Den cvoka

Ako som sa zoznámil s človekom, ktorý okrem denných rituálov má za úlohu srať svojich susedou a aj okolie, som si hned uvedomil, že tohto Ďura, by som v bytovke rád nemal a nemal ho rád asi nikto aj keď matka, no jej syn tak.... Adaś bol neurotik, ktorý to všetko držal v sebe, lebo nemal sa s kým porozprávať, okrem matky a seba samého , ale keď vybuchol, vedelo to cele okolie. Bolo tu veľa inteligentných a slušne zvolených dialogov, ale moje nadšenie slablo pri niektorých scénach. Tak prišlo mi trápne, keď sa venčili psi a chodník bol celý od, áno od toho, močenie vo vlaku mi tiež prišlo už mimo a presadanie v autobuse, niekto tu chcel byt viac vtipný, ako to príbeh zniesol. Naozaj niektoré scény boli veľmi hlúpe a detinské, ale film si to kompenzoval tými zaujímavými a celkom slušne prepracovanými. Život neurotika nie je to, čo bežný človek môže zniesť, ale práve tento film k pochopeniu tých ľudí, ktorý tou chorobou trpia nádherne vydláždil cestu a ukázal, že takýto ľudia v spoločnosti mávajú problém a ich mierny hendikep je iným ľudom na starosť. Sú neprispôsobivý, ale práve okolie by ich malo čo najviac chápať a povzbudzovať, ale keď nie si rodinný príslušník, tak aj skap. Smutné , ale pravdivé. Úžasné sceny sa striedali s tými menej zaujímavými a bol som rozhodnutý, že dám 3*, ale táto modlitba to zariadila na silné 4*, no počúvaj: Večer, keď zhasnú svetla, uložím sa k spánku, pomodlím sa k Bohu, otcovi i synovi. To najhoršie k susedovi. Pre seba si nič neprajem, peklo iba susedovi. Kto som?  Európan malý, zlý a závistlivý . Čo mojim znakom? Oči krvavé. Prosím boha, Ježiša, Máriu a syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada suseda, rodáka a vraha. Aby mu vykradli garáž, aby mu zahýbala žena, aby mu vykradli obchod. Aby dostal tehlou do ksichtu. Aby si jeho dcéra vzala róma. Aby mal aids a rakovinu. To modlitba " nielen" Poláka. Práveže tato modlitba je aktuálna vo všetkých dobách, nikdy sa človek nepoučí zo svojich chyb a závisť či pohŕdanie bude vždy ťahať za ten silnejší povraz. Tento film na mna vplýval všelijako, či trápne, hrubiansky, ale aj láskavo či horlivo. Dávam slabé , ale 4* a dlho to vyzeralo, že ledva dosiahne tú 3*, ale vo finiši nesklamal. (22.09.2023)

Koukam tady na to hodnoceni a nejak si nemuzu pomoc ale film jsem shlednul v dosti depresivni nalade a v te me totalne nebavil, asi jsem nebyl dobre nalazen tuhle sondu do zivota starnouciho ucitele, ktereho ubiji stereotip a nulove vyhledy do budoucna jej nici. Ano, ano chapu, ze spousta veci je dost realnych, a ze clovek si to snadno prevede na nekoho z okoli, ci nedej boze, ze by tak dopadl sam ale i tak jsem nejak nedokazal docenit kvalit filmu a pokud se nekdy dokopu, tak by si mozna zaslouzil jeste jedno shlednuti v lepsi nalade...prozatim za 3* (06.11.2008)

Zatraceně hořká, jízlivá, ale zatraceně trefná sonda plná černého místy až absurdního humoru. Mé pocity se neustále přelévaly od "oh, jak tě chápu" po "vůbec tě nechápu". Jak moc jsem třeba rozuměl pokud jde o beznadějnou snahu myslet v neustálem rachotu sbíječek a hlučných sousedů, tak jsem nechápal posedlost rituály. Každopádně to bylo výborné. Skvěle odkoukaný marast života uvízlého v těžké osobní krizi a každodenních stereotypech, které pomalu rozemílají osobnost žijící v téhle podivné pseudosvobodě a pseudodemokracii. Jeden z nejlepších a nevýstižnějších polských filmů. A možná dobrá pobídka změnit to, u čeho si s hrůzou uvědomíme, že k tomu možná taky máme náběh. (01.04.2013)

Nářez. Dostalo mě to! Chvíli si říkáte "bože, to je hroznej týpek", abyste si za malou chvíli řekli na oplátku "vždyť já jsem vlastně docela jako on!" :o) Samozřejmě detaily, příhody, reakce, návyky, zlozvyky i okolnosti mohou být v životě každého z nás jiné, u Adaśe coby hlavní postavy se již také jedná o jistý stupeň psychické poruchy, resp. vykreslení jeho povahy a života může být rovněž v rámci žánru komedie či satiry záměrně zveličeno do působivě komických i hořkých extrémů. Nicméně podstatu vnitřní zkušenosti cítím zčásti podobnou, až jsem měl párkrát pocit, že se dívám na Adaśe málem jako své karikaturní zrcadlo sebe samého, ne-li na zrcadlo současnosti, tak třeba i varovné zrcadlo potenciální budoucnosti! Film pokračoval natolik úderně, že když jsme se zašli s Adaśem do bodu vzájemného míjení, spolehlivě to „zachránil“ příchod jeho syna v období problematické puberty, v němž jsem zároveň mohl do třetice spatřit i karikaturní zrcadlo své minulosti. Nebo jindy film nabídl univerzální příhody z cestování vlakem. Takový humorně i nepříjemně odpozorovaný život ve filmu, kde se neuvěřitelným způsobem snoubí humor s depresí i pocit každodenní reality s bizarností, a po němž bez zachování si nadhledu můžete klidně skončit i způsobem, jaký popisuje Adam Bernau. :o) Herecké ztvárnění hlavní postavy Markem Kondratem i s komickou nadsázkou za hranicí běžné komformity bylo famózní. Když došlo na výjevy na pláži a přišla tam ve dvojici dívka mluvící infantilně nesmyslnými pazvuky, říkal jsem si, že už tvůrci přehání a odklání se od reality, ale s brzkým zvratem mi došlo, jaký smysl tyto scény měly a už jsem byl zpět doma, aniž bych musel Koterského filmu odebírat hvězdičku. [90%] (05.12.2023)

Komunálna satira. Za socializmu vychádzal taký humoristický časopis: Roháč (jeho českým pendantom bol Dikobraz). Okrem skvelých komixov "Jožinko, dieťa svojich rodičov" a "Bill a Mary" bol typický práve ostro satirickým tónom. Namiereným jednak voči kapitalistickej a militaristicky peňažnej západnej časti sveta (anti USA a anti NATO), a na druhej strane veľmi ostro kritizujúci nešváry bežného života v ČSSR. Údernosťou sa podarilo vytvoriť prototypy šmelinárov, malomeštiackych snobov, úplatkárov, podliezavcov šéfovi, klamárskych mäsiarov, čašníkov a obchodníkov a tak ďalej a tak podobne. Deň blázna mi Roháč veľmi plasticky pripomenul: typovo vystihuje všetky možné nešváry a necnosti "priemerného panelákového človeka". Žijúceho samostatne v domácnosti, pohlteného nenávisťou k otravnému okoliu, plnému hučiacich debilov a kreténov. Nihilizmus, nenávisť, malosť. Vystihnutie presne takého neživotného typu, pripomína pripodobenie pojmov, aké sa v tunajšej komentátorskej komunite s obľubou používajú: "väčšinový divák", "prípadne "typický komerčný divák". Vo filme ide o zovšeobecnenie v súlade s tým, ako sa príznačne píše v úvode (Obsahu): "typický frustrovaný intelektuál". No ako vravím, ako by sa vrátili najväčší vtipálkovia z Roháča, nehatení ideologickými bariérami a riadne sa zavŕtali tam, kde by mohli vytvoriť plnokrvný a veľmi presvedčivý "typ". Tým pádom aj moje hodnotenie môže byť len také typické, asi také aký mám vzťah k takémuto typu satiry (pretože priveľmi zovšeobecňuje a tým sa stáva nepresným a neživotným): priemerné. (02.09.2013)