Suburra

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Ani nevím jak a přišel konec, tak to bylo strhující a napětím nervy drásající. Něco jako ruská ruleta - hlavní atrakce na drsné Sicílii, posunuté tak trochu na sever až někam k norským fjordům...Přestože oblíbený žánr, nemohu jít z důvodu až patologicky působícího zla výš, i když si to vysoká kvalita a prestiž provedení (ne)zasloužily. (11.03.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

Tyhle opusy z podsvětí, kde ještě včera večer byl Tonda Jindřichův kamarád a o pár hodin později to koupí jeden z nich od druhého do zad, jsou vesměs poměrně atraktivní. Přepálená stopáž, mnohé nadbytečné scény, hodně postav, horší orientace, několik zbytečných linií. Neapolskou válku gangů z Gomory vystřídalo římské podsvětí plné zmetků chatrné morálky. Klid zbraní nevydrží dlouho, stačí malá záminka a nekompromisní násilí se znovu naplno dere mezi mafiány. Stírají se hranice mezi mocí a korupcí, velké ryby směle loví, malé si chtějí taky něco urvat a všichni, když jde do tuhého, neznají bratra. Pokud mi něco vadilo, tak pár okatě strojených sekvencí. O genialitě bych ani zdaleka nemluvil. Ale ve výsledku docela dobré. 70% (29.01.2016)

…a sedmý den stvořil Bůh předčasné volby... Provázanost organizovaného zločinu a politických špiček překvapí rozhodně méně než angažovanost vatikánského mobu a to ještě na policii, soudce a státní zástupce protentokrát nezbyl časový prostor.. Hutný týden řetězových reakcí v prohnilém univerzu chatrné morálky a opojné moci. Škoda teatrálního konce politické linie i krajně nepravděpodobných úspěchů nejslabších ryb v římském rybníku hříchu, ale zase na druhou stranu, znáte to o té myši zahnané do kouta.. Soundtrack, ač svým Heat/Drive stylem hodně nepůvodní, vtiskl filmu specifickou tvář a potvrdil kouzelnou moc vhodně zvoleného hudebního doprovodu. (14.01.2016)