Synové a dcery Jakuba skláře

Nejlepší Dietlův seriál plný člověčiny. Výborný seriál mapující několik generací sklářského rodu, který výtečně zobrazuje klady a zápory našeho národa. Někdo může seriálu vytýkat, že je tam obhajoba komunismu v podobě stranicky aktivního Toníka, ovšem opak je pravdou. Seriál zachycuje právě ony paradoxy dějin, kdy i v jedné rodině byly zcela odlišné typy, zde v podobě spravedlivě smýšlejícího až naifního Toníka, jeho bratra Pepu, jenž ideologii naopak od počátku chápe jako hrozbu pro svoboné podníkání, či nejstaršího bratra Jakuba, prototypa člověka, který v podstatě se štěstím dobyl vysoké funkce, aby následoval hluboký pád, ovšem v závěru zůstává oním hodným synem, který ctí svého otce. Úcta k člověku, to je hlavní poselství tohoto seriálu a kdo kriticky vypichuje jen politiku, dělá zásadní chybu. Životní role Jiřího Krampola a Petra Haničince, kterí tak trochu i převyšují jinak vyníkajícího Luďka Munzara. Nezapomenutelný je rovněž Boris Rörsner v roli Schlapkeho. (25.02.2007)

Nikdy jsem na to nekoukal, protože jsem to měl za komunistickou propagandu. Něco jako major Zeman. Jenže to je přesně naopak. Jedna věc je, ze tu funguje Dietl. Je tu spousta postav a žádná není jednoznačná, každá ma chyby a vlastní motivace. Dokonce i Schlapke (nakonec i starý Cirkl ho bere jako bývalého nepřítele, ale ne jako sviní). Stejně jako v reálném životě. Druhá je, že to žádnou dobu neidealizuje a i k převratu v roce 48 a zejména znárodnění je seriál dost kriticky. Krampol poctivě celý zivot něco buduje, oni mu to ukradnou a ještě to pak dělají úplně blbě. To samé ta huť. Akorát soukromí zemědělci tu jsou ukázáni jako banda kulaků, to se mi nelíbilo. Herci skvělí, pro Krampola opus magnum. Určitě jsou tu pasáže, kde je to až moc hrané a občas jsou tu úlitby bohům, nicméně jako celek je to skvělá rodinná sága, jakou tu už nikdo neudělá, protože na to nemáme ani herce, ani scenáristy. (19.07.2023)

Ten seriál mám rád a viděl jsem ho několikrát. Jaroslavové Dietl a Dudek si vybrali časově rozsáhlou ságu čítající 54 let, v níž exceluje (ale nejenom) Luděk Munzar, který svým civilním herectvím patří mezi velikány a klasiky českého dramatického umění. Přesto bych měl k tomuto seriálu několik výtek. Především obsazení dětí Jakuba Cirkla do definitivních (dospěláckých) rolí na mě tenkrát působilo dost násilně, když si představím skutečný věkový rozdíl mezi Munzarem a Kostkou s Krampolem, dnes jsem si na to už zvykl. Jednotlivé díly seriálu jsou věnovány klíčovým místům naší historie, jenže se mi zdá, že mnohdy až příliš násilně. Nic proti postavě Floriána nebo německého brusiče v podání Rösnera. Ale některé věci tam působí dost násilně. (24.12.2017)

ACHTUNG - SPOILERS! Tak MUSÍM změnit názor. Souhlasím, že je to životní role Jiřího Krampola (několikrát opakované vtipy v pořadu Nikdo není dokonalý mu zkrátka k duhu nejdou), na druhé straně tvrzení, že "nejméně sympatické postavy v seriálu byli komunisti" je chybné. Postava, kterou hraje Petr Kostka je jelimánek, kterého komanduje jeho žena (ať je pošťák, v odboji nebo na ministerstvu), ale rozhodně není nesympatický, či záporný, spíš jen hodný k politování. (A také se následně poučí z "krizového vývoje".) Postava Petra Haničince nikdy žádný komunista nebyla (jen převlékač kabátů) a taky s ním Stb řádně zatočila. Pokud se na to díváte jako na několikagenerační výpověď o lidských osudech (což uměl Dietl vždycky nejlíp), NEURAZÍ VÁS TO. Navíc Jakubův "práh života" nevidíme a přichází do městečka jako víc než dvacetiletý... (30.05.2006)

Seriál pro mne po letech překvapením. Škoda, že zhruba od roku 1945 (tímto rokem měl skončit) už nemá grády a ztrácí na tempu. Téměř k neuvěření je to, že až zas tak neagituje a komunisté jsou líčeni s neskrývanou střízlivostí až kritikou. I když postavy jsou černobílé, děj je maximálně zjednodušen, tak už to v seriálech bývá. Přesto je znát, že si s dějovou linkou dal Dietl práci. Doba o které je řeč přináší spoustu nepříjemných dějinných zvratů, které ve svobodné době scénárista vítá, ale v totalitě to komplikuje situaci. Jak se stavět k Rakousku- Uhersku, sudetským Němcům, Mnichovu, Únoru, aby se to Soudruhům líbilo a zároveň to nebyla sračka? Tvůrci do toho šli odvážně a prsama, až jsem se chvílemi divil, že jim to dovolili natočit. Agitka tam je, ale daleko daleko míň, než jsem čekal. Poválečných dějin se tvůrci očividně zalekli a raději řešili jen rodinné problémy. Vcelku ale nemám námitek. Stojí za vidění alespoň jednou. (30.03.2011)