If a Thousand Clarinets
VOD (4)
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (182)
Film pro pamětníky. V té době měl určitě velkou hodnotu a je v něm pořád vidět lidskost, ale ne zas tolik, aby byl i dnes aktuální. Když si vezmu Westside Story (1961), na který i tenhle film odkazuje - to je jinej level. Tady není ani příběh, je to spíše pěkný nápad a několik písniček. 130 minut je přespříliš, natahujou a ke konci ještě opakujou Terezu. Jo, ty písničky jsou pořád dobrý, ale tenhle film už nikoli. ()
jestli něco nesnáším, tak jsou to estrády, a tohle není nic jiného, bohužel. Párkrát jsem se zasmála, ale na dvě hodiny dost málo. Děj veškerý žádný, pouhá výplň mezi jednotlivými hudebními výstupy, které jsou na svou dobu asi perfektní, ale pro mě archaické a navzdory spoustě energie až moc umělé. Karel Gott už zde dokazuje ve srovnání s ostatními, že je jen fasáda, skrývající prázdný vnitřek. Místy pár zajímavých nápadů, ale většinou jsou jen nahozeny a obvykle vyšumí do ztracena (speciální zásahová jednotka, záškodnický plán bunkristů). Jindy a jinde působivá a silná dvojka S+Š se tu ztrácí mezi ostatními a jejich výstupy jsou daleko za jejich možnostmi (Na co myslíte padaje? Na svou ženu. A vy? Na jeho ženu. Hahaha, fakt vtipné.). Pro zachování rodinného klidu snad ani raději nehvězdičkuji. ()
Muzikál a ani divadelní revue, kde má tenhle film kořeny, nejsou žánry pro mě. Neposlouchám ani Gotta, Matušku, Suchého, Hegerovou, ani další z vystupujících ve filmu. Přesto jsem se odhodlal a nakonec jsem se na tuhle známou československou "klasiku" podíval. V rámci žánru jde o slušný kus, některé písničky nejsou špatné, pár vtipných narážek se najde a má to krásnou myšlenku proměny zbraní v hudební nástroje. Bylo by fajn, kdyby se to někdy stutečně povedlo. :-) Vzhledem k mým prvním větám film nemůže v hodnocení překročit tři hvězdy. Nicméně u fanoušků muzikálů, či obsazených zpěváků bude hodnocení pravděpodobně vyšší. ()
Velmi originální muzikál, lehce mi něčím připomínající italské filmy té doby. Výborně obsazené osazenstvem divadelního démonu - Semaforem. Parodie na armádní socialistický kult by byla nemyslytelná bez opory hrdinů kultury. Vedle sebe se tak setkávají nejlepší herečtí i hudební "borci a bojovnice" české kultury. Výčet je ohromující... Zasazení do abstraktní krajiny tak posunuje tuto legraci za hranici ČSR i celé široké socialistické rodiny... ()
Filmový přepis muzikálu Kdyby tisíc klarinetů je prapodivným pomníkem jedné etapy českého hudebního divadla. Na počátku byla inscenace Divadla Na Zábradlí ze sezóny 1958/9, po té fenomén SeMaForu a výsledkem se stalo černobílé širokoúhlé pacifistické pásmo, které u nás prohrálo v konkurenci s barevnými a srozumitelnějšími Starci na chmelu a v některých zemích bylo dokonce zamítnuto do širší distribuce. Fenomén se z filmu stal až při obnoveném uvedení za normalizace. V čem je tedy problém? Naivní zapracování rádoby nezávislé televize (stejné médium se ve filmech řešilo už před válkou a už tehdy mnohem inovativněji), zejména parodické scény se Šmídou i s celým ministerstvem války jsou jak vystřižené z jiným šedesátkových počinů (Bílá paní, Konec agenta W4C nebo Šíleně smutná princezna). Zatímco na divadle Zuzanu hrála zralá Ljuba Hermanová, ve filmu máme tutéž roli věřit sexy Brejchové, což taky drhne. Takže zůstává besídka semaforských populárů, která funguje jako náhodný jukebox a formát celovečerního filmu vrací nejméně o tři čtyři dekády zpět. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (30)
- Zámek Kynžvart, na kterém se točilo, bylo letní sídlo rakouského kancléře Klemense Václava z Metternichu. Zajímavostí je, že byl velkým odpůrcem válek a zbraní, tedy stejně, jako hlavní filmová idea tohoto protiválečného snímku. (sator)
- V době uvedení filmu do kin jej recenzenti podrobili nemilosrdné kritice. „Za posledních deset let nebyl žádný film tak důkladně a jednomyslně ztrhán,“ povzdechl si režisér Ján Roháč. (raininface)
- Herci bydleli během natáčení v Mariánských Lázních. (M.B)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)
Reklama