Mistr loutkář

Lehce nadprůměrný a zároveň první zářez mistra loutkáře - Andre Tulouna. Snímek přivádí diváka do hotelu Bodega Bay v roce 1939, kde mistr loutkář dokončuje jednu ze svých loutek a pomocí prastarého rituálu jí vdechuje život. Stejně to předtím učinil několika dalším loutkám, které uschovává do skrýše ve svém hotelovém pokoji před nezvanými hosty. Vzhledem k výše zmíněnému datu se lze domnívat, že nezvaní hosté jsou přisluhovači hákového kříže. Po této úvodní sekvenci snímek nabízí kratší exkurzi do života čtyř kouzelníků, jak se sami lidově nazývají, a následně jejich pátrání po Toulonově tajemství v hotelu Bodega Bay, kam je přivádí jejich starý společný známý. Ovšem některá tajemství by měla zůstat raději skryta, protože cena za jejich odhalení bývá často nejvyšší, jakou může člověk zaplatit. Optimální stopáž díky zajímavému příběhu uplyne bez větších náznaků nudy. Herecké obsazení samozřejmě odpovídá béčkovému ladění snímku, i když některé herecké výkony nejsou zdaleka nejhorší. Silnými stránkami dílka jsou velmi zdařilá hudba a samotné ztvárnění vražedných loutek a trikových efektů s nimi spojených. Loutky jsou skvěle vybavené k zabíjení. Tunelář se svou vrtačkou s oblibou vrtá lidem díry do hlav, Čepelkář se specializuje na lidská hrdla, Špendlíková hlavička disponuje díky svým obřím rukoum velkou silou, takže jí nečiní žádný problém proměnit věci ve svém okolí, i když jsou větší než on, ve smrtící zbraň. Pijavicovka chrlí ze svého chřtánu slizké pijavice, které na lidském těle dokážou své. Pětici vrahů doplňuje Kašpárek, který je mozkem celého vražedného loutkového divadýlka. Samotné vraždy jsou ztvárněny celkem dobře, sem tam i za doprovodu nějakého zdařilého gore, kterého by ovšem mohlo být daleko více. Tvůrci také mohli více zapracovat na atmosféře snímku, jejíž potenciál je dle mého názoru nevyužit. Výsledný dojem je příjemné hororové béčko, které nabízí fanouškům žánru hodinku a půl dobré béčkové zábavy. Já se bavil na tři silné hvězdy. (22.03.2011)

Jo, sladké mládí. S tímhle jsem začínal svého hororového koníčka. Paradoxně se mi to více líbí dneska než tehdy. Obrazově trochu zvláštně natočený horůrek, kterej má docela dobrou atmosféru a pár skvěle udělaných scének (taneční scéna v bílém salónku). A to již nemluvím o loutkách a vraždách. Loutka zvracející pijavice je hodně hustá a docela se mi z ní zvedal žaludek. Kašpárek měnící výrazy ve tváři je taky dobrej. Jak říkám, dobrej film s tehdy originální zápletkou. 3,5* (25.06.2009)

První díl překvapivě dlouhé série lehkých céčkových hororů o živoucích loutkách. Děsivostí zrovna neoplývá, kouzlo Mistra loutkáře však spočívá v jeho hravosti a roztomile neumělých dřevěných panáčcích, kteří jukají zpoza rohů, mávají ručkama, komíhají hlavičkama, vydavají vrčivé zvuky a sem tam někoho zamordují, tu podříznou, tu vysají pijavicemi, tu praští pohrabáčem apod. Bavit se o hereckých výkonech protagonistů prakticky nemá cenu, snad jedině štěk Williama Hickeyho v roli Andre Toulona má v tomto ohledu svůj půvab. V komentářích se tu dočítám, že hudba Richarda Branda je tím, co rovněž film táhne, tak za mě tedy rozhodně ne, to táhlé vrzání bych úplně vypustil a nahradil řízným heavy metalem, jo, to by pak byla jiná kávička. A na závěr jedna malá zajímavost, která jednoho zaskočí, v jedné scéně tam dostala po palici služka pohrabáčem, o několik scén později se tam znovu zjevila s šíleným výrazem ve tváři a.... v následujícím záběru už byla zcela zapomenuta , a to až do konce, co se s ní do prdele stalo ? Ale to je fuk, i pro ten pach už vlastně dávné nostalgie, pěkná trojka. (31.10.2014)

Ačkoli se to tváří jako horor o oživlých vraždících loutkách, mnohem zajímavějším motivem je tu sjezd senzibilů, kdy každý má jinou mimosmyslovou schopnost, ale také jiný charakter a motivaci, což připomene klasiku Haunting od Shirley Jackson. Postavy senzibilů baví, loutky a lokace taky vypadají dobře, takže i když kamerově, hudebně ani režijně nic zajímavého nepředvádí a děsu je tu jen stopové množství (a všechen obstarává Pijavicovka), dá se to zkouknout. (28.01.2023)

[4. Kladenský festiválek] V dětství jsem vždycky dávala přednost hraní si s autíčky. Už vím proč! Protože všechny panenky ve mě vyvolávají strach. Nejdřív to byla panenka Chucky, teď loutka, která má místo rukou hák a nuž a místo očí hřebíky. Nu a panenka zvracející pijavice můj strach z hraček umocnila. Moje děti dostanou na hraní radši prázdnou láhev od piva, nebo plnou? To bude bezpečnější :D (15.04.2018)