Frankenstein

S přihlédnutím k tomu, že se jedná o osmdesát let starý film, budu shovívavý a přehlédnu ten fakt, že kromě ikonického Borise Karloffa v roli Frankensteinova monstra a skvělé atmosféry už toho tenhle slavný snímek moc nabídnout nemůže, hudba veškerá žádná, herecké výkony... ehm, ano, byli tam nějací lidi, co tam... ehm, hráli :-) a hlavně ten příběh je tak pitomoučký, až je to rožtomiloušký :-) Ovšem scéna, kterak se hodný ujo monstrum s malou holčičkou potkal a chtěl jí plavati naučit (což mu jaksi nevyšlo), mě teda slušně odrovnala :-)) Takže tři hvězdy s tím, že tu čtvrtou (nadprůměrnou) si schovám na příště, pro Karloffovu nevěstu... (16.09.2014)

O mnohých filmech němé éry se nebojím prohlásit, že nezestárly, Frankenstein, byť již ozvučený, mi neohlodaný tím zubem nepřijde. Vždyť dnes působí až roztomile legračně. Kulhavý hrbáč pomocníkem posedlého vědce. S dějem nesouvisející romantická linka, která v člověku vyvolává podezření, že ve 30. letech byl milostný vztah ve filmu jakousi povinností. I ty naše jsou tím nezdravě nasáklé. Monstrum s jednoduchým vnitřním světem a mozkem vraha. Děs, kterým dnes plníme spíše snímky jako je Addamsova rodina... Neupřel bych Frankensteinovi kvality nevidět z těchto dob i snímky, které mi i bez mhouření oka daly mnohem více než zástupy těch dnešních. A co mám odsud? Stvoření mýtu o šíleném vědci, který nenávidím. Tisíckrát citované scény s mlýnem, oživením monstra a holčičkou, jeho zjev a expresionismem nasáklé kulisy a interiéry (za Metropolis či Caligarim nehezky zaostávají, špatné však nejsou). Poloněmé, polomluvené herectví. Silné **. (19.04.2010)

První polovina filmu se dost vleče a nespasí to ani výborný Dwight Frye. Pak ale na scénu nastoupil famózní Boris Karloff a já nemohla odtrhnout oči od obrazovky. Odpudivá nelidskost mostra v kombinaci s jeho něžnou a nemotornou křehkostí zachycené ve scéně s holčičkou a květinami jsou Whaleovým mistrovským dílem! (01.08.2009)

Tento notoricky známý příběh Frankensteina stvořitele byl sice na filmovém plátně později překonán brilantní verzí hororového studia Hammer pod režijní taktovkou Terence Fishera a s Peterem Cushingem v hlavní roli, nicméně tato černobílá literální adaptace románu Mary Shelleyové je taktéž zaslouženě uznávaným filmovým skvostem. Skvělé druhé místo si zaslouží a určitě se před ni už další z početných frankensteinovských filmů jen tak nedostane. 70% (24.01.2015)

Keď sa niekto pozrie na moje hodnotenie, automaticky sa spýta - prečo? Aby som zmietol zo stola dohady, ako prvé musím ozrejmiť, že vek filmu na tom nijak významný podiel nemá. A nie je to ani tým, že by som tak úpenlivo dúfal v dôkladné prenesenie hrôzostrašného príbehu Mary Shelleyovej zo stránok nasiaknutých gotikou na filmové plátno. Naopak, som tolerantný a verím v autorský potenciál originálneho a svojského uchopenia jedného príbehu, témy, ktoré môže viesť k novým zaujímavým výsledkom. Preto ma nijak nehnevá, že sa James Whale pustil vlastnou cestou, ale nie som spokojný s tým, čo to obnáša. Whale totiž v zásade poprel celú podstatu príbehu o stvorení čohosi neľudského čo len postupne nachádza strastiplnú cestu k ľudskosti, keď ho banalizoval, naniesol naň zbytočné romantické a romantizujúce prvky, a prevrátil zmysel ikonických momentov pre predlohu tak zásadných. Prečo musí byť vedec za každú cenu šialený, neuvedomujúci si dôsledky svojich experimentov a i dlho po nich pokračujúci v snahách o dokonalú bytosť? Prečo paradoxne dostáva od svojho bývalého profesora a mentora ešte podporu v tejto činnosti? Prečo na to, aby sme si uvedomili netvorovu neschopnosť rozpoznať a oddeliť (značne abstraktné) pojmy "dobro" a "zlo", musí nešťastne zomrieť malé dievčatko? Prečo sa postavy musia chovať často tak nelogicky, konať bez rozmyslu (snúbenica a jej priateľ, profesor)? Pod vplyvom týchto a ďalších otázok, ktoré sa mi vynárajú počas sledovania v hlave, nahliadam na naivitu Whaleovho filmu s veľkou nedôverou. Neupieram mu jeho technickú a formálnu pôsobivosť, plynulú dynamiku, dobre zvolené obsadenie a kulisy, ani veľký význam pre genézu žánru. Pravdou však zostáva, že prvky doznievajúceho expresionizmu a divadelnosti na mňa v porovnaní so zdatnejšími zástupcami i zo skoršieho obdobia pôsobia rozpačito a nedôstojne. Z tohoto Frankensteina nedýcha atmosféra, ani ladné spojenie existencionálnej psychologickej drámy a gotického hororu. A konečne, jeho podanie kardinálneho neúspechu megalomanskej vedy oproti Bohu, keď sa netvor túžiaci po slobode vzoprie svojmu stvoriteľovi, vyznieva vo Whaleovom podaní rovnako chatrne a smiešne, ako niektoré dýchavičné scény (okrem dievčatka a jazera spomeňme napríklad narušenie svadobných osláv, či osobný súboj na skalách pri mlyne krátko pred záverom). Colin Clive a skvele zamaskovaný Boris Karloff si však uznanie zaslúžia. 40% (23.10.2014)