Poslední tango v Paříži

Po toľkých rokoch od premiéry a s prihliadnutím k súčasnej produkcii už málokto označí tento film za perverzný, škandálny, či poburujúci. Veď on vlastne ani nie je o sexe, ale o osamelosti, o bolesti a o zúfalstve. A o pokrytcoch. Ale tí nie sú na plátne, ale v hojnom množstve pred ním. (24.11.2008)

vyborna psychlogicka drama, ktora si kladie mnoho otazok o zmysle zivota..nechyba prijemna nevtierava nahota hlavnej hrdinky a skvely vykon genialneho marlona branda. u neho dalsi z rady hereckych koncertov. (09.07.2007)

Dobře, byl tu výborný Marlon Brando a nahá Maria Schneider, ale jinak mi tenhle film zase tak úžasný nepřišel. Chápu, že na začátku 70. let to asi bylo pozdvižení, ale dnes už nefunguje ani jako provokace (70%). (06.09.2019)

„Možná, že jsem schopen pochopit vesmír... ale pravdu o tobě nikdy nezjistím.“  Konečně jsem se dokopal k slavnému „skandálnímu“ Bertolucciho filmu a první půlhodina mi připadala jako excelentní náběh na další zážitek. Atmosféra zákoutí Paříže a opuštěného bytu byla velmi silná, v nejednom okamžiku až mysteriózní, doplněna skvelou hudbou, občas i drobným vloženým gagem (se zametačem na ulici nebo stěhováním křesla i se sedící dívkou za hudby), první sexuální scéna znepokojivá a Maria Schneider v klobouku zajímavě tajemná. Postupně ale zdařile rozehraný náběh dospěl do neustálých, často až prázdných a vulgárních řečích o sexu, které mě spíše otravovaly, Maria a.k.a. Jeanne mi se změněným účesem brzy zevšednila, Brando zůstal nezáživným a já zjistil, že k postavám vedoucím rozsáhlé dialogy mezi převažně násilným sexem pranic necítím a nenacházím si žádný výraznější vztah. Našly se i později osvěžující situace, velmi pěkné záběry kamery nebo nějaká ta drobná myšlenka, občas větší nahlédnutí do psychologie postav, takže do jisté míry jsem u sledování zvládl setrvat s částečným zájmem, jistý dojem plynoucí hlavně z oné atmosféry ve mně film i zanechal, ale vcelku jsem se s Posledním tangem v Paříži a případným hlubším zážitkem z něj trochu minul. [60%] (20.04.2024)

Po projekci si kladu spoustu otázek. Je to tím, že nejsem vyspělý? Či snad tím, že jsem neviděl dostatečné množství prominentních filmů, abych poznal, jestli ten či onen film je kvalitní? Nebo snad nejsem na tak vysoké úrovni, abych film pochopil? Pokusím se na ně najít odpovědi, které mi možná dopomohou změnit můj názor, který zní prozatím takto: Poslední tango v Paříži se tváří jako psychologická analýza jednoho zvláštního páru, v němž se důležité věci stávají nedůležitými a který má svou vlastní představu o životě, byť velmi neobvyklou. Pod tím vším jsem však viděl jen do nebe volající nudu, úchylárny a hlavně, a to bylo to nejhorší, ty nejnemocnější dialogy, co jsem za poslední dobu slyšel. Jestli tohle je nějaké hluboké filozofické dílo s nějakou racionální hodnotou, tak já jsem Jimi Hendrix. Skutečně nemocný a nebezpečný film, který u mě bude navždy disponovat představou, jak má vypadat totální břečka. 0,5% (17.11.2012)

Ja som tam toho povestného umeleckého prústupu moc nenašiel. Mylsím, že natočené to mohlo byť krajšie a lepšie. Ale na tú dobu, išlo hlavne o tému, ktorá dnes síce moc neoslovuje, ale vyvoláva zvláštne (nie však negatívne) pocity... (07.06.2007)

Ten konec a chvíli před ním beru, ale hodinu a půl rozjezd jsem fakt nedával. Je to hezky nasnímané, nakonec jsem docela i pochopil, co tvoří osnovu a o co tvůrci šlo, ale ta cesta k tomu byla pekelná a ani živočišná krása Marie S. to nezachrání. Marlon Brando tady ztělesňuje něco, čemu se říká uslintanej kozel. Hnusný film. (24.05.2015)

Ve své době neuvěřitelně skandální film, který i dnes dokáže překvapit hlavně rozhovory mezi dvěmi hlavními aktéry. Marlon Brando je ve své perverzní roli skvěle "slizký" ale film jako celek mě moc nechytl. Ale rozhodně stojí za vidění a máslo už nikdy nebudete vnímat stejně. (09.05.2008)

Réžia Bernarda Bertolluciho, kamera Vittoria Storara, chameleonske herectvo Marlona Branda, tak to sú dôvody prečo prijať túto ponuku. Menu je oplzlé, perverzné, pikantné, ostré, Chilli paprička spočíva v scenári, ktorý si NIKDY nedáva servítku pred ústa, až som sa občas usmieval popod fúz. Trebárs kontroverzný, alebo škandalózny sa môže javiť film Posledné tango v Paríži. Ja ho v prvom rade vnímam ako príbeh dvoch stratených existencií, ktorí na seba natrafia náhodou, odvtedy splanula iskra vášne, jeho Američana ťaží minulosť na srdci, lebo nedávno spáchala jeho žena samovraždu, bola pobehlica, čo mu zahýbala. Nerad rozpráva o minulosti a už vôbec nechce používať mená, ktorými by sa oslovovali. Ona je Francúzska, mladá, pekná žena, ktorá nevie, čo so životom, má nápadníka, ktorý si zahral v slávnom Truffautovom snímku : Nikto ma nemá rád. Volá sa Jean-Pierre Léaud, je trochu naivný a nakrúca o nej film. Telesnej rozkoši sa náramne oddávajú v hoteli, ktorý má na starosti, filozofujú ako zmysle života, zatvorení v byte. Aj si výjdu von, konkrétne majú chuť si zatancovať TANGO, ale víťazné páry tancujú sami, ich nikto nepozval, akoby tam nemali čo robiť. Jeanne má už toho všetkého dosť, po krk, povie mu, že je KONIEC, začne ju prenasledovať do jej bytu, kde vytiahne revolver a zastrelí ho, ešte sa chvíľu potáca na balkóne, ale čoskoro je všetkému koniec, definitívny ! Určite zaujímavý film, ktorý obsahuje nahé scény, ale len Marie Schneider od hlavy po päty, Marlona nie je vidieť zpredu, maximálne zadnica. Umelecké PORNO, ktoré neškodí, prospieva zdraviu. Na svoju dobu provokatívny film, zakázaný, mne sa to páčilo, nevidel som v tom nič zlé, i keď zlovestnejší je scenár ako oddávanie sa radovánkam, ale tak to malo zrejme byť. Marlon je vo forme, tak najmä pre umenie brilantného herca je úplne ľahké navnadiť sa pozitívne na film, ktorý je docela pesimistický ! (11.09.2015)

V tomto filme treba proste vyzdvihnúť Branda. Tak presvedčivo zahrať vášnivého heteráka, pritom si predstavuješ chlapa, no to je na Oscara. Aj keď mu ho nakoniec nedali. (28.03.2022)

Film opředen řadou fám, vzpomínek a přibarvených skazek, čert aby se v tom všem vyznal, však kdo jej jednou viděl na stříbrném plátně, nikdy na něj nezapomene. Stárnoucí Marlon Brando démonický, děsivý, nešťastný, prudký, živočišný v kombinaci s erotikou sršící, divokou, zvědavou a ke všemu svolnou mladinkou Marií Schneider... a to vše v Paříži. Film není pro každého, ale vášnivý bohém si v tom to svoje určitě najde. (24.01.2019)

Film skvělý po všech stránkách. Těžko mu cokoli vyčítat. Úžasná studie lidských vztahů a zároveň vizuálně skutečně navýsost krásný film... (10.09.2006)

Kontroverzná (na svoju dobu), pre niekoho možno dekadentná a v celku zvráteno-romantická dráma, ktorej druhá polovica kvalitatívne prevyšuje tú prvú. Po formálnej stránke bezchybná práca, po obsahovej stránke to vidím na poctivé tri body, avšak niektoré scény sami o sebe boli geniálne (najmä monológ Branda nad telom svojej mŕtvej ženy). No a Marlon Brando je (bol) absolútne fenomenálny a charizmatický Pán Herec!!! (31.10.2006)

Tohle mi moc neřiká, když už jsem si myslel, že je to trochu dobrý a že alespoň trochu chápu o čem to je, tak přišel překvapivý konec, který mě překvapil velmi nepříjemně. Přiznávám se,že mě to nezaujalo a že jsem to nepochopil, možná se k tomu jednou vrátím až budu strarší (v roce 2005 mi je 21 let). Takhle mě zaujal akorát skvěle hrající Marlon Brando (13.08.2005)

Tenhle podle mne hodně přeceňovaný film Bernarda Bertolucciho možná mohl něco znamenat v době sexuální revoluce (vznikl 1972). Z dnešního pohledu se spíše zdá se, že pan režisér se nedokázal rozhodnout, zda točí soft porno, psychologický film, nebo romantické drama. Navíc ani z exteriérů Paříže se nepodařilo vytřískat něco víc zajímavého nebo s atmosférou. A tak zbývá hodně diskutabilní příběh čerstvého vdovce (Marlon Brando) a mladičké dívky, která si pravděpodobně teprve ujasňuje životní hodnoty, jenž je však dotažen do absurdního konce, alespoň vzhledem k předchozímu ději. (31.03.2012)

"Co tady děláte?" "Sereme." Naprosto parádně vykreslené a odehrané charaktery. Hlavní hrdinka, jíž se na okamžik dostane částečné možnosti vrátit se do až dětské bezstarostnosti. Což ji paradoxně přivedě k dospění. Její přítel, zdánlivě dospělý a vyzrálý, který se nakonec zachová dětinsky. A Hlavní hrdina, jenž se svérázným způsobem pokouší najít se ve ztrácejícím, bortícím se a ucházejícím životě. To celé natočené zajímavou kamerou a okořeněné několika velmi zajímavými až geniálními scénami (např. když sousedky šmírují na chodbě a hlavní hrdina jde a zavírá jim dveře, nebo jeho rozhovor s milencem jeho ženy). Nějaký sex a nahota? Ač na svou dobu jistě velmi otevřené (a snad až s náznaky kontroverznosti), pro film a příběh to není vůbec důležité a kdyby to tam nebylo, nijak by to filmu neuškodilo. Byla by velká škoda tento film redukovat pouze na tu nahotu a erotiku. Faktem ovšem je, že jsou tyto scény nasnímány a odehrány velmi přirozeně a přesvědčivě. (15.12.2016)

Zajímavý film s nepřekonatelným Brandem a značně trýznivou atmosférou. (12.03.2009)

Zdrcující film o odkapávání… života, vtěleného v pohyby a slova: nesvobodná bytost se pohybuje městem jako plíseň a pokrývá všechno jeho dění; všemu, na co naráží, rozumí jen jako projevům své potlačené touhy; a vše rozpouští v tíze svých vzdálených závazků… Místy až fascinuje, jak ta temná vyprávěnka zesměšňuje neumělost, zmatenost a únavu Brandova nahodile osvojeného konvenčního herectví, které inkarnuje mužství, zapomenuté v dálavách věků a nyní jen připomínané jako zhojená rána. Přes všechny ty konfrontace, v nichž se zdá tento zaujatý – zdánlivě tvůrčí pohyb – hrát hlavní roli, je to však ono vyvrhnuté ženství, které učí diváky i hrdiny pojmenovávat, a tedy i orientovat se v poskytnutém světě… Nade vším ale září Léaud jako nesrozumitelné interpunkční znaménko, které všemu náhle zahlédnutému dává ustavičně nový smysl, a mění tak snímek ve film, obraz v donekonečna roztáčený pohyb, který vše pojímá a vše proměňuje… Dlouhý pohled do tmy, který ji nakonec dokáže přečíst a nad tím sdělením – zbělat… (13.01.2018)

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. (09.01.2013)

Násilný a nekontrolovatelný výtrysk živočišných pudů složený do mozaiky chlípnosti. Pošmourné a atmosférické předměstí Paříže a jeden starý rozlehlý byt se spoustou špíny a temných zákoutí tvoří nezapomenutelný podklad k tomuto milostnému vzplanutí, pro které si ani neumím představit příhodnější místo. Démonicky úchylný Marlon Brando oddávající se svým zvrhlým sexuálním fantaziím mezi plesnivými zdmi svého nezařízeného bytu a jeho nevinná mladá oběť Maria Schneider posedlá chtíčem, která s ním sdílí lože uprostřed špíny a mrtvých krys, působí až dekadentně. Herci hrají jako o život a každý je svou rolí výjimečný a nezapomenutelný. Kamera a střih snad ani lépe nemohli vystihnout atmosféru a podtrhnout ráz celého příběhu. S pomocí světelných kontrastů vytváří nádherné kompozice, které dělají každý záběr neopakovatelný a nenahraditelný. Hudba jakoby vyrůstala ze samého děje a ještě přidávala na dramatičnosti už tak vypjatých scén. Jeden z nejsilnějších filmů odehrávajících se v Paříži, světě múz a umělců. (27.12.2008)