Temné slunce

Pravděpodobně nejhorší film Otakara Vávry. Troufnul bych si tento film srovnat s filmem Batman a Robin. Je to totiž úplně stejný tvůrčí výbuch. Těžko hledat v tomto filmu nějaké klady. Pokud bych měl alespoň nějaké jmenovat, pak to bude jistě jistě Magda Vašáryová a Hrušínský. Brzobohatý hrál co měl, ale jeho postava zde už není tak dobře napsaná jako v původním filmu. Zbytek herců je děs a hrůza. Šmeral byl naprosto katastrofální a pan Radimecký ještě pravděpodobně žil postavou Chamberleina, protože používal při svém úplně zbytečném skeči stejnou gestikulaci. Režie je průměrná. Sem tam Vávra něco vykrádá (pendreky), ale co mi vážně vadí je ten tmavý namodralý osmdesátkový podtón. Já fakt nemám rád dramata 80. let pro svoji levnost, která pak vyústila v temné období pánů Soukupa a Olmera. Ale to ještě nemluvím o tom nejhorším a tím je scénář. Sorry, ale takovouhle snůšku sraček, logických nesmyslů a prázdného tlachání už jsem dlouho neviděl. Celý nápad přesunout film ze snu do reality je opravvdu nejhorší nápad v historii knižních zpracování. Ze začátku máme mocit, že Prokop je asi něčim sjetej, jak furt mluví ty samí nesmysly, jenže v původním filmu horečně blouznil, ale tady se má jednat o realitu!!! Je vidět, že ani scénáristé si s tímto přenesením nevěděli rady. Nejlepší ukázka této bezmocnosti je propuštění za Tomešem, kdy padouši řeknou, že si ho najdou všude, přičemž za ním pošlou 1 vrtulník a po jeho explozi už žádné další pronásledování nenastane. Dalším zvěrstvem je ta scéna demonstrace. Opravdu děs. To přece nikdo nemohl myslet vážně. Posledním hřebíkem do rakve je už dnešní Troškova tendence, čili obsadit do filmu zpěváky/celebrity - odpadlíky. Totální vrchol filmu nasadil konec, kdy vidíme snad to nejtrapnější vyjádření změny charakteru na plátně. A když už si začínáte říkat, že to může začít být děsivé, najednou se ozve nějakej zpěvák a začne zpívat nějakou strašnou píčovinu. Opravdu po této scéně jsem už fakt málem zdechnul. Je to asi jako kdyby na konci filmu Smrt krásných srnců začali hrát Rammsteini. (21.06.2010)

Vávrův Krakatit 1948 je vizionářský počin. Temné slunce 1980 už jen dokument o tom, že Krakatit se stal skutečností. Ve filmu je možno vidět zajímavé světonázory, jako třeba tehdejší představy o účincích marihuany, vize imperialismu jako válečné mašinerie uznávající jen peníze, úspěch a moc. Je jasné, že téma je těžce zpolitizované a dnes působí velmi nerealisticky. Tehdy byl strach z atomové bomby přeci jen reálnější. Možná nám to dnes přijde až moc hysterické, tehdy se ale děti bály. 70% (01.03.2010)

Ačkoliv Vávra vykrádá sám sebe, a to dokonce v některých obrazech doslova, jeho pojetí "modernosti" a moderního věku je spíše jak ze 60. let a působí směšně. celé to táhe Radek Brzobohatý, Vášaryová jen přicmrndává a tu exotickou krásku jí snad nikdo nevěří. Přesto to má svým způsobem nějakou atmosféru. --- EDIT 20. 1. 2021: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pokud Vávra u Krakatitu dodržel jemné Čapkovy nuance, tady se utrhl z řetězu a je z toho modernistický mišmaš - samý špion, samý generál, zhulení hipísáci, únos letadla... A spousta nelogičností - inženýr Prokop nastoupí do auta k cizímu chlapovi a pak se diví, inženýr Prokop nějakým průzorem sleduje přísně tajnou poradu vojevůdců, inženýr Prokop nevezme z ruky zabitého teroristy krakatit, i když ví, že jej má, Tomeš tvrdí, že jeho vynález nepřinese ani radiaci, a ženě ve městě vypadávají vlasy - a takových wtf momentů (včetně všech hippie scén) je tam na mne až moc. Celé se to snaží být děsivě moderní, protiválečně angažované, ale nakonec je to jen směšné. Vášaryová tady neskutečně přehrává a podle mě to dostala ne proto, že vypadá nějak tajuplně či exoticky, ale protože nemá problém se svléknout. Chudák Lasica. Lenka Pichlíková, jak ji mám rád, žel nedokázala dát Hančí pel naivity a nevinnosti jako Nataša Tanská v původním Krakatitu, protože prostě už na to v té době nevypadala. K tomu divná postmoderní hudba, která někdy hraje, i když je to zbytečné, divné střihy, divné skoky v ději a herci obecně také nic moc... (31.03.2012)

Kdyby Vávra tušil, že mu Pámbu nadělí celých 100 let a kousek, jistě by se v 69 letech nepokoušel vypořádat se všemi ožehavými tématy své tehdejší současnosti jediným filmem. On to ale nevěděl a tak nám vyšlechtil jen těžko uvěřitelného kočkokoňorybokuroprasopsa, kterého hned rozčtvrtil. Ing. Prokop prochází tím jeho filmem, jak kdyby bloudil v deliriu. Polovinu vět vůbec nedokončuje, účastní se mizerných dialogů, které v řadě případů dávají tak málo smyslu jako děj. +++++ - Na co myslíte? - Na to, že jsem už 20 roků neviděl nebe. - Opravdu? +++++ Únosy letadel, vydírané vlády, zničená města, květinové děti, volná láska (pojatá kriticky, ale Ing. Prokop taky obtáhne kdekoho), magnáti, neutronová bomba, váleční štváči, socialistický tábor, lidská chamtivost, humanismus, honička s vrtulníkem, absolutně nesmyslné jednání postav (v lásce, v práci, v základních pudech)... Ty jsou dokonce za hranou plochosti, protože ploché postavy dávají smysl - tady z nich zbývá pár pohozených údů z duše. Hudba koná strašlivou práci ve zničení atmosféry, která se možná mohla chvílemi objevit. Jen mimořádně se člověk může potěšit ze zajímavě zvolených interiérů či slušně udělaných laboratoří v Grotupu (necituje se tady starší Vávrův Krakatit - ten dobrý?). Dojem někde poblíž odpadu. (31.10.2014)

Priserna hudba, oproti predloze divne prekopany dej, pitome a nelogicke dialogy, postsynchrony co se viditelne miji s usty hercu o cele svetelne roky, misty hodne spatny strih (doktor vstane od stolu, mluvi na hlavni postavu ze tmy, a v nasledujicim zaberu u toho stolu zase sedi... ) I velmi dobri herci typu Rudolfa Hrusinskeho tady hraji prumerne az podprumerne, o tech spatnych snad ani nemluvit. Rukojmi v Bella Vista hadr. "Utocna druzice s gamma laserem." Vavro Vavro Otakare. (23.10.2008)