Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (577)
Dramata na pozadí druhé světové války jsou bezesporu hřiště, na kterém současná česká kinematografie umí nejlépe zaválet (Je třeba zabít Sekala, Operace Silver A). Trojanovi lze vytknout snad jen výběr některých hereckých představitelů, kteří se jen stěží vymaňují ze svých zavedených škatulek (především Dušek) a taky celkovou rozvleklost, v které však kupodivu nezbude místo k objasnění některých pohnutek. Pak si člověk může myslet, že se stačí jenom okoupat.. ()
U našich susedov sa v priemere každé dva roky natočí nejaký naozaj silný, emotívny film o "niečom". A svojou kvalitou 'Želary' siahajú až k vrcholu. Bezchybnosť hercov na čele s Györgym Cserhalmim nejdem ospevovať. Balzam na dušu, emócie sa vstrebávajú počas sledovania celého filmu. Jemný a príjemný príbeh, baladickosť a epickosť striedajú kruté a dojemné momenty. Teším sa na ďalší podobný český počin (keď už sa na tie naše asi nedočkám). 90%. ()
Nádherný pohnutý příběh pod rouškou velkého středoevropského filmu, čímž nemám na mysli jen onu středoevropskou koprodukci, ale fakt, jak propojený byl tehdy prostor bývalé habsburské monarchie a o co více se ještě slil pod nárazy vln událostí druhé světové války... Už ve fázi literární předlohy zdůrazněn antiválečný rozměr - válka je cosi destruktivního, ničivého, voják, lhostejno zda okupant či osvoboditel, přináší do vesnice jen zmar a do běžného života horalů nepatří, je cizorodým, destruktivním prvkem... Dualita dvou naprosto cizorodých světů, západu a východu, českého města a zapadlé východní horské vesnice, světů dvou odlišných životních stylů, nekompatibilních životních hodnot, je propojena útěkem hlavní postavy - utajeného vypravěče příběhu - od poněkud lehkovážně pojímané hry na konspirační odboj ke skutečně hlubokému poznání jiného civilizačního rámce, od pohodlného života městské smetánky k boji o přežití. Zprvu závratná kulturní propast mezi Jozou a Eliškou/Hanulí, mezi městem a vesnicí, se postupem událostí a vlivem nutnosti pomalu zaváží a mezi zprvu tak nesourodými lidmi vzniká pouto, jehož prohlubování a upevňování je jednou z nejpoetičtějších částí vyprávění. Baladické ladění je další nesporně cennou devizou knihy/filmu a režiséru Trojanovi se celkem šťastně podařilo přenést onen rozměr i do své filmové adaptace baladickych povídek Květy Legátové. Tragické vyústění je tedy očekávanou součástí pohnutého příběhu... Rušivým elementem je pouze fakt, že film je výrazně epický, přičemž ostatní složky jsou spíše upozaděny, při každé další projekci tedy divák znalý vývoje příběhu trochu ztrácí na intezitě diváckého prožitku oproti prvotnímu setkání s touto látkou... ()
Naprosto famozni drama, ktery by si toho oskara zaslouzilo. Film jsem sice videl uz podruhe, ale opet me dostal. Trojan takovejhle typ filmu tocil poprve a hned to takle rozjel. Jinak pribeh je spravne napinavej, neni nouze o silny sceny a konec filmu dojemnej. Herci jsou do jednoho perfektni, Dusek sice zachvily zmizi ze sceny a ma fakt malo prostoru, ale na druhou stranu, vicemene tu nebyl potreba. Hodne me potesil Triska v dalsi drsny roli. A ted se dostavam k Ane, ta predvadi perfektni vykon a navic se kazdou chvily slika. Co se tyce Cserhalmiho, ten hraje taky perfektne a fakt vypada, ze ho zrovna vytahly z chalupy. Proste film, ke kterymu nemam jedinou vytku. ()
Výborný a silný příběh ženy, která prožívá německou okupaci ukrytá v dřevěnici v horské osadě pod novou identitou a s novým přiděleným manželem a s novými zvyklostmi. Výborný scénář. Strhující je výkon Geislerové, potěšili i Cserhalmi, Donutil a Dušek. Pár výhrad: Knižní děj Želar se odehrává na chotárech kdesi v zadních Moravskoslezských Beskydech či Javorníkách. Natáčeno však bylo v okolí Zazrivé na Slovensku, tj. na rozhraní Oravy, Kysuce a Malé Fatry. A přízvuk horalů ve filmu je ryze pražskou imaginací a vůbec neodpovídá, nejvíce připomíná nenarozeného křížence ostravského nářečí a slovenštiny. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9061-zelary/videa/ ()
Galerie (48)
Zajímavosti (31)
- Bábätko, ktoré pomáha vo filme odrodiť Aňa Geislerová (Eliška/Hana), malo na sebe kečup a bielka, aby vyzeralo ako práve narodené. (Marina111)
- Drevenica, v ktorej hlavní hrdinovia žijú, bola rozobraná a mala očíslované jednotlivé diely, aby sa dala opäť postaviť. Interiéry sa natáčali v ateliéru, pretože vnútro drevenice bolo malé a tmavé. (Marina111)
- V povídce „Jozova Hanule,“ která byla filmu předlohou, dostala Eliška (ve filmu Aňa Geislerová) jméno Hana Nováková. Ve filmu však v jejím průkazu stojí Hana Hoffmannová, což odkazuje ke skutečnému jménu spisovatelky Květy Legátové (Věra Hofmanová). (FemmeFragile)
Reklama