Temné slunce

Novější zpracování Čapkova díla Krakatit je velkolepější a dalo by se považovat za velkofilm. Kvalitou však pokulhává. Snaha předvést sílu války a její nesmyslnost se jeví dosti nevěrohodně. Čapek, když psal Krakatit, neznal atomovou pumu a její účinky. Tvůrci tohoto filmu již ano. Dobrodružnému thilleru s katastrofickými prvky dávám průměrnou známku. Je určitě na škodu, že se film již po více než osmnáct let nedostal na naše obrazovky (teď má výtka míří na hlavní tři provozovatele čtyř stanic). (06.03.2008)

Treba mne zastrelte ale mne se tenhle remake libi vic nez puvodni film je to predevsim totalne uletova zalezitost narozdil od puvodniho krakatitu kterej je zase az moc seriozni a navic clovek vi ze se to odehrava jen ve snu a dopadne to celkem dobre coz se o temnem slunci rict neda tady je to realita ao to vic je to pusobivy jasne ja nepopiram ze je to poplatny dobe ale co neni? vavra je mistr a akce tu naopak vypada velmi solidne a mne neprijde jako parodie ale to je vec nazoru... a po pozvolnym rozjezdu se to zvrhne v absolutni ujetost chcete videt Brzobohatyho na manifestaci hipiku a potahujciho si z travy? neni problem pridame i unos letadla s popravou pasazeru a aby toho nebylo malo na konci vyhladime cely mesto vedle Brzobohatyho je tu tradicne skvelej Munzar a ten konec spojenej s prochazkou po mrtvym meste vyzniva velmi slusne apokalyptycky v mych ocich je tohle proste remake ktery prekonal puvodni film a hotovo! (02.11.2011)

Nečekaný velkofilm, který je však jen k prasknutí nafouknutou bublinou. Silní herci (Brzobohatý, Hrušinský, Vášáryová) a nákladné kulisy jsou na prach drcený absurdními nedokonalostmi (tatrovky mezi americkými bouráky, předstíraná střelba bez zvuku, vraždění rukojmích střelou do břicha...) a demagogickými blafy (zejména hippie scéna s prostředku filmu je nevídaná pěst na oko - na druhou stranu, kde jinde uvidíte Radka Brzobohatého kouřit trávu...). Zpracování nosné myšlenky Karla Čapka, několik zborcených klišé a pár zajímavých scén stojí za zhlédnutí, ale jen pro toho, kdo se chce prodírat hromadou normalizačního balastu. (17.05.2007)

Kdyby Vávra tušil, že mu Pámbu nadělí celých 100 let a kousek, jistě by se v 69 letech nepokoušel vypořádat se všemi ožehavými tématy své tehdejší současnosti jediným filmem. On to ale nevěděl a tak nám vyšlechtil jen těžko uvěřitelného kočkokoňorybokuroprasopsa, kterého hned rozčtvrtil. Ing. Prokop prochází tím jeho filmem, jak kdyby bloudil v deliriu. Polovinu vět vůbec nedokončuje, účastní se mizerných dialogů, které v řadě případů dávají tak málo smyslu jako děj. +++++ - Na co myslíte? - Na to, že jsem už 20 roků neviděl nebe. - Opravdu? +++++ Únosy letadel, vydírané vlády, zničená města, květinové děti, volná láska (pojatá kriticky, ale Ing. Prokop taky obtáhne kdekoho), magnáti, neutronová bomba, váleční štváči, socialistický tábor, lidská chamtivost, humanismus, honička s vrtulníkem, absolutně nesmyslné jednání postav (v lásce, v práci, v základních pudech)... Ty jsou dokonce za hranou plochosti, protože ploché postavy dávají smysl - tady z nich zbývá pár pohozených údů z duše. Hudba koná strašlivou práci ve zničení atmosféry, která se možná mohla chvílemi objevit. Jen mimořádně se člověk může potěšit ze zajímavě zvolených interiérů či slušně udělaných laboratoří v Grotupu (necituje se tady starší Vávrův Krakatit - ten dobrý?). Dojem někde poblíž odpadu. (31.10.2014)

To si Purš jednou vzpomněl, že by bylo pěkné natočit film o neutronové bombě "která ničí život a zanechává majetek". I oslovil mistra Vávru, ať z toho udělá velké plátno a ten nad prestižní zakázkou dumal tak dlouho, až ho jednoho dne napadla "úžasná" myšlenka, že se téma dá vlastně namontovat na zápletku Krakatitu. Sice elegantně vybruslil z problému, jak uchopit za vlasy přitažené téma, ale dokonale se zapletl do aktualizace již existující předlohy. Vedle sebe tak stojí starosvětské a naivní scénky zavánějící někdy nejlacinější červenou knihovnou a do toho unášejí letadlo po zuby ozbrojení teroristé, Prokopa pronásleduje střílející vrtulník, květinové děti propagují vedle míru i otevřený sex... Vávra natočil neuvěřitelný mišmaš, jehož scény nemají žádnou spojitost (ani velmi zploštěná postava ing. Prokopa je nedokáže udržet pohromadě) a jsou natočeny dokonale umrtveným, téměř televizním stylem, takže i ty nejakčnější scény připomínají spíše pomalou chůzi a uspávají. Jediné, co se jakžtakž povedlo je docela sugestivní pohled na svět po výbuchu neutronové bomby, kdy vše i bez života funguje nerušeně dál, jako by lidé už pro rozběhnutý systém ani nebyly potřeba... Ale to je jen chabých pár minut, zbytek je dokonale statickým výplodem, u něhož režisérovy zmínky o důkladném odborném výzkumu před samotným natáčením snad ani nejde brát vážně. (08.05.2013)