Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Rimsy
    ****

    Na jeden z největších hitů roku, jak by mohlo nadšení z Benátek předznamenat, to nakonec asi stačit nebude. I přesto je ale na Jokerovi řada věcí k pořádnému chválení. Co nikoho nepřekvapí, je samozřejmě fantastický Joaquin Phoenix v další ze svých chameleonských kreací. Stačí, aby se zlověstně díval do kamery a nic víc k navození děsivé atmosféry nepotřebujete. To naštěstí Todd Phillips pochopil, takže mu tuhle one-man show nekazí a pouze podbarvuje audiovizuálními hody, jak si hollywoodský spektákl žádá. Samotný příběh samozřejmě zrovna realistický není a psychologické vykreslení je sice jakž takž funkční, ale vcelku banální – chce se říct, že by se Evropa tématu chopila o poznání důsledněji. Výsledek je však vyvážený, řemeslo jde ruku v ruce s atmosférou i lehce sociálním poselstvím, přestože po promakanějších předchůdcích (hlavně Taxikářovi) pokukuje Joker trochu zespoda. Za mě však spokojenost a jedna z nejzajímavějších komiksovek (hehe) za dlouhou dobu.(1.10.2019)

  • Zíza
    ***

    Jako součást DC dobrý, vlastně velmi dobrý. Jako lidské drama o přeměně spíše průměrné. Film mě nedokázal nadchnout. Při sledování jsme měla pocit, že pořád na něco čekám a nakonec jsem to nedostala. Jako by mělo ještě něco přijít, nějaký vrchol, protože pro mě film vrchol prostě neměl. O co ve filmu šlo? O přerod v Jokera? O situaci ve městě, která pomohla v přeměně? Opravdu pomohla? Film mi prostě přijde neúplný. Jistě, Joaquin byl dobrý, hezky na to zhubl, skvěle si tancoval, když byl na scéně sám a hrabalo mu, takt o bylo fajn. Jakmile tam byl někdo další, skoro mi přišlo, jako by zapadal do pozadí. Pro mě naprosto obyčejný film, který vlastně nepřináší nic nového kromě toho, že nám chtěl ukázat, jak byl Joker zrozen, ale je to opravdu u této postavy nutné? Musíme ji „pochopit“?(4.10.2019)

  • verbal
    **

    Naposledy jsem se u Žolíka takhle otravoval, když jsem ho musel hrávat se svou devadesátiletou senilní babkou. No jen si to představte. Nepohodlná tvrdá židle v zatuchlé kuchyni s mdle blikající žárovkou v hnusně kýčovitém květinkovaném stínítku a každá hra, k níž zásadně servírovala kefír, trvala minimálně dvě úmorné hodiny. Vždycky, když lízla kartu, dvacet minut na ní upřeně čuměla, přičemž jí ještě tak pětkrát spadla, a jakmile jí docvaklo, že jí přišla karta do postupky, vytáhla zuby a začala se sáhodlouze hystericky chichotat. Ale tu senilitu předstírala tak dokonale, že jsem jí to žral i s navijákem a ani si nevšiml, že fixluje a mění si pod stolem ty spadlé karty ... Je to, jako by někdo uplácal původ Ironmana tak, že by ho 120 minut natáčel, jak se zaníceně přikousnutým jazykem v garáži letuje turbomotor. Chápu, že žánr přiblblých omalovánek pro dyslektiky je již kompletně vylízaný a točí se jen furtdokolové přiblblosti s jednou a tou samou mluvící bubuhlavou z vesmíru. Ovšem obrátit to, ve snaze být jiný, o 180 stupňů zády k nezletilým retardům a přirozením směrem k artovým hnědopichům nebo psychiatrickým nedoukům a snažit se udělat z pokleslého homixu sice přesnou a sofistikovanou, nicméně dokonale hemoroidohostilní a až prudivou dizertačku z progresu psychopatologického chování, přičemž skoro nepustit pacienta z laboratoře dělat bordel mezi lidi, to jeden může klidně skončit s pérem v hrtanu nějakého olupeného rozumbrady poté, co ho během ňoumovitě neohrabané felace kopne nějaký náctiletý potrat dělnických rodičů vztekle do prdele, a znuděný verbal qůli alespoň troše rozptýlení ještě přirazí celou tu povedenou trojku xobě. Když si zkomatizovaný divák po tom martýriu trochu rozhýbe strnulé půlky a kreativně se zamyslí, kolik psychopatických vyfikundací mohl Žolík během své cesty k totálnímu jebnutí v kuli navyvádět a jak to mohl být, namísto nudného vědeckého čumění do akvárka na vyšinutou laboratorní krysu, sofistikovaně zábavný film, nezbývá mu, než zoufale praštit hlavou do zdi a začít se afektovaně chechtat nad těmi dnešními prudce heterofobními a deviantně nudofilními dvaadevadesáti procenty. Jediným opravdovým zážitkem z této prudy je výkon Popelečního ptáka. To, co se mu odehrávalo v xichtě během přechodů mezi při- a nepříčetností z něj jednoznačně dělá jednoho z nejlepších herců současnosti a byl jednoduše mistrovský. Ale mistrovský byl i ve filmu Mistr a sebelépe zahrané psychotické etudy v nekrotizující úmornosti pro přechytřelé či stádově přibečující milovníky kakaa prostě komplexní bič z hoven neupletou.(3.10.2019)

  • JohnnyD
    *****

    Nekompromisná inkarnácia kultového zloducha čoby psychopata bez ideológie, ktorý sa necháva úplne pohltiť vlastným šialenstvom. Problémom je, že síce film poskytuje jasnú a originálnu cestu k zrodu Jokera, nedôjde do samotného konca. Akoby film snímal cestu larvy, ktorá sa zakuklí a keď už ide kukla prasnkúť, film skončí a nemôžeme naplno vidieť motýľa, teda narcistického "klaunského princa zločinu". Napriek predvídateľnosti a absencii výraznejšieho vyústenia ide o pozoruhodný film, ktorého najväčšou devízou je až neznesiteľne pochmúrna atmosféra a súcitný ponor do mysle odporného šialenca. Tento Joker je násobne nechutnejší a strašidelnejší než hocijaká predošlá filmová verzia postavy. Napriek tomu je divák nútený plne precítiť emancipáciu šialenstva titulného hrdinu, že pomaly bude mať po odchode z kina chuť si dať klaunovský make-up. Práve tento nekompromisný, nehanebný, politicky nekorektný prístup robí z Jokera unikátny divácky zážitok. Je to neopakovateľný náhľad do sveta "incelov" a šialencov a to vrátane záverečnej vražednej katarzie. A bez akéhokoľvek moralizovania a dovysvetľovania. Toto je pohľad do mysle psychopata. Bodka.(7.10.2019)

  • mzss1
    *****

    (93%) Viděno v kině (CZ dabing). JOKER je jeden z mých filmových případů, na které jsem dle trailerů a všelijakých ukázek nechtěl jít do kina a jak se to nakonec vyplatilo. Tohle se mi jednou za čas stane (někdy docela často), že se na jistý film těším a zklame mě, nebo naopak jako v tom to případě, čekám minimum a paradoxně dostanu nečekaný a příjemný opak. Postava JOKERA mě nejvíc bavila v TEMNÉM RYTÍŘOVI (2008). Ta stará verze o Batmanovi s M.Keatonem mě vůbec nebavila, ani role Jokera. Stejně tak ve filmu SEBEVRAŽEDNÝ ODDÍL (2016), kde se Joker objevil v podání Jardeda Leto. Prostě Heath Ledger z T.Rytíře byl u mě jednička. Ehm, do té doby než jsem dnes 4.10.2019 viděl tuto verzi ze světa DC filmů. Nedokážu říci, jestli Joaquin Phoenix zde překonal Ledgera, ale spíš bych střízlivě řekl, že se mu vyrovnal. Navíc bych tohoto „klauna“ k žádnému z DC snímků nepřirovnával. Tento filmový JOKER si šel vlastní cestou, cestou zrodu významné ikony, která je tak výrazná a úžasná. Dokážu zde vyzdvihnout X aspektů. Mezi přední aspekty patří, určitě bravurní herecký výkon Phoenixe, kde ani na vteřinu nezaváhám o uvěřitelnosti jeho postavy. Jeho herecký výkon bych mohl rozpitvávat do nekonečna, ale to nemusím. Ostatní herci bez problému včetně Roberta De Nira, který svojí úlohu zvládl dostatečně včetně finální scény. Hudba byla dalším velkým kladem snímku. Sice se zde dala poslouchat pouze samoúčelně ve filmu než samostatně, ale své si odvedla výtečně. Jsem rád, že snímek postupně nabíral na obrátkách. ½ se rozvíjela slušně a ta druhá byla už temnější a napínavější. Finále bylo už ostřejší a údernější. Rkové provedení a brutalita se zde určitě svých mezích držela, ale své scény a chvíle to také mělo. I když bych osobně ještě tak nějakou tu 1 – 2 drsnější scény uvítal a i snesl, ale nevadí. Možná tak přidal 15-20 min stopáže navíc. Silné momenty to mělo, především ty ze strany hlavního představitele. Celkové finále a demonstrace klaunů – to bylo opravdu impozantní. Nechci to vychvalovat zbytečně až do nebes. Často se divákům stává, že film vyzdvihnou a po čase je to přejde, třeba i po pár hodinách, ale mě to víc a víc unáší, takže dávám nakonec 93% než těch 90 co jsem chtěl původně dát. Ten onen opakovaný Jokerův smích mě neiritoval, jak někteří záporně píší, ale přijal jsem ho. Jasně to bylo ve filmu vysvětlené proč se tak Joker smál. I jsem ocenil ty jeho přeludy některých scén, které se jevily jako skutečné a byly jasně opodstatněné. Jak už jsem zmínil, tak krvavost a brutalita tu byla, ale ještě v přijatelném a snesitelném měřítku. Když to shrnu, celé se to logicky soustředilo na ústřední a nezapomenutelnou postavu Jokera. Byl to jeho a chvílemi smutný příběh. Nechci obhajovat jeho zlé činy, ale svůj důvod většinou měly. Takže to má i hloubku k zamyšlení. Není to jen samoúčelný snímek. Myslím, že není co už dodávat. Nejsem ovce, tentokrát se plně shoduji s recenzemi a CSFD hodnocením. Tohle ještě uvidím víckrát. Skvělá práce!(4.10.2019)

  • - Aby měl Joker jedinečný smích, sledoval Phoenix videa lidí trpících duševní poruchou, která způsobuje nekontrolovatelný smích nebo pláč. (henrycruel)

  • - Píseň z prvního traileru se jmenuje „Smile“ a složil ji Charles Chaplin pro svůj film Moderní doba (1936). (henrycruel)

  • - Arthur (Joaquin Phoenix) vystoupí jako stand up komik v Pogo’s, což je zřejmě odkaz na sériového vraha John Wayne Gacyho, který si přivydělával jako klaun na dětských oslavách, kde si i vyhlížel budoucí oběti. Jeho přezdívka byla Pogo The Clown. (Kejf.)