Roky a roky

Ze seriálu mrazí. O to víc, že většina lidí nad tím asi protočí oči a řekne si, že to je přehnané. Ale to je právě to, o čem seriál je - že už dneska máme nakročeno někam, čemu nevěříme, že by bylo možné, protože si to neuvědomujeme. Seriál by teoreticky mohl mít kategorii sci-fi, ale na konci jsem musel uznat, že v tom vlastně žádné utopické fantazie nejsou. Drsné je to právě tím, že se téměř vše zakládá na tom, co se už stalo, nebo se právě děje. Všechny věci už mají nějaký základ v dnešní době. A ještě něco musím vyzdvihnout - seriál je britský, což samo o sobě značí jistou kvalitu, ale není to jen o Britech, v mnohém lze poznat typicky české vlastnosti či reálie. (30.06.2019)

První půlka za mě naprosto parádní, díky mnoha skvěle zpracovaným tématům a svojí realističnosti, druhá se už točí hlavně okolo jednoho hlavního motivu a takový kyborg schopný se nahackovat kamkoliv, vidět cokoliv, otevřít jakékoliv dveře, způsobit blackout budovy, to už by bylo trochu moc i na Deus Ex :-). Trans/homo/rasová tématika mě neurážela, nepřišlo mi to naroubované do příběhu na sílu a naopak postavy se k těm výzvám, které to přináší, stavěli relativně racionálně, naopak nemá smysl předstírat, že nic takového neexistuje. P.S. Scéna ze zaškrtávání volebních lístků je geniální. (28.11.2021)

„Zbavit se netvora znamená jen probudit tím nějakého dalšího.” - „Chci vědět, kam míříme.” „Do krytů, jestli nenapravíme počasí.” +++ Zdařilá britská minisérie Roky a roky nechává diváky nahlédnout prostřednictvím dramatických osudů rozvětvené rodiny Lyonových do blízké budoucnosti a ten pohled není vůbec příjemný. Vše působí natolik realisticky a místy až děsivě, že jsem se absolutně nechala strhnout a příběh hltala jako smyslů zbavená. Russell T. Davies si dal na mnohovrstevném scénáři skutečně záležet a vypiplal ho do nejmenších detailů, přičemž každá epizoda je doslova napěchovaná informacemi, chytrými nápady či dějovými zvraty. Ačkoliv už to dávno vím, přesto mě hluboce zasáhla ústřední myšlenka celého seriálu, že si za všechno, co nás i náš svět čeká a nemine, můžeme sami. Ani nastíněná vize, že pokud nic neuděláme s počasím, tak budeme někdy v budoucnu nuceni žít v krytech, bohužel není daleko od pravdy. Závěrečné láskyplné vyznění provázené nadpozemsky krásnou hudbou mě po všech těch emocionálně vypjatých scénách dojalo k slzám. (95%) (06.07.2021)

Dnes jsem se na beton ujistila,že politiku umějí nejlépe dělat herci a komici,ne tím,že by jí rozuměli ale umějí ji před občany zahrát.Zde tady v tom případku Emma Thompson.Mimika ,gesta vše za jedna!! Můj oblíbenec Tovey byl opět famozní.A vlastně všichni herci si se svými rolemi sekundovali na Oscara.I ti, kteří se museli popasovat s tím, že jim scénář přidělil určitý stupeň pošahanosti.Bezva hlášky.Překlad se zapotil aby vše sedlo.Extra famozní dabing.Kvituji ,že dali dvě epizody najednou a nerozsekali to na molekuly ,aby to natáhli do aleluja. (02.08.2023)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)