Reklama

Reklama

Chalupáři

(seriál)
  • Slovensko Chalupári
TV spot
Československo, 1975, 8 h 38 min (Minutáž: 39–55 min)

Hudba:

Luboš Fišer

Hrají:

Jiří Sovák, Josef Kemr, Jana Hlaváčová, Josef Vinklář, Jiří Schmitzer, Jiřina Bohdalová, Ilja Prachař, Josef Větrovec, Božena Böhmová, Mahulena Bočanová (více)
(další profese)

Epizody(11)

Obsahy(1)

Seriál komediálních příběhů F. Vlčka a V. P. Borovičky, který již od své premiéry v roce 1975 potěšil řadu diváků mnoha generací, čerpá svůj humor ze symbiózy člověka městského a člověka vesnického. Popularitu získal nejen pro své hvězdné obsazení, ale i pro základní tón, jímž je tolerance, lidská vzájemnost a porozumění. (Česká televize)

(více)

Videa (14)

TV spot

Recenze (593)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Do falešného pokusu o idealizaci vesnice se stejně (snad ani ne úmyslně) dostaly obrazy ze skutečného života. 1) Seriál je zručná řemeslná práce ze strany scenáristů a režiséra.. Hraje v něm herecká špička a zachmuřenost doby se snaží přehlušit kašírováním, pěkným počasím a vesnickou pohodou. Odtud zřejmě pramení jeho silná obliba u části naší populace._____ 2) Cholerický nesnášenlivý dědek Sovák žije s vesnickým trubkoidem Kemrem pod moudrým vedením bodrého předsedy Větrovce. Na svém lovu ženicha je navštěvuje Bohdalová. Jejich počínání komentují klasický závistivec Beyvl, který je opravdu na zabití a jeho duševní souputník Hlinomaz. Po světě (rozuměj do Prahy) všechny vozí cholerický mačo Menšík s milenkou v každém přístavu, promiňte, u každé zastávky autobusu a trápí tím svou krásnou ženu Vránovou. Obrázek dotváří pražský taxíkář Vinklář, který, pravda, není zelinář nebo řezník, ale jako by byl. Na doplnění ansámblu tu hraje i Hlaváčová, Maciuchová, Zázvorková či Skořepová. Každý sám ze jmenovaných by mohl být zárukou kvalitní podívané. Mohl by, ale není._____ 3) Příběhy se odehrávají v 70. létech, kdy nejhorší bída vesnice byla už překonána, excesy padesátých let (oficiálně) pozapomenuty a lidé žili něčím jiným než povinnými dodávkami a rozkulačováním. Vidíme křupana z vesnice, který si přežívá na svém dvorku a vymezuje se vůči svému okolí. Absence propagandy je jen zdánlivá. Seriál ukazuje jakýsi ideál reálného socialismu - polotupé pasivní občany, kteří se zajímají maximálně o komunální záležitosti, jsou cele stravováni svými vlastními animozitami a požírají se navzájem - to celé v milém lehce přátelském normalizačním kabátku._____ 4) Ovšem i tak, záměrně nebo nezáměrně, těžko říci, pronikla na povrch chvílemi omezenost a tupost "bodrých" venkovanů. Závist lze vysledovat téměř v každém díle (nejvíce snad v 5. pokračování nazvaném Zasloužilý všeumělec) a dochází i na anonymní udání._____ 5) O popularitu se bezesporu zasloužil i osud znělky. Po emigraci Waldemara Matušky v září 1986 byly, jak bylo v podobných případech obvyklé, staženy z vysílání všechny pořady s ním, desky se přestaly prodávat. Tento osud měl potkat i Chalupáře. Nakonec to v televizi vyřešili šalamounsky: znělku přetočili jako orchestrálku a Matuškovo jméno z titulků vyškrtli. Možná i proto získal seriál jakýsi nádech něčeho zakázaného či přinejmenším censurovaného._____ 6) Po pozorném opakovaném zhlédnutí musím prohlásit, že se ztotožňuji s pregnantním odhalením ideologické úlohy seriálu, jak je prezentuje komentátor Marthos**._____ 7) Co dodat? Když máš v chalupě orchestrión / nevadí že do ní fičí / Naráz přestanou zloby a shon / i ten kůl v plotě zas vzklíčí / Štěstí nekoupíš za milión / a přece všem na dosah leží / Když máš v chalupě orchestrión / přeslechneš rád i hodiny na věži / Když máš v chalupě orchestrión / nevnímáš jak ten čas běží. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Tenhle seriál začali vysílat, když jsem byla puberťačka, kterou sejránkovalo skoro všechno na světě a nejvíc doma. Světe div se, Chalupáři se mi líbily už tehdy a líbí se mi i dnes. Jezdila jsem na prázdniny do stejné vísky jaká je zde popsána. Ano byly tam i výbory, ale prostě to tak bylo, všichni si viděli do talíře. Propaganda? To by asi snad vypadalo jinak, všude by byly vlaječky, opravovali by se zemědělské stroje a za každou druhou replikou by znělo soudruzi. Tady jde zcela o něco jiného, o vtipnou zábavu podpořenou skvělými hereckými hvězdami. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí. Východisko seriálu, jehož poselství předává divákům v prvním díle postava esenbáka ("venku jsou od sebe sice lidi trochu dál, ale přesto k sobě mají nějak blíž"), je dobře známé asi každému, kdo se v posledních padesáti letech ocitl u televize. K rodině cynického taxikáře Aloise Krbce (Josef Vinklář) se stěhuje jeho neurotický tchán, bývalý revizor Evžen Huml (Jiří Sovák). Místo pokusu o společné soužití Krbec vychytralým trikem stěhuje Humla na venkov do vesničky Třešňová, kde nerudnému invalidnímu důchodci nezbude než sžít se s dobromyslným vrstevníkem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Postupem času se Huml seznamuje s bizarním koloritem života na vesnici, který spíš než Formanovo Hoří, má panenko připomíná kýčovitý papundekl Zdeňka Trošky, a spolu s diváky odhaluje velkou pravdu: že i když se v životě v socialismu někdy setkáváme se strastmi, lidé – od ochotně melouchařících zaměstnanců JZD po shovívavé funkcionáře komunistické strany – se vždy nakonec dohodnou a všechno dobře dopadne. Chalupáři jsou v tomhle ohledu mnohem zrádnější než otevřeně prostranické produkce Československé televize, jako byl třeba Okres na severu. Zatímco z příběhu moudrého a spravedlivého tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka čiší primitivní pokus o oslavu normalizační ideologie, Chalupáři zdánlivě pouze existují v jejím rámci. Při bližším pohledu je však jejich poslání zjevné. Přimět diváky, aby zapomněli na každodenní realitu, a za ochotné asistence populárních herců je uchlácholit iluzí pohodového socialistického života. Dobová témata – od pražské asanace a přidělování bytů přes hodnocení práce stranické organizace a anonymní udávání po vzpomínky na zakládání JZD – nenápadně prosakují každým dílem a ve vražedně pomalém tempu seriálu se proplétají s osudy kladných hrdinů. Vyznění Chalupářů trefně shrnuje bodrý předseda obecního výboru: "To se ví, sem tam se mezi náma najde potvora, ale paušálně jsme dobrý!" Chalupáři nejsou charakterističtí jen urputnou snahou komunistického režimu nabarvit narůžovo všudypřítomnou šeď, ale i vykreslením ženských postav, podobných jiným normalizačním televizním maminám, uklízečkám a švadlenám. Je tu žena taxikáře Krbce Jarča nebo objekt milostného zájmu širokého okolí, vesnická femme fatale Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), kterou seriál lakonicky popisuje „42 let, rozvedená, zachovalá“. Pozoruhodná je v dobovém přístupu k ženám především linie manželky místního autobusáka Tondy Čiháka (Vladimír Menšík). Čihák se svou ženu Aničku (Gabriela Vránová) okatě snaží podvést, když v autobusu cestou na vesnický výjezd do Prahy svádí před jejíma očima náhodnou cestující. Rozesmutnělá Čiháková se se svým trápením svěří Humlovi s Císařem – a ti s ní absolvují celodenní kolečko od kadeřnice k obchodům s oblečením, aby byla "krásná pro svýho Toníčka". Když se na konci dne shledává se svým manželem, začne ji okamžitě podezřívat, že má milence, a na Humlovy výtky, že on přece dělá to samé, opáčí, že "to je přece zákon přírody, že mužskej si namlouvá ženskou". Ideální produkt státní televize sedmdesátých let dával smysl v době Husákova režimu, jeho nadšené reprízování čtvrtstoletí po sametové revoluci je však jen obtížně pochopitelné. Chalupářům navíc léto co léto chybí jakékoliv zasazení do kontextu, o jaké se ČT pokusila naposledy při repríze 30 případů majora Zemana a které by mladou generaci – a koneckonců i starší, kteří u seriálu vzpomínají na radostné mládí – uvedlo do dobové reality. Vysílání seriálu by dnes šlo bez problémů doplnit o vylíčení všeobjímající náruče obecních výborů, vysvětlení role ženy v socialistické společnosti i popis proměny života na venkově pod diktátem plánovaného hospodářství. ČT však na podobné snahy rezignovala a bez sebemenšího pozastavení Chalupáře spolu s dalšími normalizačními hity jako Sanitka nebo Malý pitaval z velkého města pevně začlenila do svého reprízového programu. Lze z toho vyvodit jediné: česká letní pohoda v očích veřejnoprávní televize zjevně vypadá stejně dnes jako v roce 1975. Atmosféra socialistické prázdnoty může s klidem dopadat na nové a nové diváky – a ostatně proč ne? Jak lapidárně shrnuje jedna z chalupářských figurek: "Lepší je být naladěnej než zavřenej." (Michal Zlatkovský: Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes) () (méně) (více)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Nevim, jestli to je tim, že jsem se přestěhoval z Prahy na vesnici, nebo je za tim nějakej jinej důvod, ale teď jsem viděl několik dílů v televizi a nepřišlo mi to až tak špatný. Zvedám teda hodnocení ze 2 na 3 hvězdy. I když teda asi bych 100× radši bydlel v paneláku na Pankráci, než v tý strašný chatrči s kadibudkou, kam se odstěhoval Sovák. Jinak jsou to takový banální příběhy dost o ničem a k zasmání je tam toho minimum. Ale dá se na to koukat. Celkově bych řek, že nejlepší byl 1. díl a postupně se úroveň pomalu snižuje. A celkový hodnocení 84% je trochu mimo moje chápání. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Seriál mě silně připoměl mou týdení situaci s Filipem v Horoměřicích, kde jsme na chalupě jeho babičky s dědou trávily týden svých prázdnin, zatímco babička s dědou byli v lázních. Celá chalupa tedy byla na týden jenom naše. Z tohoto faktu jsem si vyvodil, že celý týden se bude nést ve znamení nepřetržitého šoustaní. Bohužel po této stránce se vše smrsklo jen na jednu trapnou situaci. První večer jsme se s Fildou jak dvě buzny šli projít po okolí. Hned na konci ulice seděla parta buranů. / poznávací znamení burana - puberťáka v celé ČR v té době : dlouhé nemyté vlasy - metalista a motorka zn.Jawa /, když jsme procházeli kolem nich, vstala jedna příšerná bytost říkající si holka a pravila "Ahoj Filipe" pak koukla na mě a řekla " Ahoj koláčku, tebe ještě neznám" a zavěsila se na nás. Samozřejmě jsem čekal bitku s buranama, jenže když jsem si onu zavěšenou dívčí tragédii prohlídnul pořádně udělalo se mě špatně. Ono jí bylo asi 19 let a kozy měla snad až na zem a pak promluvila a bylo mě jasný, že bůh dal všechno na její kozy a na mozek už nic nezbylo. Mrknul jsem na Filipa, stčil do ní a začali jsme se utíkat. Když jsme jako správný chalupáři doběhli do chalupy, mysleli jsme si, že jsme v bezpečí. Po chvíli však začal zvonit zvonek a sotva jsem otevřel vetřela se nám kozatá stvůra do obejváku. Filip seděl na gauči ona si před něj klekla a začala ho prosit ať s ní chodí, ježiši to bylo tak trapný, že když jsem viděl jak je Filipovi trapně a před nim klečící kozatice neustává ve svých prosbách, začal jsem se smát. Kozatice se na mě obrátila a řekla "Nežárli koláčku a nech nás o samotě" V salvě smíchu jsem se zmohl jen na "OK" a začal odcházet, v tom vystartoval Filip a začal prosebně " Nééé proboha nenechávej mě tady s ní samotnýho". Jenže já už byl úplně skolenej a tak jsem začal běžet pryč, ale Filip běžel za mnou a kozatý něštěstí zase za Filipem. Po třech minutách honění po chalupě, kdy já se smál, Filip křičel " Pavle, kurva počkej na mě" a kozatá ikona hrůzy řvala "Filipe, ja tě miluji , já s tebou chci chodit, tak se zastav", situace vygradovala odchodem kozatýho strašidla před naší chalupu, kde půl hodiny řvala na celou vesnici nechutné a velmi vulgární výrazy na naše hlavy. Dneska je tato událost už jen humorná vzpomínka, kterou mě vždycky připomene tenhle zábavný seriál s vynikajícím Jiřím Sovákem a kráskama tehdejší doby Hanou Maciuchovou a Gabrielou Vránovou. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (171)

  • Bohouš (Josef Kemr) jezdí na mopedu Stadion S22, vyráběným od roku 1957. (sator)
  • V průběhu natáčení ve Višňové se nechal Vladimír Menšík vyhecovat a šel s místními na hon. I když nechtěl trefit kance a mířil schválně vedle, tak ho opravdu zastřelil a dodnes je jeho hlava v místním hostinci. (Redyx1)
  • Natáčení dodnes připomínají informační tabule u památných seriálových míst. Vesnice tak vyšla vstříc turistům, kteří sem stále přijíždějí, aby viděli místa proslavená seriálem. (rakovnik)

Související novinky

Zemřela herečka Hana Maciuchová

Zemřela herečka Hana Maciuchová

26.01.2021

Ve věku 75 let dnes v Olomouci po dlouhé nemoci zemřela česká filmová, televizní a divadelní herečka Hana Maciuchová. Nejvíce diváku si ji jistě bude pamatovat z televizních obrazovek. Zahrála si v… (více)

Zemřel režisér František Filip

Zemřel režisér František Filip

09.01.2021

Ve věku 90 let zemřel český režisér a scenárista František Filip. Zprávu o úmrtí plodného tvůrce televizní produkce přinesla Česká televize. Absolvent pražské FAMU má k dnešnímu dni na svém kontě na… (více)

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno