Poslední tango v Paříži

Na svou dobu dost odvážný snímek o touze,sexu,poznání a smrti...Některé scény a zvláště slova jsou na tu dobu doost drsný...Ale jde o výborný film,který ukazuje pocity jedné dvojice,která se potajnu schází v jednom pařížském bytě...Nejvíc mě dostala hláška: To neni násada od koštěte,ale muj ocas... (25.07.2005)

Poslední tango v Paříží je pro mě jeden z nejupřimnějších filmů v historii kinematografie. Popisuje pocity zcela lidské, obyčejné a zároveň zcela niterní. Touhy, přání, životní nutnosti. Zbavte se předsudku, že se jedná o "umělecké porno". Je to film o pocitech, které máme možná všichni. O touze mít někoho, komu můžeme všechno říct a nemít přitom pocit viny. Se kterým můžeme experimentovat beze studu. Kterému se můžeme zcela odhalit, ale neříci mu své vlastní jméno. Odhalit se, ale zůstat svobodným. Film mě upoutal, už svým začátkem, který si zcela získá vaši pozornost. Od filmu jsem nic nečekal, ale dostal jsem od něj tolik, že mi to bude docházet ještě dlouho. (28.06.2009)

Na tento film jsem byla hodně zvědavá... Kolem sebe jsem slyšela samé zkazky o pornu, o tom, jak dotyčné dokázal film znechutit apod. Ale já v tom nic takového neviděla. Pro mě to byl film o zoufalství Paula. Snaze přebít bolest tím, že se bude chovat jako prase a dosáhne tak důvodu k sebenenávisti. Touze ospravedlnit si, proč zrovna on je tak zkoušen. Vybere si mladou, snad nevinnou, ale přitom divokou, dívku. Dívku, která se hledá. Hledá místo k životu, muže pro život, život sám. Se svým snoubencem - extrovertním "umělcem" - si hraje. S postarším introvertním Paulem se stává sama hračkou, poslušnou, ovládanou, křehkou... Nahrazuje jí snad částečně otce, mizejícího pomalu v oparu vzpomínek. No, dalo by se ještě napsat hodně, ale... Prostě a jednoduše to ve mně zanechalo spíše melancholickou stopu než znechucení. (04.06.2014)

pre mňa je toto viac než len film. nedokážem ho pozerať vždy a všade, videl som ho všehovšudy možno 3-4 krát, naposledy keď v Lumiéri otvorili novú, veľmi komornú sálu, kde to premietali asi pre 6tich ľudí. ten film okrem dokonalého hereckého koncertu dvoch hlavných predstaviteľov nesie niekoľko vrstevnaté posolstvo, ktoré vo vás dozrieva vekom. každý krát, keď som ten film videl, vnímal som niečo iné a všímal si niečo iné, dojalo ma niečo iné a niečo čo ma dojalo predtým ma teraz rozosmialo. je to veľmi sugestívna púť naprieč najkrajšími ale aj najtemnejšími stránkami ľudskej duše a skvelá štúdia úpadku mužstva. a nie Don Corleone, Paul je Brandov životný výkon. (13.07.2014)

Tolik povyku kvůli tomuhle? To snad nemyslíte vážně... Není to ani skandální, ani pornografické, ani zábavné... nudné... ano a hodně. Chlap má depku a protože je ve Francii (zemi prasáků - v Americe by se to nestalo) tak se zní chce vyšukat a terapeutka je k mání prakticky automaticky a bez námitek. Ne, opravdu tento druh umění je zcela mimo mě. (15.12.2016)

Formálně dokonalý obraz absurdní lability a stabilní absurdity lásky a sexu zakončený imho nešťastným a zbytečným způsobem. (07.07.2008)

Otvorené štúdium ľudskej duše o sexu, vo filmovej rovine natočené veľmi explicitne.Alebo inak....Poetické soft-porno s filozofovaním nad posolstvom aké prináša vášeň, potreba milovania a.i. Tak nejako v skratke o tomto filme. (24.11.2010)

Netradičný romantický film o dvoch troskách, ktorým nie je nič dobré. Vynikajúci Brando, zdatne sekundujúca Maria Schneider a ich perverzné sexuálne fantázie, ktoré museli začiatkom 70-tych brať dych. Dnes už to nie je taká sila, avšak pachuť z jeho amorálnosti zostáva. (09.05.2018)

Bertolucciho hyperbarokní styl nás zavádí do fragmentárního prostoru podvědomí. Tuhle větu jsem si vypůjčil z popisu filmu v knize 1000+1 filmů, které musíte vidět, než umřete. Pendrek vím, co to znamená. :-) Ale myslím si, že by to asi nevěděl ani samotný režisér. Podobné vzletné kritiky nemám rád, protože si myslím, že je vymýšlí jen sami kritici, aby byli zajímaví. Často také hledají ve filmu i to, co v něm není. Ale co vlastně lze nalézt ve filmu Poslední tango v Paříži? Je to vyloženě artový film, proto se podobná hodnocení objevit mohou. Pro mě je to snímek zajímavý svou atmosférou prázdného bytu, kde se hledají dvě ztracené duše. Mladá a ještě neukotvená holčina a stárnoucí chlap (výtečný Marlon Brando), který prochází těžkou existenciální krizí. Režisér Bertolucci proti sobě dokonale postavil do kontrastu obě hlavní postavy, které jsou velmi rozdílné, ale občas ve svém myšlení téměř stejné. Hodnocení může často záviset na tom, jak se na jejich vzájemnou interakci naladíte. Pro mě se Poslední tango v Paříži rozhodně nestane „nezapomenutelným filmem světové kinematografie“, ale spíš vcelku rychle zapomenutým filmem s pozoruhodnou atmosférou a pár zajímavými myšlenkami. Průměrné tři hvězdy, možná si dám za pár (desítek?) let opakování, abych zjistil, co je to ten fragmentární prostor podvědomí. (18.08.2023)

Na svou dobu odvazny a otevreny film, uhrancivy (Marlon Brando) a jeho touha zapomenout na minulost spojenou ze sebevrazdou sve zeny, krasna a zmatena (Maria Schneider), ktera prahne po objevovani novych veci. To jsem pochopil, ale zbytek je umeni, ktere mi nic nerika. (Videno v originale bez titulku a anglictiny jsem cekal vice). Tim padem zatim 50% (07.07.2006)

Nepřestavitelně nudná onanie (16.02.2007)

Dokonalá souhra formy a obsahu, je to jistě sen mnohých natočit ve 32 letech tak vytříbený film. Obě postavy jsou zajíímavé tím, jaké v divákovi probouzejí pocity. Trýznivý vůči svému okolí a vnitřně trýzněný Paul Marlona Branda. Mladinká Pařížanka Jeanne Marie Schneider okouzlená Paulovým dominantním a nonkonformním přístupem k sexu. Osudové setkání, které by nejspíš vypadalo jinak o měsíc nebo o rok později. Nebo také ne, v tom je tajemství Paulovy postavy. Zda jeho potřeba sexuálně si užít je jen zástěrkou jeho smutku po zemřelé ženě nebo zda jeho nekonveční přístup ke všemu je jeho pravé vnitřní já. Taktéž Jeanne ve svých dvaceti letech se začíná rozkoukávat a volí mezi dvěma vztahy - romantickým a dráždivým, o kterém ví, že ji spálí. (20.03.2011)

Asi to kdysi mohlo být šokující. Ale teď to pro mě byla vlečící se nuda, která mi fakt nedávala smysl. Ale vidět Kmotra, jak vykládá mladé holce, že by ji chtěl koupit prase, se kterým by pak ehm kopulovala, je prostě k nezaplacení. 4.5/10 (01.07.2013)

Bla bla bla... smutný Brando... bla bla bla...prsia Marie Schneider...bla bla bla... maslo.... bla bla bla... smrť. Posledné tango v Paríži som zhrnul v priebehu pár desiatok sekúnd. Prečo to teda Bertolucci roztiahol na dĺžku 2 hodín? 1* za Branda (28.01.2019)

bohužel se na filmu podepsal čas.Viděla jsem ho před desítkami let a potom teď .Zajímavý je jen ústřední motiv ale zpracování je poplatné době kdy film vznikl.Dnes nemá svoji historii.Zkrátka zapadl.To není Kleopatra,Il gotopardo apod (21.09.2020)

Listen, that's not a subway strap, that's me cock! V Tangu spolu v mizerné synergii klopýtají dva prvky klasické evropské kinematografie, z nichž jsem při těch zvláštních příležitostech, kdy sleduji jejich výkony, v silných rozpacích: Do svého ubožáckého patosu zahleděný Bernardo Bertolucci a za hranicí trapnosti operující bejnamínek francouzské nové vlny Jean-Pierre Léaud. Kdyby byl film jen jejich, nemohl bych jít ani na dvě hvězdičky a nejspíš bych tu přesilovku vůbec nezvládl. Jenže jsou tu ještě Brando, který odmítl recitovat Bertolucciho žvásty a přicházel se zajímavými nápady, které stačilo pouze nesabotovat tzn. nevypínat kameru a mikrofon; ten chlap měl něco do sebe - a také do Marii Schneider, jejíž cecky jsou nejúctyhodnějším prvkem filmu. Ještě před nimi ale operuje audio-vizuální kombo Vittorio Storaro & Gato Barbieri, jejichž převaha Bertoluccimu navzdory povznáší tohle šaškovité žertovné porno o přechlupacené kundičce jako cestě truchlením na úroveň blížící se umění. Horseshit! (23.04.2023)

Chvílemi hodně podivné, nicméně velmi poutavé a zábavné (ve smyslu, že se nebudete nudit) lehce erotické komorní drama se skvělou ústřední dvojicí. A s tou perverzností to není zas tak žhavé. (09.01.2010)

Poslední tango mě nepohoršovalo, ba naopak. Tohle byla přirozená hra anonymního milenectví, kde se čemukoli meze nekladou. Celková otevřenost mě fascinovala a scéna s máslem byla inspirující. Bohužel život za zdmi bytu byl fádní a smutný, ztrácel na atraktivnosti. Konec filmu to vyjádřil zpovědí Paula, najednou se z něj stal nudný a trapný podivín, co ztrácí svou převahu, lísá se a vyžaduje pozornost. Vyústění bylo nečekané. Marlon Brando mě neoslovil, Maria Schneider se dala. Odvážně svou nahotu dávala na odiv. Jejích příběh proteplovaly příjemné odstíny hnědožluté a vědomí, že vše se odehrává v romantické Paříži. (04.10.2011)

Film jsem viděla asi před čtvrt stoletím a překvapilo mne, jak úplně jiný dojem jsem z něj měla tehdy a teď. Měla jsem pocit, že je to pobuřující film o sexuálním vztahu dvou lidí, ve skutečnosti je to silná a existenciální záležitost, film o lásce, ztrátě, obě hlavní postavy, vtdálené si asi o 25 let jsou vykresleny i zahrány úžasně. A co je na tom nejlepší, film nezestárl a neztratil nic ze své síly. (04.11.2011)

Zcela zásadní zamyšlení nad vztahovými a sexuálními otázkami. (09.01.2012)