Rozpaky kuchaře Svatopluka

Dosti odpudivý vzhled do centrálně plánovaného hospodářství optikou hotelové a lázeňské kuchyně. Omáčka se vylepšuje glutasolem a nastavuje vodou a mlíkem, v kuchyni lezou švábi, vaří se podle kreténských státních norem a ve třetí cenové skupině nesmíte fasovat svíčkovou. Mimořádně blbě napsaný seriál, který (většinou nevědomky!) ukazuje morální rozklad socialistické společnosti, kde krádeže jsou normou, podlézání šéfům otázkou přežití a kde gramáž masa je politický problém. Největším bizárem je pak 11. epizoda, v niž aspirant na pozici sauciera, toho času v podmínce za napadení, doma „bacil“ svou ženu, načež mu kádrovačka v podniku schválí žádost o práci, protože mlátit ženu je norma a protože si kádrovačka o manželce myslí, že to je píča. Korunu tomu nasazuje hlasování ve studiu, kdy 49 z 67 lidí přizná, že úplatky buď přijali, nebo sami dali. Ostatně celý koncept hlasování diváků dnes působí buď legračně, nebo naopak mrazivě. Podle toho, zda se pousmějete nad naivitou hlasování, které na děj nemá prakticky žádný vliv, nebo podle toho, zda dojdete k depresivnímu poznání, že hlasování je v totalitním Československu jen iluzí svobody volby. Chléb a hry. A glutasol. (17.04.2019)

Hrozná nuda překvapivě s podpisem Dietla. Falešně srdeční lidé a nadřízení a pokud někdo kazí společné dílo, superman Kuřátko ho odhalí a problém vyřeší, případně černou nenapravitelnou ovci s morálním poučením odstraní z kolektivu. Plytký děj jednotlivých epizod s neuvěřitelně trapnou pointou pravidelně narušuje živými vstupy pro mě teď už nesnesitelný Josef Dvořák, ochotný zábavní poskok, který natahuje stopáž nesnesitelným blábolením před ochotným občansky zodpovědným publikem a przněním českého jazyka. Jeho ksicht a hláška "stiskněte vypinače" mě bude strašit do smrti. Jasně, hraje v tom sešlost dobrých herců (utkvěla mi v hlavě Šafránková překvapivě v roli trhlé dělnice), ale nestačí to na zakrytí té bídy. Do toho přidejte nesnesitelný title song od Matušky, kterou uslyšíte v každém díle min. třikrát plus hrozná syntetizátorová hudba melodií horší úrovně než vyzvánění na digitálkách. Teď už vím, proč finančně zajištěný Matuška zdrhl do USA, před ostudou. Přežil jsem všech třináct dílů, ááááá! (24.10.2012)

Mám pochválit seriál za to, že využil starý nápad Raduze Činčery? Když mě ale stejně dvakrát nebavil a že bysme vstávali v paneláku s rodiči a zhasínali a rozvíceli podle děje, to ani náhodou (v reprízovaném, dnes sledovaném dílu zjištuji, že tenkrát hlasovalo přes 800 tisíc rodin, neuvěřitelné číslo). Takhle po letech je zábavné sledovat ty tučně prorostlé řízky a vepřové, které jsou servírovány strávníkům. (08.12.2011)

Popěvek "Kuchař je umělec a psycholog a stratéég" asi jen tak z hlavy nevymažu. Pohodový seriál, který byl v době svého premiérového uvedení výjimečný díky hlasování o dalším konání hlavního hrdiny, sympaťáka Dvořáka. Nejvíce mě ale bavily díly z horského hotelu a následně z Varů, od deváté části a přesunu do Prahy se na vaření skoro rezignovalo a Kuřátko neměl moc dobré parťáky. (07.04.2020)

Sice se na to vždy znovu rád podívám, ale přece jen je až moc okaté, jak hodně ideologicky to soudruzi chtěli vést. Škoda toho, protože některé charaktery jsou pak zbytečné jednorozměrné a ploché a zápletky holt takové socialistické. Bez Pepy Dvořáka by však seriál měl poloviční šmrnc, a hrát Kuřátka třeba Bartoška nebo Hanzlík, byla by to nuda. Na druhou stranu je fajn se podívat, jak tehdy vypadala gastronomie a porovnat s dneškem. (11.03.2013)