Snad každý vzpomíná na svá školní léta – ať už s nostalgií, úsměvem či dokonce nelibostí - nevyhnul se tomu nikdo. I proto se těší takové divácké oblibě filmy a seriály ze školního prostředí. Jedním z nich je i český seriál My všichni školou povinní, který v roce 1984 natočil režisér Ludvík Ráža. Opět tedy můžeme sledovat životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Setkáme se s malým prvňákem Jirkou Olivou, jeho bratrem Lubošem, s Jitkou Povejšovou a Barčou Hrdinovou, Jolankou a Jindrou Joklovými, jejich rodiči soudcem Olivou (Jiří Bartoška) a jeho ženou (Jana Šulcová), herečkou ... (zobrazit celý text)
Jeden ze slabších seriálů. Podle mého názoru jsou zde k vidění v průměru absolutně nejhorší herecké výkony ze všech českých seriálů (samozřejmě až na vyjímky - Medřická, Sovák,Vránová).
Jeden z nejzajímavějších českých seriálových počinů, který i po letech, krom oslovení soudruhu/soudružko, neztrácí na zajímavosti. Školní prostředí je plno žáků a učitelů mezi, kterými může vzniknout nepřeberné množství témat a příběhů, které lze donekonečna rozvíjet. Za 13náct dílů se zde ukázala docela slušná plejáda českých hvězd.
Jsou i mnohem horší český seriály, třeba téměř všechny, které se točí po 1995 + - Jinak, co se vám na nejnormálnější roli a nejmíň agitačním blábolu Švorcky nelíbí? Jo, ještě jedna taková zmínka pro komentátora Theraphosu. Vždycky holky nevypadaly v patnácti na třicet a naopak.
Když velkoryse přehlédnu, že Miroslav Vladyka a Veronika Žilková jsou tady naprosto nesnesitelní, je to celkem solidní seriál a někteří herci podávají velmi dobré výkony. Například jindy hrozná Gabriela Vránová v roli psychicky labilní učitelky Hajské nebo (jako obvykle) Dana Medřická.
Strašná maminovská limonáda s vděčným námětem, traumatizující melancholickou znělkou a stupidně symbolickými jmény (snobka - Povejšová, dělník - Hrdina). Ale pokud to neberete vážně, koukat se nato dá. Hlavně na Preissovou, její seriálovou dceru a její kamarádku :)
Hodnotím jen dětskou vzpomínku na neskutečný smutek, který se táhnul celým seriálem, a který se dostavil, už když zazněla titulní melodie. Ale raději to nechci vidět znovu.
V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným.
