Ralph Fiennes

„Ocenění jsou jako aplaus a každý herec rád slýchá potlesk.“

Nenápadný a nepřístupný, ba chladný Angličan s trochu nepřítomným pohledem není v žádném případě hercem jednoho typu postav nebo úzce vymezeného žánru. Představoval sice nacistického důstojníka Amona Goetha v Schindlerově seznamu a sériového vraha v Červeném drakovi, ale není považován za filmového zloducha. Hrál Heathcliffa v Bouřlivých výšinách i tajemného muže v Anglickém pacientovi, má však ale daleko k romantickému hrdinovi. Ztělesnil manhattanského boháče zamilovaného do krásné komorné v podání Jennifer Lopez (Krásná komorná), ale nestal se hercem romanticko-komediálních rolí.

Jeho úspěch není postaven jen na vzhledu nebo charismatu (což by se možná dalo říci o jeho bratru Josephu Fiennesovi), ale na emočně procítěném přístupu k rolím. Neupoutávat svým vzhledem však v sobě skrývá také jistou nevýhodu, neboť typově nezařaditelný a nevtíravý Raplh Fiennes zřejmě nikdy neulpí v paměti nejširší divácké obce natolik, aby jej diváci  bez váhání uváděli mezi hereckými velikány. Svým postavám dodává vždy trochu zvláštního výrazu, který se dá jen těžko vyjádřit slovy.

Ralph Nathaniel Fiennes se narodil dva dny před Štědrým dnem ve východní Anglii. Jeho rodina nebyla zrovna běžná. Otec Mark Fiennes kdysi pracoval v australských a novozélandských přístavech, ale  po návratu do Anglie začal farmařit. V roce 1962 se oženil s Jennifer Lash, která právě vydala svoji první novelu a jakožto dcera koloniálního úředníka vyrůstala v Indii. Matčin strýc Sebastian byl benediktinským mnichem a bratr Nicholas knězem a později profesorem teologie v Cambridge. Ralphova matka byla coby dítě diagnostikována jako nestabilní a umělecky založená hysterka a školní docházku ukončila v šestnácti letech – od té doby by psala novely, pokud by se jí po Ralphovi nenarodili ještě Martha, Magnus, Sophie, dvojčata Jacob a Joseph a neadoptovali jedenáctiletého Michaela. Ralph Fiennes tedy vyrůstal ve velké rodině, v níž neexistovala televize, zato četba, malba a divadlo zastávaly výhradní výchovné postavení. Není divu, že Ralphovou nejmilejší hračkou byla replika viktoriánského divadla. Později se nadchl pro vojenskou historii a vyráběl si modely kavalérií.

Farmaření se otci neosvědčovalo a tak se začal živit jako fotograf především dostihů a venkovských staveb a rodina se asi patnáctkrát přestěhovala. Sourozenci Fiennesovi si nikdy nestačili získat kamarády, zato se ale učili spoléhat jeden na druhého. Ralphově duchovnímu zaměření brzy přestala postačovat návštěva katolických kostelů a ke smutku katolicky orientované rodiny se záhy začal zajímat o mnoho dalších, zejména východních náboženských směrů. S velkým nadšením a zaujetím se věnoval zpěvu, malování, četbě Shakespeara a hraní, a tak jeho rozhodnutí stát se profesionálním hercem nikoho přilíš nepřekvapilo. Po absolvování chlapecké školy Bishop Wordsworth v Salisbury a St. Kieran's College v Kilkenny studoval malířství na Chelsea College of Art & Design a až pak vysněné herectví na Royal Academy of Dramatic Art vedle Cliva Owena a Alex Kingston. Budoucí hvězda seriálu Pohotovost se už na škole stala jeho partnerkou. Již během dětských oslav Ralph upřednostňoval samotu a o dvacet let později jeho dnes už bývalá manželka Alex Kingston prozradila, že během večírků si velmi často udržoval odstup jakožto svou společenskou zbraň, byl vědomě nespolečenský a touto pasivní agresí si nárokoval zvýšenou pozornost. Jeho sestry, které zatím dostudovaly na klášterních školách, spatřovaly v tomto chování tutéž temnou a nestabilní stránku, kterou se vyznačovala již jejich matka.

„Když hraji nějakou roli, tak ve svém vnitřním světě cítím, že to nejsem já. Mohu použít něco ze sebe, ale miluji ten pocit, že jsem někým jiným.“

Studia herectví zakončil v roce 1985 a už v pětadvaceti začal hrát v Britském královském národním divadle a poté s Královskou shakespearovskou společností, kde si na úvod vyzkoušel roli Romea. V roce 1990 účinkoval poprvé v televizním filmu A Dangerous Man: Lawrence After Arabia. Skutečný filmový start představovaly až Bouřlivé výšiny, kde se poprvé sešel s Juliette Binoche, ačkoli podle mnohých diváků chyběla této filmové dvojici jakákoli vášeň. Násilné projevy, nenávist a vnitřní prázdnota v jeho hereckém ztvárnění Heathcliffa o to více nadchly Stevena Spielberga, který jej obsadil do role zvenčí kultivovaného, ale zevnitř odporně rozervaného člověka – nacistického velitele koncentračního tábora v Schindlerově seznamu. Ještě než se ale Spielbergův společensky nejoceňovanější film objevil na plátně, natočil Fiennes další dva snímky: depresivní a brutální historické drama o zázračném dítěti ovládaném jeho sestrou a mocnou církví (Dítě z Maconu) a horor Kormorán, v němž coby mladý učitel dojde k podivnému dědictví po svém strýci.

Největšího uznání a první oscarové nominace se však dočkal díky již zmíněné roli nacistického důstojníka z koncentračního tábora. Fiennesovo zpodobnění člověka, který se vyznačuje odporem vůči Židům i celému životu, patří k jeho nejobdivovanějším výkonům. Ve chvíli, kdy jeho kariéra dosahovala vrcholu, mu zemřela matka na rakovinu a dlouholetý vztah s Alex Kingston přestával fungovat. Přesto se s ní roce 1993 oženil. V té době dostával řadu skvělých hereckých nabídek, v nichž mohl prokázat svoji schopnost ztvárnit prakticky jakoukoli roli, ať už oběť televizní soutěže v dramatu Quiz Show Roberta Redforda nebo policistu obchodujícího s programy do nové technologické hračky v akční sci-fi Zvláštní dny podle scénáře Jamese Camerona a v režii Kathryn Bigelow.

Po hollywoodských zkušenostech se vrátil do Londýna, aby tam vystoupil na divadelním jevišti v roli Hamleta. Na úspěšném představení by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se Fiennes nezamiloval do o osmnáct let starší Francescy Annis, která ve hře představovala jeho matku. Poté, co herečka opustila svého dlouholetého partnera, a Fiennes vše sdělil své ženě (v roce 1997 se s Alex Kingston rozvedli), měl bulvár asi poprvé a naposled proč psát o Ralphu Fiennesovi.

Anglický pacient – drama na pozadí války, s nímž slavil Anthony Minghella oscarový úspěch, znamenalo druhé setkání Fiennese s francouzskou herečkou Juliette Binoche a Fiennes byl podruhé nominovaný na Oscara. Romance a tragédie mezi postavami v podání Binoche, Fiennnese, Kristin Scott Thomas a Colina Firtha se setkala s výrazným úspěchem. Mnohem menší ohlas pak zaznamenal se svou účastí na projektu Oscar a Lucinda a pořádné fiasko zakusil díky dobrodružnému filmu Mstitelé,  pojednávajícímo dokonalé agentce (Uma Thurman), která spolu s ďábelským Seanem Connerym ohrožuje svět přírodními katastrofami. Propadák, který měl původně 150 minut, byl sestříhán na necelou hodinu a půl, ale ani to jej nezachránilo a Fiennes načas zanevřel na hollywoodskou mainstreamovou produkci. Raději se vrátil k divadelnímu režisérovi Jonathanu Kentovi, s nímž nedávno zažil úspěch v Hamletovi a nastudoval titulní roli v Ivanovi, který se hrál v Londýně i Moskvě.

I přes tyto dílčí nezdary neměl Fiennes o pracovní nabídky nouzi a během roku 1999 natočil tři výraznější filmy. V koprodukčním titulu Istvána Szabóa Sluneční jas ztvárnil člena rodiny tří generací maďarských Židů, kteří trpí díky monarchii, nacismu a komunismu. V Oněginovi se sešel se svojí sestrou Marthou coby režisérkou, bratrem Magnusem, který složil hudbu a také se svou partnerkou Francescou Annis, která v tomto filmu hrála. Fiennes sám si zahrál ruského aristokrata 19. století, jemuž sice náleží láska jeho milé  (Liv Tyler), on sám ale upřednostňuje koketování s ženou svého přítele. Také další válečná romance, natočená ve stejném roce a odehrávající se v čase před válkou, během ní i krátce po jejím skončení (Hranice lásky), byla ve dvou kategoriích nominována na Oscara.

„Jsem dalek toho pochopit proč hraji. Prostě vím, že to potřebuji.“

Ralph Fiennes se vrací na divadelní jeviště téměř rok co rok a téměř výhradně pod režijním vedením Jonathana Kenta. Také v roce 2000 si zahrál v jeho inscenaci Richard II. a současně ztvárnil Prousta v televizním životopisném dramatu How Proust Can Change Your Life. V roce 2002 byl skvělě obsazen do role klienta psychiatrické léčebny v Cronenbergově Pavoukovi  a úspěch zaznamenal i jako sériový vrah v Červeném drakovi, volně navazujícím na úspěch Mlčení jehňátek a Hannibala. Ve stejné době se objevil v maximálně rozdílné postavě pohledného Newyorčana, který se zamiluje do zcela obyčejné, ale ambiciózní pokojské (stalo se tak romantická komedie Krásná pokojská.)

Ralph Fiennes si stále vybírá ty nejroztodivnější role a předvádí v nich své herecké umění. Svůj hlas propůjčil animovaným postavám ve snímcích Princ Egyptský, Wallace & Gromit: Prekliatie králikodlaka a zařadil se mezi ty z britských herců, kteří se pravidelně objevují v sérii o Harry Potterovi. Nebyl by to Ralph Fiennes, kdyby však nedostal tu nejděsivější roli lorda Voldemorta. Loni mu zemřel otec a letos na jaře se rozešel s Francescou Annis, přesto ale dál hraje na divadle i ve filmu. O jeho hereckých kvalitách už dnes snad nikdo nepochybuje, stejně tak jako se neočekává, že by se tento podivín a samotář stal typickou filmovou hvězdou provázenou aférami, výstřednostmi a vymetáním večírků, které bytostně nesnáší.

ČSFD.cz