Dunkirk
Dunkirk
Dunkerque
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Dunkirk
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrají:
Fionn Whitehead, Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles, Aneurin Barnard, Jack Lowden, Will Attenborough, James D'Arcy (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Očekávané válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. (Vertical Entertainment)
Recenze (1 732)
Téměř 400 000 anglických vojáků se ocitlo v pasti, kde perimetr před nepřítelem drželi Francouzi a ten se každou hodinu zmenšoval. Statisíce vojáků se tak nachází na pláži u jediného mola a čekají na pořádné lodě, které by je evakuovali. Snímek vyniká především všudypřítomným strachem, že každou vteřinu se Němcům podaří prolomit poslední zbytky obrany a zmasakrují je na pláži. Přesto, že Němci ve snímku nejsou moc vidět, tak jako by byli všude okolo. A to otevírá cestu pro velmi syrovou atmosféru plného děsu, kde se chce zachránit každý i na úkor kamaráda. A známé v nouzi poznáš přítele tady nabývá úplně jiného rozměru. Dále musím podotknout, že se mi hrozně líbily scény s Tomem Hardym, něco tak 'opravdového' jsem hodně dlouho neviděla. A hudba Hanse Zimmera, není potřeba ani vyzdvihovat, ta zaručeně drží celý snímek v atmosféře, který by každý dobrý válečný film měl mít. - "We shall defend our island whatever the cost may be. We shall never surrender." ()
Pět hvězd je u Nolanovy režie celkem jasná věc. Tentokrát to ale je jenom pět hvězd, ne pět plus, jak bývá zvykem. Dunkirk nemá onen wow efekt jako Interstellar, Inception and Dark Knight(s). Přesto z vlastně jednoduchého příběhu udělal dechberoucí podívanou, která se zařadí mezi nejlepší válečné filmy vůbec. Příběh je vyprávěn zajímavě třemi liniemi, které jsou občas složité, ale nebyl by to Nolan, aby si nehrál s časem, že? A nakonec se mu to podaří. Hardy je skvělý, i když vlastně ve filmu nehraje, jenom mluví. Kamera opět prvotřídní. Už v předchozích filmech ukázal režisér, že letecké scény umí. V Dunkirku si vyhrál skoro naplno, a přesto bych snesl víc. Vzhledem k povaze filmu je to hodně odlišné Nolanovo dílo, ale přesto v řadě ohledů s jeho typickým "rukopisem". Proto opět za pět hvězd. ()
Masterpiece. Už od premiéry filmu "Interstellar" v roce 2014 jsem od mého nejoblíbenějšího režiséra očekával něco velkého. Když tedy Christopher Nolan oznámil, že natočí své vlastní pojetí operace Dynamo z Druhé světové války, jásal jsem. Dvě mé nejoblíbenější sféry z oblasti filmu a historie se totiž spojily v jednu. Avšak to, co jsem ve finále dostal, předčilo všechny mé nejdivočejší představy. Dunkirk je totiž rozmáchlou atmosférickou podívanou, která okrem silného příběhu nabídne i geniálně broušený soundtrack. Hans Zimmer opět dokázal z prostého hudebního motivu vytvořit něco dokonalého. Film samotný zaujme na první pohled svým ojedinělým stylem vyprávění, kdy dějová linie obsahuje hned tři stěžejní opěrné body a to souš, vodu a vzduch. Nolan se všemi těmito elementy předvádí neskutečný filmový koncert, který Vás na 107 minut doslova "přibije" k sedačkám. Celý tento výborný výjev rámují skvělé herecké výkony všech zúčastněných herců, jejichž projev balancuje na hraně čistého ponoření do svých postav. Christopher Nolan tedy opět potvrzuje svou dominantní pozici na režisérském poli, jelikož Dunkirk je výborným a epickým válečným dramatem, které funguje na všech myslitelných frontách. Výborná práce! PS: Tom Hardy je neskutečný bourák! (Viděno v kině Cinestar Jihlava) „You can practically see it from here.“ ()
Esteticky krásný válečný film - přesvědčivé válečné scény, ohromující výprava, hudba i obrazy zprvu dlouho podmanivé, asi nejvíc mi učarovaly pohledy na letadla ve sluneční záři nad tyrkysovým oceánem... Ovšem postupně začala nádherně temná a neradostná hudba po špílbergovsku cajdákovitět a působivé obrazy byly neurvale přebity megaporcí tak ohavného a nízkého patosu, že jsem se měl co držet, abych znuseně nevrhnul. A vnucuje se mi teď navíc ještě jedna otázka: K čemu jsou probůh vlastně filmy z druhé světové války ještě dneska dobré, když od jejího konce už uplynulo přes sedmdesát let? Aby nám znovu a znovu škodolibě ukazovaly, jak pitomí byli naši předci, když se ještě relativně nedávno masově vybíjeli mezi sebou? Jak byli Angličani obětavě vlastenečtí a chladnokrevně stateční? A Němci podlí a zákeřní? (Střílet na evakuující se vojáky, fuj!). Jděte se bodnout. Proč si Angličani stále potřebují zvyšovat sebevědomí tímhle poněkud vyčpělým způsobem? Protože dneska mají ve své vlastní zemi stále menší a menší vliv a můžou už leda tak nostalgicky vzpomínat na svou slavnou imperiální minulost? A současní, až do morku kostí poslušně zpacifikovaní Němci, si budou z podobných stereotypních filmů stále dokola a dokola obnovovat svůj pocit viny, i když jejich válečná generace už téměř vymřela, a budou pak ve volbách volit všelijaké pošahané sluníčkářské kreatury, které v posedlosti jakýmsi zrůdným pseudohumanismem zasviňují Německo, potažmo celou Evropu i s Británií všemožnými nečistými pronárody. Zatím jednoznačně nejslabší, respektive nejpřízemnější, nejstředoproudovější Nolanův kus. ()
Tak já nevim. Natočené je to moc hezky, o tom žádná. Děj má spád, který diváka nenechá vydechnout, záchranné akce podal Nolan zábavně i realisticky a pokud nepočítám osobu jménem Fionn Whitehead, je to i báječně zahrané. Zdánlivě by to mělo stačit, ale prostě nestačí. Předně točit válečný film s ratingem PG 13 je totální lapsus. Když na pláži bouchne chlap s puškou a dolů spadne jenom ta puška, působí to přinejmenším divně. Nechci po Nolanovi nějaká ryanovská jatka, ale trochu životodárné tekutiny upustit měl. Další věcí je absence dějové linky, která by dala možnost ztotožnit se s nějakou z postav, díky čemuž by mohl být celkový zážitek intenzivnější. Takhle to působilo spíš jako hodně drahý dokument. No a nakonec bych doporučil střihačovi, aby příště trochu méně chlastal. Je to o něco víc než dobré, ale nemohu se ubránit zklamání. 70% ()
Zase trochu jiný pohled na válku... Nolanovo zpracování vás natolik vtáhne do děje, že si skoro připadáte, jako byste byli na té pláži taky, při náletu si lehali na zem a jen doufali, že všechny padající bomby dopadnou prostě vedle... Stopáž pod 2 hodiny navíc umožňuje příběh velmi dobře gradovat bez zbytečných hluchých míst... Válka bez příkras a zbytečného balastu (jako tomu bylo například v Gibsonově Hacksaw Ridge)... Za mě plný počet... ()
Akékoľvek slová chvály sú zbytočné... jednoducho to treba vidieť a zažiť... ()
65%. Zdá se, že Nolan začíná po vzoru Spielberga (a jeho Bridge of Spies) chladnout. Dunkirk se omezuje na syrové vyprávění, kde jako emoční vodítko slouží pouze obraz a zvuk. Příběh není ucelený a kombinuje prvky událostí, jejichž atraktivita se mi pro plátno nezdá dostatečná; Nolan tu totiž prakticky nepracuje s charaktery, což v kontextu toho, na co jsme u něj zvyklí, není zrovna konzervativní přístup, a divákovi tím nedává moc prostoru k tomu, aby si na postavy a vyprávění vybudoval byť sebemenší emocionální vazbu. Téměř ke konci filmu jsem si uvědomil, že jsou mi osudy postav s "prázdnou" tváří vlastně docela jedno. To se mi zdá od Nolana jako ryzí experimentování s typologií a formou vyprávění zcela bez jeho osobního podpisu. Dunkirk tak je, spíše než okázalým výpravným dramatem, jen komorní a dlužno říct i trochu zmatenou dokudramatickou variací mimořádně chladně vykreslených scén, které mi po většinu času nebylo moc příjemné sledovat. Abych byl fér, dle očekávání nelze Nolanovi upřít tradicionalistický perfekcionistismus jemu vlastní - každá dějová sekvence má vlastní specifický druh hudby, ta společně s kamerou hraje v Dunkirku naprosto stěžejní roli, nicméně ani u kvalit formátů Nolan/Hoytema/Zimmer to prostě k dokonalosti nestačí. Momentů, kdy dostanete příležitost přiblížit se k postavám na tělo, je tu jako šafránu, a tak i navzdory nesporným technickým kvalitám a dokumentární autenticitě zůstává Dunkirk - tím spíš v přímé komparaci s předchozími Nolanovými díly - přísně nenolanovský. Nemůžu říct, že bych byl vysloveně zklamaný, ale čekal jsem - třebaže přeslazenému patosu se vyhýbám - alespoň symbolické emoce. Syrový a chladný Dunkirk je v mých očích nemá, snad až na drobné výjimky (třeba návrat civilních lodí k plážím nebo jedna dvě scény s Rylancem, který mimochodem podal úchvatný výkon). Přesto Dunkirku emocionální šťáva, typická třeba pro Interstellar jako vrcholné Nolanovo dílo, fatálně chybí, a to mi překáží v tom naplno ho docenit. ()
Film funguje ako filmový záznam udalostí, ktoré sa stali. Absentuje tu snaha o vytvorenie hlavnej postavy, ktorá nás celým peklom sprevádza a tým pádom tu nehľadajte žiadny veľký príbeh. Postavičky, ktoré sa tu nachádzajú nedostávajú priestor herecky vyniknúť. Čo je tu dôležité je atmosféra, ZImmerová hudba, ktorá dotvára tempo a atmosféru tak ako to dramaturgická zložka nedokáže a potom Hoytemova kamera, ktorá nás vťahuje hlbšie a hlbšie na pláž, vodu a do vzduchu. Ale výsledný dojem? Pekne natočené, historicky presné. Ale to je asi tak všetko. Nolan nebaví, Nolan nešokuje. Nolan len prerozpráva jednu udalosť a to je všetko. Je to škoda. Potenciál bol obrovský. Stačí len spomenúť scénu Elegy for Dunkirk vo filme Atonement. Poteší Murphy a hlavne Mark Rylance, ktorý si znova bral celý priestor pre seba( keď sa už na obraze zjavil). Od tvorcu Nolanovho formátu som ale čakal viac. Retrospektívne rozprávanie tu bolo úplne zbytočné. ()
Pro mě dlouho očekávaný film, který nakonec asi splnil to co měl, ale musím říct, že jsem opravdu zrovna od Nolana čekal o úroveň lepší podívanou. Z těch několika pohledů a příběhů se určitě dalo vyždímat víc. Atmosféra je strhující a surovost některých záběrů dodává na autentičnosti, ale z celé bitvy o Dunkerque nám toho zrovna moc neukázali. Nejenže by záběry z fronty, která bránila pláž dodaly filmu větší říz, ale zároveň by podpořily dojem strachu a napětí. Takhle sice cítíme hrozbu, ale krom pár letadel a padajících letáků, jsme se moc akce z první ruky nedočkali. Přál bych si aby se do toho opřel Nolan znovu a natočil třeba Bitvu o Anglii nebo Operaci Market Garden či jinou z významných událostí války. Vlohy pro to má. Dunkerque to dokazuje, ale věřím a doufám, že to dokáže ještě líp. ()
Prvykrat som sa znudene pozrel na hodinky po deviatich minutach. Po strnastich som si film prvykrat pauzol, aby som na vlnach internetu nabrat sily na jeho dopozeranie. Dalej si pamätam uz len neznesitelne pazvuky vzdialene pripominajuce hudbu a nicnehovoriace sceny s nadhernym ale bezzubym PG-13 vizualom. Nolan urcite natocil presne co chcel, ale to sa da povedat aj o filmoch Uwe Bolla. Mne Dunkirk absolutne vôbec nesadol. A nemyslim si ze by to bolo preto, lebo som ho nevidel v kine. Väcsie platno a hlasnejsi zvuk by nenahradili absenciu pribehu. Postavy nie su podane chladne. To by bola este pochvala. Nolan sa postavam vôbec nevenuje. A nevenuje sa poriadne ani udalostiam. Tym padom mi boli ukradnute nielen postavy, ale bolo mi uplne jedno, co sa vo filme deje. Nenadchol ma ani audiovizual. Hudba bola vyrazna. Vyrazne otravna. Jedinu emociu, ktoru vo mne vyvolala bola ta, ze ma strasne srala. Na vizuale je pekne, ze bol film v maximalnej miere natoceny v realnych lokaciach so skutocnymi lietadlami, lodkami atd. Az som mal pocit, ze sa vdaka vsetkym tym hrackam nechal Nolan oblbnut natolko az zabudol na vsetko ostatne. Vizual ale strasne sklame bezzubym ratingom, takze sa nekonaju ziadne jatky. Namiesto krvi je dramaticnost dosiahnuta divnymi pazvukmi. Pokial to chcel Nolan dotiahnut do dokonalej absurdnosti, tak mohol tento divny vojnovy art natocit ciernobielo bez dialogov a akychkolvek ruchov, iba s hudbou. Takze za mna velky palec dole aj ked mam rad väcsinu Nolanovych filmov, ale na druhej strane mam celkom radost, ze to uspelo, aby aj v buducnosti vznikali originalne filmy. Najlepsie nejake take, ktore mi sadnu. 3/10. ()
řemeslně samozřejmě naprosto dokonalé (nad tou souhrou tria Nolan+Zimmer+Hoytema místy zůstává rozum stát), ale naopak "odfláknuté" po stránce děje a postav, díky čemuž celá ta vypiplaná rekonstrukce působí dosti chladně, byť chápu, že to byl pravděpodobně režisérův záměr.. jinak jde samozřejmě o neskutečně pohlcující zážitek (šitý na míru pro velké plátno) a kdyby to natočil kdokoliv jiný, tak jsem jednoznačně spokojen; nicméně Nolan má hold laťku jinde, tudíž se nemohu ubránit mírnému zklamání.. přesto jistojisté 4* ()
Nolan prostě nešlápne vedle a z jednoduché zápletky dokáže vytáhnout velkofilm. Od první minutu buší intenzivní hutnou atmosféru a skutečné válečné peklo. Nějaký zásadní příběh Dunkerku chybí a více vystihuje samotnou bitvu a její rekonstrukci. I přesto si krásně vyhrává přes časové linie, tři různé perspektivy s napětím a vyvolává nepříjemné pocity z toho, jak je celá situace bezvýchodná a marná. Herecké charaktery nemají prostor tolik vyniknout, ale stačí charisma Hardyho, aby jen jeho zakuklená postava dokázala budit emoce. Audio vizuálně to nelze posunout kvalitou výše. Například letecké manévry, scény bez použití digitálních efektů v prostředí skutečného moře uchvacuje. Hans Zimmer každou scénu graduje o dva levely výš a co k tomu dodat. Kdo čeká něco podobného jako Hacksaw Ridge, může být zklamaný. Není zde typická gradace životního příběhu, osudu, který končí ždímáním emocí. Dunkerk nabízí spíše vtáhnutí do válečné vřavy a plné užití si deprese s postavami, připomínající hodně Apokalypsu. Trošku jsem byl přesycen toho, že od první minuty dostávám až do konce to samé, ve stejném tempu, ale asi budu muset zajít na druhou projekci, abych si vše srovnal. Nicméně Nolan opět ukázal, že je asi momentálně jednička.......8/10 ()
Peklo této válečné epizody spočívalo prakticky jen v pocitech bezvýchodnosti a zoufalství, které jsou vlastně také základním stavebním kamenem Nolanova válečného výjevu, jež přivádí diváka na střelnici tvořenou plážemi a mořem a v němž obraz a zvuk říkají více než jakákoli slova. Zajímavou složkou je Zimmerova "hudba" simulující spíše dodatečné zvukové efekty než vytvážející skutečný muzikální doprovod, která místy svůj účel plní takřka dokonale, ale současně občas působí svým neutuchajícím rytmem poměrně rušivě. Více ticha by rozhodně slušelo především velkému imaxovému plátnu, díky němuž se prakticky člověk ocitá ve středu všeho dění. 90 % (Později rovněž viděno během Filmového víkendu ČSFD 2017) ()
Lacině vyprávěné nic s neustále hrající hudbou, která vás už od poloviny filmu sere. Nolan bojuje s očekáváním, chce začít na maximu a skončit ještě dál, ale moc tlačí na pilu a v polovině filmu už je to vlastně nuda. Některé jednotlivé scény jsou parádní, IMAX zafungoval skvěle, letecké scény často berou dech, ale jako celek je to vlastně průměrný film. Konec navíc vyloženě špatný, plný dovysvětlování, uměle vyvolaných emocí, které jsou prázdné a pateticky použitého proslovu, ostatně jako téměř u všech Nolanových filmů. 60% ()
"Máte bejt doma !!" - "Žádný doma už nebude, jestli na druhý straně kanálu vypuknou jatka.. ()
Čo sa týka vizuálnej stránky, tak tu sa dajú použiť slová ako autentické, pôsobivé, presvedčivé. Ďalším kladom filmu je skutočnosť, že sa nezdržuje, nerozptyľuje postavami, ale všetok čas venuje jednotlivými dejovým líniam, ktoré sa postupne zlejú do jednej. Problémom je, že príbeh vlastne nemá moc čo povedať. Vojaci sa potrebujú dostať domov a nakoniec sa im to podarí. Toť zápletka. Dunkirk je hlavne sled vychytaných scén u ktorých oceníte abscenciu počítačových zásahov. Určite sa nebudete nudiť. Akcia strieda akciu, malebný záber je striedaný veľkolepým a vybraní herci pridávajú potrebnú pridanú hodnotu. Ale mňa osobne Nolan tentoraz nečapol. Vzhľadom na zápletku sa z toho vlastne asi ani viac vytrieskať nedalo. Takže ak ste fanúšik či fanatik druhej svetovej, tak Dunkirk určite zaútočí na plný počet hviezd. U mňa 3* s pocitom, že to bolo o dosť lepšie než som pôvodne čakal. ()
Peklo na pláži a oči jen pro úžas. Do sebe zahleděný solitér natočil dosud svůj nejlepší film. Nolan pro svou posedlost ozvláštňováním klasického vyprávění (nespolehlivost a subjektivita hlediska, relativita časových linií) našel konečně důvod, který nemá zdroj ve vědeckofantastickém žánru, ani ve vykonstruované psychóze protagonisty. Vypovídá o něčem nedílně spjatém s lidským bytím, totiž o formování dějin a o tom, jak se vlákna mnoha subjektivních zážitků spřádají v učebnice historie a jak tito hrdinové všedního dne posléze tyto dějiny vnímají. Je to vyprávění o tom, jak se dojmy statisíců vojáků uvízlých na francouzské pláži přetvořily v historickou událost, jak byly násilně a přesto nutně stlačeny do několika odstavců slavného proslovu Winstona Churchilla, jenž na konci snímku zazní. _____ Jak se narativní linie prolínají, námi i postavami viděné události se dostávají do nečekaných kontextů. S novými informacemi získáváme nové povědomí o prostorových vztazích, časové určenosti a také se dozvídáme více o figurách. Tyto postupy Nolan upotřebil už v Počátku a Interstellaru, avšak ve střídmější míře a více polopatickým způsobem. Kvůli tomu, že se většina rovin střetne až ve vyvrcholení, nelze využít některých tradičních postupů střihové návaznosti. Nolan se střihačem Lee Smithem k sobě scény tedy vztahují především na základě kýženého rytmu vyprávění a při kmitání mezi liniemi porušují i v klasickém vyprávění nepsanou a nedotknutelnou jednotu dne nebo noci. V jiných případech, když akce na chvíli ustane, je souvztažnosti dosaženo nějakým nenápadným motivem nebo kompoziční podobností. Podobná subtilnost je u Nolana nevídaná a svědčí o tom, že alespoň dočasně přilnul k rafinovanější a méně bombastické režii. Zároveň se ale také zdá, že zvolená cesta vede k většímu diváckému nepohodlí, než jak tomu bylo u předchozích Nolanových počinů. Užití křížového střihu v akčním finále snímku jde jaksi za hranu toho, co se dá ještě považovat za efektně rytmizující a napínavé. Podobnou nevstřícnost lze najít i v mnohokrát opakované nemožnosti emocionálního napojení. Mlčenlivý úvod neidentifikuje protagonisty tradičním způsobem (toho prvního nám “vybere” skutečně brutálním způsobem) a další akty nejsou o moc sdílnější. Jenže psychologizace postav v podobě doslovnosti, rozvinutých dialogů o pocitech, ještě možná za pomocí flashbacků nebo pasáží o jejich rodině a přátelích mimo bojiště, to všechno je nepřátelské ke zvolenému konceptu nezastavitelného thrilleru vyúsťujícího ve výpověď o tom, jak se píší dějiny. Pro koncept opět všechno, jak to u Nolana bývá, leč tentokrát se to jeví celé smysluplnější a odvážnější. ()
Nolan válku neukazuje, Nolan ji nechává diváka prožít. Přinesl jsem si do kina pivko a tyčinky, ale nedokázal jsem ani jedno z toho otevřít, protože jsem od prvních minut měl stažený žaludek a prožíval intenzivní stres. Válka je hnusná a nepříjemná a člověk si po shlédnutí Dunkerku skutečně váží toho, že žije v současném míru. ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Tenet je Nolanův druhý nejdražší film
Nadcházející špionážní thriller Christophera Nolana Tenet bude režisérovým druhým nejdražším filmem vůbec. Film, jenž se bude zabývat manipulací časem, má podle serveru Variety (a následně potvrzeno… (více)
Jaký dostal Nolan rozpočet?
Režisér Christopher Nolan se za poslední roky vypracoval do pozice, kdy je vlastně úplně jedno, co se rozhodne natočit, domovské studio Warner Bros. mu na to totiž dá takový rozpočet, jaký si řekne,… (více)
90. Oscary - výsledky
Výroční 90. ceny americké akademie znají své vítěze. Nejprestižnější ocenění a díky tomu také „nejoblíbenější chlapík Hollywoodu“ se předával v Dolby Theatre, jak už je tomu dlouhou dobu zvykem.… (více)
„They've activated the civilian boats. - Civilians? We need destroyers.“ Tak jsem se dočkal. Po třech letech opět sedím v kině Imax a čekám, co si na mě ten lišák Nolan zase připravil. O Nolanovi, jsem už jednou předtím psal a tak to zkrátím. Povedlo se mu to znovu! Dunkirk je nejlepším filmem o druhé světové, co kdy kdo natočil. Zaprvé výprava, která je naprosto skvělá a připomíná kousek, který se před lety povedl Bratrstvu. Navíc si Nolan mohl dovolit i pravé Spitfiry, Torpédoborce, techniku a lodě. Tím, že je ve filmu minimum CGI, tak vás scény pohltí. Začátek filmu je hodně drsný, Nolan ty prology prostě zvládá. A tak mám první půl hodinu husí kůži a srdce mi buší jak o závod. Sedmdesát milimetrů dělá divy, a když bezejmenný voják doběhne na pláž, kde jsou stovky komparzistů a při bombardování všichni padají na zem. Je to prostě filmový zážitek, který hraničí se skutečností. Zadruhé Nolan opět používá Zimmera a jeho soundtracky dodají nádech a atmosféru jakémukoliv filmu. Dunkerk není vyjímkou. Zatřetí by to nebyl Nolanův film, aby nepoužil svůj chytrý otisk a proto se příběh odehrává na třech časových rovinách. Země, moře, vzduch. Tím režisér propojuje tři příběhy v jeden a jejich proplétání není ani chaotické, ani iritující. Mohl bych pokračovat dál. Přes úžasnou atmosféru, kdy je divák sklíčen osudy britských vojáků na pláži, přes tísnivou atmosféru lodí a drtící pocity při leteckých soubojích. Letecké souboje se Spitfiry jsou naprosto ohromné a dech beroucí. Kameru má film také skvělou, protože dostane diváka přesně tam, kam chce a nikdy není roztřesená či nepřehledná. Kdybych měl mluvit o samotné atmosféře tak emoce lezou na povrch často. Herecky si vybrali tvůrci dobře. Známé tváře, sympatické tváře a taktéž oblíbený Murphy a Hardy. Cillian dokáže zahrát cokoliv a jeho postava psychicky zdevastovaného důstojníka není vyjímkou. Tom je opět vynikající. Sympatický charakter pilota je mu doslova šitý na míru. I když mu přes devadesát procent času opět není vidět do obličeje, tak odvedl prostě skvělý výkon. Co víc by mohl kritik pochválit? Dunkerk funguje po všech stránkách jak má. Někdo by mohl vyčítat, že se jedno o jednu velkou válečnou scénu. Možná. Že příběh je jednoduchý. Možná. Tím, že je ale ta velká válečná scéna, tak moc velká a tak skvěle natočená, tak pak není co vyčítat. Příběh možná nemá složitou zápletku, ale skvěle s ní zachází a nechává člověka napnutého do posledního momentu. Navíc příběh dokáže uvolnit pořádnou dávku adrenalinu u emocí. Tím, že je atmosféra tak dobrá, divák ani nemá čas koukat na hodinky. Naopak film ho baví a uteče jako voda. Spíš bych řekl, že si divák jako já přeje, aby film stále pokračoval. Je tohle dobrá vizitka? Jistěže je. Nolana považuji za nejuznávanějšího režiséra současnosti a jeho filmy mám za vrcholy filmografie. On točit umí a je vidět, že ať si zvolí jakýkoliv žánr, tak se bude jednat o zážitek roku. Dunkerk má rozhodně nekompromisní a tíživý příběh. Po stránce psychiky to je náročný film. Navíc, i když si tvůrci vystačili bez kapky krve, tak je potřeba říct, že to má velmi syrovou atmosféru. Christopher to opět zvádl. I další jeho film je prostě luxusní zážitek, který byl naprosto boží. Po několikáté mi Nolan dopřál nadstandardní filmový zážitek. Tleskám vestoje. // Pocity z Imaxu by si zasloužily samostatný článek. To plátno prostě nikdy nepřestane překvapovat. Křišťálově čistý obraz a obří plátno odshora dolů. Pokud někdy bude mít divák pocit, že je součástí filmu, tak to bude v tomto sále. Ten zážitek ze sedmdesáti milimetrů je prostě nepopsatelný. Je to zkrátka filmový orgasmus. [Předpremiéra 19.7.2017 Imax 70mm] (100 %) () (méně) (více)