Zlo s lidskou tváří

Světlá stránka psychopatického sériového vraha. Berlinger po řemeslné stránce nepřichází s ničím světoborným, ale ten zvolený úhel pohledu má něco do sebe. Publikum odjakživa přitahují monstra a ne jejich oběti či lovci. Manipulace podpořená osobním kouzlem dokáže divy a zlomit její moc vždycky vyžaduje osobní odvahu a sílu čelit pravdě.. Efron se stejně jako Radcliffe úporně snaží vymanit ze škatulky, ale jde to ztuha. Při pohledu na jeho vždy vyrýsované tělo mě napadá, co to zkusit přes ledničku jak Haley Joel Osment..? (24.06.2019)

„Všetci si myslia, že vrahovia sú upíri, ktorí vyliezajú v noci, ale nič nie je ďalej od pravdy. Vyzerajú ako úplne normálni ľudia. Každý z vás sa kedykoľvek môže stať vrahom.“ Dosť zvláštny, ale nakoniec musím priznať, že nie úplne márny zámer poňať jedného z najbeštiálnejších sériových vrahov v dejinách ľudstva ako v podstate ukecaného a príjemného sympaťáka. Zac Efron (ktorý to aj produkoval), sa v úlohe dokonale našiel a nemá chybu. Rovnako ma potešili mnohí známi herci vo vedľajších úlohách, pričom sa mi páčili aj tí, ktorých obecne nejako extra nemusím (John Malkovich, Jim Parsons, Haley Joel Osment). Retro atmosféra potešila, ale paradoxne je vizuálne až tak dobre spracovaná, až mi samotný film pripadal dosť lacný a nevzhľadný. Oceňujem absurdnosti, na ktorých je najlepšie, že fakt vznikli podľa skutočných udalostí (skok z okna, žiadosť o ruku). (20.10.2019)

Je znát, že Joe Berlinger se dal na mnohaletou dráhu dokumentů, ve kterých se docela i našel. Zlo s lidskou tváří je ale i tak velice slušné drama o jednom z řady sériových vrahů Ameriky. Jen musíte přijmout fakt, že film obsahuje obrovské množství viditelně přesných informací, ale i skutečnosti, že je vyprávěn jako faktická knížka, než-li příběh plný vypjatých a do filmu se hodících scén. I tak je ale Zac Efron neuvěřitelný a zíral jsem, do čeho se to pustil...a hlavně, jak to zvládl. (15.12.2021)

Neškodnou sof(is)t(ikovanou) formou zpracovaný skutečný příběh vraždící bestie, která je ve filmu za neodolatelného sympaťáka, co by ani mouše, natož opačnému pohlaví, neublížil. A to měl Ted Bundy na svém kontě úctyhodnou řádku bestiálních zabití žen, než skončil na konci osmdesátých let minulého století na popravišti. Přistupme tedy na to, že zločinné poklesky má na svědomí hnědovlasý kudrnáč, po kterém se ohlédne každá žena, jakmile kamkoliv vstoupí a někde se objeví (ve filmu je to takto přesně zobrazeno). Zac Efron celkem bez problému vystihl tento požadavek. Film je povětšinou rekonstrukcí soudních procesů v několika amerických státech, kde v rozmezí dvaceti let vysoce podezřelý muž operoval. Pochopitelně se souzený muž vydatně a sebevědomě obvinění bránil, což je ve filmu roztaženo zhruba do dvou hodin. Také podnikl nějaký ten útěk před spravedlností, soulož se svojí právničkou a snad i choval nějaké city k ženě, se kterou žil, ve filmu jeho životní lásku ztvárnila sympatická Lily Collins. Joe Berlinger se scenáristou Michaelem Werwie ale rozhodl, že žádný ze spáchaných zločinů (explicitně) nezobrazí (s výjimkou jednoho). Film si tedy vystačí s popisností vražd, což je dokumentováno autentickými reportážními materiály z té doby, přece jen máme před sebou proslulého sériového vraha, tudíž by se hodilo vidět ho v jeho "pracovním procesu". Navíc je pak celkem zřejmé, že určitými důkazními materiály podložené činy nespáchal nikdo jiný než právě on. Film i tak diváka tlačí k pochybám, zda je sympatický mladík skutečným autorem zvěrstev. případně je na divákovi, jak si to celé přebere. Asi tak docela neocením měkký přístup filmařů k tomuto známému a šokujícímu případu amerických dějin kriminalistiky, ovšem režijně je to i tak snaživě odvedené (skoro soudní) drama, které příliš filmově v ničem nevyniká a pokouší se o sympatie k zvrhlíkovi měrou nemalou, přičemž se ušetřilo na maskách, neb postavy nikterak nestárnou a fyzicky se tedy v rozmezí dvaceti let nemění. Takže kdo se obejde bez hutné explicitnosti, bude se tetelit. 6/10 (10.07.2022)

Čekal jsem krev, utrpení obětí a vysvětlení motivace Bundyho činů, řekněme něco ve stylu filmu Monster (z něhož zde mimochodem zazní píseň Crimson and Clover od Tommy James & The Shondells). Místo toho jsem dostal unylou životopisnou nudu (jak je u tohoto žánru obvyklé, proto se mu snažím jinak vyhýbat), která je zoufale nedramatická a téměř až skandálně prostá všech vražd, vyjma jedné jediné v závěru - nebýt jí, zasloužil by ten film skutečně hodnocení odpad, neboť hlavní postavu v podstatě líčí jako sympatického chlapíka, na kterého letěly ženské a u kterého vlastně není celou dobu jisté, zda to udělal nebo ne - morálně problematický je dle mě ten film v každém případě, protože mám obecně alergii na to, když se točí filmy o podobných grázlech, zatímco jejich oběti nikoho nezajímají. Neuspokojivé mi přijde i tvrzení, že film je vyprávěn z pohledu Bundyho partnerky - podle mě to prostě není pravda, protože tam je hromada scén, v nichž se Liz vůbec nevyskytuje, tudíž by o dění v nich nemohla vědět. Vlastně kdybych si to tady nepřečetl, vůbec bych nepoznal, že to má být vyprávěno z Liziny perspektivy. Pokud jde o Efrona, podle mě prostě neumí hrát, koukat na něj tedy bylo dost utrpení (umocněné navíc odporem, který jsem cítil k postavě Bundyho jako takového). Naopak Lily Collins se mi líbila moc a považuji ji za dobrou herečku a velice atraktivní ženu. U Malkoviche mi pro změnu přijde, že poslední dobou hraje v čím dál horších kravinách. Celkově mi ten film přišel výrazně delší, než skutečně je, vadil mi styl, jakým je to vyprávěno, má to dost hrozný soundtrack, a vlastně mě nenapadá důvod, proč to chtít vidět, protože krvelačný divák zde jen hořce zapláče, a ty skoro 2 hodiny lze jistě strávit lepším způsobem. (25.05.2019)