Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Ivan Trojan, Josef Trojan, Juraj Loj, Jaroslava Pokorná, Martin Myšička, Miroslav Hanuš, Jiří Černý, Tomáš Jeřábek, Jan Budař, Melika Yildiz, Martin Sitta (více)Obsahy(1)
Strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… (CinemArt)
(více)Videa (7)
Recenze (611)
Dobrý herec pro Hollandku i přes pyj skočí. Tak nám Epštajn nekompromisně poslal Ivana do prdele, ovšem i tak lze jeho fabulační hyperbolu, za níž by mu Mikulášek patrně namíchal nějakou extra léčivou směs z rulíku, potměchuti a bolehlavu, rozhodně považovat za trefu do hnědého. K dobru mu je nutno přičíst zejména to, že ukrutně přeceňovaná bába Hollandová natočila asi nejlepší film své kariéry, ke zlu pak snad jen ten pičoidní zkrat na konci, který nepochybně zasponzoroval Gůgl. Já fuckt, kurva, nemám chuť ani náladu po skončení dvouhodinového filmu ještě půl hodiny internetovat, jak to vlastně dopadlo, a příště kategoricky vyžaduji plný dezinformační servis, Epštajne!!! Každopádně se se zdejší kohortou artových hnědopichů tentokráte výjimečně shodneme, že nejméně polovina zásluh za finální produkt musí být jednoznačně přičtena nejlepšímu mimickému útočníkovi své generace! Takoví Vetchý nebo Langmajer by sice bezesporu byli daleko věrohodnější buzeranti, ovšem vidět je v této roli, asi by jednoho spíše rozbolely hemoroidy, zduřela mu prostata a měl by neodolatelnou chuť zahrát si volejbal s diváky TV Hovna, dát si páku s Vašutem, pomrkávat na zatuchlé padesátnice či se toulat Ulicí. Ivan je holt král, který navíc nikdy neprostituuje pod svou důstojnost, a toho mýtického chcankověštce a božího bukanýra, vykresleného jako totálního labilního kokota, dal s dokonalostí sobě vlastní, uhrančivou grácií a neochvějným heterošarmem, i když musel být při tom natáčení dost v Loji. Jeho úžasný výkon trochu hatilo pouze to, že maskér zřejmě chytil kovid a chudák Mistr si to musel patlat sám. Ve středním věku tak místy vypadá, jako by se právě napudroval na gájprájd Wehrmachtu, jako starší pak dost připomíná Stinga po tantrickém maratonu. ()
Na Šarlatána jsem se těšil možná až příliš, vezmu-li v potaz silný námět a tvůrce, kteří se na filmu podíleli, a proto jsem byl ve výsledku trošičku zklamán. Z technického hlediska je Šarlatán zvládnut vesměs na výbornou - jistá práce s kamerou a nepřeslechnutelná hudební stránka jsou toho důkazem. Herecké výkony byly podle očekávaní vskutku přesvědčivé, bez zbytečné teatrálnosti - vedle takřka konstatně výborného Ivana Trojana nesmím opomenout zmínit mladého Trojana, který skvěle sekundoval svému otci, dále pak civilní výkon Jaroslavy Pokorné a v neposlední řadě solidní part pro mě doposud neznámého Juraje Loje. Co mi však na filmu vadilo, byla jeho příběhová nedořečenost a osekanost v několika místech - ať už se jednalo o již mnohými zmiňovaná koťátka či zejména poslední minuty filmu. Na jednu stranu se jedná o odvážný a na naše poměry nadprůměrný film s několika opravdu sugestivními momenty (smrt Zápotockého, zatčení gestapem), který vedle "šarlatánství" problematizuje i stejnopohlavní vztah v poválečné době, na druhou stranu ale obsahuje několik míst, u nichž jsem měl prostě pocit, že tomu něco chybělo, a cítil jsem se být do jisté míry ochuzen o kýžený zážitek. Slabší čtyři hvězdičky! ()
Jistě velmi kompetentní film (teda až na příšerný grading obrazu, který vypadá odpudivě uměle a ještě v něm pro tu extrémní tmavost není mnohdy ani pořádně nic vidět - já chápu, že 50s byly temný, ale víme, že během nich normálně svítilo sluníčko, že jo? I když ty barevný flashbacky asi nejsou zrovna to, co myslím). Hollandová je schopná námezdní síla, která zadaptuje scénář tak, aby vypadal dobře, aby byl efektní a aby působil důležitěji, než je. Což je zvlášť důležité tady, kde se většinu filmu dějí snadno čitelné věci, které by v jiném filmu daly na pětiminutový úvod, ale zde jsou nataženy na desítky minut vleklého děje. Muselo to dát hodně práce, ale k čemu? PS: Dělat z tohohle člověka nějak pozitivní postavu je otázka sama pro sebe. ()
Neslavný (k)análník a zázračný lidový léčitel a bylinkář, který jen bažil po moči, z níž by hravě pouhým okem rozpoznal i koronavirus.. Perzekuován rudým režimem se rozhodl pověsit své léčitelství na hřebíček. Film sice končí debilně, ovšem bylo by krajně nespravedlivé, kdybych neocenil poměrně jeho zdárný průběh. Ivan Trojan využil služeb svého syna Josefa, hlavně jeho podoby, který ho ztvárnil v mladém věku. A oběma jim to pod taktovkou škaredé Agnieszky Holland pěkně šlape. Honza Mikolášek sice Trojanovi vůbec nebyl podobný, ovšem to není předmětem vyprávění. Trojan určuje diagnózu z lahviček moči, souloží do slovenského análu filmového asistenta a hereckého kolegy, plní znalecký kvíz před gestapem a v komunistickém kriminálu čeká na rozsudek. Nejlepší český film roku - tak to je přece jen poněkud přehnaný ortel. Stěží bych se pro ten zmršený závěr na film podíval znovu. Já totiž čekal na silné zakončení filmu, když jsem byl ochoten sledovat osud bohatého pána, o jehož existenci je poněkud troufalé točit celovečerní film. I stalo se. Nebyla by to Agnieszka Holland, kdyby si nepřisadila šokující scény, zvláště milovníci koťátek absolvují bezesnou noc a kočičí granule jim polezou i řitním otvorem. Nagelovaní hejsci jistě ocení poměrně erudovanou depilaci holých zadnic homo protagonistů z padesátých let a na své si přijdou i kverulanti, co odmítají rudý teror. Osvêtlovači scény sice občas trochu více podřimovali, takže film má své přílišně tmavé obrazové plochy. Filmový materiál obsáhl mnohé ze života zneuznaného lékařského génia, vyprávění má optimální tempo i tah. Trojan a spol. se činí, dobová výprava filmu útočí svým provedením na vysoce kvalitní evropské standardy a snímek mně nepřišel nikterak zdlouhavý. Stěžejní vykonstruovaný soudní proces by si rozhodně zasloužil náležitou režijní péči, načež došlo ke zkratkovitému vyznění, což filmu do jisté míry ublížilo. Zajímá-li vás film, ve kterém lidumilný léčitel nemoc pozná pouhým okem z ranní moči, máte možnost po dvě hodiny spolu s ním bádat, co komunistickým činitelům na tom pánovi vlastně vadilo. A možná to bude působivé bádání. 7/10 ()
„Nikdy nechtěj dělat zázraky, chlapče, to lidi neodpouští.“ - „Ale vy děláte zázraky.“ - „Starou belu! Věř a bude líp, to je moje zaklínadlo.“ Jenže někdy zázraky už nemusí stačit, třeba tehdy, když už nad vámi přestanou mocní držet ochrannou ruku…Škoda jen, že mnoho neinformovaných diváků bude považovat Šarlatána za věrohodnou filmovou biografii a ne za „drama inspirované skutečnými osudy“, kterým opravdu je. Trochu mě zklamalo, jak se v některých ohledech tvůrci odklonili od reálií (speciálně od Agnieszky Holland bych tohle úplně nečekal). Ale nic to nemění na tom, že se pořád jedná o povedenou filmařinu. Scény s učením se (Josef Trojan velmi mile překvapil!) a posléze diagnózami od stolu mě moc bavily a těšil jsem se na ně, ty ostatní už mě zajímaly o něco méně (a z občasné šedi je vytahuje hlavně nedostižný Ivan Trojan). Celkově slušné 4*. „Ako to, že máš stále také teplé ruky?“ - „Někdy věřím, že kdybych zmáčknul, zabil bych všechno to hnusný, co v sobě mám.“ - „Tak to urob. Já ti to odpustím.“ - „Možná příště.“ ()
Galerie (57)
Zajímavosti (38)
- Čeněk Adamec (1916–1997), jeden ze zakladatelů Ústavu pro výzkum veřejného míněná, byl v 50. letech jako politicky nepohodlný odklizen na post osvětového pracovníka Ústředního ústavu zdravotnické osvěty. Mimo jiné se zabýval i činností léčitelů, nejvýznamnější a nejnebezpečnější popsal v knize „Šarlatáni včera a dnes“ (1956). Protože Jana Mikoláška chránili mocní členové KSČ, nemohl psát přímo o něm. Místo toho v kapitole „Mistr Severin po 600 letech“ vytvořil „smyšleného“ léčitele Jaroslava Cyrílka, ve kterém poměrně otevřeně popisuje život Jana Mikoláška. Ten je zde popsán jako bezskrupulózní a nebezpečný šarlatán, který měl cit pro okázalé budování vlastního kultu osobnosti. (Formol)
- Ve snímku opakovaně zazní árie z opery „Rusalka“, „Měsíčku na nebi“. (majky19)
- Film měl původně jít do kin 24. března 2020, jeho premiéra ale byla odložena kvůli epidemii koronaviru v České republice. Zrušen byl i celý FebioFest, na kterém měl snímek být uveden. (hansel97)
Reklama