Základní instinkt

Joe Eszterhas se díky tučnému honoráři (scénář způsobil rozruch, ještě než padla první klapka) zařadil mezi nejlépe placené scenáristy, holandský provokatér Paul Verhoeven si otevřel dveře k dalším silným látkám a Sharon Stone se navždy zapsala tučným písmem mezi sexuální symboly své doby (toho času poměrně neznámá, takže s ohledem na jiskrnou a pikantní látku vlastně dost riskovala). A Michael Douglas se tady stává hrdinou příštího románu bohaté spisovatelky, který se zamiluje do své vražedkyně. A rovněž svým výkonem vypulíroval poněkud zašlou image milovníka. Nic nezastírající milostné scény vstoupily do historie, scénář nabídl velmi solidní boj mezi dvěma netriviálními charaktery, ale ve výsledku je tahle křížovka (možná) zbytečně komplikovaná. Démonická atmosféra ovšem leccos vynahrazuje. Božské motivy Jerryho Goldsmithe, dusná kamera Jana de Bonta, s pravidly žánru si pohrávající úchyl Verhoeven, který hodně bojoval s ratingem. Devadesátá léta byla holt pro filmové fandy skvostná. Naprosto. Těsně pod vrcholem! (21.01.2017)

Paul Verhoeven stojí za řadou kultovních záležitostí (Robocop, Total Recall, Hvězdná pěchota), spousty diváků má ovšem největší místo v srdci pro jeho Základní instinkt. A to nejen díky Sharon Stone, ale i díky výtečné práci s atmosférou, která výjimečně pracuje s očekáváními, skvělému vizuálu kameramana Jan de Bonta, ikonické ústřední melodii od Jerryho Goldsmithe, která zní v hlavě ještě dlouho po konci filmu a především díky které detektivní zápletce, která si s pravidly detektivek hraje tak trochu po svém. Stejně jako samotná Sharon Stone v tomto filmu je tak Základní instinkt nevyzpytatelný. Sharon Stone se díky Základnímu instinktu stala jednou z nejikoničtějších femme fattale v historii kinematografie, po Total Recall navíc definitivně mohla předvést, že se pod povrchem krásné ženy skrývá i schopná herečka, která v jedné roli dokáže vystřídat více poloh. Známý provokatér Paul Verhoeven se bez částečných provokací neobešel ani zde. Jako obvykle v roce 1992 nový Verhoevenův film způsobil pozdvižení, protože se Verhoeven opět nedržel zkrátka. Především co se týče sexuálních scén. Verhoeven přitom natočil thriller, který dokáže snadno evokovat třeba thrillery od Alfreda Hitchcocka, jde o ukázkový neo-noir, který dokáže krom ústřední zápletky rozvíjet nějaké osobní drama, skutečně šponovat atmosféru i přes fakt, že se vše zdá být předem očividné a především proti sobě stojí Michael Douglas a Sharon Stone s vynikající chemií. A díky tomu mohli mít všechny ty erotické pasáže takovou jiskru, jako by divák skutečně sledoval pár milujících se veverek. Ocenit se musí především scénář Joea Eszerhase, který skutečně přišel se zápletkou, která se z diváckého pohledu ráda objasňuje, klíčem je poté to, že Verhoeven by se nejspíš jen tak nechopil filmu, který by neměl nádech satiry. Ta možná v Základním instinktu není tak očividná jako u Robocopa či Hvězdné brány, je ovšem velmi snadné si pár lehkých náznaků všimnout. Především to ovšem skutečně funguje jako thriller, kde napětí skvěle funguje i v samotné závěrečné scéně, která opět ukázkově pracuje s očekáváními. Verhoeven těch kultovních filmů natočit skutečně dost, Základní instinkt je ovšem v jeho kariéře i dost možná nejvýraznější. Motivy sexu a smrti, bravurně budovaná atmosféra a jedna z nejbrilantnějších femme fatale v dějinách filmů, kdy tento film Sharon Stone definitivně nakopl kariéru naprostým právem. Ten parádní soundtrack Jerryho Goldsmithe je pak už jen třešničkou na dortu..... (23.03.2022)

Tak do třetice všeho Verhoevenského je tu Základní instinkt. A tentokrát už Paul trefil moji hlavičku naprosto přesně. Zatím se moje postupné setkávání s ním vyvíjí po stále stoupající křivce. Robocop bylo pouze dobré nekompromisní béčko, Total Recall byl dobré nekompromisní béčko s hláškami a skvělým obsazením, který se dokonce snažil o nějakou filozofii a Základní instinkt je áčko každým coulem a nejen ledajaké.. Stejně jako kOCOUR se musím divit, proč mně tenhle film tak dlouho míjel, když jsem si už dávno ujasnil, že žánr kriminální thriller je jeden z mých nejoblíbenějších a 90. léta jsou jejich zlatým obdobím. Možná jsem se trošku bál té pověsti, která kolem Holanďana koluje, že se vyžívá na zbytečném násilí. Nepravdivost tohoto tvrzení jsem si už ověřil dvakrát a dostal se k vrcholu jeho tvorby, kde právě tuto věc odsunul stranou a ponořil se zcela do jiného násilí. A to psychického. Film je geniálně rozvržená a rozehraná hra s psychikou jednotlivých účastníků, kde si jedna postava hraje s druhou, nemělo by se věřit nikomu a pomalu, velmi pomalu a rozvážně se brodí špínou, odpadky a krví a jinými tekutinami k finálnímu rozuzlení, kdo je vlastně psychopat? Sharon Stone je jako Catherine zvrácená a šílená mrcha, manipulátorka a stále nad věcí (ten její klidný výstup mně doslova vytáčel), ale hlavně nebezpečně sexy.. Není divu, že vnitřně rozpolcený, nervní frajírek (no, frajírek až později, a asi ne bez důvodu, ale stejně) Douglas rychle padne do její sítě.. Šílená atmosféra, to dusno, ponurost a hutnost každé druhé scény je strašně vyčerpávající a uspokojující. Stone definitivně stanovila jeden z největších sex symbolů v historii, scéna z přehozením nohou je... ufff a Verhoevenův cit pro natočení správně vzrušující, jako slunce rozžhavené erotické scény maximální. Když je tam takové dusno, není divu, že člověk potřebuje chlazený nápoj - led a sekáček na led :)) Brilantní, vygradované, atmosférické, pomalé, výborně zahrané a základní instinkt se to určitě nejmenuje pro nic za nic. A dovolil bych si souhlasit s Douglasovým FotC (C jako century :)) A ted hurá na Hvězdnou pěchotu, ale tentokrát od křivky nic neočekávám, protože to bude zatraceně těžký (29.06.2012)

Geniální film po všech stránkách. Nemám sice absolutně žádný originální postřeh a vlastně je tenhle komentář zcela zbytečný, ale ohodnotit Základní instinkt jen strohými hvězdičkami a vůbec nic nenapsat, to bych nemohl. Ale vlastně něco by se možná našlo. Goldsmithovu hudbu jsem poslouchal už dříve, ale bez znalosti snímku. Těžce se mi to píše, ale vůbec mě nezaujala. Akční pasáže na mě působily jako slabý odvar Total Recall a lyrické melodie mi přišly na Goldsmithe příliš obyčejné a nezajímavé. S potěšením jsem pak při sledování zjistil, že do filmu sedí hudba naprosto perfektně, její síla se mnohonásobně zvětší a najednou ji považuji za jedno z toho nejlepšího, co Jerry vytvořil. (30.12.2006)

Setkání s ženou již od dob křesťanství téměř bez výjimky představovalo osudové pokušení, smilstvo, hřích, svedení na scestí... a doplatil na to i Verhoeven. Na jednu stranu zažehl kariéru Sharon Stone, na druhou stranu svůj film zúžil na jeden jediný, onen přesnožkový flór, což ale filmu nesmírně ubližuje. Inu, to máte tak, když vám femme fatale, popř. žena vamp (typ smyslné svůdnice) „vystoupí“ z příběhu a přesáhne hranice filmu. (14.05.2009)