Poslední tango v Paříži

To je tak, keď filmu vládne (talianska) nuda a (francúzska) úchylnosť. Dialógy, rovnako ako celý príbeh, bez zmyslu, bez nápadu. Teda, ak si odmyslím podivný vzťah starého hoteliéra a mladučkej šľapky (s chutnou kundičkou), ktorá nemá celkom jasno, či radšej mladšieho alebo staršieho vtáka v gaťkách. (16.03.2019)

Některé scény byly tak nudné, že se mi u toho chtělo spát. Ale některé zas stály za to. Nevím ale, jestli je to dobré takhle to kloubit dohormady. Spíš ne. Například scény s filmováním tím jejím snoubencem byly úplně o ničem. Brandovy výstupy mi zas naháněly kůži po zádech. Nemůžu si pomoct, ale ty nejlepší scény byly zároveň ty nejhnusnější, například použití másla na její otvory a nebo scéna: "Chci aby sis ostříhala nehty na pravé ruce, tyhle dva. A teď chci, abys mi je strčila do prdele. Strč mi prsty do prdele, jsi hluchá? Dělej... Opatřím si prase, aby to s tebou dělalo. A chci, aby se ti pak pozvracelo do obličeje a ty to spolykáš. A chci, aby to prase chcíplo, až ho budeš mrdat. A pak se musíš postavit za ně a čichat jeho hnusný prdy. Uděláš to všechno pro mě?" Celkově to bylo moc zdlouhavé. Kdyby se to sestřihlo na polovinu a nechalo se tam jenom to zajímavý, tak super. Takhle musím být hodně přísnej... (12.03.2007)

Menej kecania viac erotiky. (21.04.2012)

Kráska a zvíře to raněné. Panenka s kudrlinkami a on, truchlivý, s magnetismem smrti. Malá a Velký, s vratkými kroky. "Tanečníci" Maria a Marlon na parketu touhy a záhuby. Než si spolu zatančíte, milenecké lože rozestelte, záclonky žádostivé intimity (po)odhrňte, diváky do (po)citů radosti i bolesti, slasti i nevolnosti života, zahrňte. Když milujete Marlona Branda, není co řešit. Jen spolu s ním (s)plynout a "hřešit." Setkali se. Svolní ke všem rozkoším. Měli být jedním tělem, jednou duší, žel míjeli se, zmýlili se. Stali se jeden druhému prokletím. Příliš brzy na vážnou známost, příliš pozdě na nezávaznost... Bertolucciho studie skrytého umění charismatu těch nejniternějších hlubin, roztříštěných v tělesné vášni, ztracených v iluzích nedostižného citu, zrcadlícího se v melancholických kapkách na dně metafory, převržené vnitřní číše neprobádaného, polozapomenutého lesku. (14.04.2015)

Hmm... (27.09.2018)

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Kdo vlastně jsi? Wou, tenhle film je hustej! Vůbec bych to nečekal od romanťárny, ale bavilo mě to. Má to snad všechno, od vášně až po vraždu. Největší bonus je scénář, protože mi přišel fakt ftipnej, ty hlášky jsou popíči a je to celkem i dost potřeba, protože je to přece jen klasický pomalý drama, takže to chce nějakej šmrnc, abych u toho nezaspal. Jedním slovem překvápko, jsem rád, že jsem to tenhle skvost našel a mám zase o jeden dobrej film na víc. Můžu jen a jen doporučit! PS: Myslím, že jsem se do Žán taky zamiloval snad mě teď neodstřelí. :) (18.07.2022)

Netuším, či by si Posledné tango v Paríži zaslúžilo o hviezdičku viac alebo menej. Naozaj neviem, čo chcel tento príbeh povedať alebo ako mal na diváka zapôsobiť. Na mňa však urobil obrovský dojem. Bernardo Bartolucci ponúkol film, aký som v živote nevidel a nestretol som sa s ničím podobným. Ak som si myslel, že to bude založené na poslednej scéne, kde sa hlavný hrdinovia pobozkajú a vo fanfárach sa ukáže The End, tak som sa strašne mýlil. A pravdu povediac, bolo to tak. Ak si myslíte, že tento film je o tanci završenom vášnivým bozkom, mýlite sa! Posledné tango v Paríži je o ukrutnej ľudskej bolesti, krásnej nevedomosti, čudnej láske, o zvrátených myšlienkach o chladnom a drzom sexe a o bolestnom nechápaní... Neviem, či ho chcem vidieť niekedy ešte raz, ale ak sa budem cítiť tak zle ako to ukázal nenahraditeľný talent Marlona Branda, určite sa k nemu vrátim, a hádam vtedy pochopím o čom bolo Posledné Tango Bez Tanca a svoje hodnotenie opravím ktorýmkoľvek smerom...No zatiaľ ostanem v tej čudnej nevedomosti... Rada na záver: A ak sa cítite aj vy, nejak takto, ako som o tom napísal, neváhajte, pozrite si ho a dajte vedieť ostatným to, čo som ja nemohol... (16.11.2007)

Ja na takéto umelecké sondy do duše človeka už veľmi nie som a na rovinu priznávam, že nebyť Branda, tak sa na film ani nepozriem. A je to práve jeho výkon a jeho postava, ktorá ma pri filme udržali po celú jeho dĺžku. Pre mňa sa jednalo o viac-menej priamočiaru cestu smerom nadol jedného zlomeného človeka (i keď na tej postave je najlepšie, že až do konca si zachováva auru akejsi tajomnosti), ktorý sa zúfalo pokúša o vykresanie nejakej iskry vo svojom nepodarenom živote. Kontroverzné časti už dnes zamávajú s málokým, ale pred tridsiatimi rokmi to mohla byť pre divákov silnejšia káva. Dej sa aj mierne vlečie, ale čo tam potom - Brando dokázal, že ako herec skutočne bol "one of a kind". Nezahviezdil vždy, ale keď už sa do toho vložil...Toto je skrátka živá postava so všetkým, komplikovaný človek ako vlastne my všetci. Žiadny stelesnený ideál a správňák. Na jednu stranu charizmatický a sympatický, na druhú vulgárny a odporne zlostný. A adekvátne zmätený. Po tomto už Brando nikdy podobný výkon nepodal a Tango zostáva jeho bodkou za strhujúcimi hereckými výkonmi - vlastne skôr výkričníkom. ;-) (24.06.2009)

Vivisekce dvojího tápání – ztracenost „zralého“ věku vedle mláděcí dychtivosti, temné stránky lidství ukázané způsobem, který mi na rozdíl od takového Saló aneb 120 dnů Sodomy nepřipadá samoúčelný, asi proto, že neslouží k politickým deklaracím, ale k postižení kalů, které důvěrně znám ze dna své vlastní duše. Bez optimistického protipólu doinelovských cameí Jean-Pierra Léauda bych se v tom asi utopil; vidět to dřív než s pomalu pátým křížkem na krku, skoro jistě bych v tom nenašel všechno, co se v tom najít dá. (05.11.2016)

Poslední tango je především dobře zatancováno Marlonem Brandem. Ale krom anonymního sexu se ve filmu v podstatě nic neděje. Brandovo ztroskotanectví a touha všechno v sobě spálit skrze styk s mladou dívkou je hlavní kostra příběhu, který mě skoro celou první půli lehce nudil. Pokud anonymní sex s větší výpovědní hodnotou, tak spíše zhlédnu Pornografický vztah či Intimitu. (22.01.2009)

Úchylný a nudný. Nejhorší kombinace. Jediné, co film zachránilo byla celá myšlenka, která by se mi jako taková líbila, kdyby to bylo naladěno na úplně jinou vlnu. (07.02.2014)

Pomalá a odcizená moderní "love" story. Film, který se vleče odnikud nikam a od ničeho k ničemu, stejně jako jeho hlavní postavy. Bravurnímu Brandovi se snaží sekundovat půvabná a naivní Schneider, a v konečném důsledku se jí to celkem daří, a to nejen v inkriminované "máslové scéně", ale i v té "prstové" a dalších ;) Horší moment však nastává ve chvíli, kdy nejsou oba tito ztracenci společně na scéně a film přestává zcela fungovat. Je však třeba konstatovat, že to, co (záměrně) působilo kontroverzně v době vzniku tohoto snímku, tak dnes již tak nevyzní. Zcela jinak by ale současná společnost jistě reagovala na vyjádření hlavní protagonistky o průběhu natáčení... (03.08.2022)

Vítězství formy s námětem nad obsahem. Celé to připomíná vysypanou mozaiku, kde jsou sice ještě jasné kontury, ale chybí spoje mezi segmenty. Škoda. Vidím to jako by to bylo dnes: Bertolucci a Arcalli v pátek večer kalí v hospodě, dostanou dva tři dobré náměty, v sobotu je s kocovinou hodí na papír a v neděli prubnou první klapku. (01.12.2023)

Paul, po ztrátě své milované je třeba se trochu vybít, prostě zaplašit všechny vzpomínky, nelze se v tom babrat do nekonečna. Cesta kterou se vydává vybít on a o které je vlastně film je sice pro mnoho lidí nepřípustná leč si myslím, že nejlepší. Myslím si (během filmu sice Paul mluví o své minulosti jen po skromnu) že Paul měl pokojné manželství. Ráno posnídali s manželkou, průměrné dopoledne, průměrný oběd atd. Po její smrti měl jistě v sobě prázdno, které bylo třeba zaplnit (nemluvě o případných zjištěních z manželčina života - nevěra?). Film není zdaleka jenom o tom jak "spláchnout" staré a začít nové. Během filmu se zbavuje zničený vdovec zármutku ze ztracené ženy a postupně zjištuje, že může opět milovat. Bohužel zamiluje se do své hračky, do děvčete které mu sloužilo pouze jako prostředek k uspokojení. To je podle mě největší chyba, jake se může člověk v daném okamžiku dopustit (ale díky nevyzpitatelnosti citů se jí nelze vyhnout). Takový vztah prostě nemá budouctnost. Závěr, podle kterého se jmenuje celý film je v rytmu tanga a je naprosto nezapomenutelný. Možná bych se mohl ještě zmínit kte již zmiňované dívce, která je Paulovou těšitelkou. Tato postava není vůbec jednoduchá, jak se může zdát. Do teďka nechápu co mělo být tím impulsem, který jí přiměl k tomu, aby důvěřovala neznámému cizinci, ale stalo se. Asi prostě chtěla zkusit něco nevázaného a propadla tomu. Během filmu se snaží zbavit se závislosti na tajemném muži, kterého vlastně ani nezná. On jí neříká: "Vrať se!" Ona se vrací sama a on s tim počítá. Při další volné dvouhodinovce ve svém životě se dost možná podívám na tenhle film znovu a vy by jste měli určitě taky! (Nemluvě o tom, že v některých milostných scénách, se přes veškerou závažnost tohoto filmu, dosti zasmějete počínání Marlona Branda. A už vůbec bych neměl zmiňovat jeho jakési praktiky, ale musíme být ohleduplní, vždyť tehdy ještě nebyli Sexshopy.) (17.10.2005)

Tak tento film išiel úplne mimo mňa... (11.07.2011)

Nevím, co napsat.... Takhle rozporuplně jsem se snad necítila po žádném filmu. Zvrácené, vulgární, nechutné, vyšinuté a zároveň velmi smutné, hluboké a krásné. Zničující zápas mezi pudy a city, mezi radostným mládím a zahořklou dospělostí. Úžasný, démonický Marlon Brando, který si za tuto roli zasloužil Oscara a skvělá Maria Schneider. (30.06.2012)

Osobní nesympatie k Brandovi jdou stranou, protože téměř po celou stopáž velice sugestivně hraje a Maria Schneider je opravdu skvostná a o nic horší a to vzhledem k jejímu věku zaslouží obdiv. Obrazy z tohoto filmu absolutně nemají chybu, velice nápaditá a poklidně funkční kamera využívá skěle jak interiéry tak pařížské exteriéry (výborně opakovaně použitý most známý z Inception). Poslední tango je hodně sofistikovaná filmová studie lidské psychologie (ne)vztahů a pudů, na základě kterých se vztahy tvoří. (29.08.2010)

Tak to bychom měli.... (16.12.2012)

Problémy s těmito filmy je hlavně ten, že jsou poetický. Mají to své kouzlo, které je nezaměnitelné, ale nikdy v nich naprosto nenajdu to, co hledám. I přesto tohle bylo zvláštní. Už jenom protože tenhle film je jiný než cokoliv, co jsem kdy viděl je to úžasné. Přes cokoliv, Marlonův výkon je přímo kulervoucí a pokud ho chcete vidět někde jinde ve stejné pozici jako v Kmotrovi, ale pořád stále na očích, tak tohle je vaše. Zvrhlost nade vše. Z filmu dýchá zaměnitelná atmoška, která se nemění a drží si své, což filmu moc neprospívá, ale právě ho dělám tím speciálním. Finální scéna, která dostane svému názvu je nezapomenutelná. (25.03.2016)

Filozofujúci film so sexom, násilný, zmätený a zvrátený. Neviem, kam sa chcel dofilozofovať a dosexovať, ale trvalo to prehnane dlho. –––– Manželství? Vidím ho všude, pořád. Na zdech, na reklamních tabulích. ... Reklamní manželství je dnes manželství usměvavé. Pop manželství. (06.09.2019)