Slavíci v kleci

Nádherně vybudovaný kontrast nenávistného ředitele dětského domova a lásku budujícího nově nastoupivšího učitele. Krásná dech beroucí sborová hudba. Napínavý a dojemný příběh týraných a týrajících chlapců a jejich postupná proměna. Poznání, že stojí za to rozdávat radost a lásku. Co jiného by mělo dostat plné hodnocení, když ne takový nádherný film? Pro mne krásné překvapení. Film kvalitou i tématem blízký filmu "Společnost mrtvých básníků", který mám také rád. Trailer: http://www.csfd.cz/film/134737-slavici-v-kleci-choristes-les/videa/ (26.02.2009)

Jako to s tím zpěvem trochu přehnali. I největšímu dementovi musí být jasný, že není možný z takové tlupy vychovat tak kvalitně zpívající sbor, jaký jsme ve skutečnosti slyšeli někde z playbacku. Tomu odpovídaly i rychlé střihy při zabírání jejich zpěvu, aby nebylo poznat, jak to ti malí zmrdi kurví. Když pominu tenhle fakt, tak to byl film dobrej, což je ve škole za tři, tedy průměrnej. (14.04.2007)

Nebojte se, není to žádnej doják, jak tady vyhrožují nejvíce obodovaní uživatelé. Clément Mathieu je dokonalý vychovatel, který podobně jako Mark Thackeray či Igor Hnízdo dokáže, že ho jeho třída sígrů začne milovat. Konec si můžete tipnout ale taky nemusíte, protože nakonec co z toho, tady jde přeci o úplně něco jinýho. (10.02.2012)

Konečně začínám chápat, proč Tetsuo tak brojí proti "humanistickým" filmům, které jsou na jedno brdo. Vždyť to je sázka na jasnou výhru - vezmu nějaké (pře)výchovné zařízení, kterému šéfuje přísný ředitel, a pošlu tam mírného učitele, který žáky změní. A když bude učitel odcházet, žáci se s ním hezky rozloučí, jak dojemné... Nechápejte mě špatně, Slavíci se mi líbili, ale prostě si nemyslím, že 101. variace na toto téma, nikterak dějově originální, by měla být takto oslavována. Čistě matematicky: Scénář za 3*, herci za 4*, režie za 4*, hudbě bych dal nejradši 6*, z dětských chorálů mě mrazilo v zádech, což tuším dává jako výsledek docela slušných 80%. P.S. Cynik nejsem, u filmů brečím docela často, ale prostě nebudu brečet u každého dojemného loučení s učitelem. (06.07.2004)

Ano, musím souhlasit s tím, že tenhle snímek je variací na stokrát viděné téma a ve svém žánru nemá čím překvapit. Přesto k němu přistupuji trochu jinak než k jemu podobným. Hudební složku (sbor Les Petits Chanteurs de Saint-Marc, jehož dlouholetým členem byl i Jean-Baptiste Maunier alias Pierre Morhange) příběhu znám již několik let, ale snímek samotný se mi podařilo zhlédnout až teď. Jsem smutný z jeho neoriginality, jsem smutný z jeho jednoduchosti, ale ta hudba, ona je jak pohlazení po duši, žije vlastním životem, vytváří atmosféru a dává snímku duši. Bez ní by nebyl ani polovičatý... Jen zavřít oči a otevřít uši... (11.08.2009)