Koroshiya 1
Ichi the Killer
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Sakiči SatóKamera:
Hideo JamamotoHrají:
Tadanobu Asano, Nao Ómori, Šin'ja Cukamoto, Pauline Suen, SABU, Šun Sugata, Kijohiko Šibukawa, Džun Kunimura, Susumu Teradžima, Suzuki Macuo, Jošiki Arizono (více)Obsahy(1)
Sakra...nezůstal nikdo, kdo by mě zabil. Krví prosáklým příběhem japonského podsvětí nás provází bezohledný stroj na zabíjení Kakihara. Na cestě za svým osudem Ichim předkládá zívající blonďák Evropanům neortodoxní druhy násilí v duchu unikátní asijské cesty. Tento film opravdu není pro diváky se slabšími nervy nebo pro ty, kterým se z většího množství krve dělá nevolno. Režisér Miike své publikum rád šokuje - a ve svém oboru je mistr! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (273)
Asi jsem čím dál starší, film ve mně nevyvolal skoro žádnou reakci. Zřejmě se mělo dostavit smyslové přetížení ze stylizovaného porcování zaživa na všechny způsoby a z úchylek, u kterých kde evropanova fantazie končí, režisérova teprve začíná... ale já měl tak nějak pokleslý obličej zklamáním, no jak smajlík :-( Zcela samoúčelné. Sympatické tempo, scénář, který nevysvětluje zbytečně moc, dobře vykreslené figurky. A přesto nuda (z jiného hlediska než že "se nic neděje a nic nového pod sluncem"). Nebo možná lépe řečeno, prázdno. // Edit druhý den: Vlastně to byl film o lásce ;-) ... no, ne tak úplně. Krev byla velmi důsledně spojena se sexuálnem. Teze filmu: každý masochista si najde svého sadistu. Není sadista bez toho, aby nebyl i masochistou. Titulní Ichi jako ultimátní sadista je příšerně nepraktický, protože jakýkoli mezilidský kontakt okamžitě končí rozprostřením těch druhých na několik krychlových metrů. Takže kolem sexu nic nestihne a je neustále neukojený. Dojemné :-/ ()
Oproti Gokudó sengokuši: Fudó je Korošija 1 brutálnější, absurdnější, obsahuje ještě bizarnější postavy a namísto nápaditých úmrtí nápaditá mučení. Na druhé straně hudební složka zaujme pouze v několika scénách. Celkově je Korošija 1 natočen zhruba stejně kvalitně, ovšem bavil mě přeci jen o chlup méně (možná kdyby byl koncentrovanější...). 6/10 ()
Velice pěkný film...ale rozhodně ne nejbrutálnější (znám mnohem brutálnější ;o) ). Záporák (Kakihara) i "dobrák" (Ichi) jsou nejdivnější a nejúchylnější postavy, které kdy film spatřil. Ono Ichi je takový "velice zmatený" mladý chlapec "vedený" "starým a slabým" Jijim, který mu "pomáhá" překonat jeho "trauma" ze střední školy (až uvidíte film, pochopíte všechny ty dvouprsťáky alias uvozovky). Koroshiya 1 je zároveň jeden z nejpůsobivějších snímků, který jsem tento rok mohl vidět....no řekněte, v kterém jiném filmu zabijou......ehm, to bych asi spoileroval. Raději toho nechám, abych se jednou ráno náhodou neprobudil jako jehelníček ;o) ()
Poměrně přesně vystihl v několika řádcích jádro pudla JFL: "...na dílo brakového režiséra je film v postavách příliš propracovaný, v užití a stylizaci násilí příliš důmyslný a v závěru až příliš matoucí a zcizující. Miike totiž moc dobře ví, co dělá, a ze všeho nejradši manipuluje diváky. Ichi je jeho sonda do diváckého vnímání násilí." - ano, ale právě proto vnímám, že tohle dílo neobstojí jako samostatný film, je to jen vytříbeně provokativní, nevyžádaný příspěvek do pomyslné společenské diskuse, což je přesně ten nešvar, který v mých očích rozděluje režiséry (i všechny ostatní umělce) na svrchované, nekompromitující se tvůrce a na samozvané společenské komentátory, vychovatele a mentory. Ten druhý přístup vpodstatě zneužívá a limituje umění, ať už záměrně nebo z nepochopení jeho skutečné povahy a nedozírných možností, a deklasuje díla na pouhé manipulační nástroje nebo přepravní nosiče názorů. Jenže když si pouštím film, s ničím menším se nespokojím, i kdyby to bylo vyrobené sebezajímavěji. ()
Film obsahuje dva velice výrazne a zaujímavé aspekty. Prvý je samotný Ichi. Mlynček na mäso, ktorému by som na ulici hodil dve koruny a hlavne samotná "motivácia" zabíjať. A druhý gore scény, ktoré podľa mňa (po výbornom Oodishon) smrdeli samoúčelovosťou a snahou za každu cenu šokovať. Čo sa celkom darí (u Miikeho nič nové), ale vzhľadom na celkovú uvoľnenú atmosféru snímku IMHO strácajú na atraktivite. ()
Ichi je pro mne jen zmatená kombinace násilí, toho nejodpornějšího černého humoru a brutální akce, kde je několik až úchylných scén, kdy jsem si říkal, jestli režisér není nemocný na hlavu. Od odpadu tenhle film zachránila snad jen originální vizuální stránka. ()
Nic než série násilně pospojovaných výjevů ze soudku nesourodosti. Hudba + efekty dosti nepříjemné. Nepopsatelně se mi stýskalo po genialitě Ôdishonu, neboť zde se chvílemi vyskočilo z rytmu do "fakt demence s pěti hvězdičkama", jak by poznamenal Kakihara (a já, pokud bych chtěl být nemístně zlý). Avšak i Koroshiya 1 má koneckonců svoje nepopiratelné kouzlo a vnady. Za opratěmi se skví Takashi Miike se svou nenapodobitelnou invencí a režijní bravurou, která pokaždé zaručeně vytrhne z nastupující nudy. Byl bych idiot, kdybych (alespoň) jeho vizuální hrátky patřičně neocenil... ()
Takaši Miike ako jeden z novodobých Picassov filmového plátna. Deformuje ľudské telo na množstvo spôsobov, vyberá a rozhadzuje z neho vnútronosti, zlučovaním kože a kovu vytvára bizarné artefakty, postavy zahaľuje do výtvarne a typovo extravagantných kostýmov. Krvavú konceptuálnu inštaláciu rámuje chaoticky vyrozprávaným príbehom, kde dôležitejšie ako jeho pochopenie sú obrazom evokované popisky k vystavovaným dielam: bolesť, frustrácia, manipulácia, sebatrýzeň, osudové predurčenie, pomsta. Napätie, či hororová atmosféra absentuje, čo je spôsobené doslovným zobrazením permormácie tiel a fascinácie vizuálom. Na silný príbeh alebo znepokojujúce momenty tak veľa miesta neostalo. Skutočne skôr galéria súčasného umenia ako film: znepokojujúce, šokujúco doslovné obrazy násilia v sebe obsahujú posolstvo, príbeh aj jeho vysvetlenie. 70%. ()
Kakihara je hlavným zabijakom Anjova gangu v Shinjuku. Jedného dňa, spolu s peniazmi zmizne samotný hlavný boss, Anja. Takmer každý ho upodozrieva z úteku, len Kakihara sa domnieva, že bol unesený inou mafiou. Krutý, bezcitný vrah sa tak dáva na cestu objasnenia pravdy okolo šéfovho zmiznutia. No čo keď je únosca ešte väčším monštrom? Tak toto bola maximálna šialenosť. To sa ani nedá inak označiť. "Ichi The Killer" je jeden z najbizarnejších "splater" zážitkov s akým som sa stretol. Mučenie, gore, podivínsky poňatý príbeh podaný ešte zvláštnejším spôsobom ma nejeden krát prekvapil natoľko, že som s otvorenou hubou čumel nato, čo "šikmáči" dokážu natočiť, aby šokovali diváka. Presto všetko, nemôžem tvrdiť, že by ma nejak mimoriadne bavil, no zároveň, ani NEbavil. Nechápem, no ani sám pred sebou si to neviem vysvetliť. Nie to ešte užívateľovi ČSFD, ktorého hodnotenie pochopím, nech bude akékoľvek - 65%. ()
No jo....Japonci....prý na to mají koukat jen vyrovnaní jedinci....jo jo, to já přece jsem! Ale proč mám jen pocit, že mě sousedka u nás v baráku vždycky strašně štvala? ()
Brutální, úchylné, perverzní. Prostě dokonalé! ()
Film vychýrený svojou brutálnosťou my nijak zvlášť brutálny neprišiel – všetko sa nieslo v nadnesenom duchu tak čo!? I keď fotky v galérii sľubujú niečo drsné je to proste absurdná komédia (exhibícia jednej postavy a jej svalových partií je scéna za všetky drobné) a vyznenie filmu je ďaleko zábavnejšie oproti skutočnému Miikeho hororu - Audition - ako jediný horor som ho nedokázal dopozerať práve pre jeho skryté zobrazenie brutality ktoré je vždy pôsobivejšie ako tu zakrvácané miestnosti s rozkúskovanými telami a kopou vnútorností nad ktorými gangstri veselo žasnú alebo krv striekajúca v gejzíroch z rozrezaných hrdiel poskakujúcich obetí. ()
Tenhle film mě skutečně šokoval, ne však svojí brutalitou, ale spíš debilitou a totální absencí pořádného příběhu. Banda asiatů (který od sebe nejdou rozeznat) běhá tam a zpátky, přitom se nesmyslně mrzačí a týrá. Násilí začne po čase nudit a svojí samoúčelností je spíš k smíchu. U Ichiho si člověk uvědomí, jak je třeba takový Kill Bill zábavným a inteligentním snímkem. Miike natočil naprostou prasárnu, která vám maximálně předvede jak lze zohavit lidské tělo na sto způsobů. Nic jiného tenhle ,,Úžasný akční nářez a umělecké dílo", jak píšou kolegové okolo, nenabízí. ()
Japonská jakuza si vyřizuje účty brutálním až sadomasochistickým způsobem. Násilí je prezentováno tak explicitním způsobem, který i v dnešní době pro mnoho (západních) diváků stojí daleko za hranicí snesitelnosti. I přes svou „nechutnost“ nepostrádá příběh psychologický podtext. Zaujala mě především práce s kamerou a střihem. ()
Libova uchylnost... ()
"Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen. ()
Tak se přiznám, že jsem tohle moc nepobral. Nějak mi uniká o čem to je. Vlastně mi přijde, že príběh někdo splácal, aby mohl natočit scény plné sadistického mučení. Násilí ve filmu mi nevadí, ale nesmí jít o účel, nýbrž o prostředek. Vtipné to občas bylo, ale jinak jsem se spíš nudil. Těšil jsem se na konec. ()
Pro diváky se sklony k sadomasochismu a sebepoškozování ideální!!! Scéna, kdy si Ichi (tuším, že to byl on) uřízne jazyk, aby se potrestal se takovým lidem bude určitě líbit! Mě nezaujalo... ()
Exploatační show bez hlavy a paty, která sice sem tam potěší šťavnatě zvrhlým nápadem či hláškou ("Jenom takový malý mučeníčko") a vskutku brutální násilí předkládá velmi originální a záměrně zábavnou formou, ale jako soudržné filmové dílo se souvislým vyprávěním a s promyšlenou návazností scén selhává Ichi na všech frontách. Počáteční zmatení nad neustálým proplétáním scén a snovými flashbacky pravda časem vyprchá, ale Miike se přesto neprojevuje jako schopný vypravěč, nýbrž znovu a znovu jako prvotřídní úchyl, jehož pojetí gore je možná netradiční, ale jeho četnost, extrémní charakter a postupně i neoriginalita všemu jen ubližují a veškeré dění strašně znehodnocují. Navíc postavy jsou veskrze nesmírně nesympatické a normální jedinec si k nim zkrátka nemá šanci najít cestu, takže finálový souboj muže proti muži postrádá jakýkoli náboj či emoce..... Pro mě tedy těžký podprůměr, fanouškům extrémního kečupového násilí však nemůžu než doporučit - nejspíš budete slintat blahem. ()
70 %. Je to zábavné, Kakihara je skvělý záporák, Ichi je správně podivný, krev stříká skoro jako v Braindead, ale moc jsem nepochopil, o co tam vlastně šlo... ()