Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostiko­vat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… (CinemArt)

(více)

Videa (7)

Trailer 1

Recenze (619)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film, který lze za mnohé beze sporu pochválit (Trojanovo překonávající se herectví, atmosférotvorná kamera, silná, chvílemi až nervní hudba), bude jistě na místní poměry až nekriticky vynášen, přestože má pár slabin (místy strojenost, přepjatost, doslovnost), a přestože se především natajno dopouští min. jednoho zbytečného ošklivého faulu na divácích i na faktickém podkladu celého příběhu, který se jinak staví faktograficky věrným. **** Je to dáno tím, že scénárista Marek Epstein nedůvěřuje (dost možná právem) ani svým schopnostem, ani vnímavosti publika, což jsou jeho vlastní slova, a je hrubě nepokorný a necitlivý vůči jemně hořké dramatičnosti původního příběhu na to, aby si celý závěr (de facto ale polovinu filmu) proti skutečnosti násilně upravil, aby se mu to víc líbilo, aby se mu to lépe a snáze psalo a bylo to divácky víc sexy (parafrázuji, co sám trochu nechtěně prozradil v debatě po uvedení filmu ve Světozoru). Zatímco první polovina děje až úzkostlivě doslovně převádí na plátno všechno významné, oč se dalo v Mikoláškově vlastním životopise a dalších archiváliích zakopnout a tvůrci se zaklínají, že 80% ve filmu uvedených faktů je pravdivých, celá vrcholná záležitost s vykonstruovaným a ad absurdum hnaným procesem, jež dominuje druhé půli filmu a ústí v osudové rozhodnutí, je naopak vycucaná z prstu a nesmyslně vyhrocená (filmový příběh ústí na vodě postavenou plánovanou justiční vraždou postavenou tak na roveň vraždě Milady Horákové a dalších). *** Ve skutečnosti, jež nám Mikoláškovu osobu a život vykresluje mnohem pochopitelněji, byť jí vůbec neubírá na démoničnosti, s ním režim vedl poměrně otravný, ale ve své povaze mnohem banálnější, rafinovanější a pro běžný lid snáze politicky akceptovatelný spor o příživnictví, jímž oběma obviněným zničil osobní vztah i závěr života a kariéry mnohem spolehlivěji a aniž by riskoval, že z nich udělá obětní beránky a hrdiny a dopřeje jim tak nechtěně satisfakci. Kdyby se látky zhostil možná zkušenější, možná talentovanější a pokornější scénárista, mohl z toho být opravdu majstrštyk. *** Jak ale Marek Epstein příběh ohnul a nafoukl, aniž by to alespoň uvedl v závěrečném doslovu, působí to jako těžký lapsus - jednak to vnímavější diváky znalé historie nutně zarazí, protože takové nakládání s takovou osobou prostě neodpovídá mentalitě tehdejšího vypočítavého režimu, to bylo vyhrazeno konzistentním ideologickým škůdcům či neochvějným a morálně neuplatitelným lidem, kdežto Mikolášek s režimy ochotně kolaboroval, aby prosperoval a měl klid --- a právě tahle faustovská linie upsání se ďáblu, odtažení se od lidí, před níž ho instinktivně varovala bába Mühlbacherová, bylinkářka, která ho sama zaučila, tohle prospěchářské vycházení jak s fašisty, tak s komunisty jen proto, aby mohl uplatňovat svůj autistický talent, bohatnout na něm a udržet si tak od odstup všech těch obyčejných lidí, kterými pohrdal, kterých se štítil a kterým nerozuměl, které potřeboval právě jen proto, aby se mohl opájet a nad druhé povyšovat svým darem, svou mocí, udržet si distanc jako pán nad jejich zdravím, majitel obrovské vily, drahého auta, loajálního podvoleného společníka a poživatel ochranných konexí, svrchovaný vládce svého před zraky skrytého autoritářského a elitářského soukromí, právě tahle faustovská linie osobního odklonu a oddělení se od dobra, jež svým darem mohl působit, je ve skutečnosti na jeho osudu nejvíce fascinující a žádný pompézní uměle vyhrocený divadelní závěr, jaký potřeboval Marek Epstein, sama nepotřebuje ---, jednak to svou přepjatostí bije do očí a jednak by dobře scénáristicky zvládnutý proces s Mikoláškem a jeho asistentem obviněnými z příživnictví vydal na mnohem výživnější, jedovatější, přiléhavější a hořčí závěr, a především to takhle vrhá nebezpečně falešné nasvícení na skutečné vykonstruované procesy z padesátých let a maří a znesnadňuje to pochopení jejich pozadí a důvodů, proč a na kom se jich tehdejší režim ve skutečnosti dopouštěl, protože Mikolášek opravdu není typickou obětí a nemělo to v tomto smyslu být divákům podsouváno jako historický fakt. *** Ve filmu ani po něm mi to nedávalo smysl až do chvíle, kdy se Marek Epstein po premiéře na dotaz přiznal, že to jediné si celé vymyslel (a bylo signifikantní, jak bezelstně to z něj vypadlo, bez úcty k pravdivosti, s neotřesitelnou vírou, že v postfaktické době lze se vším beztrestně žonglovat na efekt, aby to bavilo, s vědomím, že otrlá dekadentní éra vyžaduje silnější šok, aby to s divákem ubaveným krimizprávami pohnulo, až to ve mně vyvolalo téměř smutný vztek). *** Není mi jasné, proč zrovna Agnieszka Holland na takovou zbytečnou a ožehavou úpravu historie přistoupila, připadá mi to stejně uhnuté, jako kdyby někdo dělal historicky poměrně věrný film o Janu Husovi, a místo aby ho poslal na hranici, mu nonšalantně třeba vyměřil doživotí nebo veřejně prospěšné práce s odůvodněním, že si to nebožátko dnešní divák lépe představí. *** Jinak samozřejmě za spoustu věcí chvála, i směrem ke scénáři, protože to byl opět Marek Epstein, kdo všechna objevená fakta pospojoval do narativní linky a onu rozporuplnou postavu démonického Mikoláška, který sice zázračně pomáhá lidem k přesným diagnózám, ale činí tak z ryze sobeckých důvodů, a zatímco jednou rukou léčí, druhou uvrhuje do záhuby nejen cizí lidi, ale i ty nejbližší, tak divákovi konkrétně a působivě zpřístupnil. Na tom, jak sugestivní celý příběh je, ale má nemenší podíl i to, jak psychopatickou postavu ztvárnili oba Trojanové, a zvlášť Trojan starší se tady opravdu několikrát doslova překonal, a také kamera a hudební podkresy. *~ () (méně) (více)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Stejně jako Pan Jones, předchozí film Agnieszky Holland, by asi ani Šarlatán nebyl na čistočistých pět hvězdiček... Nebýt Ivana Trojana. Já vím, že je skvělý herec, ale tím, co předvádí tady, pod taktovkou světové režisérky, překonává sám sebe. Dlouho jsem pátral v paměti, kdy mě naposledy tak moc oslovil výkon českého herce v českém filmu, a skončil jsem až u Bolka Polívky v Zapomenutém světle. Ivan Trojan tu předvádí neskutečné herectví kalibru Rudolfa Hrušínského či Miroslava Macháčka a není Trojanem, nýbrž Mikoláškem, kterého střídavě obdivujete a nenávidíte. Velmi dobrý je ale také Josef Trojan, jehož obsazení zdaleka nespočívá jen v podobě otci, a líbil se mi nepřeplácaný scénář a tomu úměrná střídmá režie. Z konce mi bylo hnusně a vůbec nezáleží na tom, že byl vymyšlený. Chápal jsem, proč se stalo, co se stalo, a proč kdo udělal, co udělal, nicméně nijak mi to ten drasťák neulehčilo. ()

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Zatiaľ určite vrchol Lojovej kariéry, lepšie ako v Búrlivom víne... No aj tak, cejch na čele ostáva aj naďalej. Dejová linka však bola veľmi zaujímavá a páčil sa mi aj rozprávačský štýl, v ktorom sa miestami skákalo do minulosti. Ale vždy účelovo a veľmi rozumne. Nuž, ľudia sú všelijakí a vždy takí boli. Ale na každého príde na psa mráz. Inak veľmi zaujímavá diagnostická metóda tu je rozobraná - skúmanie moču. Presne tak, veľa sa tu toho človek dozvie. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Agnieszka Holland je podle mě přeceňovaná režisérka, jejíž filmy mě nikdy moc nebraly, a Šarlatán mi přišel, navzdory všem těm nadšeným chvalozpěvům a oscarové nominaci, jako veskrze standardní životopisná nuda, na které mi v posledku přišlo nejzajímavější si během nejnudnějších pasáží zjišťovat na netu, jak to bylo v Mikoláškem ve skutečnosti (protože jsem o tom člověku doteď neslyšel), a v tomto ohledu mi ten film přišel nejlepší v těch momentech, kdy tam je nejvíc ze skutečného Mikoláška, což jsou v podstatě všechny scény, kdy provádí diagnózu z moče (btw. ze všech těch záběrů na ty chcanky se mi ale chtělo dost zvracet, podobně jako mě vyloženě fyzicky bolelo sledovat, jak si Trojan kleká holými koleny na kameny), a naopak nejslabší je to podle mě tam, kde Epstein čistě fabuloval (ostatně filmy podle jeho scénářů mě taky nikdy moc nebraly). A protože moc nemusím ani samotného Trojana, tak proč já se vlastně divím, že mě Šarlatán minul? Btw. za tu scénu, v níž mladý Mikolášek umlátí koťata, jsem mu přál, aby shořel v pekle, a bylo mi už srdečně jedno, jak to s ním dopadne. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Konečně zase jeden vydařený domácí životopisný film. Celý stojí na velmi přesvědčivém výkonu Ivana Trojana, protože vedlejších postav je tu až překvapivě málo (ostatně ani o postavě ztvárněné Jurajem Lojem se toho moc nedozvíme). Snad jen flashbacky nabízejí hereckou dvojici Josef Trojan a Jaroslava Pokorná. Scénář je slušně vystavěný, i když nějaké mouchy by se v příběhu našly. Agnieszka Hollandová se s citem přenesla přes jeho ošidné stránky, protože stačilo málo a ledaco z toho by se stalo karikaturou či parodií. V tom ostatně pomáhala i citlivá práce Martina Štrby za kamerou. Výsledkem je životopisné drama sice ne světových, ale aspoň evropských parametrů. ()

Galerie (57)

Zajímavosti (38)

  • V srpnu 2020 vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha pod názvem „Životní příběh Jana Mikoláška – pravda o slavném českém léčiteli.“ Kniha obsahuje mnoho dosud nezveřejněných fotografií. Sepsal ji Martin Šulc, autor námětu filmu Šarlatán a zároveň bylinářův příbuzný, společně se svou manželkou Ivanou. (Zdroj: Wikipedia.cz)
  • „Mám velmi dobrou zkušenost s českými štáby. Možná k tomu přispívá i fakt, že jsem sama tak trochu Češka, znám tuhle zemi, mám tady nějakou minulost, mluvím česky, všichni mě tady berou za svou, takže točit tady bylo vždy velmi příjemné. A tohle pro mě bylo šťastné natáčení, protože všichni dělali přesně to, co jsem chtěla, měla jsem pocit, že nám všichni pomáhají,“ uvedla režisérka Agnieszka Holland. (SONY_)
  • V scéne, kde je Jan Mikolášek (Ivan Trojan) na návšteve u Františkovej (Juraj Loj) rodiny, František hrá na husliach ľudovú pieseň "To ta Heľpa". (Van_der_Ovec)

Související novinky

Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara

Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara

12.09.2022

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)

Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi

Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi

22.07.2021

Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)

Šarlatán má 10 nominací na polské Orly

Šarlatán má 10 nominací na polské Orly

24.04.2021

Polská filmová akademie zveřejnila kompletní seznam nominací pro Polské filmové ceny - Orly v rámci jejich 31. ročníku. Akademici letos vybírali ze seznamu celkem 130 děl, z čehož bylo 31… (více)

Nominace na Oscara zveřejněny

Nominace na Oscara zveřejněny

15.03.2021

Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (více)

Reklama

Reklama