Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Dogville
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHrají:
Nicole Kidman, Harriet Andersson, Lauren Bacall, Jean-Marc Barr, Paul Bettany, Blair Brown, James Caan, Patricia Clarkson, Jeremy Davies, Ben Gazzara (více)Obsahy(2)
Další z variací na téma lidské dobroty a zla od kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera s Nicole Kidman v hlavní roli. Děj se odehrává v Dogville, bohem zapomenutém městečku někde v americkém Coloradu. Sem přichází Grace hledat úkryt před gangstery, kteří ji pronásledují a chtějí zabít. Místní intelektuál a spisovatel jí poskytne ochranu a přesvědčí obyvatele městečka, aby uprchlici přijali. Za jejich pomoc se jim má odvděčit domácími pracemi. Situace se však pro Grace komplikuje, když gangsteři zachytí její stopu až v Dogville. S rostoucím nebezpečím začínají obyvatelé městečka klást stále vyšší nároky na Gracein dík. To, co se zpočátku jevilo jako velkodušná pomoc, se postupně mění na využívání. Trier se při tvorbě filmu nechal inspirovat Trojgrošovou operou Bertolta Brechta, celý děj zasadil do ateliéru s minimem kulis, kde vytvořil stylizovaný fiktivní svět na psychologické přesvědčivosti charakterů a jejich hereckém ztvárnění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (656)
Originální film, který jsem chtěl po hodině vypnout ( dost nuda ). Nakonec jsem to neudělal a jsem tomu rád. Film postupně graduje a díky konci jsem v podstatě spokojen :) ()
Forma v případě tohoto filmu rozhodně vyhrává nad tím, co je nám vyprávěno. Je tedy celkem překvapující, jak se Dánovi daří popsat americký svět, ale na druhou stranu to zase není nic, co by bylo až tak geniální. Divadelní pojetí je to, co vás nejvíc zaujme, překvapivě vás po chvíli dokonce ani nebude otravovat. Když si na něj zvyknete, začnete si uvědomovat, že ten příběh není jen něco, co se snaží zaplnit kulisy, ale že je to něco, co má smysl, co se rozvíjí a hlavně, co je skvěle prezentováno všemi herci. Od naprosto idylky, která je podkreslena nebezpečím v pozadí a tajemstvím, se dostáváme do stavu, kdy jsme postavami naprosto zhnuseni. Lars zase zvolil intenzívní cestu, jak divákovi ukázat, že jsme někdy pořádné bestie. ()
když člověk překousne, že je to film, více méně natočený na jevišti a nechá se unášet stále drsnějším dějem, odnese si z toho filmu silný zážitek a ponaučení, že ať dělá člověk cokoli, nikdy se všem nezavděčí...a staré známé: "za dobrotu na žebrotu.." ()
Nevídané a neviděné... tedy interiéry a exteriéry se dají takřka označit za neviděné, neboť jsou otesané až na samou dřeň. A právě tahle strohost podtrhuje sílu příběhu, jeho téma a morální poselství, které nese. A že je to pořádná facka, o tom u Triera nemusí být pochyb. Že bychom se měli zamyslet nad sebou a nad našimi často malichernými problémy? To bezpochyby. Jiná věc je, že jen málo lidí tenhle film uvidí, málo jej shlédne až do konce a otázkou je, co si z tohoto filmu odnesou ti, co jej zvládli shlédnout a vstřebat? Ale to už je na nás. Bravo pane Trier, děkuji za další hluboký - nejen filmový zážitek. ()
Může obsahovat náznaky spoilerů. To, že lidi jsou většinou svině a mají odporné a zavrženíhodné charaktery, víme my a ví to i pan Lars von Trier, který navíc má tu odvahu své mínění prezentovat prostřednictvím svého Dogville. Co mě asi ničilo uvnitř nejvíc, byly otázky, které jsem si často opakoval: "kdy už ji konečně nechají být? co přijde vzápětí? co všechno jsou ještě ty bestie schopny udělat?" Téměř divadelní zpracování s minimem kulis odehrané na minimu prostoru je velmi nápadité, na druhou stranu nemusí nutně oslovit každého. Obsah zde tedy jednoznačně přebíjí "malou" formu, ale jak zde již bylo mnohokrát zmíněno, ona malá forma dodává celému filmu zvláštní význam a naopak ještě více podtrhuje to, co nám tento opravdu jedinečný film chce sdělit. Z těžké deprese a žalostného soucitu vůči Grace mě naštěstí vytrhl závěr, který mi byl velmi sympatický a který bych nazval "vyšší spravedlností", které se (bohužel) v normálním světě jen těžko dočkáme. Přiznejme si, že valná většina lidí dá von Trierovi za pravdu (ať už jsou si to ochotni přiznat nebo ne), protože sami na vlastní kůži zažili něco podobného (možná ne v takové míře, ale rozhodně to nebylo nic příjemného). P.S.: Maximální hodnocení dávám buď technicky dokonalým snímkům, na které se hezky kouká nebo "kouskům", které mě emocionálně zasáhnou a nutí mě k přemýšlení. Proč tedy Dogville dávám 5*, snad každý ví.)) ()
O co von Trierovi v Dogville půjde, jsem neměl potuchy. Pomalu se rozvíjející děj, nic výrazného, nic zajímavého. Během čtvrté kapitoly už jsem přemítal nad tím, jak nadutí mohou místní uživatelé být. Pár kulis vytvořilo divadelní scénu, podepsán Lars von Trier = automaticky neadekvátně pěti hvězdičkami nadhodnocené pseudoumění? S postupem času se vývoj událostí v Dogville začal pozvolna měnit, přes opravdu silné momenty až do mistrovského finále. Na konci jsem vše pochopil, každý detail k filmu rozhodně patří. Pokorně přiznávám, že ten blbec jsem byl já, protože jde o nejlepší von Trierův počin a jedno z nejlepších dramat, jaké jsem kdy viděl. Čistých 100% ()
Kdybych o tomhle filmu předem leccos nevěděl, smetl bych jej po prvních pěti minutách do nafouklého pytle se samoúčelnými experimenty a inťoušskými rádobyhlubokomyslnostmi. Ale protože jsem si přečetl recenze a hodnocení ostatních, vydržel jsem a ... nelitoval. Předchozí výtvory Larse von Triera na mně působily tak, že jsem se od nich nemohl oddtrhnout a po skončení jsem dostal chuť jít a udělat režisérovi něco hodně zlého. Buď jsem filmově dospěl, nebo se Trier v Dogville zklidnil, ale přestože tam je znovu onen povědomý a znepokojivý náboj, už to není tak citově a nervově vyděračské jako třeba Prolomit vlny nebo Tanec v tmách. Dogville je mistrovská dramatická zkratka, spíše divadlo než film, s úžasnými hereckými výkony (a snad až příliš krásnou Nicole Kidman) jejíž děj ovšem není radno předem prozrazovat. Nutné je, pro některé diváky, jen jediné doporučení - vydržte a nebudete litovat! ()
V průbehu filmu jsem měla podobný pocit jako při Tanci v temnotách - oběti nikdo nevěří, všechno se hroutí, konec je špatný.... Ale závěr podobnost s Tancem úplně vyvrátil. (Naštěstí.) ()
Citové vydírání místy až na hranici únosnosti. Zajímavý experiment, kde forma vítězí nad obsahem nebo sakra obsah nad formou? Každopádně ve vší nahotě vynikají herecké výkony všech zúčastněných. Nicole Kidman dokazuje, že patří právem mezi nejlepší herečky svojí generace. Oni jí tady tak strašně všichni ubližovali...Za sebe můžu říct, že se už k Trierovým filmům nevracím... ()
Trier... chlape, ten tvoj minimalizmus ti tu prerástol cez hlavu. Všetko ti zase nezožeriem to si nemysli. To že má Lars von Trier dobre naštudovanú sociálnu psychológiu nepopieram. Nádherne vykresľuje imobilitu myslenia a izoláciu uzatvorenej spoločnosti ale na čo to pchal na "skorodivadelné" dosky ? Nič progresívne na tom nevidím. Je to originálne, ale za akú cenu ?. Videl som Director´s cut ktorý bol nesmierne rozťahaní a urputne ma nudil. 2/3 filmu som sa nedokázal koncentrovať. Prebudili ma výstreli s tisícdevätstodvadsaťosmičky thompsona ktoré to všetko ukončili krvavou pomstou... (koniec na tohoto režiséra troška naivný ale mne sa páčil). Bolo tu trocha znásilnenia, ponižovanie ale všetko svojim spôsobom bolo v miere. Vychrtlú Nicole Kidman som nikdy nemusel a tu už vonkoncom nie ! A čo mal znamenať ten rozprávač. Znelo to ako dokumentárny film s 80´s rokov. Mňa to teda nezaujalo. ()
Nejsilnější je vždycky chvíle, ve které Lars von Trier nastaví zrcadlo světu. A když ještě zruší zdi a všechno vidíme, je to o to horší. ()
Tohle byl nejpodivnější a nejoriginálnější film, jaký jsem kdy viděl. Jsem nadšený a smekám před Larsem. Za tohle si to neprávem používané "von" zaslouží:-) ()
Moje pocity počas a po filme: strach, smútok, bolesť, nenávisť, pomsta. Ľudia sú svine. ()
Film je chvílemi až příliš dlouhý, dost mi vadily kulisy a celkově "divadelní" forma, přidávám však jednu hvězdu za výborný výkon Nicole Kidman a další hvězdu za poslední patnáctiminutovku, kterou si budu pamatovat až do konce života a kvůli které bych film doporučil ke zhlédnutí... Ale podruhé bych asi celý film už nedal... ()
Na film mě nalákalo hlavně jméno režiséra, u něhož cítím, že vidět alespoň něco z jeho tvorby se prostě musí. Pak jsem byla zvědavá na Nicole Kidman a v neposlední řadě také na netradiční zpracování. Nejprve šok, pak jsem si ale zvykla a nechala se příběhem pozvolna unášet. Tísnivá atmosféra mě docela obestoupila a já jen s napětím sledovala, co se bude dít dále. Konec byl dost dobrý. Výkony herců také, protože se nemohli schovat za žádné kulisy. Všechno to bylo jakoby nahé. Film se mi celkově docela líbil, každopádně mě ale zaujal, protože něco takového jsem ještě neviděla... ()
Bertold Brecht odcizil divadlo divadlu, Lars von Trier odcizil divadlo Brechtovi. V podstatě nemám rád "filmová" divadla nebo telvizní či filmové divadelní adaptace. Film a divadlo jsou naprosto různé věci a pokud se směšují, pak z toho většinou nic moc dobrého nevyleze. Dogville je nicméně výjimkou a dokladem toho, že když mimořádně talentovaný režisér (tím nemyslím, že všechny jeho filmy jsou vynikající - ale ani von Trier si nebyl zkraje tímto podnikem příliš jistý) použije pro své sdělení i netradiční formu, potom tato forma obsah nejen podpoří, ale i zvýrazní. ()
Jestli existuje důvod k pláči, tak v Dogville jich naleznete spousty a já se musím přiznat, že jsem skutečně plakala, protože je to opravdová zpověď o člověku - o jeho slabostech, přirozenosti, krutosti, touhách, pokoře, manipulovatelnosti....atd., takhle bych tu mohla pokračovat donekonečna. S minimem kulis, spíše jen s divadelní aranží se režisérovi povedlo přivést na svět opravdu nádherný film s minimem a přitom s maximem všeho a dojmout a zamrazit diváka. ()
Hustý!!!! Včera jsem to viděl po pár letech a je to pořád hodně chytlavý, ikdyž ten dopad napoprvý je samozřejmě ještě o několik levelů vyšší. Forma je velmi neotřalá a obsah, jak jest u Triera zvykem, velký psycho. Nicole si u mě touhle rolí získala sympatie. Herecké obsazení je vůbec zajímavé, takovej Zeljko Ivanek :-)) ( ted mě dostalo, že hral Rolanda v X-filech, vůbec je někdy zajímavý pouštět si starý seriály a zjištovat, jak dnes někteří mnohem známnější herci začínali...:-)) ) ()
ocenenia : MFF Cannes 2003 - nominácia na 1. cenu ()
Související novinky
Zemřel herec Philip Baker Hall
Smutná zpráva z filmového světa. V úctyhodném věku 90 let zemřel herec Philip Baker Hall, známý z jeho mnoha vedlejších rolí i jako jedna z nejvýraznějších tváří své generace. Diváci si jej mohou… (více)
Zemřeli Robin Williams a Lauren Bacall
Dvě hollywoodské legendy během dvou dnů? Smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije. Nejdříve jsme přišli o třiašedesátiletého komediálního génia Robina Williamse, který… (více)
Edit: (Výjimečně dávám edit na začátek komentu, protože má nahradit ten původní rozvláčný text, který si ale chci ponechat sám pro sebe ze studijních důvodů. 10. 7. 2011.) Kdyby podtitul Dogville zněl „Balada o politické korektnosti“, cynikové si mohou slovo balada nahradit slovem bajka, prostor pro dumání o smyslu filmu by se patrně zmenšil na minimum. Takhle nějak to nejspíš musí dopadnout, když se někdo bohorovně staví nad morálku a následně mu naleze tlusté do tenkého. Konec editu, následuje původní text: Vůbec není snadné vyjádřit, oč konkrétně ve filmu Dogville jde. Především proto, že to není snadné ani pochopit, respektive přesně určit v mnohosti náznaků. Režisér a scénárista v jedné osobě nám předkládá vcelku klasický příběh uzavřené skupiny lidí, kteří ponecháni svému osudu a bez zpětné vazby (již obvykle zprostředkovává nějaká morální instituce - nechť si zde každý představí dle svého vkusu úřad, církev, masmédia nebo cokoli relevantního) mohou velice snadno podlehnout relativizaci, zdravý úsudek nahradí licoměrností a pokryteckým sebeomlouváním. Troufám si tvrdit, že poselstvím filmu vůbec nebylo, že lidi jsou „svině“, jak by si někdo mohl myslet. Jednak proto, že by to bylo příliš triviální sdělení, jelikož to každý ví. Druhak proto, že naopak každý obyvatel Dogville je divákovi předveden se vším všudy, tedy i s těmi dobrými, někdy sice drobnými, vlastnostmi a stránkami, i se všemi slabostmi, jež nejsou tak tragické a skoro každý by u sebe nějakou z nich našel. Ani pevný morální postoj (jsa statický), jak nám předvedl místní filosof a strážce pokroku, samozvaný buditel mladý Tom, jinak od prvních záběrů filmu jasně označený idealista a budižkničemu, rovněž nemusí vždy znamenat jasné světlo v tmách, pokud postrádá prvek povstání (za měnících se okolností nutný vyvažovací prvek dynamický - mám na mysli ovšem povstání především vnitřní, nikoli společensky třídní). Ostatně skoro každý z milých Dogvillských obyvatel nějakým tím víceméně pevným postojem oplýval - a dokázal jej nebohé Grace pořádně předvést. Inu, není nad názorný příklad, má-li někomu něco dojít (Grace to ale tak jako tak nedošlo). Jak jsem uvedl, popsat o čem přesně je Dogville je nesnadné a rozmným způsobem to ani udělat pořádně nejde, neomezí-li se člověk na prostý popis děje. Ani já se tedy nebudu pokoušet vší mocí dolovat moudra, už proto, že kdo si tento snímek oblíbí, patrně si je v míře a vkusu sobě vlastním bude dobývat sám. Mám-li se zmínit o výtvarném pojetí, jeho minimalismus včetně ozvučení a scénického provedení velmi efektivně zvýrazňoval význam každé vyřčené věty, přitom působil osvěžujícím dojmem (kdosi tu nadhodil, že je to vhodná kulisa sloužící k tomu, aby teatrálnost byla snesitelná a omluvitelná, a s tím souhlasím). Velmi dlouhá stopáž kupodivu nebyla na škodu a nuda nehrozila ani náhodou. Nerad bych dával maximální hodnocení filmu, který se mi nelíbil, jen proto, abych si připadal dost intelektuálně. Ani tady to neudělám. Dávám pět hvězd jednoduše proto, že ten film je vážně skvělý a mně se líbil. Ještě poznámka na konec: během závěrečného rozhovoru v autě zazněla jedna celkem prostá hádanka - je namyšlenější ten, kdo si dovolí ostatní posuzovat a odsuzovat, nebo ten, kdo posuzuje a - vzhledem k vlastnímu vědomí relativnosti všeho - vždy blahosklonně odpouští? Ach ta postmoderna… () (méně) (více)