Draculův syn

Strašné. Lon Chaney, potom čo bravúrne stvárnil vlčieho muža a dôstojne prebral žezlo Frankensteinovho monštra po Borisovi Karloffovi, sa zapísal do dejín aj prevedením poslednej zo svätej trojice universalovských monštier - Draculu. Bohužiaľ Lon na plnej čiare svoj boj s postavou prehral. Nielen, že mu nesedia fúziky, ale najmä jeho starý smutný pohľad sedí na melancholické stvorenia ako vlčí muž či monštrum a nie na dravého, vášnivého a hrozivého Draculu. Chaney je ale len vrcholom ľadovca. Samotným problémom je už triviálny dej, mdlá hudba a minimum atmosféry (oceniť treba fajn hmlisté močariská v závere). Jedna z najhorších universaloviek, úpadok v najčistejšom prevedení. (14.07.2011)

Film, stojici mimo klasickou radu horroru od Universalu, vypravi o Draculove prijezdu do Ameriky, protoze v Rumunsku uz je populace oslabena a vymirajici. Cele je to pomerne nudne a neatmosfericke a Lon Chaney jr. v roli Alucarda (Draculi), nikoli jeho syna, ten se tu nevyskytuje, sice neni tak hroznej jako Carradine, ale k Lugosimu se ani nepriblizuje. (30.12.2004)

Americký snímek „Drakulův syn“ se prostě jen vezl na vlně pokračování, která se natáčela ve 40. letech celkem ve velkém. Jejich kvalita byla oproti 30. létům upadající, což je patrné na chabém scénáři i na podivném názvu. Lon Chaey Jr. je legenda, ale do tohohle filmu nemohl ani on přinést nic navíc, protože nebylo moc co. Tady už by mohlo překvapit jedině to, že by to bylo krvavé nebo odvážené. Ani jedno se nestalo. (06.02.2019)

Ano, je to brak, ale aspoň to není jako brak natočené. Jsem navíc asi jeden z mála, kterým se Lon Chaney v hlavní úloze líbil, protože jeho herectví bylo tak nejednoznačné, až si člověk říkal, jestli tenhle Alucard (och, jak mazaný pseudonym, setkal jsem se s ním už v Drákulovi roku 72´) bude opravdu skrznaskrz záporný, nebo jestli to nakonec nebude jinak. A já myslím, že to nakonec jinak bylo, protože na film se dá dívat i jako na velmi tragickou, naruby obrácenou romanci v hlavní roli s upírem a jeho nevěstou, kterým nepřáli američtí plantážníci. Jestli to tak tvůrci zamýšleli, je jiná věc. (23.02.2019)

Od předchozího příspěvku do klasické draculovské série je tu znát silný kvalitativní propad. Zatímco Draculova dcera byla originálním a svěžím dílkem přispívajícím do upírského mystéria, kde sice hororové prvky tak úplně nehrály první housle, tak syn jen vaří z již převařené vody původního snímku a námětu. Nová je tu snad jen nadužívaná přeměna upíra v kouř a zase zpět, kterou si zřejmě tvůrci předsevzali jako tu nejděsivější součást upírských schopností a tak se ve filmu kouří o sto šest a ve všech lokacích. Otravně pak působí i přemíra vysvětlujících dialogů. Potěšily však všechny scény s Allbritonovou, která působila jako upírka mnohem démoničtěji než chabý Dracula hvězdy Chaneyho a rovněž poslední dvacetiminutovka, která jinak unylému příběhu konečně vlila do žil trochu klasického univerzálního hororu, těch pár střípků z mlžných blat předtím nestojí za řeč. Tři paprsky slunce do hrobky vnikají. (07.04.2021)