Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh, dobře známý z populárního stejnojmenného bestselleru M. Viewegha, vypráví s ironickým nadhledem a nadsázkou o osudu, který jedné obyčejné rodině připravila léta normalizace. A jak to všechno začalo? Manželům Heleně a Alešovi (ve skvělém podání L. Šafránkové a O. Vetchého) se narodí kluk Kvído. Již okolnosti jeho narození během představení Čekání na Godota jakoby předznamenaly jeho pozdější dráhu. Když je Kvídovi šest let, přijedou ruské tanky a rodina se stěhuje do prvorepublikové vily na Sázavu. Jenže nedostanou celou vilu, ale jen část v zasklené terase, kde je zima jako v „psírně“. Komunistický ředitel skláren Šperk podmiňuje zlepšení jejich situace tím, že se tatínek bude veřejně angažovat. To ale Aleš odmítá. Celou situaci nakonec zachrání Kvído… (Česká televize)

(více)

Recenze (498)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Nemám moc ráda romány pana Viewegha, píše je takovou zvláštní formou, která mi moc nesedí. Takže vždycky čekám, až je někdo zfilmuje. Příběh je o životě jedné obyčejné rodiny v "neobyčejné době". Ten Kvido byl maličko přemoudřelý. Ondřej Vetchý byl výborný. Nemusím film vidět každý den, ale jednou za čas se kouknu ráda. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Opravdu netuším, co tím chtěli autoři říct. Jeden dělník vesele vykřikuje, že Husák je starý kokot, druhý se ze systému zbláznil ... Srážka s blbcem bolí vždycky a stejně jako kdysi existovali komunističtí manažeři - hovada, existují kapitalistická hovada na manažerských pozicích i dnes. Stranická knížka dnes otevírá dveře stejně jako tehdy. Záleží jen na tom, kterou stranu si kdo zvolí a jak dokáže jít přes mrtvoly. Pod mostem v krabicích dnes u nás lidé taky spí, jak tvrdil komunista Javorský po návratu z kapitalistické ciziny. Hvězdičky dávám za Libušku Šafránkovou a malého Kvída, kteří se mi líbili. Smyslu téhle schizofrenní propagandy, spíchnuté vyloženě horkou jehlou, ale nerozumím. Komedie to rozhodně není, celé dílo je k pláči. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Kvido s těma svejma přemoudřelejma kecama je sympatickej asi jak rakovina. Naštěstí se děj točí hlavně okolo fotra (O. Vetchý). Film se mi celkem líbil, akorát asi tak posledních 20 minut, kdy Vetchýmu rupne v bedně a začne si vyrábět rakev, je taková křeč. Jinak ta soudružka z Jugoslávie měla pěkný kozy. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (34)

  • Po incidentu s lokomotivou (odehrávajícím se v 70. letech) je možné všimnout si označení UIC, které u nás však bylo zavedeno až v roce 1988. (ČSFD)
  • Otec (Ondřej Vetchý) si v 70. letech čte knihu „Bican - 5 000 gólů!“, která vyšla až na konci let osmdesátých. (offlineman)
  • Vrátnice, na které otec (Ondřej Vetchý) pracuje, není vrátnicí sázavské sklárny Kavalier, ale společnosti JAWA v Brodcích u Týnce nad Sázavou. Tato vrátnice byla v roce 2014 zbourána. (Cheeter)

Související novinky

Zemřela Libuše Šafránková

Zemřela Libuše Šafránková

09.06.2021

Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)

Reklama

Reklama