Laskavý divák promine

"Tak zvolna, tak smutně, tak sám a sám, svou loďku dál životem sunu…Což nechtěla pražádná dušička se mnou do mého vsednout člunu?" Tento pomalu už pamětnický televizní seriál o tom, kterak Jan Neruda "utíkal tolik za holkami, protože nebylo možné milovat se s pražádnou stranou," mě zaujal už v době jeho vzniku a líbil se mi i teď, kdy jsem kouknul na díl věnovaný jeho platonickému vztahu s Karolínou Světlou. Skvělý je hlavně Vladimír Dlouhý coby "hrubý, rozervaný a neotesaný" mladý Neruda. Ale i ty občasné glosy "starého" Nerudy v podání Ilji Racka mají své kouzlo. Je s nich jistá nostalgie, jaká je i ve výše citované Nerudově poezii.      (10.12.2022)

České 19. století zrovna nevyhledávám, spíš naopak. Přesto mě tento seriál opravdu bavil, samozřejmě díky Vladimíru Dlouhému, jehož výkon je opravdu nezapomenutelný. Skvělé dialogy, výborně vytvořené prostředí. Škoda, že Česká televize stále upřednostňuje opakování poněkud jiných seriálů, popř. pseudovtipných příběhů s Miroslavem Donutilem. (28.02.2013)

Schopnost vnímat klasiky českého devatenáctého století jako živé lidi s jejich slabšími i silnějšími stránkami a objevovat v jejich vcelku všedních životech prvky nadčasového a velkého poetikou všedního dne byla vždy vzácná. Dnes je endemitní. Kvinteptych ze života jednoho z největších Čechů, muže, který za svého života byl více ctěn jako novinář, ale sám sebe považoval za básníka, patří do této nečetné série pozitivních výjimek. Důkladná znalost dobových fakt, chválabohu nešetrná důslednost v pojetí výpravy, ale i schopnost nadhledu z tohoto volného cyklu televizních inscenací dotvářejí poutavý celek pěti sond do básníkova života. Neméně výstižně i průhled do české společnosti druhé poloviny devatenáctého století. Důvěrnost kamery pracující s velkým detailem i brilantní výkon Ilji Racka (svou suverenitou připomíná tehdy mladšího, ale neméně strhujícího Václava Vosku roku Pražského jara) jako průvodce dotvářejí neobyčejně působivé dílo nedoceňovaného dalšího velikána české režie poslední čtvrtiny dvacátého století Jaroslava Dudka. Nadčasová nadčeskost češství - tak lze asi nejvýstižněji shrnout nadčasovost vlídné nerudovské sebeironie VÁŽENÉHO DIVÁKA pro připraveného diváka všech generací. Zbývá jediné a všetečné: proč tento příběh již dávno nebyl zdigitalizován a z jakých důvodů - pokud to stačím sledovat - není alespoň opakován? O mores, o tempora! (15.02.2008)

Jeden z nejlepších životopisných filmů, co jsem kdy viděl. 1)  Je to očividně věc koncepce. Za čtyřnásobek délky běžného celovečerního filmu se toho samozřejmě stihne probrat daleko více. Scenárista Ivo Pelant se rozumně věnoval především Nerudovým milostným vztahům a ostatního si všímal jen tak jakoby bokem. Na přesvědčivosti výpovědi to neubralo, naopak, Neruda je tu představen velmi lidsky a pochopitelně._____ 2)  Občasné politické štulce byly milé._____ 3)  Výstižné jsou i ukázky z díla, které názorně ilustrují a komentují probíhající děj._____ 4)  Vynikající 36letý Vladimír Dlouhý v té době už dosahoval hereckého mistrovství. V 64letém Ilju Rackovi našel rovněž vynikajícího partnera ať pokud jde o herectví, tak i kupodivu podobným vzhledem._____ 5)  Výstižný podrobný koment: Schlierkamp*****. (24.09.2021)

Jedna z labutích písní kdysi tak výborné české televizní tvorby. Lidský a zasvěcený pohled na čítankového autora, od kterého vlastně málokdo četl víc než Povídky malostranské (výborné). Osobně mám sice raději Vávrův nedoceněný film Příběh lásky a cti, ale toto zase zabírá mnohem větší škálu témat i času Nerudova života. Výborní představitelé - jak Vladimír Dlouhý, tak Ilja Racek. (03.05.2016)