Díra

DIERA (Le trou) je výnimočným typom filmu, ktorý aj napriek veľmi komornej výprave a natáčaniu prevažne v interiéroch dokáže silou obsahu diváka presne zasiahnuť. V tomto prípade sme ani vôbec nemuseli poznať osud štyroch z piatich hlavných postáv. Nechápem, že sa v TV programe tato snímka takmer vôbec neobjavuje. Od začiatku filmu vládne ponurá atmosféra, s vytvorením periskopu a zdvihnutím prvej parkety z podlahy čoraz viac hustne, napätie stúpa a vydrží až do náhleho prekvapenia v poslednom pohľade do onoho periskopu... Koniec je presne uzavretý, ale explicitne neponúka presné odhalenie, režisér všetko necháva na fantázii diváka. . . . ( ďalej komentár obsahuje spoilery ! ) Po skončení ma záver nútil dlho uvažovať ako mohol zrazu v najmenej očakávanej chvíli tajný plán prasknúť? Bola za tým naozaj zrada, ktorú ale divák schválne nemal možnosť počuť a vidieť? Sám si myslím, že dozorci už dlhšie vedeli, určite nebolo možné prehliadnuť "akciu" pri tak hlučnom mlátení železa do podlahy, rovnako kontroly väzňov v cele č.6 mi prišli zo strany dozorcov čím ďalej povrchnejšie a urýchlené. Len ich zámerne ponechali zorganizovať zamýšľaný plán až pred samotný koniec. Paradoxné je, že keby sa toľko nezľakli osudného pohľadu na periskop a nespanikárili, minimálne dvaja, traja mohli stihnúť pripravovaný útek úspešne previesť. Každopádne bolo fascinujúce sledovať, ako takíto väzni na úteku stihli dbať aj na to, aby za sebou ničili pravdepoboné stopy (zakladanie vyrezanej tyči z mreží, zamkýnanie všetkých dvier, oprava vypáčených drevených dvierok) a rozhodne v takej atmosfére nevadili ani dlhé pasáže s takmer monotónnym rozbíjaním podlahy a kanálovej steny. (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (21.07.2018)

Výborný film. Černobílá vězeňská lahůdka! Útěk, přátelství, důvěra, odhodlanost, vytrvalost a nakonec podraz. Výborná režie Jacquesa Beckera a film s pěti muži na plátně s výborným výkonem všech herců: Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Paul Pavel. Film s nepopsatelným koncem. (07.09.2011)

Velmi autentické dialogy a herecké výkony. Obsazení neherců se osvědčilo, skutečně vůbec není poznat, že to nejsou profesionální herci. Bylo zajímavé se něco dozvědět o životě Giovanniho a jeho podíl na scénáři je znát. Musím si ale rejpnout. Byly chvíle ve kterých se mi zdálo až nemožné, že dozorci neslyší, jaký dělají v té celé rámus. Ale atmosféra byla výborná a závěr nepředvídatelný. Navíc neřekl doslova , jaká je pravda. Nechává na divákovi si ji domyslet a nese v sobě určitý dvojsmysl. Takové závěry mám rád, takže i když jsem z filmu jako celek malinko zklamán, dávám slabší čtyři. (21.04.2018)

I když je to rozvláčné, i když je to minimálně akční, přesto je tohle film, který vás bude bavit. Postavy si vás získají, protože jsou nesmírně dobře napsané, zrežírované a zahrané. Že to jsou neherci vás většinou ani nenapadne. Režisér dokáže skvěle ztvárnit snad každou scénu, a v jeho tempu jsou všechny adekvátně vyhrocené. (26.03.2015)

Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. (26.08.2010)