Dekalog
Dekalog, jeden
Obsahy(1)
Na první přikázání V jednoho Boha věřiti budeš hledá návaznost příběh o vysokoškolském pedagogovi - matematikovi (Henryk Baranowski), jehož víru v exaktní vědy otřesou události, k nimž dojde poté, co synka (Wojciech Klata) předčasně obdaruje vánočním dárkem, bruslemi. Důležitou roli hraje ve vyprávění otcova nábožensky založená sestra (Maja Komorowska), která se společně s nimi zapojuje do bohatého přediva vztahů, jež jsou pro Dekalog příznačné. Jednotlivé postavy se v tomto cyklu setkávají nebo v druhém plánu filmového obrazu míjejí, přičemž každý díl natáčí Kieślowski s jiným kameramanem. I to přispívá k jejich emocionální proměnlivosti, potřebné u tak rozsáhlého projektu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Chtěl bych trošku netradičně pochválit oficiální text distributora, který na pár řádcích nastínil děj i obsáhl kompletní filosofii prvního dílu. Nečekal jsem, že budu takovým způsobem nadšen. Téma tohoto dílu mi bylo nesmírně blízké. Nastíněnými myšlenkami skoro jako by mi hovořil z duše. Nastíněnými proto, protože je zde zkrátka více otázek než odpovědí. Snímek se opravdu zaobírá výhradně podstatnými věcmi. Dialogy jsou vybroušené k naprosté dokonalosti a z herců srší sympatie. Příběh se nese ve velice ponuré atmosféře a je dovršen opravdu emotivním finálem. Neodpustím si malou poznámečku k mnoha zdejším komentátorům, kteří nabyli, dle mého odborného názoru, poměrně chybného přesvědčení, kvůli kterému hodnotí hůře než by mohli a troufnu si dokonce napsat, že i hůře než by měli. Nemyslím si, že byl hlavní hrdina představitelem jakéhosi ateisty. Dle mého úsudku to byl člověk, který reprezentoval právě nedodržení prvního přikázání - tedy věřil ve více "bohů". Kromě toho křesťanského, který mu byl nucen v dětství maminkou a tatínkem, věřil i v exaktní vědy. Ve filmu je přeci hromada indicií. Chce se to pořádně koukat. Evidentní je zejména finále. Ukažte mi člověka, který po smrti milovaného najde cestu k Bohu? Řekl bych, že takový člověk ji právě obvykle ztratí. (A vydá se třebas poškodit nejbližší kostelík.) Mimo jiné také příjemná lekce polštiny. Jsem si jistý, že po desátém dílu budu hovořit plynule. Těším se na další díl. ()
Věda nikdy nemůže dát přesnou odpověď, protože nepočítá s nepředvídatelnými okolnostmi a s vyšší mocí - velmi tragické zjištění a velmi silný pocit nespravedlnosti. P.S. nezapomenutelný konec. v kostele stéká horký vosk po obraze. ()
Proto mám Kieślowskiho tvorbu ráda. Jeho filmy jsou silné a hluboké, nutí diváka zamýšlet se nad smyslem života a jeho bytí v něm. A v případě Dekalogu je velkým plusem, že je pro širokou diváckou oblast a ne jen pro duchovně zaměřené diváky. Věda, náhoda, osud, nějaká vyšší moc.......... ()
Hodně nemám rád filmaře, kteří točí o střetu víry a nevíry a tváří se "objektivně", jen aby "nezpochybnitelně" dokázali, že za vším je bůh. Jestli bude o tom Dekalog, tak i kdyby byl formálně dokonalý, což možná i je, tak bych se nedostal dál než k formálnímu ocenění. Po prvním dílu je na soudy příliš brzy, takže zatím převládá spokojenost a zvědavost, kam se to vyvine. Kieslowski každopádně rozumí hodně věcem, ale ateismu rozhodně ani za mák. Ateista není na boha naštvaný, není s ním ve sporu, prostě nevěří, že existuje. To věčné přesvědčení věřících, že nevěřící z nějakého důvodu "nenávidí" boha, je skutečný nesmysl. Nejde nenávidět něco, v čehož existenci nevěřím. A pokud se hrdina na konci prvního dílu jde "pomstít" bohovi tím, že mu jde rozflákat kostel, tak tím dokazuje, že vlastně ateistou není, že v toho boha celou dobu věřil a jen k němu byl otočený zády, tedy tenhle díl nereflektuje první přikázání. Jako efektní povídka to je ale jistě skvělé, to ano. ()
Úplné znenie prvého Božieho prikázania je nasledovné: "Ja som Pán Boh tvoj, nebudeš mať iných bohov okrem mňa, aby si sa im klaňal. Miluj svojho blížneho ako seba samého.". Je vzopretie sa mu otázkou pokory, skepsy, resp. nedostatku pokory? Alebo len trestu otca za odklon od viery, ktorá mu bola vtĺkaná do hlavy v detstve? A za priklonenie sa hlavy rodiny k vede a racionalite? Je rebélia voči hlúpemu modloslužobníčkovaniu nejakým zlom? Nestačilo ako vyrovnanie sa s pochybnosťami v duši chlapcov smútok a dojatie nad zabitým psom? Prečo ešte aj prelomenie? Šeď sídliska a skvostná hudba doháňajú otázky temer k dokonalosti smútku, bolesti a clivoty. Pozn.: Na základnej škole sme mali hodinu v inej triede. Sadol som si do lavice. Učiteľka povedala, aby som si presadol. "Prečo?", spýtal som sa. "Lebo tam sedel Vagovič, čo sa cez víkend aj s ocom utopili na Váhu pri korčuľovaní. Vtom som si všimol horiacu sviečku pri lavici. Vázu s kvetmi. Foto s čiernou páskou. Na fotke chlapec. Zamrazilo ma. Tiež sme boli vtedy s partiou korčuľovať na Váhu. Ľad bol zvláštny, popukaný, kopovito navŕšený v kryštalických zlomoch. V strede rieky to začalo strašne hlasno okolo nás praskať. Našťastie sme nevideli žiadne rozširujúce sa pukliny. Od strachu sme minúty nehybne stáli. Po čase hlasné vŕzganie a škrípanie ľadových krýh trochu utíchlo. Pomaly sme sa, plní obáv pobrali k brehu v labuťom zástupe za sebou. Na brehu sme stretli otca so synom. Išli korčuľovať. Povedali sme o čudných zvukoch ľadu, o strachu. Otec povedal: "Nebojte sa, ľad je hrubý. Udrží nás. Veď je mínus pätnásť.". Kronika mesta Piešťany dnes na internete uvádza, citujem: "Domov sa nevrátili a hliadka VB pri pátraní našla na brehu ich topánky. Pri korčuľovaní sa pod synom preboril ľad a otec v snahe mu pomôcť sa dostal tiež pod ľad.". ()
V prvním díle Dekalogu nám Kieslowksi názorně předvádí první přikázání, že člověk musí věřit jen v jednoho boha. Já jsem ateista a zajímalo by mě, zda byl i režisér ateista, ale myslím, že člověk si může Dekalog nádherně užít i bez přemítání o bohu. Je schválně natočený tak, že ho může strávit bez problémů i nevěřcí, protože nic nelze vyložit jednoznačně. Bůh za tím přece vůbec být nemusí. Za naprosto geniální považuji nápad, že hlavní hrdina je programátor. Tím spíš se mu příčí přemýšlet duchovně. Kieslowski využil odporného sídlištního prostředí ke svému prospěchu a mnohem tím zvýšil syrovou a studenou působivost tohoto snímku. ()
Nie všetko je hmatateľné a exaktné. ()
V rukou méně schopného režiséra by to klidně bývala mohla být plochá moralita o potrestaném ateistovi a Boží pomstě. Kieslowski je však dalek šablonovitosti. Cítil jsem s jeho hrdiny a i přes veškerou tu slzopudnou tíhu, kterou na člověka vrhne, se tento film zdá být vposledku spíše o podivuhodných zákrutech Prozřetelnosti než o krutých hrách náhody. Je tu i jistá katarze, takže to celé nevyznívá do beznaděje, naopak. ()
[8/10] (Polish TV) (Barevný /// Produkce: Ryszard Chutkowski /// Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz /// Kamera: Wieslaw Zdort /// Hudba: Zbigniew Preisner) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Ako samostatný film je Dekalog trochu málo výživný, aj myšlienkovo. Ale ako súčasť niečoho veľkého, v našich najbližších končinách dokonca nevídaného projektu, sa jedná o veľmi vydarenú záležitosť. Vidno, že Kieslowski presne vie, čo chce povedať a preto tam, kde mnohí iní by boli vďaka tejto téme smiešni, je on dráždivo mystický. Veda verzus viera je večná otázka, je ale veľmi ťažké ju správne zachytiť na filmové plátno alebo do televízneho projektu. Kieslowskému sa to bez problémov podarilo. ()
Formálně dokonalý Kieslowski, dokonce na jasně náboženské téma s úžasnými, dechberoucími sekvencemi dialogů a symboliky. Přesto na mne - tak jako vždy u Kieslowského - film celkově působí téměř jako dílo skeptické, dvojznačné a bez naděje. Podobně jako "Lurdy" J. Hausnerové, ty se mi však zdají lepší tím, že jsou pojaty v krajně dokumentárním stylu, jakoby bez autorova vnějšího vlivu. Vlastně záleží na divákovi, jak příběh interpretuje, ať již jako věřící nebo jako ateista. U Kieslowského je však více umělecké invence a symboliky, proto mu přičítám větší odpovědnost za celkové vyznění a pointu. Škoda, že pětistupňové hodnocení neumožňuje odlišit nuance, prvnímu dílu Kieslowského Desatera bych dal něco mezi 4-5 hvězdičkami. ()
Som rád, že som našiel ďalšiu časť Dekalógu s titulkami a nemusel som samému sebe dokazovať, akým je poľština blízkym jazykom. Film bol dobre nakrútený, herci sa svojich úloh zhostili rovnako dobre, hudba umocňovala dianie na obrazovke. Jediné, čo mi prekážalo, a to hodne, bola tá náboženská agitka, ktorá z filmu čpela. Nebola tam žiadna svetonázorová diskusia, iba zjavenie večnej a jedinej pravdy. A to ma neoslovuje. ()
Na začátku velkolepého románu Mistr a Markétka se v moskevském parku sejdou dva komunisté a cizinec (který je ve skutečnosti ďábel). Ďábel se s oběma pány dá do řeči a zjistí, že ani jeden nevěří v Boha. Je poměrně překvapený, ale má samozřejmě radost. Pak se jich zeptá, kdo tedy podle nich řídí lidský život a běh světa. Jeden z nich mu řekne, že samozřejmě sám člověk. Ďábel se zamyslí a opáčí, že přece k tomu, abychom mohli něco řídit, potřebujeme plán. A člověk nedokáže sestavit plán ani na tak směšnou dobu, jakou je třeba tisíc let. Ba co víc, nedokáže zaručit ani vlastní zítřek. Poté pošťouchne jednoho z mužů, aby si uvědomil, že ani on neví co bude dělat dnes večer. Ten mu odvětí, že to ví naprosto přesně – půjde předsedat na schůzi. Avšak ďábel mu řekne, že nikoli. Že dnes večer přijde o hlavu, neboť Annuška už rozlila olej. Muž samozřejmě považuje cizince za blázna, ale když večer spěchá po ulici, uklouzne na oleji, který tam rozlila spěchající mladá žena a rozjetá tramvaj mu usekne hlavu... No, a o tomhle je vlastně i první díl Dekalogu. Život je nepředvídatelný. Je to spletitý labyrint plný překvapujících zákrutů a slepých uliček. Jednou je to rakovina, podruhé rozvod, jindy smrt v rodině. A opravdu moudrý člověk je ten, který věčně hledá, tápe a pochybuje. Pochybuje o své moci a je vděčný za každý dar osudu a jedná s ním jako s věcí pomíjivou – je vděčný za zdraví, lásku, milované. Tyhle věci totiž nejsou samozřejmostí. Bohužel hodně často si svojí malost uvědomíme až při ztrátě. Smutný je pak pohled na někoho, kdo si myslí, že vše leží jen v jeho rukou a kdo věří v konstantnost současného bytí, jakoby všechno na světě mělo dojít změny, jen ne jeho život či jeho štěstí. Takový člověk bude dříve nebo později svědkem prudké změny počasí a poryvu větru, který převrátí a potopí všechny jeho směšné představy o vlastní síle nebo vědění. A pak se jeho život, o němž si myslel, že je tak pevný a nezlomný, rozsype jako ten příslovečný domeček z karet. ()
„Ja som Pán, tvoj Boh... nebudeš mať iných bohov predo mnou. Neurobíš si rytinu... Nebudeš sa im klaňať ani im slúžiť” / Pravdepodobne rozvedený profesor Krzysztof, si myslí, že dobre naprogramovaný počítač môže mať vlastný vkus, estetické preferencie, osobnosť. V podstate má doma niektoré veci naprogramované (potenciálny divák ich jednoznačne postrehne) presne tak, aby im uľahčovali život. Áno, čítate správne, momentálne nežije sám, keďže jeho školopovinný syn Paweł, býva spolu s ním v spoločnej domácnosti, t.j. na nemenovanom, waršawskom sídlisku, kedy je zimné počasie akurát tak extrémne mrazivé, že je priam ideálne na korčuľovanie na zamrznutom jazierku, neďaleko ich príbytku... Dokonca i teta Irena, by sa mohla prísť tiež pozrieť, ako mu to vlastne pôjde...? / Hneď v prvej epizóde som maximálne ohúrený, za čo sa môžem vrelo poďakovať najmä spoľahlivému "Kyseľovi", ktorý si napísal zimomriavkový scenár spoločne s advokátom Krzysztofom Piesiewiczom, zároveň sa poskytlo i naprosto vhodné obsadenie. Henryk Baranowski, Wojciech Klata, ktorých ešte doplnila i Maja Komorowska. Brilantná kamera Wiesława Zdorta a chirurgický strih, sú len tými, povestnými čerešničkami na torte, na ktorých som si mimoriadne pochutnával. Mimochodom, by som pre malú zaujímavosť mohol doplniť aj to, že na každej epizóde sa vystriedal iný kameraman, no okrem epizód III a IX, čo ešte väčšmi vzbudzuje moje nemalé očakávania. Pevne verím, že ak to takýmto spôsobom (štýlom) bude pokračovať i naďalej, tak sa mám veru určite na čo tešiť! Len aby som to nezakríkol. ()
Prvé Božie prikázanie natočené najväčším filmovým intelektuálom a empatikom...Kieslowski nehaní, nechváli, nerieši, nie je vulgárny, ani symplexný.. podáva zložitú tématiku cez množstvo symbolov, odkazov a obrazov, aby vytvoril krátku maximálne údernú, nazabudnuteľnú etudu, ktorá ma nenormálne navnadila na ďalších 9 častí! ()
For ME 92% ()
… aneb víra a věda. Kieślowski podává své moderní podobenství s odzbrojující prostotou a hlubokým vhledem v duševní dění jeho postav (mimochodem skvěle sehraných). Závěr dojímá a skličuje a se slzami přirozeně klade na váhu i víru každého z nás, byť i malověrnou. Strašlivý otřes, jakkoliv předvídatelný, se musí hluboce dotknout jednoho každého a se zákonitou paradoxností ovšem vyvolává pochyby nad odsvědčenou tragédií: co se vlastně událo – a jakým právem? Těmito otázkami se ovšem celé vyprávění, naplněné mirakulózními symboly, vymyká jednoznačnému výkladu a zázračnost pozemského dění se zvrací v jakousi záludnou prvotní mlhovinu, z které si nakonec ten svůj svět může vytvořit každý. Kárá zde Bůh, který je Láskou, scientologa smrtí jeho syna, nebo zde exploduje jeho vlastní – racionální – sebejistota, která vzhledem k nespočitatelnému světu neobstojí? Tím se také film záměrně vymyká didaktickému, věroučnému žánru, proti němuž v zásadě nic nemám… O moralitu zde totiž vůbec nejde – na rozdíl od otázek, od otázek po kauzalitě lidského života a po povaze vlastních reakcí na to smutné divadlo pro anděly… Film tak diváka uvádí přímo do dějiště, přenáší ho na sídlištní jezírko, jímž je přeci život každého z nás, nepředvídatelný a nejistý, staví ho před oltář rozestavěného kostela a vyzývá k odpovědi. Domnívám se – ve vší pokoře – že svržení svící je menším hříchem než lhostejné minutí svatostánku, protože je cestou – jistěže krkolomnou (ale je jiná vůbec možná? nadto v této situaci), ale životadárnou. Odvážné poselství. ()
Jedna jediná otázka ("Určite?!") premenená na surovú miniatúru, akú dokáže natočiť iba Kieslowski. ()
Podle které jiné poučky, než právě té první, mohl vzniknout nejrozporuplnější díl celého Dekalogu? Zatímco povahy a motivace zdejších postav jsou naprosto reálné, je to právě lidská omezenost, na kterou naráží pointa. Ta totiž hned v úvodu dává najevo, že jediný možný přístup k Dekalogu pro nevěřícího člověka je skrz vcítění se do spiritualizmu, který pak těm dalším, i bez složitých interpretací v realitě zakotveným přikázáním přidává odér povýšeného mravního kázání. Nicméně stejně dobře předznamenávají studené tóny ducha zbytku cyklu a samotným provedením je to právě tento první díl, který je z něj asi nejdojemnější. ()