Čierni baróni
The Black Barons
Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Donutil jako debilní politruk nemá chybu, Žižka se samopalem je prďáckej, ale jinak si myslím, že by si pétépáci zasloužili lepší pomník. Ona to taková prdel určitě nebyla, ale o tom víte pane Švandrlíku sám nejlíp. Anebo jste měl opravdu takové štěstí? ()
Podle mě to o moc líp zfilmovat nešlo. Na tuhle knížku totiž nikdo nikdy žádnou adaptací mít nebude. ()
Skutečnost byla asi někde hodně daleko, ale jako satira je to dokonalé...i s kouzelnou slovenštinou Pavla Landovského. ()
-A NEBYLO TO VŠECHNO ÚPLNĚ ABSURDNÍ? -A ČO VY SI KEFALÍN PREDSTAVUJETE POD TAKÝM SLOVOM ABSURDNY? ()
Nemůžu nezmínit úplně skvělé herecké obsazení od Ondry Vetchého , Pavla Landovského přes Schmitzera, Donutila, a dalších vynikajících herců včetně pana Rösnera . Tím je tak trošku určeno, že tento film prostě nemůže být nezábavný. Je to velmi zábavný pohled na depresivní 50 léta a jednotky PTP.Opravdu ABUSRDNE .Čo bolo to bolo terazky se jsom vděčným divákom Černých Baronů . ()
Kniha Miloslava Švandrlíka mě svého času naprosto "odrovnala". Smíchy jsem až brečel. To se o tomhle filmu rozhodně říct nedá, ale i tak se tvůrcům docela povedl. ()
Černé barony mám rád. S atmosférou 50. let sice nemají až tak společného, ale je to snímek satirický, idylizující, a tak je ho třeba i vnímat. Je to film doslova zahláškovaný dobovým patosem, který Švandrlík zjevně ovládá mistrovsky, je to film plný výtečných herců i neherců, je to skvělý souhrn skečů a vskutku pitoreskních charakterů z dobového panoptika. Vše provedeno s lehkostí, samozřejmostí a uvěřitelností. Dobrá komedie. ()
Film s jednoznacnym cilem - a tim je pobavit divaka - dej jde stranou - ale povedlo se. ()
Pár podařených scén, dobré herecké výkony, jako celek mě film příliš nezaujal. K těm opravdu vtipným scénám patří výstupy Donutila a já mám ještě moc rád scénku s Postráneckým. Rozhodně lepší než podobný Tankový prapor. ()
K Černým baronům (podle černých výložek příslušníků PTP) jakožto knize mám zvláštní a ryze osobní vztah - je to jedna ze tří knih, kterou jsem kdysi před rokem 1989 v rámci cyklostylového šíření ineditní literatury přepisoval s několika vloženými kopíráky na svém psacím stroji. Znám jí tedy více než dobře... Dnes už si nemyslím, že je to 100%ní literární text, má některé své mouchy, ale zamlouvá se mi způsob, jakým Švandrlík reaguje na mezní období nejen našich dějin, ale i svého vlastního života (sám prošel jednotkami Pomocných technických praporů, tedy PTP) - tedy humorem a ještě přesněji satirou, vykreslením a akcentováním jednotlivých typů charakterů, toho bizarního panoptika, vyskytujícího se v téhle oblasti společnosti v dané době, a typizací možná nahodilých situací, které však vršeny za sebou, tvoří bizarní obraz doby, sice idealizovaný, ale z dnešního pohledu obohacující vjem. Ten neskutečný tlak na člověka, projevující se prorůstáním oficiální režimní propagandy do všedního života, frázovitostí a frekvencí parazitních slov v jazyce, neustálou v cyklech se zrychlující recyklací oficiálně schválených postojů, myšlenek, idejí, ale i obyčejných vjemů a poznatků, patosu v oficiálních vyjádřeních, vědomé potlačení přirozeného ,,selského" rozumu (všechny ty absurdnosti v čele s nadživotním obrazem Žižky se samopalem...) a nástup režimem řízené iracionální slepé poslušnosti... Na druhé straně však oscilace mezi režimními ideály a proti tomu poddání se těm nejnižším animálním pudům, kteréžto v člověku otevřela doba, příklon k vulgaritě, vulgární sexualitě, alkoholu či materiální fixaci... To vše přenesl do svého filmu i režisér Zdenek Sirový, obsadil ty nejlepší herce, které doba nabízela (zvláště verbální kreace Miroslava Donutila jsou dnes již legendární) a natočil výbornou a vtipnou komedii o té nejsmutnější době v našich novodobých dějinách. Možná je to trochu protimluv, ale funguje to. Absurdita systému vystoupila do popředí a v druhém plánu zůstalo hořko někde vzadu na jazyku... Tak takové to bylo...i nebylo... Přes několik drobných nedostatků (především lehká disbalance dějové kostry a celková fragmentárnost snímku, možná i ztráta některých point) výborná satira...o době , která byla nepočítaněkrát horší než tahle kniha i film... Podobné filmy: Tankový prapor ()
Fakt výbornej film s miliardou výbornejch hlášek. Atmosféru zahnívajícího komunismu se opravdu podařilo skvěle vystihnout. Všichni herci zahráli přesně, ale Landovskej to zahrál opravdu brilantně, a ta jeho slovenština mě vždy spolehlivě rozesmála. Bronislav Poloczek s moraváckym přízvukem taky perlí a Václav Postránecký dělá ve scéně prohlídky nástupu nehorázně vtipnou držku. Fakt skvělej film. ()
Kéž by Lanďák #2 zůstal jen hercem a dobrou vílou z periférie. Schmitzer ♥. Atakdál. (3,5*) ()
"Za hodinu mi jede co ?" - "Za hodinu ti jede vlak, vole !" ()
Jeden z nejvtipnejsich ceskejch filmu. Scenar je naprosto perfektni, taky se neni co divit, kdyz je scenar podle knihy nejlepsiho soucasnyho ceskyho spisovatele Miloslava Svandrlika, takze vubec nevadi, ze tu chybi vyraznejsi pribeh, protoze prakticky co slovo, to hlaska. Herci jsou taky bezchybny, obsazeni se opravdu skvele povedlo, hlavne Pavel Landovsky se svoji slovenstinou je bezchybnej. Jediny co mi trochu vadilo bylo uvodnich asi 5 minut dobovejch zaberu, ktery akorat zdrzovali od zacatku filmu. Dej je hezky sviznej a prakticky porad je cemu se smat, takze se porad skvele bavite a najednou je konec. Jeden z mejch oblibenejch filmu. ()
Švandrlíkovi "Černí baroni" jsou něco jako Haškův "Švejk", nechci se rozepisovat ale určité souvislosti a pár paralel se tam najít dají. Švandrlíka jsem měl rád, na knihu to mít pochopitelně nidky nemůže a vy co si myslíte že to takhle v padesátých letech u oddílů PTP jednotek chodilo, tak jste opravdu na velmi velkém omylu. Jedna hvězda za skvělého gumáckého Lanďáka, druhá za perfektní Donutilovu karikatůru a třetí za pár opravdu pamětihodných hlášek:-) ()
Nejlepší komedie počátku 90. let, které nejde o nic jiného než vtipně podat tehdejší situace pétépáků. Nezapomenutelné dotazy Miroslava Donutila a závěrečné scénky s Václavem Postráneckým nemají chybu..... ()
Som z toho volaká zmetená. Kdybych soudila jen podle Černých baronů knižních i filmových, vyšla by mi z toho vojenská služba za let minulých a u oddílu PTP speciálně jako sranda tak přeukrutná, že bych měla nejeden důvod trápit se tím, že jsem se nenarodila o nějaký ten rok dřív a jako chlap. A pokud možno jako šlechtic, kněz, potomek živnostníka či jiný podvratný živel. Ale čo bolo, to bolo, terazky se na to podívejme blíž a uvidíme naprosto perfektního Landovského, Donutila v jedné z jeho nejlepších rolí, sympatického Vetchého, znamenitého Postráneckého... Omlouvám se všem, o kterých jsem se nezmínila, ale to bych tady seděla týden, tak už jen dodávám, že pozdější seriálová verze téhle podle mě nejen nedýchá na krk, ale ten krk vůbec neviděla. Takže jsem vděčná, že za dobu sledování filmu se mi přihodilo několik mimořádně příjemných záchvatů smíchu, díky čemuž budu natolik milosrdná, že nebudu zjišťovat, kdo Žižkovi přimaloval ten samopal. ()
"Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic." Tak se předpisovně hlásilo v lidově-demokratické armádě. Švandrlíkovi pétépáci zkrátka dokázali samizdatově pobavit celý národ a já jsem statečně pod peřinou řval smíchy. Filmu se tu bujarou "armádní" atmosféru podařilo celkem zachytit, ale když už "se to může" tak mě to baví o trošku míň. Přesto budu pozdravovat soudružku hraběnku, malovat Žižku minimálně s lehkým kulometem v rukou a plížit se radostně, protože terazky je tu majorom jakési zmatené individuum, jehož vepři boubelatí rozhodně nejsou pro srandu králíkům. ()
Z na svou dobu vypointované Švandrlíkovy satiry (zase trošku vnímat ty kontexty, prosím!) zbylo jen obsahem dle scénáře útržkovitě nezvládnuté a formou místy až otravně hlupučké či neumětelsky poctivě debilní šaškování ve stylu mírné lekrace v mezích stádní zábavy... Nojo, už to bude skoro dvacet let, jojo, takhle začínala porevolučně záludně sračkovatět ta naše >slavná< druhdy státní kinematografie. Nejnovější vlna se starým... . . . Začudlili sůdruhovja, terazky sů magormi... %-[.. - - - P.S. Donutil mě znovu až nutil k nevolnosti, Landa pak zjevně ani nemusel moc hrát (sám sebe, že...) a ten Vetchý - sakra on snad ani nepochopil, koho hraje... °-/ . . . Škoda víc už slov... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v oněch dobách nadějných, poté jednou ještě s prstem v nose v nějaký ten černý večer, hodnocení kdysi mnohé, komentář zde vcelku otrávený při dalším repete na novácké trdlovizi jako dvastaosmdesátýtřetí - 12.6.2011) ()
Související novinky
Zemřel Václav Postránecký
Ve věku 75 let zemřel po těžké nemoci herec Václav Postránecký. Postránecký se vyučil zámečníkem, většinu života ale strávil buď před kamerou, nebo v divadle. Účinkoval ve Slováckém divadle, později… (více)
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Pavel Landovský 1936 - 2014
Ve věku 78 let zemřel ve včerejších večerních hodinách herec a dramatik Pavel Landovský. Syn zemědělského inženýra a učitelky a bývalý manžel dramatičky Heleny Albertové vystudoval Vyšší průmyslovou… (více)
Bronislav Poloczek (1939 - 2012)
Po vleklých zdravotních problémech dnes zemřel ve věku 72 let herec Bronislav Poloczek. Pocházel sice z hornické rodiny, ale vzhledem k otcovým problémům s účastí ve 2. světové válce pod britskou… (více)
Kniha je zábavná, nakonec stejně jako většina Šnadrlíkových děl, hlášky jsou proslulé a byly známé v době, kdy byla kniha na indexu, ale nemohu si pomoct, tady je film lepší než kniha. Na jednu stranu Zdenek Sirový za každou cenu netlačí na pilu a nesnaží se nás drásat za každou cenu. Na druhou stranu nám přes prvoplánově skvělý humor v excelentním provedení řady herců, kteří často musí vytěžit maximum na malém prostoru, předkládá ve druhém plánu naměty k zamyšlení. Tragická postava, kterou stvárnil Josef Dvořák o době vypovídá víc, než řada prvoplánově drastických děl, točených normalizačními umělci v dnešní a nedávné době. Zdenek Sirový sloužil u silničně stavebního vojska, takže o prostředí věděl svoje, stejně jako Miloslav Švandrlík. U PTP sloužil ony obligátní dva roky Švandrlík, i když jenom z půlky. PTP byly totiž v roce od konce roku 1953 do května 1954 jako nástroj eliminace nepřátelských osob, šikany a uzurpace zrušeny. Na zámku, kde se film odehrává ale ve skutečnosti sloužila vybraná a přísně "výběrová" jednotka stavebního vojska se zaměřením na realizaci tajných projektů a mužstvo bylo pečlivě kádrováno. Rozhořčení, které film po svém uvedení na plátna knih vyvolal, spočívalo v tvrzení, že autoři utrpení vojáků (s klasifikací e - politicky nespolehlivý) zlehčují a z nich samých si dělají legraci. To je ale poněkud hloupé. Často si stěžují lidé, kteří byli pouze u normálního stavebního vojska (i já mám tuto mnohem a mnohem pozdější zkušenost) a to po onom zrušení PTP. Osud lidí, z nichž někteří strávili u skutečných PTP až šest let (což ale rozhodně neplatilo pro všechny...) byl krušný a nikdo ho nezlehčuje. To se týká zejména příslušníků tzv. báňských praprů, jejichž příslušníci byli nahnáni do dolů a kde byla katastrofální úrazovost i na svoji dobu. Ale dávat příslušníky PTP od stavebních praporů na úroveň vězňů z lidově demokratických koncentráků nejen při těžbě uranu, ale dokonce i politických věznů ze záplavy nejrůznějších "zařízení" Bory počínaje a Leopoldovem konče je podle mě přehnané. Onen lidově demokratický, tedy totalitní režim (s komunismem to nemělo nikdy nic společného, jenom tydýti tohle slovo používají díky oné fabulaci statostrany a jejich příslušníků) postihl daleko víc lidí stejným způsobem, stačí si připomenout třeba oněch 70 tisíc "zbytečných" úředníků, kteří byli "posláni" do výroby. V tom nebyl žádný rozdíl, stejně jako mezi pracovníky na tzv. mostu inteligence v Praze (zbytečný most vlastně odnikud nikam). Postižených byly statisíce a vlastně i miliony. Takže není jasné, proč by měli zrovna oni příslušníci PTP představovat něco jiného a vyjímečného. Jak byli odškodněni lidé s vysokoškolským vzděláním, nahnaní do továren nebo dokonce do dolů. Nebo lidé, kteří tak šli "dobrovolně", aby si "vylepšili" kádrový profil? Nezapomínejme ani na osoby označené jako kulaci, kdy běžně docházelo k rozehnání rodin a ztráta veškerého majetku byla tím nejmnším, co pro ně perzekuce znamneala. A co ti, kteří na nejen vysokou, ale střední školu nikdy díky svému zázemí nemohli ani pomyslet? Jak byli odškodněni oni? Političtí vězni, kteří strávili desítky let v base měli ty podmínky, i míru šikany a násilí o řády nesrovnatelně horší a hlavně beznadějnější. Ten film nic nezlehčuje ani nezesměšňuje. Ale není ani prvoplánově primitivní jako třeba Tankový prapor Víta Olmera a Radka Johna, ani nemůže být tragický, jako Tichá bolest. Přitom s ním má víc společného, než se na první pohled může zdát. Čím se liší onen Jandákem stvárněný kapitán, který zničil tank a za trest slouží u PTP od oněch Macháčků, Holců, Honců a dalších a to včetně doktora Hořce, který sice nepřišel o profesi, ale ztratil svobodu, protože i jako důstojník na tom nebyl zas až o tolik lépe než oni obyčejní vojáciv Černých baronech? Zdenek Sirový nemusel nikomu nic dokazovat. I kdyby nenatočil nic jiného, než Smuteční slavnost, jeho kariera byla bez podlejzavosti režimu na rozdíl od ostatních renomovanějších tvůrců, třeba Menzela nebo Svěráka. A tak ve vazbě na na tento vynikající, skoro až dokonalý film s perfektně vybranými a skvěle hrajícími herci a dobře odvedenými filmovými "řemesly" mně napadá, že člověk by si měl zatraceně dávat pozor na ty, kteří se hystericky domáhají "uznání" a "odškodňování" a měl by věnovat největší možnou míru těm, kteří si ono uznání a péči skutečně zasluhují. () (méně) (více)