Gumídci

No nemůžu jinak než za pět! Gumídkovská parta (ještě dnes někdy v hospodě vzpomínáme na jejich jména - Babča, Brůča, Brumla, Bára jsou ještě v pohodě, ale na Bíďu mám vždycky problém si vzpomenout), kníže Igor (nevím, proč vždycky říkáme Ignor :D) a samozřejmě Stoupa a tupouni :) často jsme si hrávali, že máme hopsinkovou šťávu a vůbec. Pěkný vzpomínky. (10.03.2013)

Ano už nejsem malá a přesto mám tenhle serial hrozně moc ráda a vždycky se na něj ráda podívám. Příběhy mají smysl, jsou zábavné, propracované, má to hlavu a patu. Některé díly bych řekla, že jsou někdy i něčím poučné. Nevím proč už se takovéhle kreslené pohádky nedělají a když ano tak stojí za starou bačkoru. V tom tom to seriálu je perfektní dabing, především Miroslav Vladyka se vyznamenal který nadaboval Stoupu. (31.05.2010)

Pro mě osobně druhá nejlepší a nejmilejší Disneyovka na pokračování jaká kdy byla natočena. Samozřejmě až po nepřekonatelných Kačerech, těm se jen tak nic už dnes nevyrovná. Poprvé jsem je tady u nás spatřil snad někdy začátkem devadesátých let, takže někdy v mých dvanácti letech. Ale i přesto Gumídci v sobě zkrývali nádherný a neuvěřitelný svět fantazie a kouzel, zlo navzájem se proplétané a doplňující s dobrem, výborný a nezapomenutelný hudební doprovod a dále tam byli i skvělý záporáci jako Ignor, Tupouni a hlavně Stoupa. Tak to má si myslím u dětských animovanách filmů být, a mělo by to tak alespoň někdy fungovat. Co myslíte? Jako taková malá třešnička na dortu se vždy definitivním rozzuzlením všech jejich příběhů byla ta jejich hopsinková šťávička. Mňam, mňam. „Vaše knížecí Ignorantstvo". Krásná hláška. Srdcovka a opravdový dětský bonbónek to tenkrát byl..že? (12.12.2006)

„Sú dobrí a statoční, rýchli a smelí, bystrí a verní, to svet o nich vie, ženú sa lesom a pieseň im velí, do ríše záhad sa vypravíš s nimi, iste ti dajú sladký gumidžúš.“ Slovenská ústredná pesnička sa musí páčiť snáď úplne každému a vyvolať v ňom spomienky na detstvo, kedy sme sa hrali s plastelínou, nič nebolo viac cool ako mať v sušiarni vlastný bunker a po nociach vonku na záhrade naháňať duchov. Bohužiaľ, samotné príbehy (a klišé postavy) ma zďaleka nezaujali tak, ako napríklad hrdinovia mestečka Káčerovo. „Gumkáči“ ma bavili asi tak, ako „Rýchla Rota“ – priemerne. Vizuálne pekne spracované (je to Disney), ale nikdy ma to naplno nechytilo a to sme si ako malí v umelohmotných pestrofarebných vrecúškach v potravinách kupovali „gumidžús“ (mal pomarančovú príchuť, ale nikdy sme po jeho vypití neskákali, aspoň teda nie dva metre). (02.12.2004)

Další z klasik mého mládí, kdy jsem podobné seriály v televizi občas sledoval. Gumídci měli chytlavou úvodní znělku, sympatickou partu a správně odporné záporáky v podobě Tupounů. :-) Příběhy byly přesně zacíleny pro mladší děti na základce… dobrodružné a napínavé. Nutno říct, že mě jako dítě bavily více příběhy Rychlé roty a seriál My z Kačerova. Možná to bylo i tím, že jsem měl doma papírové komiksy, což mi u Gumídků chybělo. Také jsem je nedávno zkoušel pouštět dětem a ty to moc nebavilo. Skončili jsme po pár dílech... (16.04.2024)