Televizní společnost

K tomuto snímku jsem se dostal díky konspiračnímu dokumentu Zeitgeist, který obsahoval právě několik ústřižků z tohoto filmu. Už dlouho jsem neviděl snímek, ve kterém by se mi takovým způsobem zamlouvaly dialogy. Sidney Lumet je v této disciplíně mistr. Nebo si minimálně mistry dovede najít. Tento snímeček nám dává šanci nahlédnout do zákulisí televizní společnosti, kde tamní zaměstnanci svojí prací žijí a jsou ochotni pro nahnání sledovanosti udělat naprosto cokoli. Včetně oběti naprosto nejvyšší. Člověk to na jednu stranu chápe a pravděpodobně by v dané pozici smýšlel a jednal úplně stejně. Na druhou stranu si však člověk uvědomuje, jak moc fuj praktiky zaměstnanci praktikují k nahnání sledovanosti. Dost velký dojem na mě udělalo především to, jak se zdejší herci a herečky dovedli rozčílit. Vůbec herecké výkony jsou na luxusní úrovni. Proslovy pana reportéra neměly chybu a pevně věřím, že se nad nimi alespoň na okamžik pozastaví každý divák a divačka. A s přihlédnutím k tomu, že pán neříká sračky, nýbrž káže pravdu ty 4 * prostě dát musím. Jen mě malinko zamrzelo, že divák nedostal možnost zahlédnout bobříka kariéristické slečny, který dovedl dosáhnou orgasmu v čase lámajícím všechny rekordy. (16.10.2016)

„Nemůžeš mě přepnout na jiný program!“ Pravda v televizi pochopitelně neexistuje, ale proč na ni zcela rezignovat? Protože nikoho nezajímá, protože je v přímém rozporu s pověstným „show must go on“? Dalšími objekty scénáristova zájmu jsou lidé z televize a jejich vztahy, obdobně falešné jako zprávy, jež vypouštějí do světa. Podle filmu byla právě sedmdesátá léta zlomovým obdobím, kdy byla generace mající celkem rozumnou představu seriózního zpravodajství definitivně „sežrána“ generací nastupující. Posledních pár statečných, jejichž lamentování nad starými dobrými časy nelze označit za prázdné fráze, musí ustoupit před náporem dravé mladé krve. Před lidmi, kteří svět chápou výhradně skrze onen ďáblův vynález a vypustí-li z úst větu „Tohle v televizi neříkali, jak se to dělá?“, nemusí jít nutně o nadsázku. Terčem scénáře přitom není jen televize, negativní dopad působení konglomerátů a cílení na masový trh odráží situaci v celém Hollywoodu od druhé poloviny 70. let. Network je proklatě mazaný film. Dokáže být v jednom momentě k potrhání vtipným i nepříjemně upřímným (protože poukazuje na něco, co si sami neradi připouštíme). Prvotřídní kvalitu hereckých výkonů možno brát jako odměnu pro diváky, kteří před tím přílivem rychle chrlených slov briskně neprchnou (zkuste si to říct pětkrát za sebou). Právě jim bych taky doporučil seriál Aarona Sorkina Studio 60, jdoucí věrně ve šlépějích Networku a nadto modernizující některé aspekty téhož konceptu. 90% Zajímavé komentáře: Tomco, Lookass, Ondrish (21.05.2009)

Podařený film z televizního prostředí, jehož výpovědní hodnota je přenosná i na dnešní dobu. Velice chytrý scénář to hraje na obě strany a kromě kritiky lidí stojících za televizních vysíláním se chytře naváží i do samotného publika. Film navíc skýtá jednu z největších moderních pravd o té pravdě, že kdo je v televizi, má "pravdu". Tenhle film si zaslouží každého Oscara, kterého dostal v hereckých kategoriích i nominace, které posbíral v těch dalších. Chytrá satira, kterou asi nikdy neuvidíte na televizi Nova. (04.01.2010)

Je priam obdivuhodné, aké širokospektrálne sféry pozemského života režisér vo svojich filmoch rozvádza. A nepriamo dospeje k podobným výsledkom : nekalé zákulisie policajných praktík, beštiálne situácie vo vojenských táboroch, krvilačné verdikty porotcov v sieni, hrozby informačných vojen, televízne pletky... Trochu mi z opačného uhlu pohľadu pripomína iného matadora - Franka Capru. Lenže zatiaľ čo Capra dáva do opozície "rozprávkových" zloduchov (kde dobro prirodzene vychádza z človeka), Lumet prenáša pozornosť k tým zvráteným a skazeným. Čím majú väčší priestor realizácie, tým viac dehumanizujúco podkopávajú aj to najmenšie ľudské, čo v nich zostalo (pričom dobro je niekde až za tou nekonečnou priepasťou beznádeje). Lumet vlastne nepoužíva satiru či plnohodnotnú príbehovosť (čím by nalákal širšie publikum) ale nadnesený realizmus, čiže v konečnom dôsledku svojou výstižnou servilnosťou otvorí dvere aj tomu retardovanému, aby pochopil. Otázne je, do akej miery to bude priemerného diváka zaujímať, lebo zo skúseností je jasné, že 80% ľudí sa bude neustále kŕmiť tými istými sračkami, ktoré Finch vo svojich prejavoch spomínal. Vlastne robíme týmto hajzlom dobročinnú službu a ešte sme šťastní, ako s nami vymetajú. Ťažko sa to počúva... Mimochodom je to jeden z tých tématov, v ktorom vyniknú herecké výkony až k nebesiam. Asi toľko. (24.06.2014)

Pět hvězdiček nedám, protože Vrtěti psem, jakkoliv má pověst narychlo spíchnutého filmu s menším ratingem uživatelů CSFD, mi přijde daleko adresnější, vtipnější, zábavnější a ve svém účinku drtivější. Na svou dobu je ale Network vysoce nadprůměrný film, navíc demýtizující osmou velmoc, tzn. média, která se těšila v 70. letech velké úctě, a novináři a publicisté byli považovaní za pilíře demokracie. My dnes už dávno víme, že podnikatelské zájmy a politický vliv dokážou účinně nalomit ostří novinářských snah, že kvalitní publicistika je úspěšně odsouvána bulvárem a nejrůznějšími obskurními zábavnými pořady. Navíc v souvislosti s nedávným skandálem v Británii kolem Murdochova mediálního impéria může být pravda někdy horší než na první pohled bláznivá fikce. Myslím si ale zároveň, že Network je dítětem své doby a dnes už má poněkud pomalejší tempo, některé scénáristické linie, jako je vztah Maxe Schumachera a Diane Christensen, mi přijdou nadbytečné a schází tomu úderná zkratka, je to zkrátka někdy moc ukecané. Stoprocentní dojem na mě udělalal snad jen kariéristka skvěle zahraná Faye Dunaway, která si za svůj výkon ostatně naprosto zaslouženě odnesla Oscara. Celkový dojem: 80 %. (05.08.2011)