Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Petaxis
    ***

    Není to špatný film. Naopak. Na české poměry je to vlastně výborný film. Ale vyšší hodnocení dát nemůžu a to z jednoho prostého důvodu a tím je scénář. Šarlatán se snaží působit jako film o reálném člověku, ale přesto nám zde předkládá osobnost jakési imaginární postavy, která je možná lehce inspirována životem Jana Mikoláška. V mnoha ohledech se však od jeho života odlišuje, což je u filmů, založených na realitě, úplně normální. Jenže zde se neobjevují pouze kosmetické změny, naopak, vyskytuje se zde mnoho velmi zlomových okamžiků, o kterých však ve skutečnosti neexistují vůbec žádné záznamy. Ještě bych chápala, že pro zvýšení dramatičnosti je Mikolášek ve filmu souzen za zabití, přestože ve skutečnosti byl souzen za daňové úniky, dokonce bych pochopila i to, proč byla do filmu vložena linka milostného vztahu s jeho asistentem, který byl ve skutečnosti jeho rodinným příslušníkem a se kterým rozhodně žádný intimní vztah neměl, přece jen zde byla hypotéza, že Mikolášek mohl být homosexuální, ale proč je zde proboha zobrazen jako člověk, který chladnokrevně vraždí zvířata a na svého otce útočí sekerou? Jako chápeme, byl to trochu podivín prudší povahy, ale proč je nutné do filmu vkládat naprosto vymyšlené scény, které ho zde zobrazují jako regulérního psychopata? Nemyslím si, že je to v pohodě, už jen proto, že mnoho lidí bude tyto scény považovat za realitu. Pro scénáristu byla asi prostě hlavní snaha hledat senzace i tam, kde nejsou, ale k reálnému Janu Mikoláškovi to rozhodně není fér, i když věřím, že i v reálu měl k dokonalému člověku daleko.(10.3.2021)

  • tron
    ****

    Geniálny Ivan Trojan. Jasné, je to geniálne napísaná postava (a teda by sa mohlo zdať, že ju zvládne geniálne zahrať aj váš strážny pes), ale viem si predstaviť veľa hercov, ktorí by sa s ňou pobili zdatne, ale v konečnom efekte by to bola nuda. U Ivana Trojana nie. Z Ivana Trojana nebudete vedieť spustiť zrak. Možno je to trošku pridlhé a niektoré postavy vari priskoro vypadávajú z deja (resp. majú prehnane malý priestor), ale to všetko sú len také „akože“ mínusy; inak ide o kvalitný a silný príbeh. Flashbackov bolo veľmi veľa (Ivanov syn Josef v nich bol skvelý), ale hoci mi obvykle retrospektívy vadia, tuná sa mi, prehnane povedané, páčili azda i o milimeter viac, než „hlavné“ scény zo súčasnosti. Agnieszka Holland sa nebojí v správnej chvíli pritvrdiť, je to proste drsná režisérka (mačiatka, streľba). Kino Považan NMnV 2020(22.8.2020)

  • salahadin
    **

    Čůrolog bez portfeje a bez titulu, který je v době traktorářského režimu v prd**, teda v Loji. Celou dobu jsem se bohužel nemohl uhlídat, abych film vnímal vážně, protože se mi na mysli neustále vtíral jeden joke Zdeňka Izera na dané téma. Zcela subjektivně se pak na mém hodnocení podepisuje osobní postoj k léčitelům, naopak ryze objektivně hodnotím film nízko proto, že se na můj vkus až moc očividně snaží o dobytí Českých lvů. Samotná osobnost léčitele Mikoláška a jeho osud mě nechal umrznout, vášnivé gay scény mě donutily odvrátit zrak a konstatovat, že herec tvrdý chleba má. Účinek filmu byl oproti očekáváním velmi unylý a nijaký. Ani jedna scéna mě nedostala do kolen. Celý to bylo divný, fakt divně natočený, bez snahy diváka roztrhat na cucko fleky. Díky za Mirka Hanuše, toho si užívám v každé roli.(5.4.2021)

  • Marsik
    ****

    DVD - Když už nám corona zavřela kina, tak jsem si řekl, že podpořím kinematografii a koupím si origoš DVD. Knihu jsem četl a musím konstatovat, že kniha byla lepší, byť film je kvalitou velmi dobrý. Trojan to zahrál skvěle, hudební podkres také fajn. Vadily mi ale přílišné homosexuální scény. Obzvlášť, když je známo, že ve skutečnosti pan Mikolášek žádný poměr se svým asistentem neměl. Zejména proto dávám následující hodnocení. 75% (J)(2.1.2021)

  • JitkaCardova
    **

    Film, který lze za mnohé beze sporu pochválit (Trojanovo překonávající se herectví, atmosférotvorná kamera, silná, chvílemi až nervní hudba), bude jistě na místní poměry až nekriticky vynášen, přestože má pár slabin (místy strojenost, přepjatost, doslovnost), a přestože se především natajno dopouští min. jednoho zbytečného ošklivého faulu na divácích i na faktickém podkladu celého příběhu, který se jinak staví faktograficky věrným. **** Je to dáno tím, že scénárista Marek Epstein nedůvěřuje (dost možná právem) ani svému umění ani vnímavosti publika, což jsou jeho vlastní slova, a je dost nepokorný a necitlivý vůči jemně hořké dramatičnosti původního příběhu na to, aby si celý závěr (de facto ale polovinu filmu) proti skutečnosti významně upravil, aby se mu to víc líbilo, aby se mu to lépe a snáze psalo a bylo to divácky víc sexy (parafrázuji, co sám trochu nechtěně prozradil v debatě po uvedení filmu ve Světozoru). Zatímco první polovina děje až úzkostlivě doslovně převádí na plátno všechno významné, oč se dalo v Mikoláškově vlastním životopise a dalších archiváliích zakopnout a tvůrci se zaklínají, že 80% ve filmu uvedených faktů je pravdivých, celá vrcholná záležitost s vykonstruovaným a ad absurdum hnaným procesem, jež dominuje druhé půli filmu a ústí v osudové rozhodnutí, je naopak vycucaná z prstu a nesmyslně vyhrocená - filmový příběh ústí na vodě postavenou plánovanou justiční vraždou jako třeba u Milady Horákové). Ve skutečnosti, jež Mikoláškovu osobu a život vykresluje mnohem pochopitelněji, byť jí vůbec neubírá na démoničnosti, s ním režim vedl poměrně otravný, ale ve své povaze mnohem banálnější, rafinovanější a pro běžný lid snáze politicky akceptovatelný spor o příživnictví, jímž oběma obviněným zničil osobní vztah i závěr života a kariéry mnohem spolehlivěji, a aniž by riskoval, že z nich udělá obětní beránky a hrdiny a dopřeje jim tak nechtěně satisfakci. Kdyby se látky zhostil možná zkušenější, možná talentovanější a pokornější scénárista, mohl z toho být opravdu majstrštyk. Jak ale Marek Epstein příběh ohnul a nafoukl, aniž by to alespoň uvedl v závěrečném doslovu, působí to jako těžký lapsus - jednak to vnímavější diváky znalé historie nutně zarazí, protože takové nakládání s takovou osobou prostě neodpovídá mentalitě tehdejšího vypočítavého režimu, to bylo vyhrazeno konzistentním ideologickým škůdcům či neochvějným a morálně neuplatitelným lidem, kdežto Mikolášek s režimy ochotně kolaboroval, aby prosperoval a měl klid --- a právě tahle faustovská linie upsání se ďáblu, odtažení se od lidí, před níž ho instinktivně varovala bába Mühlbacherová, bylinkářka, která ho sama zaučila, tohle prospěchářské vycházení jak s fašisty, tak s komunisty jen proto, aby mohl uplatňovat svůj autistický talent, bohatnout na něm a udržet si tak od všech těch obyčejných lidí, kterými pohrdal, kterých se štítil a kterým nerozuměl, které potřeboval právě jen proto, aby se mohl opájet a nad druhé povyšovat svým darem, svou mocí, udržet si distanc jako pán nad jejich zdravím, majitel obrovské vily, drahého auta, loajálního podvoleného společníka a poživatel ochranných konexí, svrchovaný vládce svého před zraky skrytého autoritářského a elitářského soukromí, právě tahle faustovská linie osobního odklonu a oddělení se od dobra, jež svým darem mohl působit, je ve skutečnosti na jeho osudu nejvíce fascinující a žádný pompézní uměle vyhrocený divadelní závěr, jaký potřeboval Marek Epstein, sama nepotřebuje ---, jednak to svou přepjatostí bije do očí, jednak by dobře scénáristicky zvládnutý proces s Mikoláškem a jeho asistentem obviněnými z příživnictví vydal na mnohem výživnější, jedovatější, přiléhavější a hořčí závěr, a především to takhle vrhá nebezpečně falešné nasvícení na skutečné vykonstruované procesy z padesátých let a maří a znesnadňuje to pochopení jejich pozadí a důvodů, proč a na kom se jich tehdejší režim ve skutečnosti dopouštěl, protože Mikolášek opravdu není typickou obětí a nemělo to v tomto smyslu být divákům podsouváno jako historický fakt. Ve filmu ani po něm mi to nedávalo smysl až do chvíle, kdy se Marek Epstein přiznal, že to jediné si celé vymyslel (a jak bezelstně to z něj vypadlo, bez úcty k pravdivosti, s neotřesitelnou vírou, že v postfaktické době lze se vším beztrestně žonglovat na efekt, aby to bavilo, s vědomím, že otrlá dekadentní éra vyžaduje silnější šok, aby to s divákem ubaveným krimizprávami pohnulo, ve mě vyvolalo až smutný vztek). Není mi jasné, proč zrovna Agnieszka Holland na takovou zbytečnou a ožehavou úpravu historie přistoupila, připadá mi to stejně uhnuté, jako kdyby někdo dělal historicky poměrně věrný film o Janu Husovi, a místo aby ho poslal na hranici, mu nonšalantně třeba vyměřil doživotí nebo veřejně prospěšné práce s odůvodněním, že si to nebožátko dnešní divák lépe představí. **** Jinak samozřejmě za spoustu věcí chvála, i směrem ke scénáři, protože to byl opět Marek Epstein, kdo všechna objevená fakta pospojoval do narativní linky a onu rozporuplnou postavu démonického Mikoláška, který sice zázračně pomáhá lidem k přesným diagnózám, ale činí tak z ryze sobeckých důvodů a zatímco jednou rukou léčí, druhou uvrhuje do záhuby nejen cizí lidi, ale i ty nejbližší, tak divákovi konkrétně a působivě zpřístupnil. Na tom, jak sugestivní celý příběh je, ale má nemenší podíl i to, jak psychopatickou postavu ztvárnili oba Trojanové, a zvlášť Trojan starší se tady opravdu několikrát doslova překonal, a také kamera nebo hudební podkresy. *~(27.8.2020)

  • - Budova gestapa, kde byl Jan Mikolášek vězněn, je Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. (ArthasKarfa)

  • - Světová premiéra filmu proběhla 27. února 2020 na festivalu Berlinale (Berlín) v nesoutěžní sekci Berlinale Special Gala. (SONY_)

  • - Ivan Trojan se svým synem Josefem ve filmu ztvárnili stejnou osobu, a to Jana Mikoláška. Ve filmu se také objevil Trojanův syn František. (Duoscop)