Vysvobození

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

„Niekedy sa musí chlap najskôr stratiť, aby sa našiel.“ Drsný chlapský dobrodružný triler a zároveň absolútny pilier hixploitationu. Kým dnes je hixploitation (PACH KRVI, VRAŽDY VO WOLF CREEK) synonymum pre krvavý horor, v začiatkoch (Peckinpahov STRAW DOGS) šlo o ambiciózny a vážny subžáner. Skvele namachrovaný Burt Reynolds, parádna scéna s banjom a odvážna pasáž znásilnenia. S odstupom desaťročí to jemne zostarlo, ale inak stále ide o šupu a zaujímavé zachytenie odchodu istej "nevinnej" doby, kedy lesy a stará doba museli ustúpiť ťažkým strojom a dobe novej, modernej. Vlastne je super, že Boorman odolal a nespravil z toho prvoplánový horor. Kniha Jamesa Dickeyho vyšla aj v češtine, sám autor má vo filme mimochodom cameo šerifa. "Proč sakra chcete tou zatracenou řeku sjet?" - "Protože tam je." (19.10.2006)

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

Základný kameň hixploitation síce nie je archetypálnou žánrovkou, lebo tu sa iba tvorili kontúry žánru, je to ale surový thriller o strete nafúkaných mešťanov a divokých horalov, bez sympatický postáv, s výdatnou atmosférou Apalačov a úsporným minimalistickým prístupom (takmer žiadna hudba, minimum postáv). Len tie nočné scény sú úplne na palicu. (30.05.2020)

Klasický dobrodružný snímek (vodáci si přijdou určitě na své), měnící se postupně v napínavý exploitation thriller v němž se ale na rozdíl od většiny jiných negeneruje stovkou přestřelených na pokraji smrti balancujících momentů, nýbrž věrně stupňovanou atmosférou a pocitem, že přesně to se může třeba stát. Samotný příběh je celkem prostý ale obsahuje některé nezapomenutelné momenty jako třeba slavný duet banjo-kytara (slavná skl. Duelling Banjos) v úvodu aj. Kouzlo samotného filmu však hlavně spočívá v neposlední řadě v jeho dvojznačnosti. Nad rámec čistě dobrodružného filmu je zároveň jakousi alegorií o pocitu nadřazenosti městského člověka vůči nevyspytatené přírodě. Chvílemi jsem s těmi chlapáky skutečně cítil také jakousi beznaděj zvlášť při drsné scéně v lese a při zničení jedné lodi z důsledku nárazů do silných peřejí, ale i třeba pohled na brečícího drsoňe Reynoldse (bez kterého by tam zcela jistě všichni na začátku nepřežili) mě dostal do úzkých a postavil k zamyšlení. Samotné zakončení filmu je také trochu překvapivé (čekal jsem možná trochu víc) jakým by současný Hollywood pohrdal, avšak zcela neprávem! Film určitě ve své době něco znamenal a byl jistým přínosem (definoval a spoluvytvářel exploitation žánr, který se pak dále dělil na různé subžánrové odnože.. etc), stále nás všechny provokuje, je i k zamyšlení, dnes už ale takovou sílu krom jisté kultovnosti nemá. Tři silné scény to zas nějak moc nevytrhnou. Hodnotím tedy čistě z dnešního pohledu, pak se trochu přikláním k samotnému přínosu a významu filmu na světovou kinematografii, a hvězdu navrch dávám i za velmi dobrou kameru a samozřejmě i za fanouškovství. Jelikož podobné filmy vážně můžu. Takže mi to vychází na krásných 5* a ne jinak. Když bych měl ale i tak srovnat a porovnat tak "Straw dogs", zhruba ze stejné doby, jsou pro mě přeci jen o kapánek lepší. Komentář zde jako 17-tý v pořadí. (21.05.2006)