Dracula

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)

Je to len pár dní, čo som si opäť pozrel skvelú filmovú adaptáciu Stokerovho románu "Dracula" od režiséra F.F.Coppolu z roku 1992. Možno aj preto na mňa táto o poznanie staršia čiernobiela verzia z roku 1931 moc nezapôsobila. Ani toľko ospevovaný Bela Lugosi v titulnej úlohe grófa Drakulu sa mi nezdal až taký výnimočný. Celé to vidím ako trojhviezdičkový klasický vamp-horror. *** (10.11.2008)

Browningovo zpracování je pro mě velkým zklamáním. Při té vší chvále jsem očekával něco propracovanějšího. O jakékoliv temné či hororové atmosféře se nedá ani mluvit. Už po prvních dvaceti minutách jsem měl spíše chuť se smát. A hrůza mě jímala pouze z toho, jak někdo mohl zprznit takto zajímavé dílo. Herecké výkony trapné (a obzvlášť ten stále vychvalovaný Bela Lugosi...vždyť se do té role vůbec nehodí...a jeho vystupování je spíše k smíchu, než aby někoho postrašilo...zlatý Max Schreck), vizuální stránka nebyla o moc lepší. (08.12.2006)

Kousky jako Dracula s Bélou Lugosim jsou důvodem, proč většinu lidí těžko přesvědčíte, aby systematičtěji sledovali filmy starého Hollywoodu. "Povinná" chvála kanonizovaných kousků jim dělá medvědí službu. Má smysl někoho přesvědčovat, že takzvaná zlatá éra universalovských monster, začínající Draculou, je ve skutečnosti naopak odklonem studia k bezpečně konzervativním fantasy báchorkám pro masy? Že skutečnou zlatou érou horroru byla předešlá dekáda, v níž herci jako Lon Chaney nebo Conrad Veidt hráli rozmanité psychopaty, tedy "monstra", která mohla být reálná a právě proto jsou děsivá dodnes? Filmy jako Dracula a Mumie z velké části stavěly na xenofobii publika - na podvědomém strachu z jiné kultury na blízkém i dálném východě, na rozporu mezi přitažlivostí a odpudivostí čehokoli "odjinud". Béla Lugosi byl mizerný herec, jehož pro roli zjevně kvalifikoval jen maďarský původ, Todd Browning (režisér nekonečně lepších filmů Alonzo, muž bez rukou a Zrůdy) se tentokrát nejspíš řídil mantrou "Když něco nemá smysl dělat, nemá smysl dělat to dobře" a bezděčně komických míst není dostatek, aby filmu dodala novou kvalitu. 30% (02.04.2012)

Upřímně řečeno, strach už tento snímek asi nikomu nenažene. Strohá scéna, statická kamera – jako bychom se octli v divadle. I herecké výkony jsou takové nemastné neslané. Z tohoto průměrného schématu vybočují dvě věci – vlezlá ústřední melodie a výkon Bely Lugosiho. Sice se jedná o výkon podobného ražení, jako ve filmech Eda Wooda 50.let – patetické proslovy, naprosto absurdní mimika a teatrální pohyby – ale je tu něco navíc. Je tu cítit blízkost ikony, kultu, který kolem sebe Lugosi dokázal rozpoutat. Jeho výkon se z dnešního pohledu může zdát amatérský, ba směšný. Současně však z určitého úhlu může působit děsivě. Z Lugosiho podání čiší naivní představa, že on sám je Draculou. A tato naivita se postupně mění v jakýsi fanatismus. Jinak řečeno, neuvěřil jsem mu, že je Dracula, ale o to děsivější mi přišlo poznání, že si to o sobě myslí. Dracula není žádné umění. Nejsou tu ani zdařilé triky, nic. Hypnotizující výkon hlavního představitele ho však povyšuje na nevšední zážitek. (03.12.2005)