Mrtvý muž přichází

Jeptiška Helen Prejean zřejmě nikdy nechtěla, aby to došlo až sem. Aby s upřímnou soustrastí a pochopením poslouchala příběhy rodičů zavražděných dětí (spolu se závěrem nejsilnější scény filmu) a aby na druhé straně vnímala pocity muže, který má být za ony kruté mordy zodpovědný. Všestranný Tim Robbins usedl na režisérské křeslo a podle vlastního (a nutno podotknout brilantního) scénáře (předlohou mu byla knihy právě z rukou sestry Helen Prejean) natočil osobitý příběh, který si nebere diváka jako emocionálního rukojmí, nýbrž s ním netradičním způsobem tráví poslední dny, hodiny, minuty muže, odsouzeného na smrt. Robbins ustává i situace, kdy se odsouzený Matthew loučí s rodinou a ve chvílích, kdy nikdo neví, co říct, respektive co by se hodilo říct, udržuje svůj příběh na hranici strhující uvěřitelnosti. Na civilním vyznění dramatu o tom, jak je těžké říci a přijmout pravdu, se pak měrou vrchovatou podílelo zejména herecké duo Sarandon & Penn, opomenout však nelze ani prokreslené vedlejší postavy (rodiče zavražděných teenagerů)!! 80%!! (13.08.2007)

A máme tu další příklad ryzí filmařiny. Klobouk dolů před Timem Robbinsem, takhle silné drama se kolikrát nepodaří přivést na svět ani zkušeným režisérům, natož pak "obyčejnému" herci. "Death Man Walking" funguje skvěle jak po stránce příběhové, tak po stránce herecké (s Oscarem putujícím do rukou Susan Sarandon plně souhlasím), útočí na city a nutí k hlubšímu zamyšlení se nad jednou z nejpalčivějších otázek "moderního" světa. I přes opravdu špičkově odvedenou práci však nemohu dát plný počet, a může za to právě ona morální stránka věci. Těžko říct, jaké pocity měl film v divákovi primárně vyvolat (možností je totiž hned několik), ale pokud to měl být soucit a odpuštění, pak v mém případě selhal. Já totiž na rozdíl od Helen Prejeanové razím filosofii "oko za oko", tudíž vezmeš-li někomu úmyslně život, ztrácíš tím nárok na svůj vlastní. Výjimky? Nepřípustné; mrtví se nevzkřísí, ani kdyby se vrah "napravil" 100x. (04.10.2014)

S tímhle filmem mám opravdu velký problém, proto ho nebudu hodnotit hvězdičkami. Herecky ani režijně tomu není moc co vytknout. Problém je se samotnou myšlenkou, poselstvím filmu. To, za čím tady hodně lidí vidí kritiku společnosti a trestu smrti, já vnímám jako snahu o relativizaci hodnot. A tuhle postmoderní optiku já prostě přijmout nechci. Hra na city mi navíc přišla vykalkulovaná. (14.04.2008)

Hluboký a intenzivní zážitek. Strhující drama o potřebě pravdy, o obtížnosti přijmout pravdu a odvaze podívat se smrti do očí s klidem v duši. Skvěle napsané, skvěle zrežírované a ústřední dvojicí FENOMENÁLNĚ zahrané. Susan Sarandon si Oscara zasloužila, u Seana Penna zůstalo jen u nominace, ale jeho postavu odsouzence do smrti nezapomenete. Dále nominace za film a režii. Nesmím zapomenout na skvělou titulní skladbu Eddieho Veddera z Pearl Jam a pakistánského muzikanta Nusrata Fateha. Doporučuji všem příznivcům trestu smrti. Možná, že změní názor.... (02.06.2002)

Nedovedu si ani představit lepší zpracování citlivé problematiky trestu smrti. Sestra Prejeanová zde ztělesňuje odpuštění, které se nesnaží vinu zakrýt, ale vynést na světlo, aby mohla být smyta. Zločin je ukázán ve vší své strašlivostí, touha rodičů obětí po zadostiučinění zase ve vší své pochopitelnosti...Ne, přetěžké rozvažování nad právem státu odnímat život se tu diváku rozhodně neulehčuje. Avšak sestřino milosrdenství je bez opory černobílých klišé jen více ohromující. (26.05.2006)