John Wick: Kapitola 4

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Pokud jsem dal čtyři hvězdy Extraction, pak je musím dát i Wickovi, ale moc už se mi teda nechtělo. Ono, ne že by tam bylo málo akce. Té je tam až až, možná dokonce více než by bylo záhodno. A začne to svižně hned v úvodu. V podstatě každých 10 m pohybu Johna nějakým směrem znamená haldy mrtvých, které se v celkovém součtu dají počítat v řádu nižších stovek... Asi to byla pro mne smůla, že jsem si tenhle čtvrtý díl dal po obou dílech Extraction. Tam je to co se týče killů nemlich to samé. Tady mi to lámání krků a rány do hlav už po chvilce začaly nudit. Fascinovala mne diskárna v Berlíně, kde ačkoliv se mezi tančícími rubou chlápci se sekyrkama (proč se sekyrkama jsem nepochopil), dav trsá v rytmech techna a blikajících stroboskopů dál jako by se nechumelilo. Možná měli tanečníci nachumeleno kdo ví, ale faktem je že prchat začali až když Wick opouštěl s důkazem v dlani taneční parket. Scénka z Paříže by zase mohla skvěle posloužit v rámci nějakého pořadu BESIP, proč přecházet rušné komunikace pouze na přechodu pro chodce. I zde doprava nepochopitelně jezdila ač se na kruháči dělo opravdu lecos. Inu uspěchaná a hektická je ta dnešní společnost a málokdo se věnuje dostatečně tomu, co se děje kolem vozu. Závěr mi konečně trochu spravil chuť a musím říci, že všeho už bylo tak akorát, takže jsem rád, že to čtyřkou končí. Od doby co Johnovi zabili štěňátko uteklo už 9 let a je asi načase se posunout někam dál. Jináč má Keanu můj respekt! Na těch skoro šedesát vypadá pořád dobře i pružně. Dávám tedy za 4 vlčáčí kousance. * * * * (09.07.2023)

// Příběhově a mytologicky už to se čtvrtým dílem začíná vážně dost drhnout, v tomhle směru mám jedničku furt nejradši, na druhou stranu co se akční stránky týče, je tohle opravdu to nejlepší, co se v žánru za poslední roky/možná kdy urodilo. A není to ani blízko. Chad Stahelski a spol. si tady vyhráli na maximum, zejména závěr v Paříži, ačkoliv lehce přepálený - ostatně jako všechny tady - byla jedna z nejimpozantnějších sekvencí, co jsem na plátně sledoval. Nicméně zůstávám střízlivý a ty problémy nepřehlížím, spin-offy o nových postavách tudíž s radostí, pokračování...snad raději ne. 8/10 (27.03.2023)

Slabých 60%. Je to vizuálne pompézne a akcia a kaskadérske kúsky opäť určujú na pár rokov latku pre ostatných tvorcov, ale tie tri hodiny sú monštróznym dramaturgickým zlyhaním s postavami bez uveriteľných motivácií a s mizerne vyrozprávaným príbehom (počas prvej hodiny som regulérne zaspával v kine). John Wick 4 sa snaží byť maximálne over-the-top a štýlový, ale samé o sebe to nemôže fungovať - určite nie tri hodiny. Dobrou paralelou je séria Death Wish, na ktorú sa jednotka kombináciou príbehu o pomste a prepálenej akcie podobá (a pokračovania sú rovnako ustrelené). V treťom diele Death Wish Charles Bronson vedie odboj dôchodcov, ktorí na sídlisku bojujú s raketometmi proti pankáčom. Napriek tomu, že to bolo celé maximálne prepálené, motivácie boli úplne jasné - slušní pravicoví konzervatívni dedkovia vs. anarchistickí pankáči, ktorí chcú všetkým robiť zle. Postavy v Johnovi Wickovi nemajú žiadne motivácie, čo vidieť na tom, že dvaja noví zabijaci (Nobody a Caine) aj chcú, aj nechcú zabiť Johna Wicka - podľa toho, čo sa hodí scenáristom. Ale strieľačka z vtáčej perspektívy bola fenomenálna! (31.03.2023)

John Wick 4 je dlouhej jak písnička od Meat Loafa a táhne se jak žabí hlen. Ovšem jakmile dojde na akci, zařadí forsáž. Naprosto nejlepší je intermezzo se Scottem Adkinsem, kterej skládá hold Sammo Hungovi a trousí hlášky skoro jako Joe Hallenbeck. Tuhle berlínskou etudu jsem si vyloženě vychutnal. V závěsu se drží akce u Vítězného oblouku v Paříži, která byla taky naprosto bezchybná. Zbytek akce je naprosto v pohodě, ale kromě délky a spousty filosofických keců, který mi místy přišly jako ze série Rychle a zběsile, mě tam dost štvala i ta neuvěřitelnost toho, co všechno byl Wick schopen přežít. Nad tím by žasli i Mokří banditi. :) Podtrženo, sečteno - dalo se to ukoukat, ale vracet se už časem asi budu jen ke dvěma výše jmenovaným scénám. Silnější tři hvězdy to jistí, nicméně žádné pokračování už ke štěstí nepotřebuju. (25.03.2023)