My všichni školou povinní

Další z přehršle průměrných seriálů z dob nedávno minulých. Jednou se to dalo vidět, opakovaně bych se na to už asi nedíval. Teda ne asi, ale určitě. Když to v televizi běželo podruhé nebo po´další, tak mě to celkem úspěšně míjelo. Nicméně za herecké výkony dávám výslednou trojku, i když samotný seriál je tak maximálně na 2*. (23.04.2012)

Seriál jako ze života - velmi přesně podané problémy na školách nejen té doby, ale i charaktery postav jak dospělých, tak dospívajících. Navíc v prostředí Liberce a okolí, jež hraje svou roli. Režisér Ráža má svůj osobitý rukopis, takový zasněný, meditativní, a zde je to jen ku prospěchu uměleckému vyznění filmu. Propagandy je zde podle mého naprosté minimum. (29.10.2014)

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)

Kolik bylo komoušských seriálů, kde tehdy hrál kde kdo i třeba sebemenší roli? A to vč. Vladimíra Menšíka, který v té době už byl hodně nemocný a na natáčení ho vozili z nemocnice. Zajímavostí je, že exteriéry seriálu se natáčely v Liberci a okolí. Ta škola ovšem byla pražská základka Petřiny. Seriál je dějově značně poznamenaný soudruhy Valou a Větrovcem a jejich soudružskými funkcemi. V seriálu má svou asi největší hlavní roli Mirka Vladyky a taky Veronika Žilková tu ještě vypadala jako ženská a ne jako vyschlá treska. Když to mělo premiéru v ČST a šlo to některý den v týdnu ve 20 hodin, tak jsem se na to nemohl dívat nebo jen někdy. Takže jsem to viděl celé až někdy později, když to opakovali v neděli dopoledne. Jednou za 10 let se to dá vidět znovu. (12.06.2016)

My všichni školou povinní je československá telenovela o těch, kteří do školy chodí a nebo by se do ní měli vrátit. Zejména pak ženská polovina postav je přehlídka různých deformovaných osobností. Jedna nenávidí malýho kluka, až jí z toho hrábne, druhá neustále poňouká manžela k nějakým nepravostem, třetí se rozejde s klukem (aniž mu to řekne), protože neví co chce (a je nablblá), čtvrtá má utkvělou představu, že její rozmazlená fifleňácká dceruška bude herecká superstár, pátá se rozvede a najde si idiota (a zanedbává vlastní parchanty), šestá je stará votravná vlezlá bába, sedmá si myslí, že její dceruška je geniální dítě, protože sama je učitelka, osmá je ještě vlezlejší bába, než šestá, devátá dělá do ženatýho chlapa s rodinou, desátá ubíjí manžela se slabým srdcem... Postav je tam jak ve frontě na banány, že se člověk kolikrát neorientuje ani v tom, kdo je s kým, natož kterej smrad patří komu. Na téhle slátanině vidím jediné dvě pozitivní věci: Herecké výkony některých aktérů (v čele se Sovákem) a obstojně zvládnutou režii některých scén. Po příběhové stránce je to ovšem poměrně nezáživná hovadina, která se směle může poměřovat s originalitou dnešní tvorby českých (nejen) komerčních televizí. A trapně dramatizující hudba? Lol... (22.03.2014)