Režie:
Pablo LarraínScénář:
Noah OppenheimKamera:
Stéphane FontaineHudba:
Mica LeviHrají:
Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt, Richard E. Grant, Caspar Phillipson, John Carroll Lynch, Beth Grant, Max Casella (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Když je JFK zvolen prezidentem USA, stává se Jackie Kennedy (Natalie Portman) jednou z nejmladších prvních dam v historii. Pro její vřelost, eleganci a vybraný vkus ji brzy obdivují miliony lidí po celém světě. Pak přichází okamžik, který všechno změní. Jackie se vyrovnává s osobní ztrátou, jako milovaná matka a první dáma však musí zůstat oporou dětem i celému národu. Filmový portrét jedné z nejikoničtějších žen 20. století je příběhem hrdosti, lásky a noblesy, fascinujícím nahlédnutím do zákulisí Bílého domu i zachycením dnů, které změnily běh dějin. (Aerofilms)
(více)Videa (22)
Recenze (226)
Nemůžu si pomoct, ale tohle nebyl film o Jackie, ale především o Natálce, která tady chtěla a měla ukázat, že dokáže svým herectvím sama samojediná utáhnout celý film a také že zvládne jakoukoliv možnou dramatickou polohu. Nedokázala, nezvládla. Byly sice chvíle, kdy předváděla to, co od ní divák čeká, ale většinou jen afektovaně přehrávala a ksichtila se, jako kdyby jí kousla tarantule. Neoslovila mě ani celková načančanost a obvzláště zamrzí minimální prostor pro osvědčená jména jako jsou Hurt či Sarsgaard, kteří z toho přeci jen mohli udělat snesitelnější podívanou. Zklamání. 30% ()
Skrz naskrz nehollywoodský medailonek, ve kterém vládnou dušené emoce a kontaktní kamera. Natalie Portman hraje jinou ligu, ale mám pocit, že by si tenhle příběh čerstvé vdovy zasloužil silnější rámování, třeba do filmu, kde nebude hrát prim, ale výraznou vedlejší linii. Larraín to koncipuje extrémně umělecky, ale to škrcení divácké empatie začne být ve druhé polovině až otravné. ()
|45%| Trailer mě docela zaujal. Tudíž jsem očekával zajímavý snímek se zajímavou skutečnou událostí. Ve výsledku až tak zklamaný nejsem. Moc jsem toho neočekával, tak tu nebudu dlouze rozepisovat kritiku. Tu třetí hvězdu jsem ale dát nemohl. Nevím, jestli by to mohlo dopadnout lépe, kdyby to bylo natočeno jiným stylem, možná o chlup jo. Vyprávěčský styl se mi moc nelíbil. Navíc, v půlce filmu mě to už téměř vůbec nebavilo. Dokonce by z toho mohl být jen tak cca 50 minutový dokument. Natalie Portman určitě sehrála solidní herecký výkon, jenže její postava mě už zhruba v té půli snímku začala tak trochu rozčilovat – těžko to konkrétně popsat slovy. Jsou zde scény, které se mi líbily, včetně té jak je prezident zastřelen a jeho hlava spočívá v klíně jeho ženy. Jakmile se snímek blížil ke konci, už mě to vůbec nebavilo a nudilo. Takže to není vyloženě blbost, přesto si myslím, že se z toho film dělat neměl, i když to spíše pojednává o první dámě. ()
Darmo predstierať, faktom zostáva, že film vznikol ako odrazový mostík pre akúkoľvek herečku, aby naplno ukázala, svoje herecké kreácie. Je to film pre herca a na oscaroch viete tieto konkrétne filmy veľmi ľahko rozlíšiť. Minulý rok to bol napríklad Kráľ Richard, ktorý staval na banálnom príbehu, ale zaujímavý bol práve pre herecké kreácie Willa Smitha. Jackie je síce starší film, ale na hereckom perfekcionizme mu to neuberá. Larraín je aj napriek pomerne jednoduchej téme hravý a nejednoznačný. Časové roviny sa menia jedna cez druhú a až na konci klikne, aká bola vlastne chronológia všetkých scén. Paradoxne to film ozvláštňuje ale nie natoľko, aby ho to spravilo pamätným. Syžet je síce hravý, ale všetko to stojí a padá na formálnej čistote. Či už je to Fontainova kamera a špinavosť obrazu, ktorá je uhrančivá alebo hudba Mica Levi, kde stačí jeden jediný klavírny tón a máme na obraze emóciu. Natalie je potom už len čerešničkou na torte. Film, ktorý je doplňujúci v rámci spomínaných udalostí, a neprinesie historicky nič nové, len nám osvieti problematiku z iného uhla. Na to, o aký film sa jedná ide o formálne aj emočne veľmi dobre spravené dielo. Stavajúce na dialógoch a tichu, ktoré dokonale využíva svoje prostredie, v ktorom sa postavy nachádzajú. A je jedno či je to upršaný hmlistý cintorín, alebo štyri steny prázdneho Bieleho domu. ()
Tvůrci se vyřádili v kostýmech (Madeline Fontaine stojí za Amélií z Montmartru) a dobové preciznosti, Natalie Portman zase jednou dokonale herecky září, ale jinak je tahle látka už předem odsouzená k tomu stát se dalším životopisným dramatem bez přidané hodnoty. A že už takových bylo. Prostě jedna smutná paní chodí po Bílém domě a řeší, co bude dál. Možná přeháním, ale zhruba takhle vyrovnávání se první dámy Spojených států se smrtí nejmocnějšího muže světa vypadá. Že to koupil v Dallasu a že někdo konspiračními teoriemi žije dodnes, víme. Nás ale zajímá to, co se děje na plátně. Žádné emoce, žádná gradace, žádné scény, které by přinesly nějaký výraznější konflikt. Odvážná i roztěkaná Jackie, která se na veřejnosti dokázala dokonale ovládat a zahrát každou roli, kterou jí její pozice předkládala, je prezentovaná jako žena s rozostřenými povahovými rysy, nicméně dokonale (a na pokraji nervového zhrocení) zahraná Natálkou. I ona však možná lituje, že výsledek nenabízí NĚCO navíc. Ono je fajn sledovat rekonstrukci s přispěním skutečných dokumentárních záběrů, kdy třeba sledujeme záznam z roku 1963, který se odráží v okně auta, ve kterém sedí hlavní hvězda filmu. Jenže co dál? Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Většinou je to srozumitelný kus pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. ()
Galerie (134)
Zajímavosti (9)
- Pablo Larraín odhaduje, že třetina ze všech filmových záběrů vyšla na první pokus. (MessiM)
- Film byl natáčen v Nice ve Francii v době, kdy se tam odehrál teroristický útok. (MessiM)
- Scénář byl na blacklistu roku 2010. Tedy na seznamu pro nejlepší neuskutečněné scénáře. (MessiM)
Reklama